Holky se mentálně posunuly, těší Heindla. Apeluje na pot a odříkání
Foto: Martin Voltr
První zápasovou akci po roce a půl mají za sebou české hokejistky do osmnácti let. Na maďarské půdě porazily svěřenkyně Romana Heindla jak domácí tým, tak Slovensko. Co je ale čeká do mistrovství světa, které se hraje už za čtyři měsíce? V tom zatím nemají úplně jasno.
Jestliže se pokaždé bavíme o náročných začátcích, ten letošní byl pro Romana Heindla asi ještě náročnější, než si kdy dokázal představit. Vždyť ženské reprezentační výběry do 16 i 18 let nestihly v loňské sezoně shodně ani jednu jedinou akci a mladé hokejistky strádaly.
„Byli jsme rádi, že jsme se mohli sejít už v širším počtu v Benešově. Kemp jsme zaměřili na dovednosti a kondici, chtěli jsme při vybírání poznat holky v únavě. Od kondiční trenérky dostaly zabrat a potom se na ledě v modelových utkáních projevovalo, kdo na tom jak je,“ vrací se kouč osmnáctky doprostřed srpna.
Za dva týdny už následovala vytoužená zápasová akce. „Před odjezdem jsme se zabývali přihrávkou nebo založením útoku, zkusili jsme si i přesilovku. Všechno ale bylo narychlo. Každopádně i v Maďarsku jsme chtěli trochu trénovat na suchu a holky zatížit,“ líčí Heindl.
Foto: Rozsa Tamas
Češky byly na miniturnaji v Györu nejlepším týmem. Proti Slovenkám to ale měly problém potvrdit a vyhrály těsně 3:2. Domácí Maďarky pak už smetly vysoko 8:2.
„Na to, že jsme tak dlouho nehráli – ani v klubech, ani v reprezentaci –, to nebylo úplně nejhorší. Zápas se Slovenskem byl poznamenaný nervozitou, že jsme po takové době oblékli národní dres, takže hra byla syrová,“ říká trenér k derby bývalých federálních spojenců. Několik Slovenek už předtím absolvovalo přípravu s reprezentačním áčkem, což jim taky pomohlo.
Zato druhý sok čelit nedokázal. „Pravdou je, že Maďarky byly odevzdané, ale my jsme na druhou stranu hráli aktivně a včas napadali, takže jsme byli hodně na puku. Právě o to jsme se snažili a z toho plynuly branky. Měli jsme radost, že jsme v zakončení byli úspěšní,“ neskrývá Heindl.
„Do týmu velmi dobře zapadly hráčky mladších ročníků. Dovednostně jsou na solidní úrovni a šlapou na paty starším, které žene konkurence dál.“
Osmigólový účet je lichotivý, české naděje se na podobné výsledky – i proti slabším soupeřkám – pokaždé hodně nadřou.
A když už je zvládají, často dominuje jedna nebo dvě formace.
Tentokrát to však neplatilo, což můžeme přičíst osmnáctce výrazně k dobru. Že by snad měl tým stoupat a padat s výkony Lucie Gruntové a Barbory Bartákové, které už v mladičkém věku hrály na mistrovství světa? Ne, tak to rozhodně nevypadá. Všechny útoky k sobě mají relativně blízko.
„Ano, a musím říct, že do týmu velmi dobře zapadly hráčky mladších ročníků. Dovednostně jsou na solidní úrovni a šlapou na paty starším, které žene konkurence dál a musí pracovat. O to by mohly být naše výkony lepší,“ věří Heindl.
Foto: Rozsa Tamas
Hlavní trenér chce využít svou velkou devizu, že současné svěřenkyně vedl už v šestnáctce. A to ani nemluvíme o tom, že některé pod ním trénují a hrají v Příbrami. Už několik let může pozorovat jejich vývoj, a to nejenom hokejový.
„Vidím, že se holky posunuly hlavně mentálně. Začínají být dospělé a hokej berou trošku jinak. Řekl bych, že většina z nich se přes covid snažila pracovat na kondici a pochopila, že bez dřiny to nepůjde. Tudy vede cesta,“ projevuje Heindl mírný optimismus.
Asi největší zrcadlo v tomto ohledu nastavila hokejistkám prohra s Japonskem na olympiádě ve Švýcarsku. Drsná prohra, ale zasloužená. Čelit skvostné první formaci soupeřek a její fyzické převaze, to bylo jako zkoušet zastavit tornádo.
„Vidím, že se holky posunuly hlavně mentálně. Začínají být dospělé a hokej berou trošku jinak.“
„Na holky jsme apelovali a pořád apelujeme, když jsme v kontaktu. Vtloukám jim do hlavy, že bez fyzičky, trochu toho potu, odříkání a sebezapření to nepůjde. Pokud chceme uspět, musí na sobě makat i mimo naše a klubové tréninky. Kondiční trenérka jim posílá videa s tréninky a co jsme se holek ptali, většina se jich to snaží plnit,“ cení si kouč.
Hlavně s ohledem na limitované dovednosti je ale vidět, že trenéři musí s hráčkami pracovat na základech. Tedy relativních základech – vzhledem k tomu, že mistrovství světa se hraje už za čtyři měsíce!
„Za dobu, co dělám hokej, je to asi nejtěžší období mého trenérského života.“
A k tomu ještě musíme přidat nejisté vyhlídky k dalšímu programu. Říjnový turnaj ve Finsku se letos určitě neuskuteční, i nad následujícími akcemi visí otazník. Vedení reprezentace hledá různé možnosti, jak trénovat a hrát pospolu.
„Za dobu, co dělám hokej, je to asi nejtěžší období mého trenérského života. Dřív jsme si mohli připravit konkrétní plán, čemu se budeme ve které fázi sezony věnovat, ale teď je to složitější,“ smutní Heindl.
„Řekl bych ale, že tam jsou základy, které jsme vybudovali v šestnáctce a teď na nich můžeme stavět: Založení, přechod středního pásma, hra v útočném pásmu… Tyhle věci musíme rozvíjet a stavět výš. Já věřím, že právě díky tomu, že se holky mentálně posunuly, bude to učení rychlejší a herní projev kvalitnější,“ pokračuje.
Foto: Martin Voltr
Teď už konečně vypuknou domácí soutěže, takže juniorky by se měly rychle vyhrát. Několik z nich ale odletělo v létě do zámoří, takže na příští akce k dispozici určitě nebudou.
„Áňa Pavlasová se vracela, ta odjížděla dřív. Odejít se rozhodla i Míša Hesová, omlouvala se nám Barča Hromádková. Markéta Mazancová s námi ještě absolvovala Györ, teď už taky odlétala,“ počítá Heindl.
Ze zorného pole mu tedy „vypadly“ rovnou dvě brankářky, a zejména Hesová vypadala v šestnáctce výborně. „Na druhou stranu jsme si říkali, že tady máme další dvě pracovité holky, kterým dáme příležitost. O to ‚milejší‘ možná potom bude naše rozhodování mezi gólmankami. Ale i když je máme za vodou, chceme všechny holky sledovat,“ ujišťuje Roman Heindl závěrem.
Share on Facebook
