I Rusko má svého Janeckého

1. října 2002, 22:00

hokej.cz redakce

Obránce Ilja Bjakin je v devětatřiceti letech nejstarším hokejistou ruské Superligy, ovšem na ledě si počíná jako mladý zajíc. V CSKA Moskva nastupuje k zápasům společně s našimi krajánky Salfickým a Gureněm.

Jágr Chance liga

Už by měl dávno válet jen za tým "sovětských veteránů", jak si říká parta někdejších mistrů světa a olympijských vítězů ve výslužbě, nicméně Ilja Bjakin je pořád k vidění mezi mantinely ruské Superligy. Olympijský vítěz a mistr světa prošel během devatenácti let vrcholového hokeje Německem, Švýcarskem, Švédskem, zámořskou NHL i soutěží v bývalém SSSR. Někde hrával v obraně, jinde v útoku. Jeden z nejlepších univerzálních hokejistů planety nyní naskakuje v sestavě CSKA Moskva i s našimi Salfickým či Gureněm. V kabině sedává s hráči, kteří by mohli být jeho syny. Ale tenhle problém vůbec neřeší. "Cítím se dobře, nic mi nechybí. Proto jsem ještě tady," říká.

Vždycky býval proslulý skvělým bruslením, poziční hrou, výtečnou přihrávkou, tvrdou střelou. Postavou i stylem hry trochu připomíná Petra Pavlase. Je natolik ofenzivní, že mu nečinilo potíže naskočit v útoku. Kdysi ho na obou postech využíval Viktor Tichonov v sovětské sborné. Nyní se obě slavné postavy sešly v jednom klubu. "Mám za sebou starou dobrou školu. Nebylo to lehké, hodně jsme trénovali, ale výsledky působily sladce. Zahrál jsem si s Fetisovem, Makarovem, Larionovem. Když jsem byl ještě hodně mladý, na ledě jsem potkával Kapustina, Malceva, Balderise, Vasiljeva... Od nich jsem se učil," tvrdí.

Dneska působí v roli učitele on. Mladému útočníkovi Žerděvovi je kupříkladu pouhých osmnáct let. "Má talent, vůbec mi nepřijde, že je mezi námi dvacetiletý rozdíl," tvrdí. Vzápětí dodává, že nemá potíže zapadnout do kolektivu. "Nikdo mi neříká dědku. I když by to bylo stylové. Pro většinu spoluhráčů jsem už opravdu starší pán," směje se. Ješitný ale není. Kupříkladu si nemyslí, že jeho generace byla lepší než ta nastupující. "Nesronávejme nesrovnatelné. Vyrůstal jsem v jiných podmínkách než dnešní kluci. Ale ruský hokej měl vždycky hodně talentů. Platí to pořád. Ve Švédsku nebo v Čechách na tom nejsou lépe než my. Jde jen o to, aby mladí cítili v Rusku perspektivu. Každý se do NHL nedostane, ale to by nikoho nemělo odradit. V Superlize je spousta dobrých hráčů, o kterých se v širším povědomí neví."

Bjakin začínal s hokejem ve Sverdlovsku. Odtud se dostal do reprezentace, což bylo v době kralování CSKA či Dynama Moskva skutečně výjimečné. Do armádního klubu pod křídla Tichonova dorazil později než jiní. "Z našeho klubu šli do CSKA Martěmjanov, Truchno a Starkov. Všichni hokej uměli, jenže do sestavy se téměř nedostali. Říkal jsem si, že nic podobného nedopustím. Raději hrát za Sverdlovsk, než sedět v CSKA." Když ale přišel jeho čas, mnohonásobný mistr ho přivítal s otevřenou náručí. "Měl jsem už někjaké zkušenosti a hodně se snažil. Víte, jako kluk jsem obdivoval Vasiljeva a toužil se mu aspoň částečně vyrovnat. I to mě motivovalo."

