Jako by se tam zastavil čas, říká Hamrla o Rusku. Proč vyměnil Zlín za Vary?

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Patrik Hamrla se v závěru ledna přesunul ze Zlína do Karlových Varů a pak vyrazil na velký turnaj s reprezentační sedmnáctkou. V Rusku zažil proti domácí sborné velkou křivdu od rozhodčích a pak alespoň trochu radostné loučení. Na západě Čech na něj zatím čekalo velké překvapení…

Chance liga na Hokejka TV

Jak hodnotíte uplynulý turnaj sedmnáctky?
Akce výsledkově není úplně ideální a taková, jak jsme si představovali. I tak si ale myslím, že jsme na turnaji odvedli dobrou práci. Uvidíme, jek to půjde dál, protože v dubnu je další turnaj pěti zemí, na kterém bychom se sedmnáctkou chtěli uspět.

Z výsledkové stránky: Co chybělo k vyššímu počtu bodů?
Góly. Dávali jsme málo gólů a nepodařilo se nám být lepší a přesnější v koncovce. Soupeři byli v tomto ohledu lepší, takže nás ve většině zápasů přetlačili. Naopak jsme byli silní týmově, protože nemáme moc individualit. To se nám podařilo i s Ruskem, kdy jsme prohrávali 1:3 a ještě jsme srovnali. Bohužel přišla v závěru chyba rozhodčího a my nakonec prohráli.

Mohl byste to více rozvést?
Za stavu 3:3 byla hra u nás v pásmu a já jsem dostal do masky pukem. Helmu drží zezadu takové gumové pásky, aby dobře držela na hlavě. Když mě trefil puk, jeden ten pásek se mi odepl, mával jsem na rozhodčího, protože helma byla nestabilní a nedržela dobře na hlavě. On však mojí výzvu neviděl. Při jakémkoliv prudkém pohybu helma spadne. Rozhodčí následně po debatě s kolegy nařídili trestné střílení, což bylo pro všechny přítomné nepochopitelné řešení. Bohužel tak učinili.

„Rozhodčí po debatě s kolegy nařídili trestné střílení, což bylo pro všechny přítomné nepochopitelné řešení.“

Nakonec i uznali, že to bylo chybné rozhodnutí, že?
Ano, ano. Na konci turnaje zasedl direktoriát a usoudil, že to byla chyba rozhodčího, ale zápas a případný bod, nebo dva, které bychom mohli urvat, už nám nikdo nevrátí.

Jak moc rozhodnutí překvapilo vás?
Já jsem to absolutně nečekal. V duchu jsem si říkal, že bychom za to mohli dostat tak maximálně dvě minuty, ale s nájezdem jsem absolutně nepočítal. Chtěl jsem nájezd chytit, ale byla uvnitř mě negativita na rozhodčího, protože tam nebylo nic, za co by měl udělit tak velký trest. Nájezd jsem bohužel nechytil a soupeř vyhrál.

Rozhodující situaci najdete v čase 2:09:50 ↓

Nehraje v pravidlech roli čas duelu?
Pan Ťoupal, manažer týmu, volal s panem Šindlerem, což je šéf rozhodčích v Česku, který mu poslal přesně to pravidlo, kde o závěrečném čase nebyla žádná zmínka. Pro zalehnutí puku v brankovišti tam čas je, ale u helmy by to muselo být úmyslné shození, že bych si ji prostě sundal. Pak by se to dalo trestat, ale mně spadla. Rozhodčí neviděl celou situaci, takže takhle nesmyslně učinil, protože takové pravidlo nikde není. Nakonec to uznali a direktoriát se omluvil za rozhodnutí rozhodčího.

Byla alespoň omluva malou satisfakcí?
Ani ne, já jsem to pořád viděl jako křivdu.

