„Hrouzek“ o postupu AZetu: Zážitek na celý život! Co pád „jeho“ Poruby?
Marek Pavlačka
|
Foto: Facebook AZ Havířov
Od havířovských oslav návratu do Maxa ligy uběhlo už něco málo přes měsíc. Poté, co AZet ztratil finále s Chomutovem i Táborem, se dočkal na třetí pokus – proti Prostějovu vytáhl hned několik velkých obratů a nakonec se radoval v prodloužení rozhodující sedmé bitvy. „Už jsem si myslel, že já jsem ta smolnička, ale nakonec to do třetice vyšlo. Nepopsatelně obrovská úleva,“ líčí v rozhovoru pro Hokej.cz kouč Marek Pavlačka.
Upřímně, po třech porážkách v řadě za stavu 2:3 na zápasy, věřil jste ještě v obrat?
Někde v sobě jsem si říkal, že čtyřikrát po sobě nás porazit nemůžou, ale v průběhu, jak se utkání vyvíjela, mi určitě nejlépe nebylo. Upřímně už jsem si tak jistý nebyl.
Opakovaně jste dokázali stahovat manko, to už nemohla být jenom náhoda. Čemu to přisuzujete?
Od nás trenérů to určitě nebyl nějaký taktický záměr. Naše představy byly jiné, ale hráči si to asi naplánovali trošku složitější a chtěli hazardovat s mým zdravím. Měli jsme zkušené mužstvo, velkou týmovou soudržnost a charakter, což hrálo velkou roli. To se projevilo v důležitých momentech, kdy se kluci dokázali několikrát vyhrabat z bahna a nepříznivé výsledky a vývoje zápasu otáčet v náš prospěch. Musím před nimi opravdu smeknout, jak to zvládli. Dodnes, jak si zápasy promítám, to považuju za takový malý hokejový zázrak. Ale určitě zasloužený, protože to nebylo jen o letošním finále, ty střípky se skládaly celé čtyři roky. Letos to dopadlo se vším všudy, jak nejlépe mohlo. Opravdu to lépe vymyslet nešlo.
„Měli jsme zkušené mužstvo, velkou týmovou soudržnost a charakter, což hrálo velkou roli. To se projevilo v důležitých momentech, kdy se kluci dokázali několikrát vyhrabat z bahna.“
Hrála nějakou roli zkušenost z předchozích prohraných finále?
Těch hráčů, kteří byli u předešlých finále, bylo poměrně dost, takže zkušenost a představa dalšího zklamání nás určitě hnaly dopředu a svým způsobem nějakou roli v letošním finále hrály.
Velkým tématem bylo zranění brankáře Michala Kořénka. Daniel Šimonů pak musel naskočit do rozjetého vlaku a neměl to snadné, ale klíčová utkání číslo šest a sedm zvládl výborně, že?
Zranění Michala bylo velkým tématem a ještě tomu přidal jeden z našich redaktorů, který před rozhodujícím sedmým utkáním přesně jeho zranění specifikoval v médiích. Dan to neměl vůbec jednoduché. Stejně jako tým asi potřeboval se s tím trochu srovnat, ale v rozhodujících zápasech ukázal všem, že se umí správně nastavit, několikrát nás při jejich šancích podržel. Vyvedl soupeře i spoustu lidí z omylu, že je naší slabinou, a měl obrovský podíl na tom, že jsme sérii dokázali otočit v náš prospěch a užít si postupové oslavy.
„Dan Šimonů vyvedl soupeře i spoustu lidí z omylu, že je naší slabinou, a měl obrovský podíl na tom, že jsme sérii dokázali otočit v náš prospěch.“
Když Lukáš Bednář rozhodl prodloužení sedmého zápasu, co se vám honilo hlavou?
Ani nevím, protože to byla neskutečná euforie. Ale asi velké díky všem, že se to nakonec po velkém boji zvládlo. Měl jsem i myšlenku Bednu chytit, ale naštěstí jsem si to rozmyslel, protože bych ho honil asi až dodnes. (směje se)
Vnímáte to tak, že už si fanoušci a celé město postup zasloužili?
Jednoznačně zasloužili. A nejen fanoušci a město, ale hlavně i hráči a všichni kolem, kteří si tím prošli a dávali tomu maximum. Přes vedení, sponzory, lidi, kteří nám poskytli azyl a zázemí v době, kdy jsme měli stadion v rekonstrukci... Všem patří velké díky. Bylo vidět, že finálovou sérií žije celé město. Fanoušci jezdili, podporovali nás i na venkovních utkáních. Důkazem byl poslední rozhodující zápas, kdy už několik hodin před ním bylo vyprodáno a i když se pro nás utkání opět nevyvíjelo nejlépe, tak vytvořili atmosféru, která nám pomohla k vyrovnání minutu před koncem a pak i k rozhodujícímu gólu v prodloužení. Dostávalo se nám podpory i z konkurenčních měst, například z Hodonína, Znojma, Tábora, Příbrami a dalších, kde nám postup přáli. Takže za to bych jim chtěl poděkovat, ale i těm, co nám to nepřáli a nevěřili, protože nás to vyburcovalo k tomu, abychom jim dokázali, že to budeme my, kdo si nakonec postup těžce vybojuje a užije si vítězné oslavy. Nesmírně si vážím toho, že jsem dostal od vedení šanci u toho být a že byla součástí také má nejbližší rodina. Mamka, syn, dcera, sestra a nakonec neteř se svým tříletým synem. Taky mohli postupové emoce a oslavy zažívat přímo s námi, protože mamka je jedna z nejvěrnějších fanynek a zaslouží minimálně metál a dres pod strop za oddanost hokeji. Se sestrou jsme to vždycky okrajově rozebírali u nějakého panáka a syn s dcerou mě neustále podporovali, jezdili na výjezdy, žili tím, věřili a neustále mě utvrzovali v tom, ze to určitě zvládneme. Takže i oni si každopádně tento zážitek zasloužili a mají na něm svůj podíl.
„Mamka je jedna z nejvěrnějších fanynek a zaslouží minimálně metál a dres pod strop za oddanost hokeji.“
Oslavy byly bouřlivé?
Byly velké, dlouhé a náročné. Jak si okolnosti vyžadovaly a zasloužily. Pevně doufám, že si to každý užil, jak nejlépe mohl, protože to se určitě neděje každou sezonu. I když je to v uvozovkách jen hokej a druhá liga, tak to byl určitě zážitek na celý život, kterého je třeba si nesmírně vážit. Vždycky si jej rád připomenu.
Jaká byla spolupráce s Romanem Šimíčkem?
Zpočátku jsem z ní měl trošku obavy, protože Roman v klubu zastával funkci manažera a asistenta trenéra, což je značný rozdíl, ale uměl v daný moment tyto funkce od sebe dělit, takže za mě spolupráce fungovala dobře a většinou vždy v pozitivní atmosféře. Roman dal klubu zase trochu novou tvář. Ke kostře týmu doplnil zkušené hráče, kteří v rozdílových momentech byli důležitými články jak na ledě, tak i mimo něj. Nemůžu určitě pominout i Marka Haase, který působil v roli trenéra u A-týmu první rok a byl určitě velkým přínosem. Jak pro hráče, tak i pro nás v trenérském štábu. Dál Adam Vrba a Robin Pavlas. Adam se staral o brankáře, Robin o administrativní věci. Oba si plnili svou roli na jedničku, vzájemně si pomáhali, podporovali nás. Tím celý realizační tým fungoval dobře až do postupového konce. I s dřívějším manažerem Milanem Mikulíkem a hlavním trenérem Jirkou Raszkou spolupráce fungovala. Poskládali kostru týmu, která si ve většině prošla všemi finále a dali tomu celkově správné nastavení. Určitě i oni mají na letošním postupu nemalý podíl.
„I když je to v uvozovkách jen hokej a druhá liga, tak to byl určitě zážitek na celý život, kterého je třeba si nesmírně vážit. Vždycky si jej rád připomenu.“
V Havířově pokračujete, oficiálně jako asistent trenéra. Jak probíhala jednání?
Po vyhraném finále jsem měl nějakou dobu myšlenky, že se pohádka dohrála do šťastného konce a jestli by nebylo na čase v tom nejlepším v Havířově skončit. Roman mi ale už v průběhu sezony nabídl pokračovat a po dohraném finále mi to potvrdil, což mě určitě potěšilo. Myšlenky jsem během krátké doby přehodnotil a rozhodl se nabídku přijmout, tak snad to někteří fanoušci překousnou a hráči to se mnou ještě nějakou dobu vydrží. Beru to jako velkou výzvu a šanci, které si určitě vážím.
Dá se říct, jak moc se promění havířovský kádr?
Tohle je myšlenka, která mě hodně trápí, protože by si to rozhodně zasloužili všichni hráči, ale už v letošní sezoně, hlavně v semifinále a finále, bylo vidět, že máme zkušené herní mužstvo, ale v čem jsme trochu strádali, byla rychlost, dravost a důraz. Naštěstí kluci dokázali tyto aspekty nahradit a soupeře předčít jinými vlastnostmi, ale čím vyšší liga, tím je kvalita samozřejmě na vyšší úrovni a v Maxa lize je to hlavně o bruslení, důrazu, soubojích a k tomu ještě hokejové šikovnosti, která dělá hráče v rychlosti rozdílovými.
Vnímáte, že při kvalitě Maxa ligy bude potřeba tým výrazně posílit?
Určitě bude třeba mužstvo doplnit na všech postech o hráče, kteří přinesou potřebnou kvalitu a pozvednou ji o level výše, ale jednoduché to určitě nebude, protože spousta hráčů už řeší smlouvy a angažmá někdy v lednu. A také máme limity ve finančních možnostech.
„Maxa liga v Havířově nějaké roky chyběla, tak snad budou diváci zvědaví a přijdou nám svou podporou a atmosférou pomoci to dobře odstartovat.“
Bude cílem hlavně záchrana, nebo v klubu pomýšlíte na vyšší cíle?
Ještě je celkem brzy predikovat, ale určitě bude hodně důležité mít dobrý start. Maxa liga v Havířově nějaké roky chyběla, tak snad budou diváci zvědaví a přijdou nám svou podporou a atmosférou pomoci to dobře odstartovat a dle vývoje se pak uvidí. Ale spíše se budeme dívat pod sebe než nahoru, ale pokud se naskytne možnost hrát v horní polovině tabulky, tak bránit se tomu určitě nebudeme.
Co vlastně jako ikona Poruby říkáte na to, že si právě s ní vyměníte role?
V Porubě jsem byl od nějakých šesti let a až na několik pár sezon tam prožil celou kariéru, pak tam začal i s trénováním, takže na stadionu znám s nadsázkou skoro každý kout a šroubek. To je taky nějaký střípek našeho postupového příběhu, ale to je na dlouhý rozbor a vysvětlování. Letos to v ostravském regionu s tím sportem moc růžové není, tak snad další roky budou veselejší a Poruba se vrátí zpět, kam rozhodně patří. Dodnes si nějak nedokážu vysvětlit a představit, že se na tak krásném stadionu s takovým zázemím a značkou bude hrát až třetí nejvyšší soutěž.
„Snad další roky budou veselejší a Poruba se vrátí zpět, kam rozhodně patří. Dodnes si nějak nedokážu vysvětlit a představit, že se na tak krásném stadionu s takovým zázemím a značkou bude hrát až třetí nejvyšší soutěž.“
Jak byste se charakterizoval jako trenér?
To je spíš otázka na mé kolegy a hráče. Snažím se být klidný, ale zároveň jsem impulsivní a jednotlivé zápasy dost prožívám. Ještě mám hodně co vylepšovat a učit se.
Asi nejslavnějším havířovským trenérem je pan Hrouzek ze seriálu Lajna, máte jej často takříkajíc na talíři?
Trenér Hrouzek byl kapacita, takže pro srovnání s ním toho musím ještě hodně odtrénovat. (směje se) Ale samozřejmě sem tam mi nějaká narážka z legrace přistane. Seriál Lajna je s Havířovem hodně spjatý a nějaký ten vtípek a lehké přirovnání se při dobré náladě vždy objeví. Teď, když je v Havířově Maxa liga, by mohl trenér Hrouzek přijet na pomoc a natočit další díl.
Marek Pavlačka | Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Share on Facebook
