Jak Trličík zachraňoval Vítkovice: Bezesné noci i 38 hráčů v hledáčku! Zůstane?
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice
Před devíti lety dovedl Vítkovice až do finále, ale větší radost má nejspíš z letošní záchrany. „Srovnávat ty sezony nejde. Když to přeženu, je to jako srovnávat pohádku s noční můrou,“ líčí v rozhovoru pro klubový web kouč Mojmír Trličík, který těžkou misi zvládl a odvrátil sestupového strašáka.
Na střídačku vítkovického A-týmu se vrátil na začátku prosince poté, co Ostravané v Karlových Varech schytali debakl 1:9, natáhli šňůru nezdarů a tamnímu vedení už došla trpělivost. Jakub Petr dostal padáka a do akce šel Mojmír Trličík. Původně měl mužstvo vést jen v Hradci Králové, ale po vítězství 2:0 byl označen za spasitele, který měl Ostravě zachránit extraligu.
„V té hierarchii klubu jsem vnitřně cítil, že jsem po majiteli klubu na druhem místě z pohledu zodpovědnosti za to, aby se nesestoupilo a zachránila se tady extraliga. Proto má úleva byla opravdu veliká.“
Na nabídku kývl. „Velmi mě zasáhly emoce po vítězném zápase v Hradci. To se vlastně nedá ani slovy popsat. To byl zásah asi jak když potkáte svého budoucího partnera, taková ta jiskra, která přeskočí a zažehne něco velkého. Bylo to neskutečné. Emoce, které z toho vzešly, to bylo to, co chceme všichni prožívat. I proto jsem se rozhodl pokračovat dál,“ pokyvuje Trličík.
Za jeden z klíčových momentů v boji o záchranu považuje vánoční duel na Kladně. „My jsme ho prohráli 1:2, ale utkání mohlo skončit stejně jako ve Varech 1:9 v náš neprospěch. Bylo to jen o tom, že skvěle zachytal gólman. Přístup a to, jak někteří hráči zápas pojali... Bylo jasné, že tak to dál nejde. Někteří nebyli nastavení, připravení a neuvědomovali si vážnost situace.“
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Trličík měl okamžitě jasno v tom, že vítkovickou kabinou se musí prohnat vítr. „Od dalšího dne nastala práce na změně týmu. Shodli jsme se, že musí proběhnout rychle, razantně, bezohledně. Nešlo hrát na to, zda někdo je nebo není odchovanec, ale jak je nastavený, připravený a ochotný udělat maximum pro úspěch týmu. Šlo o záchranu extraligy ve Vítkovicích,“ hlásí.
„Od téhle chvíle to bylo hledání a přemýšlení, jak něco razantně změnit – u zůstávajících hráčů myšlení, ale také najít nové, kteří budou přínosem. A to se stalo. V tom momentu jsem si řekl, že pokud jsme to takhle pochopili a uchopili, tak to je ten správný krok k záchraně. Pak nastal, dalo by se říci, masakr ve složení mužstva,“ popisuje dál pětapadesátiletý trenér.
„Všichni v klubu měli hodně bezesných nocí. Nevím, jestli si někdo dokáže představit, co to bylo za nápor na psychiku. Tolik prášků na spaní, co jsem spolykal za tu dobu, jsem dosud v životě asi nespolykal.“
Proměna mužstva byla náročná. „Osobně jsem skončil na čísle 38. Tedy tolik hráčů jsem měl v hledáčku, v povědomí. A musím říct, že to trvalo od toho 27. prosince do 31. ledna. Konzultace, komunikace probíhaly od časného rána do pozdních večerních hodin vlastně každý den. Třeba na Silvestra ještě kolem desáté večer jsme řešili jednu variantu,“ sděluje Trličík.
S jeho příchodem se změnil i herní system. „Bylo to bránění středního pásma, rozlišení, kdy hrát absolutní aktivní hokej. Prostě zaměření se, abychom dostávali co nejméně gólů a spíše hráli na rychlý přechod do útoku, žádné zastavování s pukem za bránou. Hráči věřili, že to vede k lepším výsledkům,“ těší šéfa střídačky Vítkovic, které pak šly herně i výsledkově nahoru.
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice
Pardubice a Litvínov však v posilování nezůstaly pozadu, Vítkovice se i proto musely rvát až do finiše. Klíčové podle Trličíka bylo, že se tým oklepal z domácí porážky s Dynamem. „Zápas jsme nezvládli, ale už za pár hodin jsme nejen výsledkově, ale hlavně herně tím svým přístupem a stylem, uspěli v Třinci. U mě osobně pak převažovalo, že se už záchrana povede.“
Povedla se, definitivní razítko pak daly Vítkovice v předposledním kole výhrou nad Karlovými Vary a Trličíkovi spadl obrovský kámen ze srdce. „V té hierarchii klubu jsem vnitřně cítil, že jsem po majiteli klubu na druhem místě z pohledu zodpovědnosti za to, aby se nesestoupilo a zachránila se tady extraliga. Proto má úleva byla opravdu veliká,“ potvrzuje Mojmír Trličík.
„Nikdy předtím netrénoval, ale hned po prvním zápase jsem nabyl pocitu, že ano. Že to bez jakékoli zkušenosti má v sobě. Doporučuji si to jméno zapamatovat, protože v budoucnu může hrát významnou roli v českém hokeji.“
Jeho záchranářská mise byla náročná po fyzické i psychické stránce. „Všichni v klubu měli hodně bezesných nocí. Nevím, jestli si někdo dokáže představit, co to bylo za nápor na psychiku. Tolik prášků na spaní, co jsem spolykal za tu dobu, jsem dosud v životě asi nespolykal. A fyzické síly rovněž odcházely, ale díky té situaci to svým způsobem nahrazoval i adrenalin.“
Od začátku měl Trličík po boku Rostislava Kleslu, spolupráci s ním si pochvaluje. „Nikdy předtím netrénoval, ale hned po prvním zápase jsem nabyl pocitu, že ano. Že to bez jakékoli zkušenosti má v sobě. A přetrvalo to. Doporučuji si to jméno zapamatovat, protože v budoucnu může hrát významnou roli v českém hokeji. Má pro to předpoklady, které potvrzoval.“
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
K nim se po zápase v Hradci přidal i ostřílený Ladislav Svozil. „Naše spolupráce je dlouhodobá, chtěl jsem ho vedle sebe. Proto, jaký je. Je to ten typ Ivana Hlinky – hlavně se z toho neposrat, přičemž odbornost, zkušenosti nebo nadhled tam jsou. Spolupráce s Láďou byla jedním z mých požadavků,“ říká Trličík, který chválí i další členy vítkovického realizačního týmu.
Bude u kormidla pokračovat? „Já za sebe osobně, jak jsem řekl... Ty emoce, které to přinášelo, jsou pro mě silnou motivací, takže rád bych pokračoval dál. Ale uvidíme, je to otázka nejen na mě. Konečné rozhodnutí je na vedení klubu v čele s majitelem Alešem Pavlíkem,“ ví Trličík, který věří, že vítkovický hokej půjde v příštích týdnech, měsících a letech zase nahoru.
Share on Facebook
