Já a hrdina? Ne, to náš brankář byl výtečný, chválil český kat Matthews
Foto: Martin Tellinger
Pamatujte si dobře, kdo svými góly rozložil českou moskevskou pohodu… Už brzy bude Auston Matthews patřit do společenství jmen jako je Crosby, Stamkos, nebo třeba Kopitar. Bude z něj superstar. V souboji na dálku s finskými bouráky Lainem a Puljujärvim o jedničku letošního draftu zase osmnáctiletý americký klenot nabral náskok, v klíčové partii mistrovství světa se jako jediný z týmu trefil ze hry a pak i rozštípnul nájezdy. Potvrdil, že když o něco jde, je nejlepší. Že už ve svém věku dokáže to, co jiní ne. Jak dobře je připravený na roli vydatně sledované osobnosti, prozradí i profesionální tón jeho odpovědí...
Souhlasíte, že tohle byl váš první opravdu velký zápas mezi chlapy a vy jste ho zvládl výtečně?
„Řekl bych, že jo. Už jsem jich pár podobných hrál mezi svými vrstevníky, ale tenhle byl v dospělé kariéře skutečně první. Nám se tohle jako týmu vážně povedlo, (brankář) Kinkaid nás hodněkrát zachránil, když jsme ho svojí hrou v obraně nechali na holičkách. Tady je to o tom, jestli v jednom zápase uděláte potřebné malé věci, které vedou k úspěchu. My dokázali utkání dostat až do nájezdů a v nich jsme to zvládli.“
Od vás se i přes nízký věk očekávají na ledě zásadní věci. Jak potom chutná, když jste za hrdinu v takovém zápase?
„Neee, já bych to takhle neříkal. (usmívá se) Podle mě se tentokrát ukázali všichni, každý udělal svůj díl pro to, abychom uspěli. Jak jsem zmínil, Keith Kinkaid byl výtečný, vytáhl spolehlivé zákroky přesně v čas, kdy byly potřeba, aby udržel skóre 1:1. Jemu náleží největší kredit, ale svoji práci odvedl každý z třiadvaceti kluků, co tu jsou.“
Jak se vypořádáváte s tím, že každý váš výkon je ohromně sledovaný?
„Snažím se na to tolik nesoustředit, prostě jdu a hraju, jak umím. Snažím se něčím přispět v útoku, splnit si to, co ode mě tým potřebuje. Myslím, že se mi to docela daří zvládat.“
Spoluhráč Nick Foligno řekl, že si na sebe nakládáte možná až příliš zodpovědnosti a zkušení borci z týmu vás uklidňovali, že váš okamžik přijde. Takže se trefili, ne?
„Je pravda, že jsem tu v turnaji měl několik šancí, které bych jindy asi proměnil, ale někdy to tak prostě je. Člověk by to pak vždycky rád vzal zpátky, ale nakonec je vážně fajn, že to vyšlo ideálně aspoň v tomhle zápase.“
Věděl jste, co provedete při nájezdu?
„Jo, věděl. Chtěl jsem si brankáře trochu otevřít, abych pak mohl puk posunout mezi betony, a naštěstí to takhle vyšlo.“
Za měsíc vás čeká draft. Řekl byste, že jste po roce ve Švýcarsku lepší hráč, než byste býval byl mezi juniory?
„Ano, s tím souhlasím. Hraní s dospělými vám dá víc zkušeností, byla pro mě výzva mezi nimi obstát. Myslím, že to ze mě udělalo lepšího hokejistu.“
V Moskvě jste před čtvrtfinále ani nešli na led, měli jste nějaké potíže s tím, přivyknout jiné aréně?
„Stihli jsme si ji aspoň prohlédnout. Víte, ono je nakonec stejně jedno, kde hrajete. Prostě se musíte ukázat. A to my udělali, takže je všechno v pořádku.“
Jste mezi čtyřmi nejlepšími celky turnaje. Máte dojem, že se stále lepšíte?
„Mám. V základní skupině to bylo nahoru a dolů, měli jsme dobré i špatné zápasy. Ale teď se začalo odznova a bylo jedno, jak kdo hrál doposud. Teď teprve se rozhoduje o tom, kdo pojede domů, tak jsme na to koukali. Bylo nám jasné, že jsme outsideři tohohle utkání, ale bylo nám to fuk. Zkrátka jsme do toho šli a hráli…“
Share on Facebook
