Hradec přivítal extraligu ve velkém stylu. I pro mě je to otázka snu, potvrzuje Michal Tvrdík
Velký extraligový večer po devatenácti letech odmlky, obnovená premiéra mezi hokejovou smetánkou. V Hradci Králové byl každý zvědavý nejen na výsledek prvního domácího utkání Mountfieldu, který v létě absolvoval málo vídaný přesun přes polovinu republiky, ale také na přijetí nového týmu ze strany fanoušků. A v obou ohledech si mohou na východě Čech říci: Úspěšně splněno! Bylo až symbolické, že Michal Tvrdík, který jako jediný pod Bílou věží zůstal i po změně soutěže, se pod výhru nad třineckými Oceláři podepsal tučným písmem.
Od hokejistů často slyšíte, že týmu víc pomůže těsné vítězství vůle než kanonáda od začátku do konce. V tom případě asi nemohlo mít utkání pro Hradec lepší scénář než obrat z 0:2 na 3:2. „Lépe to mohlo dopadnout tak, že bychom dali tři góly už na začátku a zápas si mohli o trochu víc užít. Já ale myslím, že jsme si ho užili tak jako tak,“ ví čtyřiatřicetiletý útočník Michal Tvrdík.
Výhru přitom Hradečtí potřebovali jako sůl. Doma v přípravě čtyřikrát neuspěli, v pátek jim Sparta na svém ledě nedala od poloviny zápasu šanci. „Na Spartě jsme celkově neodehráli dobrý zápas, museli jsme kompletně změnit hru. To se nám z mého pohledu z velké části povedlo,“ tuší Tvrdík, který byl jedním z hlavních strůjců vítězství. Během 83 sekund třetí třetiny jeho dvojnásobná spolupráce s Jakubem Langhammerem zařídila otočení stavu a nakonec i vítězství.
„Vím, že řeknu klišé, ale je úplně jedno, kdo ty góly dá. Hlavně když se vyhraje. Atmosféra v kabině po takovém zápase je nezapomenutelná,“ líčí zkušený hokejista. Jeho hlavní moment, který zařídil vyrovnání, se ale zrodil hodně šťastně. „Kuba (Langhammer) si v přesilovce najel na modrou a my jsme se cpali před bránu. Vystřelil a puk mi lízl kalhoty,“ vysvětluje Tvrdík, jak se kotouč dostal za záda výtečně chytajícího mladíka Hrubce. Za necelou minutu a půl si oba hradečtí útočníci, které k sobě dal trenér Petr Draisaitl po páteční prohře, role vyměnili.
Co ale hokejistům obou celků znesnadňovalo hru v celém zápase, byl mlžný opar, který se v zaplněném stadionu držel na ledové ploše. „Když vjedete na led a puk je na druhé straně kluziště, vůbec nevíte, která bije. Kolikrát jsme měli problém, dvacet metrů ho nevidíte a najednou se pět metrů před vámi objeví,“ stěžuje si Tvrdík. „Gólman nám říkal, ať to zkoušíme a střílíme z dálky. Upozorňoval nás, že nevidí vůbec nic,“ dodává k poněkud kuriózní nepříjemnosti.
Hradeckým ochozům to ale moc nevadilo. Mírná nejistota, zda si lidé najdou cestu na hokej a vytvoří Mountfieldu extraligové prostředí, vzala za své ještě mnohem dřív před radostnou explozí ve třetí třetině. Návštěva 5173 diváků a vynikající atmosféra daly jasně najevo, že hokej má v Hradci zelenou po všech stránkách. „Lidi nás strašně mile překvapili. Nejenom mě, i na reakcích kluků jsem to poznal. Jen tak dál!“ hecuje Michal Tvrdík fanoušky, kteří ve svém městě dosud viděli nejvyšší soutěž v jediné sezóně 1993/94.
Město na soutoku Labe a Orlice bylo už léta zvyklé na boje v první lize, o kterou zájem postupně upadal. Michal Tvrdík u toho byl v posledních dvou ročnících. V obou se stal nejproduktivnějším hráčem týmu a teď pro změnu jménem, které mohlo fanouškům pomoci k nalezení identity jinak úplně nového mužstva. „Rád bych byl tím člověkem, který jim pomůže propojit starý Hradec s novým,“ potvrzuje jednu ze svých důležitých rolí.
I pro něj osobně je návrat mezi extraligové mantinely velkým zážitkem a další životní kapitolou. Pardubice, Karlovy Vary, Liberec, Znojmo, Plzeň, Mladá Boleslav – výčet jeho dosavadních působišť mezi elitou je slušně dlouhý. „Ani jsem nedoufal, že se takhle napevno do extraligy ještě vrátím. Věřil jsem v nějaké střídavé starty. Ale tohle je pro mě otázka snu a jsem za to strašně vděčný,“ uzavírá Tvrdík, který nyní přidává ke svým 633 extraligovým startům další zápisy.
Share on Facebook
