Jak žije Jágrův parťák? Hradecký patriot vystudoval vysokou školu, energii věnuje dětem
Z Hradce Králové se před lety probil až do NHL. Jan Hrdina válel za Pittsburgh po boku Jaromíra Jágra, v útoku s legendární osmašedesátkou hrál i na olympiádě v Salt Lake City a na MS ve Švédsku. Vynikající centr později zanechal silnou stopu ve švédském Jönköpingu, kde na jaře 2008 slavil mistrovský titul, vzhledem ke zdravotním potížím musel poté ukončit kariéru už ve 32 letech.
Poslední dobou není o Hrdinovi téměř slyšet. Jak dnes žije bývalý znamenitý útočník a český reprezentant? „Úplně normálně. Energii věnuji hlavně dětem. Dcera dělá tenis, syn zase hokej. Momentálně hraje za hradeckou pátou třídu, u týmu dělám jednoho z asistentů," připomíná.
Nepředstavoval jsem si, že konec kariéry přijde tak brzy
Od chvíle, kdy ukončil kariéru, uteklo už 12 let. „S hraním jsem musel přestat, protože to zdraví nedovolilo. Zlobily mě kyčle, i když je možné, že původ problémů vycházel i ze zad. Postoupil jsem operaci v americkém Vailu, zhruba rok poté následoval druhý zákrok. Snažil jsem se to překonat, pak se ovšem ukázalo, že to nepůjde," konstatuje.
Původně se zdálo, že by příčina mohla spočívat v tříslech, lékaři nejdřív nevěděli, o co přesně se jedná. Situaci měly napomoci operace, ale Jan Hrdina ani poté nebyl fit. Dneska může sportovat pro radost, do zátěže vrcholových hokejistů se však tehdy pustit nemohl. „Někteří jiní hráči dopadli hůř, končili v mladém věku, třeba i ve větších bolestech. Je jasné, že to pro mě nebylo jednoduché. Snažil jsem se léčit, trvalo to docela dlouho," popisuje.
Poslední zápas sehrál na podzim 2008, v dresu švédského Jönköpingu. Následně musel překonávat problémy, leč tělu nikdo neporučí. Hrdina tedy vrcholový hokej opustil. Sympatický Východočech si prošel tvrdým vnitřním bojem. „Nepředstavoval jsem si, že to přijde tak brzy. Od té doby už ale uteklo hodně času, s manželkou máme dvě děti. Věnuju se jim, jsou tu i další povinnosti. Rozhodně se nenudím," usmívá se.
Studium New York University zakončil titulem MBA
Hodně času a energie věnoval studiu. Každou druhou sobotu pravidelně cestoval z Hradce Králové do Prahy, kde studoval New York University. „Chtěl jsem se zdokonalit v angličtině a také se vzdělat, získat vědomosti. Během kariéry na to nebyl čas. Studium probíhalo spíš západním stylem, mým oborem byla obchodní administrativa. Podařilo se mi získat titul MBA, studium mi rozšířilo obzory. Do života skvělá věc," ujišťuje.
Z doby aktivní kariéry byl zvyklý zatnout zuby. Když se do něčeho pustí, nepovolí. Ostatně i při hokeji býval zarputilý, jinak by se také neprobil do NHL. Už v juniorském věku doma v Hradci Králové naskočil do nejvyšší soutěže, po sezoně 1993-94 se vydal za Atlantik.
„Tehdy se do Kanady moc nechodilo, byl to vlastně krok do neznáma. Ale já určitě nelitoval. Hrál jsem WHL za Seattle, působil tam i kamarád Michal Divíšek. Hned první sezona se docela povedla." V 69 zápasech nasbíral Hrdina 100 bodů, což je vynikající vizitka. „Úžasný rok. Skvělý klub, fajn město, výborní lidé," vzpomíná. Úspěch ocenili i skauti Pittsburghu, kteří ho v červnu 1995 ze 128. pozice draftovali.
