Hokejka news

  • 22. 2. - 09:00

    Nový film nejen o hokeji

    Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.

  • 15. 9. - 11:28

    Hokejka TV - PODPOŘTE KLUBY!

    Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!

  • 4. 2. - 11:32

    O kapku lepší hokej

    4. únor je Světovým dnem rakoviny!
    Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.

  • 26. 11. - 11:57

    Křest knihy Hrdinové hokeje už v pondělí 2.12.!

    Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!

Byl výborným fotbalistou a podle vlastních slov možná ještě lepším hokejistou. V obou sportech hrál elitní domácí soutěž. Na bruslích vyzkoušel reprezentační dres. Sotva dvacetiletý opustil rodnou jihočeskou hroudu a protloukal se sportovním světem. Závěr života strávil na západě Čech. Autor mnoha ligových gólů František Fiktus zemřel letos 16. srpna ve věku třiadevadesáti let.

Na svět přišel 13. května 1929 v obci Vráto, která byla do roku 1951 samostatná a znovu se oddělila po Sametové revoluci. Jen původní místní část Nové Vráto patří již přes půl století do Českých Budějovic.

Vzorem pro Františkovy sportovní aktivity byl o sedm let starší bratr Jan. Podporoval ho i tatínek, vrátecký starosta v době před komunistickým pučem. „Boty s nožema jsem dědil po bráchovi. Měl jsem jednu hokejku. Táta mě doma oblékl a nosil mě na zádech k rybníku,“ vzpomínal na hokejové začátky.

Plocha s přírodním ledem svojí rozlohou vůbec nekonkurovala Bezdrevu, Munickému rybníku, Světu či Rožmberku. Bylo to spíše plivátko. „Trávil jsem dvě tři hodiny denně na malém hřišti, kde jsem se bezvadně naučil kličkovat. Táta mě zase odnášel domů a máma mě rozmrazovala u kamen. Bývalo deset i víc stupňů pod nulou,“ ohlížel se s úsměvem i nostalgií někdejší křídelní útočník, který v jinošském věku docházel pěšky nebo jezdil na kole – ještě nefungovaly autobusové linky – z Vráta na otevřený budějovický zimák, kde oblékal dres Meteoru, zdatného konkurenta ligovému AC Stadionu.

„Táta mě doma oblékl a nosil mě na zádech k rybníku.“

Fanouškovi vyrazil zuby
Brzy se prosadil v áčku dospělých a rovnou do první lajny. Vedl ji Antonín Španinger, později slavný obránce. Druhé křídlo hrál neméně proslulý Vlastimil Hajšman, modrou čáru za nimi jistili Jaroslav Schrabal s Hynkem Bonušem, asi navždy jediným hráčem, který nastoupil za Budějovice v nejvyšší hokejové i fotbalové soutěži.

V sezoně 1948/49 náležel František Fiktus k pilířům party zelenobílých. Prošli vítězně z divizního oddělení B přes úspěšný souboj s Holoubkovem o titul mistra západní divize, sedmičlennou kvalifikaci s lídry dalších skupin až do čtyřčlenného finále o účast v celostátní lize.

Nakonec Meteor zůstal třetí se shodným počtem čtyř bodů, jaký posbíraly postupující týmy Vítkovic a brněnského Králova Pole. Čtvrté byly Pardubice. „Vzpomínám, že v Holoubkově se hrávalo na rybníku. Měl jsem tam průšvih. V rohu kluziště mi podjely nohy, vletěl jsem do fanouška a vyrazil mu zuby,“ vykreslil nikoliv netypickou příhodu pro tehdejší dobu.

„V rohu kluziště mi podjely nohy, vletěl jsem do fanouška a vyrazil mu zuby.“

Fiktusovo jméno se párkrát objevilo také v sestavě ligového AC Stadionu. Kluby si běžně mezi sebou půjčovaly aktéry k přátelským duelům, kterých se hrálo mnohem víc než mistrovských.

Už jako mladík koketoval s reprezentací. Pozvali ho na soustředění národního týmu spolu s dalšími meteoráky Španingrem a Hajšmanem, aby reprezentantům dělali sparringpartnery. „V brněnských Lužánkách jsme chodili na led s takovými esy, jako byli Zábrodský, Stibor, Troják nebo gólman Modrý. Bydleli jsme v hotelu, kde účinkoval orchestr se začínajícím kapelníkem Gustavem Bromem. Vzal jsem si volno ze školy a pak jsem to doháněl,“ popisoval nedostudovaný gymnazista, jenž se prokousal pouze do septimy.

