Jak král bodyčeků z Hané dobyl svět. Tvrdě, ale férově! To byl můj styl, tvrdil Machač
Foto: isport.cz
Prostějovský hokej vychoval pro český hokej řadu znamenitých hráčů, mezi ty nejúspěšnější jednoznačně patří Oldřich Machač. Bývalý vynikající obránce, který dlouhé roky nastupoval za Brno, se stal třikrát mistrem světa, startoval na prvním ročníku Kanadského poháru a pomohl vybojovat tři olympijské medaile. 10. srpna to bylo už devět let, co ve věku 65 let podlehl vážné nemoci.
Jeden z nejlepších zadáků naši hokejové historie začínal s hokejem jako malý kluk na Hané. Společně s o rok starším bratrem. V prostějovském áčku válel po boku Stanislava Bábka, když ho povolala armáda, putoval nejprve do Dukly Jihlava. Jenže s kamarádem Jaroslavem Krupičkou se jednu neděli vydali načerno domů, načež trenér Pitner poslal Machače za trest do tehdejší Dukly Košice. Jak se ukázalo, tenhle krok mu v kariéře hodně pomohl.
Naše generace tvořila bezvadný kolektiv. Byli jsme partou
Důrazný bojovník se z východu Slovenska prosadil do reprezentace, jakmile splnil vojenskou službu, zamířil do Brna a klubu zůstal věrný až do konce sezony 1978-78. Od roku 1967 byl Machač pevnou oporou národního týmu, přičemž tvořil legendární dvojici s Františkem Pospíšilem. Oba zadáci měli hodně společného. Talent, píli, předpoklady. Navzájem je pojilo veliké přátelství. „Naše generace tvořila bezvadný kolektiv. Byli jsme partou, která si vyhověla. Nepamatuju se na žádný větší problém," vzpomínal Machač před lety v rozhovoru pro hokej.cz.
Hokejovým osobnostem 60. a 70. let minulého století přibyly vrásky, na ledě už se vesměs neproháněly. Ale scházely se stále. „Nedivte se, vztahy ze sportu přetrvaly. Zažili jsme spoustu pěkného, kluky vždycky rád uvidím. Během roku není moc příležitostí, ale Český olympijský výbor pravidelně pořádá setkání pro bývalé medailisty. Tam si sedneme a povídáme si," usmíval se v prosinci 2008, krátce po stoletých oslavách českého hokeje.
Zatímco někteří jiní hokejisté zůstali u svého sportu v roli trenérů nebo manažerů, Oldřich Machač nikoli. Na závěr kariéry hrál v německém Rosenheimu, kde se rozhodl pro novou náplň života. „Začal jsem takovou druhou etapu. Ambice na trenéra jsem nikdy neměl. V osmdesátých letech jsem vedl zastoupení jedné německé firmy u nás, později jsem si založil vlastní společnost," informoval.
Život po hokeji? Podnikání v oblasti masného průmyslu
Co bylo náplní její činnosti? „Podnikali jsme v oblasti masného průmyslu, ale to není všechno. Věnovali jsme se potravinovým komponentům a podobně. Bylo to hodně náročné, starostí nad hlavu. Ale kdo z podnikatelů tohle neměl? Hodně práce převzala moje dcera," naznačoval.
Vzhledem k pracovnímu vytížení hledal Oldřich Machač poměrně těžko čas ke sledování hokejových bitev. „Na stadiony jsem přestal chodit. Trošku mi vadila atmosféra. Nemám rád davy, které pořád jen na někoho křičí. Raději si všechno vychutnám u televize," vysvětloval, v jakém vztahu zůstal k hokeji ve sportovním důchodu.
Mistr světa z let 1972, 1976 a 1977 se nicméně bedlivě zajímal o veškeré dění, včetně brněnského hokeje. Když Oldřich Machač aktivně hrával, byl špičkový hokej samozřejmě jiný než ten současný. Postupem doby se trošku vytratila technika na úkor síly, pozdější trend byl ale přesně opačný. „Rozhodčí pískají téměř všechno. I srážky, které fauly nejsou," láteřil. „Víte, v dnešním hokeji mi chybí tvrdost. Proboha, ať rozhodčí pískají fauly hokejkou – sekání, hákování, podražení. Nebo filmování. Ale tvrdou hru přece musíme odlišit. Jinak hokej ztratí kouzlo," doplnil.
