Hráč prosince „kondor“ Rob o Vsetínu, výměně trenérů, atmosféře i žlutých tkaničkách

Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz

16. ledna 2023, 19:18

Adam Kodet

V prosinci bodoval ve všech zápasech, do kterých nastoupil. S přehledem je na čele klubového bodování. Může zaútočit na třetí zisk ceny Tomáše Zelenky. Řeč je o vsetínském útočníkovi Luboši Robovi, který dominuje Chance lize a v prosinci si za to od fanoušků vysloužil ocenění hráč měsíce.

Luboš Rob v živém vysílání prozradil, jaká je v týmu atmosféra, jak proběhla výměna trenérů, jak si užívá vyhlášenou atmosféru na Lapači nebo jaká je historie jeho přezdívky „kondor“ a kdy začal nosit žluté tkaničky.

O OCENĚNÍ HRÁČE MĚSÍCE... Ocenění si moc cením, přeci jen je to přímo od fanoušků, kterých máme opravdu hodně. V prosinci se nám dařilo, takže se dalo očekávat, že by to mohl vyhrát někdo od nás. Ještě tam se mnou byl Smety (Ondřej Smetana, pozn. red.), ale vyšlo to tak, že jsem vyhrál já. On sám mi to říkal, že jsme v sestavě měsíce, já jsem to sledoval, až když se objevily na sítích výsledky.

O LETOŠNÍ VÝKONNOSTI VSETÍNA... Naše sezona je zatím hodně nahoru a dolů. Máme fáze, že se nám hodně daří a pak jsme taky měli série proher. To se v minulých ročnících, když jsem byl na Vsetíně, nestávalo. Letos na začátku jsme měli pět výher a pak jsme hned pětkrát prohráli. Výměna trenérů nám dodala impuls, začali jsme si víc věřit a vyvrcholilo to sérií jedenácti výher za sebou. Teď jsme zase párkrát prohráli, což nechceme. Ale celou dobu jsme tak nějak v první trojce a to bereme všemi deseti.

O AMBICÍCH A TLAKU V KLUBU... Ambice jsou v klubu nejvyšší. Podmínky jsou tady v první lize asi nejlepší a fanoušků chodí taky nejvíc. I proto bychom měli hrát vždy o nejvyšší příčky. Tlak s tím souvisí a musíme s ním počítat. Cítíme to hlavně, když se prohrává. Přijde jedna, dvě prohry a pak hned cítíme, že už potřebujeme vyhrát. Jsem tu třetí sezonu a musím říct, že tlak je tu každým rokem větší a větší.

„Na Vsetíně jsem třetí sezonu a musím říct, že tlak je tady každým rokem větší a větší.“

O SVÝCH DOSAVADNÍCH OSOBNÍCH VÝKONECH... Vždycky to může být lepší. Když vyhrajeme, tak je mi jedno, že nedám gól nebo nahrávku. Ale když prohrajeme a dáme málo gólů, vždycky to beru na sebe. Moje úloha je dávat góly nebo je připravovat a když je nedáme, tak já jsem svou úlohu nesplnil. Nebudu říkat, že bodování nesleduju, od toho v týmu jsem a jsem rád, když body naskakují. Jsem rád, že se držím v popředí kanadského bodování v lize, ale chtěl bych dávat nebo připravovat ještě víc gólů, abychom vyhrávali. Ještě máme necelých dvacet zápasů do konce, uvidíme, z jakého místa půjdeme do play off.

O ATMOSFÉŘE NA LAPAČI... Je to skvělé. Když hrajeme třeba proti klukům, kteří na Vsetíně dřív hráli, tak se těší hlavně na ten začátek. Atmosféra je super, letos bylo vyprodáno na derby se Zlínem a fanoušci byli neskuteční. Už na naši suchou přípravu před zápasem bylo úplně plno. Člověk pak hraje doma moc rád a na každý zápas se všichni těšíme. Když se vypne hudba a fanoušci zpívají na začátku tu hymnu sami, to je nejlepší část nástupu. Možná se hymna nikde v Česku takhle nezpívá, možná v Brně. Je to jako na fotbale a je to opravdu jiné než na ostatních stadionech.

O VÝMĚNĚ TRENÉRŮ BĚHEM SEZONY. Vyhráli jsme na začátku pět zápasů a říkali jsme si, jak je to super, navíc Zlín se nechytil a my byli na hrušce. Pak se pětkrát prohrálo a na to jsme vůbec nebyli zvyklí. V Šumperku jsme pak dostali hroznou rychtu, beru to jako prohru nás a týmu, že jsme trenéry nechali padnout. Trenéři to vůbec nebyli špatní, však nás dovedli do finále. Ale letos se s mužstvem vzájemně trochu nepochopili a prostě jsme už pak cítili, že to není ono. Druhý den ráno po prohře v Šumperku nám bylo hned oznámeno, že končí. Ale na ledě jsme byli my, my si to musíme odehrát a odvolali je v podstatě kvůli nám. Ale změna přišla asi v pravý okamžik. Tým potřeboval nový impuls a trochu se znova nadechnout.