„V brněnských Lužánkách jsme chodili na led s takovými esy, jako byli Zábrodský, Stibor, Troják nebo gólman Modrý."

Po rozprášení týmu mistrů světa z roku 1949 a následovníků pro MS 1950 – jedenáct borců poslali komunisté za mříže, aby demonstrovali neomezenou moc – zorganizovala hokejová generalita v říjnu padesátého roku selektivní mega kemp nových adeptů na dres se lvíčkem. Mezi desítkami vyhlédnutých bruslařů povolaných i z nižších soutěží zasáhl do cvičných zápasů také František Fiktus. V závěru sezony 1950/51 dokonce nastoupil za čerstvě vytvořený reprezentační celek v přípravném utkání proti výběru Olomouckého kraje a podílel se na vítězství 7:4.

Foto: Ladislav Lhota, jchokej.cz

Lezl po kolenou a bál se
Ve stejném klubu, kde pravidelně obouval brusle, vybíhal Fiktus také v kopačkách na fotbalový trávník. Jihočechův talent neunikl přespolním bafuňářům. Jejich přičiněním se začal naplňovat osud sportovního běžence. V devětačtyřicátém zamířil do Teplic a bez meškání zahájil ligovou kariéru. Za rok po něm sáhla pražská Slavia, kde se měl stát nástupcem Pepiho Bicana. Zpočátku jenom trénoval a seznamoval se na place s legendárními borci Bicanem či Kopeckým. Zápasovou praxi dál naplňoval v budějovickém Meteoru.

Nikdy nepatřil, velmi kulantně vyjádřeno, do řad sympatizantů s komunistickou totalitou. Jako slávista, na prahu padesátých let vlastně dynamák, byl zaměstnaný v Pražských energetických závodech a docela nepokrytě ignoroval tehdy masově praktikované projevy loajality s režimem. V novinách dokonce vyšel článek s titulkem „Dynamo Slavia neplní úkoly závodní sokolské jednoty“ s vyobrazeným svazáckým plakátem, který se ptal: „Přijde pan Fiktus a ostatní P. T. sportovci na schůzi ČSM?“

„Bál jsem se.“

Funkcionáři ČSM (Československý svaz mládeže) řešili rebélie sportovců, kteří se nechtěli zařadit do poslušného stáda. Nebylo divu, že František Fiktus v říjnu 1951 narukoval na povinnou vojenskou službu do karvinských dolů. Místo zbraně vyfasoval sbíječku a fáral až tisíc metrů pod zemský povrch. „Bál jsem se,“ přiznával nedobrovolný horník. Šest hodin denně lezl v šachtě po kolenou a dobýval uhlí. Navždy to zanechalo viditelné stopy na kloubech jeho rukou. Nezbavil se ani revmatismu.

Foto: Archiv jchokej.cz

Dal hattrick Slavoji
Režimníci chtěli zkrotit takzvané primadony, ale přitom rádi sledovali dobrý fotbal nebo hokej. Potřebovali k tomu kvalitní hráče. Na severu Moravy se rozkřiklo, že tam mají šikovného Jihočecha, který umí dávat góly. Koncem roku 1952 z něho jedním podpisem udělali hornického brigádníka a začali ho uvolňovat na zápasy. Merunu proháněl po levém křídle v dresu Baníku spolu s hvězdami Křižákem nebo Pščolkou. Půjčovaly si ho také Vítkovice, za něž nastoupil proti Zenitu Leningrad při otevření nového stadionu.

Po delší pauze se vrátil rovněž k hokeji. Úvodní část sezony 1953/54 absolvoval v barvách ligového DSO Baník Ostrava a střelecky se prosazoval ze svých oblíbených blafáků, přičemž nešetřil ani brankáře budějovického Slavoje. Z duelu Baník – Slavoj 3:4 odcházel coby autor hattricku, v utkání Slavoj – Baník 7:8 skóroval dvakrát. Stále intenzivněji se však ozývalo volání z Prahy, kam se Fiktus vrátil počínaje Novým rokem 1954.

„Emigrace? Kdybych to udělal, měla by Slavia s dalšími výjezdy utrum."

Fotbal za Slavii hrál do sedmapadesátého. Kluboví statistici mu napočítali (za období 1950 až 1957) celkem 119 zápasů a 61 gólů, což automaticky znamenalo nárok na doživotní permanentku. Vychutnal si zájezdy do ciziny, zapovězené běžným smrtelníkům uvězněným za železnou oponou. Cestoval po Evropě, podíval se do Jihoafrické republiky.

Mohl zůstat ve švýcarském exilu, kde se jevila příležitost nastupovat u trenéra Vycpálka v Sochaux. „Kdybych to udělal, měla by Slavia s dalšími výjezdy utrum,“ cítil zodpovědnost za kamarády. Samozřejmě i za rodinu, na níž by dolehly represe.

Foto: Ladislav Lhota, jchokej.cz

Trénoval ho Boža Modrý
V sešívaném slávistickém dresu, bohužel, nenaplnil očekávání úplně na sto procent. Nestal se špičkovým esem. „Při práci v dolech jsem hodně zesílil. Pro fotbal jsem byl najednou moc těžký,“ nabídl jednoduché vysvětlení.

Ztratil na lehkosti pohybu, ale pořád byl fotbalistou par excellence. Závodně hrál ještě za Bohemians (1957–62, přičemž roku 1958 v roli kapitána pomohl k návratu do ligy), nižší soutěže v Košířích a Uhelných skladech. Přidal tři sezony za jedenáctku starých pánů Slavie v čele s Pláničkou a Bicanem, nakonec odkopal dva ročníky podnikové ligy (1976–78).

Narodit se o pár generací později, asi by František Fiktus řádil na Facebooku. Jeho zvláštní zálibou byly notýsky, do nichž si vytrvale zapisoval absolvované zápasy, tréninky, ale třeba i rande s děvčaty. Nastřádal těch poznámkových bloků na tři desítky. Když ve dvaasedmdesáti definitivně odešel do důchodu (byl vedoucím expedice v ČKD polovodiče, propagačním pracovníkem ve Slavii, vystřídal i další profese), zpětně si vypočítal, že od svých patnácti odehrál 1 009 fotbalových utkání a nasázel 665 gólů.

„Při práci v dolech jsem hodně zesílil. Pro fotbal jsem byl najednou moc těžký.“

Návrat z vojny do stověžaté Matky měst neznamenal pro Fiktuse v žádném případě konec s hokejem. Naopak. Ztracený Jihočech se zařadil mezi úspěšné obojživelníky. Neokusil už nejvyšší soutěž, ale ve druhé lize a divizi válel šest let za Slavii (v dobových záznamech a tisku pod šifrou Dynamo) a patřil k obávaným kanonýrům. V ročníku 1954/55 bojoval v kvalifikaci o účast mezi elitou a na Štvanici dal tři góly bratislavskému Slovanu, který nakonec postoupil spolu s Kladnem.

Tkaničky šněrovali spoluhráči
Rád připomínal druholigovou sezonu 1956/57, v níž trenérsky vedl Slavii někdejší brankář Boža Modrý, nesmazatelně zapsaný v hokejové historii. Bylo to setkání s velikou osobností. Po odchodu ze slávistické kabiny pokračoval František Fiktus rekreačně na ledových plochách do svých pětapadesáti.

S úsměvem se chlubil, že nenosil suspenzor a nikdy neutrpěl vážný úraz, protože nejezdil k mantinelu. „Když jsem končil, už jsem se pořádně neohnul a spoluhráči mi museli šněrovat tkaničky,“ poukázal na fyzické indispozice, které přičítal pobytu v dolech.

Nějaký čas fungoval jako trenér hokejových dorostenců Bohemians, aktivně zkoušel jízdu na vodních lyžích. Sportovní výkony, ale především etapa spojená s fáráním hluboko pod zem, však stále zřetelněji doléhaly na zdravotní stav. Komplikace s kyčlemi a stehenní kostí mu daly do rukou berle. Přidaly se vředy na dvanácterníku, potíže se sluchem.

Ale František Fiktus byl statečný bojovník a do posledních dnů šířil kolem sebe pozitivní náladu. Obýval zrekonstruovanou garsonku ve Spáleném Poříčí, vydechl v sušické nemocnici.

Foto: Archiv jchokej.cz

Share on Google+

HOKEJKA TV

HOKEJKA TV