Pojďme k dalším duelům. Co se stalo po vyrovnané první polovině s USA?
Američanům i trochu se štěstím napadaly góly, takže šli do tříbrankového úniku. Po dvou třetinách vedli 6:3, ale i tak jsem doufal, že se nám podaří závěr ještě zdramatizovat. Snažil jsem se koncertovat na hru, abych pomohl týmu. Bylo to pro mě takové nové, poprvé jsem chytal v Rusku a navíc tam byla zvláštní atmosféra. V závěru už jsme neměli sílu je výsledkově dotáhnout. I tak jsme ale odehráli dobré utkání.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V čem zvláštní atmosféra?
Turnaj byl organizačně velice dobře udělaný, bylo tam spoustu agentů a lidí, kteří se přišli podívat. Bylo to pro mě takové, že jsem nechtěl udělat chybu. Snažil jsem se na to nemyslet, ale v hlavě jsem to měl.

Jak vypadal ze střídačky duel se Švédy?
Bylo to hodně vyrovnané, dvě třetiny jsme s nimi hráli bez gólu. Ve třetí třetině jsme dali gól a jako bychom trošku přestali hrát. Švédové během krátké doby vstřelili dva góly, na což už jsme neodpověděli. Soupeř už si závěr pohlídal.

Proti Finům jste si šli pro plné vítězství, ale byla z toho remíza. Co se v šedesáté minutě stalo?
Přišlo špatné rozebrání hráčů, kdy si oni přehráli puk přes osu hřiště a dávali to při power play do prázdné brány. Byla to škoda, patnáct sekund do konce. Zápas jsme odbojovali a kluci ze sebe vymáčkli maximum, i když to byl třetí zápas ve třech dnech. Prostě jim to vyšlo, ale nájezdy se nám podařilo ovládnout, což bylo pozitivní. Aspoň jednu výhru jsme odvezli.

„Já mám nájezdy rád, takže jsem z nich strach neměl. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bychom prohráli.“

Jak probíhaly nájezdy?
Bylo to hrozně dlouho 0:0, ani Fini ani my jsme nemohli vstřelit branku. Myslím, že až v šesté sérii se podařilo dát Finům nájezd, Jirka Ticháček hned vyrovnal. Já jsem další chytil a můj kolega z Varů Dominik Rymon rozhodl bekhendovou kličkou. Aspoň nějakou radost jsme si užili na konec turnaje.

Vy jste si věřil na dovednostní disciplínu?
Já mám nájezdy rád, takže jsem z nich strach neměl. Šel jsem tam s tím, že chci poslední zápas vyhrát. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bychom prohráli. Chtěl jsem chytit každý puk. Jak dlouho nepadl gól, bylo to takové vypjaté. Naštěstí se pak štěstěna přiklonila k nám.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Celkově jste byl se svými výkony spokojen?
Vždycky to může být lepší. Nebylo to jenom o mně, ale i o týmovém výkonu. Sám za sebe můžu říct, že to byla obrovská zkušenost. Budu chtít makat dál, abych se dostal na další akci sedmnáctky, případně potom osmnáctky.

Jak se vám obecně líbilo v Rusku?
Byl to můj první letecký výjezd s reprezentací, takže to pro mě bylo zajímavé. V Rusku jsem nikdy nebyl, bylo tam mínus dvacet stupňů, takže už vím, proč se říká „zima jako v Rusku“. Byl to pro mě obrovský zážitek. Přišla mi tam civilizace starší, než je u nás. Například budovy byly starší a zdálo se mi, že se ve městě zastavil čas. My jsme spali na pěkné hotelu, kde jsme měli i bohaté jídlo, takže s tím problém nebyl.

„Už vím, proč se říká ‚zima jako v Rusku‘.“

Pojďme na klubovou scénu, tam jste to měl v poslední době poměrně divoké. Jak se váš přesun přes celou republiku udál?
Dozvěděl jsem se, že Karlovy Vary mají zájem o gólmana ročníku 2003 a o mě. Jejich nabídku jsme probrali s tátou i s agentem. Byla to pro mě cesta k osobnímu posunu, vlastně ani nebylo co řešit. Je super, co mi tu nabídli. Kývl jsem na to a nelituji.