Pro všechny hokejisty je vždycky rozhodující hlava
Někdejšího skvělého beka zároveň štvalo, když si někdo splete zdravý důraz se zákeřností. „Viděl jsem v NHL pár zákroků, úplné vraždy! Něco neskutečného. Je dobře, že vedení soutěže udělalo v tomto směru kus práce a hodně zpřísnilo tresty za podobné fauly. Já vždycky vyznával hru tělem. Férový způsob. V Kanadě docházelo k situacím, při kterých mě mrazilo," připomínal.
Coby nekompromisní obránce pozoroval Oldřich Machač také své nástupce. Nové defenzivní hráče. Ve světě momentálně platí, že kvalitní zadáci jsou hodně nedostatkovým zbožím. „Pro beky a vlastně všechny hokejisty je vždycky rozhodující hlava. Můžete mít síly, kolik chcete, ale když postrádáte myšlení, je to těžké."
Slabší výběr mezi zadáky přičítal také tomu, co se od obránců čeká. „Všichni od nich požadují body. Výsledky. Ale obránci mají především bránit, potřebují se rozvíjet. Někdy je to opravdu špatné. Chybí dobré založení, jednoduchost, hra u mantinelů. Je to věc výchovy a trpělivosti. Špičkové obránce najdete, ale je fakt, že tolik jich zase není."
Foto: isport.cz
Požadavky na hráče v mladé věku vedou leckdy k tomu, že si hokejista na ledě tolik nedovolí. „Získá puk a pomalu neví, co s ním. Hlavně neudělat chybu." Mezi mantinely platí, že kdo je tvrdý, bývá nepříjemný. Ale soupeř má respekt. Machač ho měl, byl to mistr bodyčeků - disciplíny, která ze světového hokeje téměř vymizela. Jakmile se našel některý z beků, jenž dokázal předvést parádní trefu v rámci pravidel, Oldřichovi to udělalo radost.
Pocty pro bojovníka: Síně slávy českého hokeje a IIHF
Chlapík, který za československou reprezentaci sehrál 293 mezistátních utkání (víc jich má jen Jiří Holík) a dal devět branek, rád o hokeji diskutoval. Jestliže měl na něco názor, nenechal si ho pro sebe. Nekličkoval, nehledal obecné fráze. Klidně zvedl telefon a jal se debatovat. V Mostkovicích u Prostějova, kde si s rodinou zařídil zázemí v bývalém rekreačním objektu, sledoval dění, co mu síly stačily.
„Nejsem na tom moc dobře, jsem vděčný za každý nový den. Na hokej už osobně nemůžu, maximálně u nás v Prostějově. Ale na všechno se dívám v televizi," říkal na jaře 2011. Předtím mimo jiné odvedl hodně cenné práce na přípravách stanov Síně slávy českého hokeje. Machač byl členem pracovní skupiny a pak i Komise ČSLH. Mezi legendy vstoupil během aktivní kariéry, do Síně slávy českého hokeje v listopadu 2008. Už předtím byl poctěn i ze strany IIHF.
I tohle byl přínos člověka, jenž získal tři tituly mistra světa, z olympijských her měl ve sbírce stříbro a dva bronzy. V roce 1976 startoval Machač na prvním ročníku Kanadského poháru. Své první mistrovství světa sehrál v roce 1967, poslední o jedenáct let později v Praze 1978. Vojenskou službu prožil v letech 1965-67 v Košicích, jinak byl celou tuzemskou kariéru věrný Brnu, až na jejím sklonku ještě odešel do německého Rosenheimu, kde strávil čtyři sezony. Pak s aktivním hokejem skončil, nicméně milovaný sport sledoval až do své smrti 10. srpna 2011.
Partneři LHK Jestřábi Prostějov
Share on Facebook
