22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
Jiří Feureisl, hokejový útočník, který nastřílel na západě Čech ve dvaceti sezonách přes 400 branek. A muž, co si zahrál na mistrovství světa ve fotbale nebo na turnaji proti Brazílii s legendárním Pelém v sestavě!
Feureisl se narodil 3. října 1931 ve Strašicích u Rokycan, kde také začínal s hokejem. Ke sportu ho přivedli bratři – dvojčata, která byla o rok starší než Jiří. Hráli na rybníku ve Strašicích s hokejkami z břízy, které jim vyráběl jejich otec.
Po dětských letech se šel učit malířem porcelánu do Karlových Varů. S dalšími učni chodil hrát v létě fotbal a v zimě hokej, kde si ho všimli funkcionáři karlovarské Slavie, kam posléze přestoupil.
Vstoupil do klubu a svým talentem se dostal do mužstva, které se připravovalo na start v nejvyšší soutěži. V týmu se neztratil, přestože za sebou neměl tolik hokejových tréninků jako jeho spoluhráči Jiří Macelis, Josef Koller nebo Václav Freiberg.
Jiří měl oblíbenou, účinnou a pro mnohé brankáře obávanou zbraň – střelu zápěstím. Tu odkoukal od dalšího spoluhráče Josefa Stocka. Bylo třeba získat sílu v zápěstí, ale možnost trénovat v posilovně nebyla. Trénoval proto svým způsobem a náčiním, které pro něj bylo dostupné: zvedal těžké židle, předpažoval s nimi. V síle a výdrži potom téměř neměl soupeře.
V karlovarské Slavii odehrál sezony 1950 až 1952. Byl mladý a čekala ho vojenská služba, na kterou nastoupil na podzim 1952. Po základním výcviku ho převeleli do Prahy, kde se tvořil nový vojenský klub Tankista Praha. S ním se pak o rok později dostal do nejvyšší soutěže. Jeho spoluhráči byli Ladislav Pejcha, František Tikal, Mojmír Tesařík, V. Kaftan, brankář Vodička a další. Trénoval je Josef Kus (mimochodem mistr světa z roku 1947).
Po vojenské službě se vrátil do Karlových Varů. Hrál za ně další dvě sezony v nejvyšší soutěži. Na tragický ročník 1955-56, kdy mužstvo sestoupilo a dalších 40 let se ve Varech nejvyšší soutěž nehrála, nerad vzpomínal: „To byla ta smolná sezona, kdy přišla zranění: zlomená noha Macelise, zlomená ruka Náprstka a několik dalších drobnějších.“
Feureisl byl v průběhu sezony také vyřazen zlomenou klíční kostí a pak operací kolene. „Bylo na naše mužstvo moc smůly najednou. Hráčský kádr byl úzký, jen dvě pětky. Mistrovských zápasů se hrálo jen čtrnáct, nezvládli jsme to a sestoupili,“ vyprávěl.
I po sestupu Feureisl dlouhá léta hrál a reprezentoval lázeňské město Karlovy Vary. Mnoho let byl ve druhé lize nejlepším střelcem mužstva. Za klub hrál ještě dlouhých dvacet let a nastřílel přes 400 branek. Ještě v sezoně 1966/67 získal pomyslný titul nejlepšího střelce.
Jeho aktivní hokejová činnost v klubu trvala až do sezony 1971/72. Do sportovního důchodu však neodešel, pět sezon ještě hrál hokej za sousední Ostrov, se kterým vyhrál krajský přebor.
Plných pětadvacet let byl věrný lednímu hokeji, a to jsme se ještě nezmínili o jeho druhé veliké lásce – kopané.
Jiří hrál fotbal tak dobře, že se propracoval až do reprezentace Československa. V tomto oboru byl ještě známější než v hokeji. Celou svou fotbalovou kariéru byl věrný karlovarské Slavii či Dynamu. Mužstvo tehdy hrávalo druhou ligu.
On se jako jediný fotbalista té doby z druhé ligy propracoval až do národního týmu. Hrával s Pluskalem, Masopustem a celou řadou dalších vynikajících borců. S národním týmem se zúčastnil v roce 1958 mistrovství světa v kopané ve Švédsku, s reprezentací byl i na zájezdu v Jižní Americe, kde nastoupil proti Pelému na legendárním stadionu Maracaná, jehož Brazílii tehdy před 130 000 diváky Čechoslováci porazili 1:0.
Že byl vynikajícím střelcem, to dokázal už při svém debutu v národním týmu, když v zápase v Mezinárodním poháru proti Švýcarsku při výhře 6:1 sám vstřelil čtyři branky. Celých 46 let pak fotbalová veřejnost čekala, až se Janu Kollerovi v utkání proti Makedonii v roce 2004 podaří také vstřelit čtyři góly v jednom utkání.
Je až s podivem, co tento člověk ve sportu dokázal, ač nebyl profesionál a chodil do zaměstnání. V průběhu jeho fotbalové kariéry ho lanařily pražské kluby Sparta a Slavia. Mnoho dalších klubů mu nabízelo smlouvu a místo v nejužší fotbalové soutěži. Na žádnou nabídku nekývl a zůstal věrný Karlovým Varům, kde hrával druhou ligu za Dynamo.
Když už nemohl kvůli různým zraněním (hlavně kolen) v hokeji ani fotbale pokračovat, hrál ještě dlouho závodně stolní tenis, dokonce ještě na počátku devadesátých let.
Foto: hokejkv.cz