V čem byla nabídka lepší oproti Beranům?
Můžu tady trénovat s A-týmem, což je pro mě obrovský přínos, za to bych chtěl Energii moc poděkovat. Jsem tu sice krátce, ale stihl jsem i dva zápasy za juniorku. Je to lepší i v tom, že tu žiju sám, takže se o sebe naučím postarat. Je to celková škola života.

„Byla to pro mě cesta k osobnímu posunu, vlastně ani nebylo co řešit. Kývl jsem na to a nelituji.“

Co všechno jste musel zařizovat?
Hlavní byly bydlení a škola, ve které jsem byl pár dní zpátky poprvé. Je to nový kolektiv, takže je to takové neznámé. Pomalu se s tím sžívám, ale velké problémy nemám. Byt mám kousek od zimáku, což je super, je to docházkově zvládnutelné na zimák i do obchodu.

Už jste si stihl Karlovy Vary prohlédnout?
Já jsem to tu znal. Chytával tady můj táta a jezdili jsme sem s dědou, takže to nebylo úplně neznámé. Samozřejmě je to nové město, takže se tu pomalu rozkoukávám. Na základní místa, která navštěvuju, už trefím.

Foto: Lukáš Mayer, hokejkv.cz

Co se hokeje týče: Jak vnímáte rozdíl v konkurenci?
Ve Zlíně jsem byl v dorosteneckém týmu s Tobiášem Synkem, kde o konkurenci nebyla vůbec řeč, protože jsme doteď velcí kamarádi. Ve Varech je nový kolektiv, Adam Horák i Filip Novotný a popřípadě Honza Bednář jsou super kluci a vycházíme spolu. Samozřejmě brána je jenom jedna a bojujeme každý sám za sebe, ale konkurence je spjatá i s přátelstvím.

Stihl jste už zažít i atmosféru áčka v derby. Jaké to bylo?
Chtěl bych poděkovat pánům Pešoutovi s Kněžickým, kteří mi umožnili něco podobného zažít. Je to vlastně napůl splněný sen, protože jsem mohl jet s A-týmem na zápas. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Byl jsem kousek od Milana Gulaše, viděl jsem v bráně Dominika Frodla a mohl jsem si s nimi podat po zápase ruku. Byl to skvělý zážitek a motivace do další práce, aby mě trenéři brávali častěji.

„Byl jsem kousek od Milana Gulaše, viděl jsem v bráně Dominika Frodla a mohl jsem si s nimi podat po zápase ruku.“

Čekal jste něco podobného?
Bylo to hrozně rychlé. Psal jsem panu Kněžickému, že jsme přiletěli z Ruska a může se mnou počítat na trénink, že budu připravený. Odepsal mi na to, abych přišel ráno na rozbruslení a že pojedu s A-týmem do Plzně. Pro mě to byl příjemný šok.

Kdy jste si uvědomil, že jde o derby?
Věděl jsem, že to bývají vyhrocené a vyrovnané zápasy. Nějak sem nad tím ale nepřemýšlel, že by to bylo derby. Poznal jsem to až při samotném zápase, když bylo v Plzni vyprodáno. Byla tam super atmosféra a z toho mi vlastně došlo, že je to derby.

Přišla nervozita?
Trochu byla, i když jsem byl na postu dvojky. V Rusku přišlo na domácí tým třeba pět tisíc lidí, na Rusy tam chodilo opravdu spoustu lidí, ale byla tam velká hala, takže se všichni tak nějak rozprostřeli. V Plzni je hala menší, takže všichni byli blízko u sebe. Bylo to něco jiného než sedět v hledišti, bylo to zvláštní a pro mě novinka.

Co teď máte před sebou?
S juniorkou o víkendu nehrajeme, takže mi trenéři dovolili, abych jel na víkend domů. Bojujeme o postup do play off, což je můj klubový cíl. Jinak se začleňuju do nové školy, kde se budu snažit podávat aspoň nějaké solidní studijní výsledky. Chci makat dál, abych dostal pozvánku na dubnový turnaj ve Finsku, to je takový můj osobní cíl do konce sezony.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz