22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
V září už se podobná akce uskutečnila v Bratislavě, kde Slováci těsně padli 4:5. Před desetitisícovou návštěvou…
Pražský duel by měl tohle číslo ještě překonat, na Zápas legend zbývá posledních pár set vstupenek. „Pokud přijde tolik lidí, bude to super! Věřím tomu, že bude skvělá atmosféra,“ říká David Výborný, který se ve své kariéře účastnil dvanácti světových šampionátů v řadě.
Z účastníků exhibice tak bude znát snad úplně každého. Po delší době se mohli potkat už na Slovensku, Výborný totiž jinak z hokejového prostředí úplně vypadl a věnuje se podnikání.
„Asi pět let jsem předtím nestál na bruslích, teď jsem pár exhibic v létě s klukama odehrál a docela mě to začalo zase bavit,“ směje se.
Stejně jako další bývalé hvězdy, i on odhaduje, že zápas bude mít solidní tempo. „Bude to zase vyrovnané. Exhibiční utkání se většinou hrají na remízu, ale tady chtějí obě mužstva vyhrát, sílu na to mají. Už v Bratislavě se hrálo o výsledek a v poslední třetině to bylo dost vyhecované,“ připomíná Robert Reichel.
Případných nájezdů by se podobně jako v Naganu nebál, hokej se prý zapomenout nedá.
„Přes léto na led nechodím a první exhibici v září jsem taky zvládl odehrát. Určitě se toho nebojím, dělám zase jiné aktivity. Pokud jste něco dělal celý život, tak vám to naskočí samo. Ale nechodím hrát žádné zápasy starých gard. Když už si jdu zahrát, tak pouze podobné exhibice,“ přiznává Reichel.
„Když jste ještě aktivní hráč, tak jsou v tom stresy, napětí, samozřejmě radosti… Po kariéře už je to ale jen o tom, aby z toho člověk měl radost, vypotil se. A dal si pak pivko,“ odpovídá na podobnou otázku Výborný, který si právě s Reichelem střídal kapitánské céčko na dresu během zlatých let českého nároďáku.
„Těším se hlavně na kluky, máme spolu spoustu společných zážitků, přičemž po konci kariér se moc nevídáme, protože každý má svoji práci. Takže bude fajn se sejít, pokecat a samozřejmě zahrát si dobrý zápas,“ vzkazuje i Jan Hlaváč, střelec rozhodující branky ve finále MS 1999.
Sám hokej ještě hraje, a to v druholigovém Vrchlabí. Nebude ale jediným aktivním hráčem na exhibici, na led se totiž chystá i brzy jednapadesátiletý Jaromír Jágr. A teprve nedávno ukončili své kariéry Milan Jurčina nebo Jakub Nakládal.
Ve věku 58 let si půjde zahrát taky Petr Klíma, zástupce té nejstarší generace. „Většinu hráčů znám, máme spolu spoustu společných zážitků z NHL i různých exhibicí, takže se těším na zápas i na následné posezení,“ směje se Klíma a připomíná, že utkání se hraje pro dobročinné účely. Dresy z akce totiž zamíří do dražby.
„Je to asi jako když se naučíš jezdit na kole, jakmile to jednou umíš, už to nezapomeneš. Akorát jsi postupem času trošku pomalejší. S hokejem je to stejné,“ směje se Klíma otázce na svůj věk.
Těší se hlavně na setkání s bývalými parťáky. Třeba Josefem Beránkem.
„Bude to hlavně o zábavě, aby si zápas proti legendám Slovenska užili hráči a fanoušci,“ těší se i Reichel na připomínku 25 let od Nagana. „Probereme všechno možné, sedneme si po zápase a připomeneme si společné zážitky.“
„Je to asi jako když se naučíš jezdit na kole, jakmile to jednou umíš, už to nezapomeneš. Akorát jsi postupem času trošku pomalejší. S hokejem je to stejné.“
Třeba i rivalitu z přelomu tisíciletí právě proti Slovákům.
„Myslím, že mezi námi panovala solidní rivalita. Většinou to bylo vyhrocené, pamatuju si třeba MS v Německu 2001, kde jsme se potkali ve čtvrtfinále (Česko vyhrálo 2:0, pozn. red.). O rok dřív v Petrohradu jsme zase Slováky porazili 5:3 ve finále… Vždycky to bylo o tom, kdo lépe zvládne nejen samotný zápas, ale i přípravu na něj,“ vzpomíná rozený lídr Reichel.
„Někdy mi přišlo, že Slováci to brali hodně prestižně, zatímco my jsme se na ten zápas soustředili stejně, jako na každý jiný. Z mého pohledu byli Slováci v některých duelech až moc přemotivovaní a možná jim to pak chybělo k tomu, aby nás přetlačili,“ myslí si.
Češi prý federální derby zkrátka nevnímali nijak speciálně. „Měli velmi kvalitní hráče, vždycky nás chtěli porazit. Ale to my taky. A zatímco oni to trochu moc hecovali, my jsme byli spíš takoví pohodáři. Chtěli jsme vyhrát každý zápas a přistupovali jsme k tomu stejně – ať to byli Slováci nebo Kanada, nám to bylo jedno. Chtěli jsme pořád hrát stejný hokej,“ popisuje Výborný.
„Zatímco oni to trochu moc hecovali, my jsme byli spíš takoví pohodáři. Chtěli jsme vyhrát každý zápas a přistupovali jsme k tomu stejně."
Prestižní bitvy prý jeho generace sehrávala i proti Kanadě a Rusku.
Jak dodává Reichel: „My jsme chtěli především vyhrávat, udělali jsme pro to maximum. A do zápasu jsme šli se zdravým sebevědomím. Většinou jsme proti Slovensku uspěli, nepovedl se nám jen zápas o bronz v roce 2003, jinak jsme to zvládali dobře.“
Takže touha po úspěchu přetrvává i dlouho po konci kariéry. Stejně jako soudržnost staré party.
„Měli jsme k sobě hodně blízko, každý večer jsme hráli na pokoji karty, dali jsme si tam něco na zub, otevřeli si skleničku piva nebo vína, chodili jsme k masérům… A prostě jsme po celý turnaj byli taková jedna velká rodina,“ vypráví Výborný.
„Jádro týmu zůstávalo zhruba stejné, vždycky se tam nějací kluci protočili, ale pokaždé do toho mužstva správně zapadli. Hrálo to zásadní roli. Nechci nijak snižovat roli trenérů a říkat, s kým by se to vyhrálo nebo nevyhrálo. Ale myslím, že to trenéři měli o hodně jednodušší, protože věděli, co tam je za hráče. A že se ně můžou spolehnout…“
Čechmánek, Salfický – Bednář, Eliáš, Hejduk, Hlaváč, Hlinka, Jágr, Klíma, Krajíček, Moravec, Nakládal, Nedvěd J., Nedvěd P., Procházka L., Reichel, Tlustý, Varaďa, Výborný, Vlasák.
Trenéři: Beránek, Kučera, Lener, Patera, Ručinský, Straka, Špaček.
Križan, Lašák – Čierny, Gáborík, Handzuš, Hossa Marián, Hossa Marcel, Kopecký, Lintner, Nagy, Pavlikovský, Podhradský, Pucher, Sekera, Sekeráš, Uram, Vaic, Višňovský, Zedník, Šatan, Jurčina, Pálffy, Majeský.
Trenéři: Filc, Hossa F.
Kustodi: Hauser, Stankovič