„Chance liga je extrémně vyrovnaná. Je to i tím, že letos poslední tým rovnou sestupuje. Podle mě je to správné. Za mě by to tak mělo být v každé soutěži, i v extralize.“

O KONKURENCI A KVALITĚ CHANCE LIGY... Je extrémně vyrovnaná a je to fakt těžké. Asi žádný zápas jsme letos nedohráli v poklidu, že bychom vedli o tři nebo čtyři góly a bylo hotovo. Soutěž se zkvalitnila, je tam 14 týmů a bylo jich 18. To je nějakých 90 hráčů a tím se třeba letos zkvalitnila i 2. liga. Je to i tím, že letos poslední tým rovnou sestupuje. Podle mě je to správné. Za mě by to mělo být v každé soutěži, i v extralize, protože to je hodně na hře a napětí znát. Každý tým honí každý bod, není tam žádná záchrana v podobě baráže. V extralize hraje 12 týmů ze 14 play off, to za mě správné není. Podle mě by prospělo extralize, kdyby do play off šlo zase jen deset týmů a poslední by sestoupil. Ale to asi hlasováním klubů neprojde.

O SVÉM PŘÍCHODU NA VSETÍN... Poprvé jsem se tady vyloupnul, když jsem se v Budějovicích nedomluvil na smlouvě. Oslovilo mě zaprvé jednání s klubem na Vsetíně a zadruhé to, že tu chodí na hokej lidi a že o něj mají zájem. Srdce mi říkalo, že by Vsetín mohla být dobrá volba a navíc tu hrál můj táta a ten mi to taky doporučil. A nakonec se mi první sezona povedla parádně. Podruhé to bylo, když jsem šel z Plzně, kde se mi druhá sezona nepovedla a ze Vsetína mi volali už někdy v únoru, jestli se nechci vrátit. Chtěl jsem jít někam, kde se mi dařilo a kde bych zase měl z hokeje radost. Už jsem nechtěl déle čekat, takže jsme se domluvili.

O NÁVRATU Z EXTRALIGY DO CHANCE LIGY... Druhá sezona v Plzni byla na prd. Byl covid, pořád se řešilo, jestli se bude hrát nebo ne, řešily se taky peníze. O hokeji to moc nebylo a navíc se mi moc nepovedl začátek a trápil jsem se. Pak jsem nedostal z extraligy takovou nabídku, která by mě oslovila a kde bych věděl, že dostanu prostor. Takže jsem se vrátil na Vsetín, kde to znám a chtěl jsem se zase hokejem bavit. Věděl jsem, že se vrací Johny (Vít Jonák, pozn. red.) a že bychom zase mohli hrát spolu. Někdy je lepší udělat jeden krok zpátky, než dva dopředu a litovat.

O ROZHODOVÁNÍ, ZDA ZŮSTAT V EXTRALIZE... Každý by chtěl hrát v extralize, to je jasné. Ale i v první lize záleží, v jakém klubu člověk je. Táhnout mužstvo, které hraje v popředí první ligy, je dobré, hlavně k nabrání sebevědomí. Jsem rád, že jsem se na Vsetín vrátil a vůbec toho nelituju. Já jsem typ hráče, který v extralize potřebuje dostat prostor, a momentálně tam jsou do prvních dvou lajn asi lepší hráči. Pro mě bylo lepší hrát někde, kde o mě je zájem a bude mě to tam bavit, než se někde plácat na pomezí třetí a čtvrté lajny nebo třeba vůbec nehrát.

O VZTAHU S OTCEM, JENŽ MOMENTÁLNĚ TRÉNUJE MLÁDEŽ NA VSETÍNĚ... Když mi v létě volal, že bude pracovat někde blízko u mě, tak mě vůbec nenapadlo, že by šel přímo na Vsetín. Táta bydlí v Budějovicích, má tam manželku, rodinu, takže bych vůbec neřekl, že by šel trénovat juniorku do jiného města. Já jsem to vzal tak, že aspoň uvidí víc svoji vnučku. Každý den se potkáváme na zimáku a pořád se spolu o hokeji bavíme. Mě hokej odmala bavil, takže mě do toho ani nemusel nutit. Kluci, jejichž tátové hráli hokej, tak po nich potom třeba hodně řvali a podobně, ale tohle můj táta vůbec nedělal. Nechával mě, abych si na všechno přišel sám svou vlastní cestou. Na moje zápasy se díval a vždycky mi k tomu něco řekl, ale nikdy na mě neřval, nenadával mi a nijak mě netrestal.