Bjakin měl štastí na spoluhráče. Zahrál si s Fetisovem, poznal většinu nejlepších ruských beků, coby zadák Edmontonu okusil partnerství s několika talentovanými zámořskými beky, v Německu přeskakoval mantinel třeba s Kiesslingem. "Udo byl vynikající. Překročil čtyřicítku, ale na ledě válel jako z mlada. Tvrdil, že tam jsme si všichni rovni. Měl pravdu. Dneska to vidím stejně. Kdo má výkonnost, hraje." V Rusku ho berou třeba jako u nás Otakara Janeckého. Všichni vědí, že není nejmladší, ale Bjakinovy hokejové kvality nikdo nepopírá. V Superlize má pořád pevné místo.

Ilja před lety prodělal vážné zranění. V jednu chvíli se zdálo, že se možná ani nevrátí na led, ovšem nakonec všechno dobře dopadlo. "Ležel jsem v nemocnici a nevěděl, co bude. Stalo se mi to během výluky v NHL na podzim 1994. Když jsem se pak vrátil do Edmontonu, lékaři mi řekli, abych skončil. Tím pro mě NHL padla, ale já pořád myslel na to, že někde budu moci hrát. Věřil jsem. Doufal. Právě tahle patálie mě utvrdila v tom, že hokejista potřebuje především zdraví. Kdybych ho neměl, dávno nehraju," konstatuje.

Na ledě je pořád jistý a spolehlivý. Aby byl v kondici, upravil denní režim. "Hlavně si hlídám stravu. Nepřejídám se, volím lehčí a dietní jídla. Dám si japonské suši, v den zápasu jím hlavně těstoviny, moc mi chutnají polévky, které skvěle umí moje manželka. V Rusku je na výběr spousta pokrmů. V tomhle se situace ohromně zlepšila," pochvaluje si. Nejlépe se cítí v kruhu rodinném. Se ženou je pohromadě devatenáct let. Mají tři děti. Dvě dcery a pětiletého syna, který se jim narodil běhm Iljova angažmá ve Švédsku. "Holky hrají tenis, ale vyčítám si, že jsem je k němu přivedl pozdě. Mají určitý hendikep. A syn? Ten je ještě malý, ale už hraje hokej. Vybral si ho sám."

Bjakin dobře ví, že se jeho hokejový čas chýlí ke konci. "Mohu hrát rok nebo dva. Ovšem víc ne," říká. Už tuší, kam po skončení kariéry povedou jeho kroky. "Chtěl bych se stát trenérem. Jenže to není jen tak. Nestačí zkušenosti ani hokejové myšlení. Budu se učit komunikaci a práci s hráči. Nepopírám, že se těším." Na ledě toho stihl dost. Nevyhrál vlastně jen Kanadský pohár, jinak mu v kariéře vyšlo všechno. Tu reprezentační přitom už dávno uzavřel. "Rusko má spoustu skvělých hokejistů, já bych nebyl v současné situaci přínosem. Poslední mistrovství světa vyhrávali Češi a Slováci. V Superlize jsou teď dva trenéři a několik hráčů odtud, takže úroveň soutěže půjde i díky nim nahoru. O budoucnost ruského hokeje nemám strach. Jen mě mrzí, že naše éra končí. Že je všechno úplně jiné než dřív. S tím se však musí vyrovnat každý."

Přehled nejstarších hokejistů ruské Suerligy:


1. Ilja Bjakin              CSKA Moskva          2. 2. 1963
2. Oleg Mikulčik            Mečel Čeljabinsk     27. 6. 1964
3. Andrej Balandin          Mečel Čeljabinsk     21. 9. 1964
4. Lev Berdičevskij         Perm                 5. 11. 1965
5. Pavel Torgajev           Čerepovec            25. 1. 1966
6. Alexander Semak          Dynamo Moskva        11. 2. 1966
7. Dmitrij Kvartalnov       Kazaň                25. 3. 1966
8. Oleg Filimonov           Chabarovsk           1. 6. 1966
9. Oleg Savčuk              Perm                 4. 8. 1966
10. Valerij Ivannikov       Petrohrad            28. 1. 1967

Václav Jáchim

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz