Hradec se proti Kometě střelecky probudil. Bereme i góly zadkem, hlásí Smoleňák
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Po emoční stránce to byl mezi Hradcem a Kometou nezvykle klidný duel, góly se ale nešetřilo. A to především ze strany Mountfieldu. Ten se v posledních zápasech gólově trápil, proti Brnu si ale otevřel střelnici – zvítězil 6:2, všechny branky navíc padly ze hry pět na pět.
Právě hra ve standardním počtu hráčů na ledě přitom Hradci v minulých kláních moc nešla, neprosadil se v ní dlouhých 224 minut! Konec této nelichotivé sérii však přinesl v první třetině Petr Zámorský. Nebyla to branka na krásu, ale i šťouchaná dorážka se počítá. „Jsme ve fázi, kdy si nemůžeme vybírat, jaké góly dáme. I kdyby nám tam měl padnout gól zadkem, tak ho s pokorou bereme a jsme za to rádi,“ komentuje situaci Radek Smoleňák.
Východočeši byli po celé klání aktivnější, trávili více času v útočné třetině a na rozdíl od předchozích střetnutí dokázali šance proměnit v úspěšné trefy. Po Zámorském se na gólový účet zapsali pěti brankami další čtyři střelci a v součtu se slušnou obranou bylo jasno – Hradec zvítězil nad Brnem 6:2, se svým výkonem i výsledkem mohl být spokojen.
„Hlavně jsem si oddychl, že jsme konečně dokázali vyhrát a dát pár gólů, z toho mám ohromnou radost. Přestože jsme minulé zápasy prohrávali, kromě Sparty to od nás nebyly vůbec špatné výkony a já jsem furt věřil, že je jen otázka času, kdy nám to tam začne padat a kdy vyhrajeme. Spadl mi kámen ze srdce a jsem rád za celé mužstvo. Je to výkon, na který náš tým má a který nás stoprocentně může dovést k dalším vítězstvím,“ má jasno Smoleňák.
Jedním z klíčů k úspěchu bylo množství střel. Na brněnskou bránu jich Lvi poslali 44, další desítky šly mimo nebo je soupeř zblokoval. „Nic jiného než střílet nám ani nezbývalo, když se Spartou jsme měli asi deset střel. Jestli nebyl třeba úplněk, že nás to osvítilo, neumím si vysvětlit, kde se tolik střel vzalo,“ přemítá Smoleňák s úsměvem. „Je to ale jediná cesta, nejsme žádní extra šikulové, abychom to sypali do prázdné kasy. Potřebujeme rvát puky na bránu hlava nehlava a doufat, že se něco odrazí.“
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Kromě střel hrálo v utkání roli i minimum vyloučení. Mountfield povolil soupeři jedinou přesilovku, sám si zahrál pouze dvě. „Rozhodčí možná měli oříšek v píšťalce nebo nevím,“ směje se Smoleňák. „Proti týmu, jako je Kometa, se ale jinak hrát nedá. Jakmile jim dáte dvě tři přesilovky, vždycky to smrdí gólem nebo jiným průserem. Bylo důležité, že jsme jejich dobré hráče nedostali do komfortních zón a přesilovek, na tom musíme stavět,“ uvědomuje si.
Sám kapitán Východočechů byl proti Brnu na ledě vidět. Z devíti střeleckých pokusů proměnil dva, navrch přidal asistenci. A bylo na něm hodně znát, jak se mu po osmizápasovém půstu ulevilo, že se konečně zase prosadil gólově. Jak jinak než z předbrankového prostoru.
Sestřih utkání
„Já už nevím, co mám k tomu říkat,“ směje se. „Je to pořád stejné, někdo něco hodí na bránu a buď mě to trefí, nebo ne. Tentokrát jsem byl na správném místě, což mi poslední zápasy chybělo. Je to dobré i pro sebevědomí, vím, že tomu musím jít naproti a motat se tam dál.“
Chvíli to dokonce vypadalo, že Radek Smoleňák bude dokonce slavit hattrick, nakonec se tak ale nestalo. Skutečným autorem šesté hradecké branky byl totiž někdo jiný. „Já hned říkal, že ten gól dal Čapíno (Zdeněk Čáp). Bylo by to hezké, ale to se nedělá, Čapíno si branku zasloužil. Moc času sice na ledě nestrávil, ale to jen ukazuje, že kdokoliv hraje, je potřebný, a to ve všech ohledech,“ ví dobře Smoleňák. Týmový výkon je prostě vždy základ.
Share on Facebook