O PŘEZDÍVCE „KONDOR“... Když jsem byl menší, už od nějaké třetí třídy jsem byl automaticky „mladej kondor“, po tátovi. Ze začátku mě to štvalo, nikdo mi neřekl jinak a jménem mi říkali maximálně doma v rodině. Pak jsem si na to ale nějak zvykl, holt to tak bývá, že přezdívky se dědí. Přezdívka vznikla jednoduše, táta má velký nos, ještě větší než já, a pták kondor má taky velký nos. Tak podle toho.

„Kluci, jejichž tátové hráli hokej, tak po nich potom třeba hodně řvali a podobně, ale tohle můj táta vůbec nedělal. Nechával mě, abych si na všechno přišel sám svou vlastní cestou. Na moje zápasy se díval a vždycky mi k tomu něco řekl, ale nikdy na mě neřval, nenadával mi a nijak mě netrestal.“

O SPOLUPRÁCI ROB – PECHANEC – JONÁK ZE SEZONY 2018/19... S klukama na tu sezonu vždycky moc rádi vzpomínáme. Byla to druhá sezona Vsetína po postupu, asi se od nás moc nečekalo. Začátek byl trochu horší, ale pak jsme začali hrát skvěle a s klukama jsme si hrozně sedli. Skoro celou sezonu jsme hráli jen spolu, vyhýbala se nám zranění a takový rok zažije hráč možná jednou, dvakrát za kariéru. Tým jsme opravdu táhli a spoléhalo se na nás. Věřím, že i lidi na Vsetíně na to rádi vzpomínají. Mrzelo mě, že když jsem se vracel, tak o Tondu už nebyl v klubu zájem. Snažil jsem se trochu zatlačit, aby si to vedení rozmyslelo a Tonda mohl zůstat. Manažeři ale věřili, že vyberou lepší hráče, takže jsem s tím už nic neudělal ani já. Kdo ví, třeba by to ani nefungovalo a třeba bychom ani nedošli do finále.

O LETOŠNÍ VSETÍNSKÉ MARODCE A ZÁSKOKU ZA KAPITÁNA... Sestava se hodně točí, je to trochu těžší. Trápí nás zranění, občas dáme sotva dohromady soupisku. Člověk si pak tak dobře se spoluhráči nezvykne, když se to takhle točí. Na to si ale nemůžeme stěžovat, děje se to i v jiných týmech. Věřím, že se marodka zmenší, sestava se ustálí a do konce ledna je ještě přestupové období, takže uvidíme, jestli ještě někdo třeba přijde. Navíc teď, když je zraněný Johny, tak mám kapitánské céčko, víc mě posílají k rozhodčím a moc to nezvládám (směje se). Musím se naučit ty emoce trochu víc držet.

Žluté tkaničky? Od kanonády 9:1 poznávací znamení

O SVÉ VÝDRŽI A PÉČI O TĚLO... Naše tělo nás sportovce živí, takže se o něj musíme starat. Někdy je to ale vyloženě smůla, stačí někoho trefit blbě pukem, jako se to stalo Johnymu. Někdo je zase náchylnější na onemocnění, i když tomu se dá trochu předcházet. Se Smetym jsme asi železní muži. Musím zaklepat, že už čtvrtou sezonu za sebou se držím zdravý. Loni jsem na tréninku dostal pukem a měl jsem nalomenou čelist, takže jsem asi tři zápasy vynechal. Nebudu lhát, že to tak bylo vždycky, ale poslední čtyři roky se o své tělo opravdu starám a zajímám se o to. Dopřávám mu regeneraci a odpočinek, snažím se dobře jíst. Věnuju tomu dost času a snažím se zraněním nebo něčemu podobnému předcházet. Troufnu si říct, že na zimáku teď trávím skoro nejvíc času ze všech.

O RITUÁLECH A ŽLUTÝCH TKANIČKÁCH... Pověrčivý nejsem, nějaké rituály mám, ale to jsou spíš takové automatismy a zvyky, třeba že si oblékám výstroj zleva. Dřív jsem dělal víc věcí a spíš mě to svazovalo. Teď, když se mi povede zápas, snažím se pak na další si dát třeba stejnou večeři. A co se týče žlutých tkaniček, táta s nimi hrál a lidi mi říkali, proč si je taky nevezmu. Já jsem nechtěl, ale pak jsme hráli televizní zápas proti Jihlavě a hrozně jsme ji zničili a vyhráli 9:1. Zrovna na ten zápas jsem si je poprvé vzal, takže jsem si je pak už nechal a je to moje poznávací znamení.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Chance liga (@chanceligacz)

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz