Hrál v NHL, teď jezdí rallye. Je to větší adrenalin, říká kouč Kuba
Foto: nhl.com a Facebook Rally BOHEMIA
Filip Kuba je sportovním fanouškům znám jako vynikající hokejista, který absolvoval 867 zápasů v NHL. Málokdo už ale ví, že mezi další koníčky bývalého obránce Tampy nebo Minnesoty patří motorsport. Na svém kontě už má dokonce několik startů na mistrovství České republiky v rallye. Naposledy se posádka Filip Kuba – Jan Jurčík objevila na červencové Rally Bohemia, kde obsadila celkové 32. místo.
Jak se dostane bývalý hráč NHL a reprezentant k rallye?
Motorsport mě bavil od malička. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, byli jsme se podívat na Valašské zimě, to tam ještě jezdil Ladislav Křeček se škodovkou. Pak od roku 1993 nebo 1994 jsme jezdívali i na další závody. V Česku jsme byli snad na všech a byli jsme se podívat taky ve Finsku na mistrovství světa. Takhle nějak to začalo.
A kdy vás poprvé napadlo, že se do závodního auta posadíte jako pilot?
To už je déle. Ještě v Americe jsem si pořídil Subaru Impreza – značka Subaru je pro mě srdcová záležitost. Tady v Česku jsem si s ním pak vyzkoušel nějaké hobby závody do vrchu, protože to je snazší než se dostat do rallye. K tomu potřebujete získat licenci, podstoupit lékařské testy a tak dále, takže to je složitější. Navíc můj tehdejší zaměstnavatel by asi neměl moc radost, kdybych se pouštěl do nějakých větších závodů a kdyby se nedej bože něco stalo.
Takže jste se do toho pořádně obul až po kariéře?
Dá se to tak říct. Mám pocit, že první velká rallye, kterou jsem jel, tak byla Rallye Vysočina v roce 2011. Tehdy jsem závodil s Hondou Civic, která byla v té době oblíbená. Velkých rallye závodů ale na kontě moc nemám – zatím asi pět. Spíš jsem si pak nechal postavit Subaru Impreza, které využívám v závodech do vrchu nebo v Kopřivnici na polygonu.
„První velká rallye, kterou jsem jel, tak byla Rallye Vysočina v roce 2011."
Každopádně na svém kontě máte několik startů na mistrovství české republiky. Naposledy jste se představil 9. až 11. července na slavné Bohemia Rally. Je adrenalin za volantem soutěžního vozu v něčem jiný než ten při zápasech?
Myslím si, že je to velmi podobné. Před hokejovým zápasem, ale i na startu erzety cítíte určité napětí. To z vás ale po startu erzety i po úvodním buly zápasu spadne, přičemž vy už se soustředíte jen na ten výkon, který máte podat. Musím ale říct, že pro mě osobně je adrenalin ze soutěžního vozu o něco větší.
A co tlak? Když jste v kariéře pokazil přihrávku, věděl jste, že to může mít vliv na výsledek celého mužstva. Když v rallye neodhadnete zatáčku, může to v krajním případě stát i život.
S určitým respektem musíte jít do všeho. Myslím si, že když jdete do něčeho úplně bez tlaku, není to moc dobře. Je to trochu jiné, ale zase… Nejsem z těch, kteří by závodili na úplně nejvyšší úrovni, v hokeji jsem na nejvyšší úrovni hrál. Tak či tak si to ale nesmíte připouštět. Při zápase i při závodě se musíte maximálně soustředit.
Když jste poprvé nasedl do soutěžního vozu, měl jste strach?
Nebral jsem to se strachem. Co se týče závodů, beru to z amatérského pohledu. Jdu si to hlavně užít a najezdit co nejvíc kilometrů. Jezdíme s mým kamarádem Honzou Jurčíkem, přičemž mám samozřejmě určitou zodpovědnost i za něj, takže nechci, aby se stal nějaký velký problém.
„Pro mě osobně je adrenalin ze soutěžního vozu o něco větší než ten při zápasech."
Čili absolutní hranu nejedete.
Jedu tak, abych to měl neustále pod kontrolou. Chci hlavně dojet, takhle k tomu přistupuju.
Foto: Facebook Rally BOHEMIA
S tím koresponduje skutečnost, že jste zatím všechny velké závody dojeli.
Jojo, jeli jsme tu Vysočinu, Valašku, jednou nebo dvakrát Hustopeče a pak dvakrát Bohemku. Pokaždé se nám podařilo dojet do cíle, což je pro nás to nejdůležitější. Tady bych rád zmínil mého spolujezdce Honzu Jurčíka, protože s nikým jiným bych pravděpodobně jet ani nechtěl. Známe se už možná přes deset roků a podle mě je hodně důležité, když si se spolujezdcem rozumíte i mimo auto. Pak to může fungovat, přičemž nám to funguje velmi dobře.
Na Bohemii jste v celkovém pořadí obsadili 32. místo. To je asi nejlepší důkaz o funkčnosti vaší spolupráce.
Nejedeme na výsledek. Není to o tom, že bychom si před závodem řekli, že chceme skončit tam a tam. Ale samozřejmě to potěší. Pro nás je to hezké umístění.
Zmínil jste Hustopeče a Bohemia Rally. Je vám z jezdeckého pohledu bližší takřka ryze asfaltová Bohemka, nebo Hustopeče se šotolinovými pasážemi?
Každá z těch soutěží má něco do sebe. Osobně se mi ale víc líbí tratě na Bohemce, kde je v podstatě výhradně asfalt. Myslím, že to jsou české tratě, jak by měly vypadat. Je to rychlé, byť třeba ne tak uskákané, jak to bývá zvykem ve Zlíně na Barumce.
„Jedu tak, abych to měl neustále pod kontrolou."
Na asfaltu vyniknou schopnosti Peugeotu 208 R2, se kterým jste naposledy jel, že?
Bylo to perfektní svezení. Jsem moc rád, že jsem do toho na poslední chvíli šel. Před časem jsem řídil Opel Adam, což je taky dvoukolka, ale trošku slabší. Tohle už je opravdový závoďák, jakmile šlápnete na plyn, tak cítíte odezvu. Podvozkově je to taky skvělé auto. Hodně drží, takže je předvídatelné. Byl to pro mě nezapomenutelný víkend. Chtěl bych poděkovat týmu Sparrow Racing za to, že mi tuhle šanci umožnil a za to, že vůz skvěle připravil.
Mimochodem, Barum Rally je největší závod v Česku. Lákal by vás?
Barumka by mě určitě lákala. Ale bohužel to termínově nevychází, protože 3. srpna odlétáme zpátky do Ameriky, neboť syn tam začne od 10. srpna chodit do školy, tak aby se stihl připravit. Třeba to vyjde někdy v budoucnu.
Poznávají ve vás ostatní jezdci známého hokejistu?
Že by za mnou někdo přišel a řekl: Na tebe jsem se díval v televizi, tak to se mi nestalo. Ale s ostatními se samozřejmě bavíme na přejezdech nebo v servisu, takže to o mně asi ví. Já si na tom každopádně moc nezakládám. Nepřipadám si jako někdo extra. Ani nechci, aby mě tak kdokoliv bral.
„Zatím se mi ještě nestalo, že by za mnou některý ze závodníků přišel a řekl, že se na mě díval v televizi. Ale asi to o mně vědí."
Během hokejové kariéry jsem z vás měl tentýž pocit. Nikdy jste vyloženě nevyhledával slávu a světla reflektorů, že?
Asi to tak můžeme říct – mám rád svůj klid. Ale zase… Když mě někdo požádal o rozhovor a podobně, nikdy jsem s tím neměl problém a vždy ho rád poskytnul. Nicméně, že bych se někam vyloženě cpal, to ne. (usmívá se)
Foto: Martin Trdla, eWRC.cz
Hokejovou kariéru jste ukončil v roce 2013. Čemu se věnujete teď?
Momentálně trénuju v Tampě juniorský tým Tampa Bay Juniors.
Naplňuje vás to?
Baví mě to moc. Jsem rád, že můžu pokračovat v něčem, co je v podstatě náplň mého života už od dětství. V Tampě jsem začal trénovat, když s hokejem začal můj syn Filip. Prošel jsem prakticky všemi mládežnickými kategoriemi od žáčků až po dorost. Pak přišla šance posunout se trošku výš a trénovat místní juniorský tým, kde už je hokej přece jen dospělejší. Jak říkám, baví mě to moc, a i v budoucnu bych se tomu chtěl věnovat.
Trénovat dospělý hokej by vás nelákalo?
To ještě nevím, uvidíme, jak se to vyvine. Můj kluk je momentálně v juniorském věku, takže bych u té kategorie ještě rád zůstal. Co bude dál, to se uvidí. Samozřejmě by musela přijít konkrétní nabídka, hodně záleží i na kontaktech, ale dost možná bych si rád vyzkoušel, jaké to je trénovat univerzitní nebo i dospělý hokej.
„Momentálně trénuju juniorský tým Tampa Bay Juniors."
Mimochodem, v Tampě je teď pořádná hokejová horečka, co?
Jasně, lidé si to užívají. Je hlavně fajn, že tentokrát už se mohlo play off hrát s fanoušky a nebylo nutné být uzavřený v bublině. Myslím, že všechno začalo příchodem nového majitele. Jeff Vinik přinesl takový čerstvý vítr, postupně se zlepšovali, což nakonec vyústilo v to, že dvakrát po sobě vyhráli NHL. To se jen tak někomu nepoštěstí každý den.
Nelitujete trochu, že jste se nenarodil o pár let později? Možná jste teď mohl vítězné prsteny vlastnit taky.
Takhle se to nedá brát. Navíc já bych nic neměnil. Jsem rád za dobu, ve které jsem hrál. Touha získat Stanley Cup tam samozřejmě taky byla, ale je těžké se dostat vůbec do play off, natož ho vyhrát. To se prostě nepoštěstí každému. (usmívá se)
Na kterou vaši štaci vzpomínáte nejradši?
Každá měla něco do sebe, každý ten tým byl něčím speciální. Každopádně v Minnesotě jsem se poprvé opravdu prosadil do NHL. Tam jsem prožil krásné roky, navíc v té době byla v klubu řada dalších Čechů a Slováků. Ale i v těch dalších klubech to bylo fajn.
Udělal byste nějaký krok ve své kariéře jinak?
Neudělal, vždycky jsem byl typ člověka, který se dívá dopředu. Jsem rád za to, že jsem v NHL mohl hrát a že jsem tu příležitost dostal, protože jsem si ji musel vybojovat.
Plánujete zůstat v Tampě, nebo byste se výhledově rád usadil v Česku?
Momentálně je to tak, že v červnu a červenci se snažíme být co nejvíc v Česku. Kromě tedy loňského léta, kdy to situace cestování moc neumožňovala. Od srpna začíná mladšímu synovi škola, takže to se vždy vracíme do zámoří. Syn je tu navíc odmalička zvyklý, takže nyní jsme v Tampě a zůstaneme zde.
Share on Facebook