Nicméně cesta mezi zámořskou elitu chvilku trvala. Jan Hrdina zaslouží uznání za trpělivost, nevzdal se a bojoval. „Musel jsem, nebylo moc na výběr," říká s úsměvem. Kdo chce do NHL, potřebuje špičkovou výkonnost i kus štěstí. Jan strávil dva roky na farmách v nižších soutěžích IHL a AHL, od podzimu 1998 už válel za Pittsburgh. „Věřil jsem, že to vyjde, proto jsem neodešel. Ale bylo tam i štěstíčko, protože když je hráč delší dobu na farmě, zařadí si ho do určité škatulky. A z ní je pak těžké se dostat," upozorňuje.
Jágr je jedním z nejlepších. Hrát s ním bylo skvělé
U Penguins prožil patrně krásné období. „Vzpomínám s radostí na všechno, na každou sezonu, na každý tým. NHL je pro nejlepší z nejlepších, jsem šťastný, že se mi to povedlo a mohl jsem si tu ligu zahrát," tvrdí snad až příliš skromně. V Pittsburghu býval dvorním centrem Jaromíra Jágra. Na spolupráci s českým velikánem nedá dopustit.
„Jágr je jedním z nejlepších útočníků všech dob, hrát s ním bylo skvělé. Ale já si vážím i jiných spoluhráčů. Poznal jsem jich dost, když si to tak v hlavě promítám, byla to velká zkušenost a pro mě událost," připomíná. Kromě NHL si Jan Hrdina cení také startů v reprezentaci. Všechno začalo v roce 1994 na mistrovství Evropy osmnáctek, odkud našlapaný český tým přivezl bronz. Naopak dvacítky se nepovedly. „Skončili jsme pátí, což je škoda, v týmu jsme měli skvělé hráče," zmiňuje.
Foto: isport.cz
V sezoně 2001-02 se prosadil do národního mužstva dospělých. „Na olympiádě v Salt Lake City i na mistrovství světa ve Švédsku nás pokaždé ve čtvrtfinále zastavili Rusové. Je to smůla a docela paradox. To víte, že bych byl šťastný za medaili," přiznává. Mrzí ho obě akce, hlavně světový šampionát, kde Češi parádně zvládli boje ve skupinách. "Ani jednou jsme neprohráli, zvládli jsme Kanadu i Ameriku, jenže pak přišlo to nešťastné čtvrtfinále. Bohužel," smutní.
Udělal jsem si trenérskou licenci B, větší plány zatím nemám
V elitním výběru se objevil naposledy v únoru 2007, na kontě má 16 reprezentačních startů a čtyři góly. Zámořskou NHL hrával kromě Pittsburghu také za Phoenix, New Jersey a Columbus, kam zamířil po výluce v NHL, kterou strávil v Kladně. Později zahájil další zajímavou kapitolu hokejového života, Hrdina se během tří sezon stal jednou z největších osobností švédského HV´71 Jönköping - tedy klubu z města, kde přišel o šanci získat úspěch na mistrovství světa.
Švédsko pro něj bylo zemí zaslíbenou. „Líbilo se mi tam všechno. Hrál jsem ve výborném týmu, který měl výkonnost. Byli tam skvělí lidé. Krásné město. V roce 2008 jsme získali titul, sezonu předtím jsme také došli daleko, navíc nás vedl pozdější kouč švédské reprezentace Per Marts, což je výborný trenér. Nedá se vypíchnout jedna věc, co mě tam nejvíc zaujala. Tohle angažmá bylo úžasné celkově."
Milovaný sport už dnes sleduje víceméně na dálku, částečně u něj zůstal v jiné roli. „Jsem asistentem u mužstva, za které hraje syn. Udělal jsem si trenérskou licenci B, ale větší plány do budoucna zatím nemám. Uvidíme," reaguje. Když to situace dovolovala, chodil Jan Hrdina na utkání extraligového Mountfieldu. Z bývalých spoluhráčů vidí nejvíc ty, kteří také žijí na východě Čech. „Třeba Jardu Kudrnu nebo Pepu Marhu. I další kluky. Hradec je malý, všichni o sobě víme," uzavírá s úsměvem.
Partneři Mountfieldu HK
Share on Facebook
