Jako bych deset let nehrál hokej, líčí Zohorna patálie se slepákem
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Útočník Tomáš Zohorna hlásí návrat do českého národního týmu. Na předchozí akci nemá dobré vzpomínky, v Plzni jej ze hry vyřadil akutní zánět slepého střeva.
„Ale jako velké plus beru, že se mi to stalo doma a byl jsem operovaný v Česku. Asi by nebylo dobré, kdyby mě to postihlo někde v letadle. Třeba při letu z Chabarovsku do Moskvy, kam je to nějakých osm hodin. Takže to mohlo dopadnout ještě hůř,“ uvědomuje si.
Problémy měl totiž už před příletem na reprezentační sraz do Plzně. „Už mě to nějaký týden zlobilo, ale moc se to neřešilo. Doktor mi sice dával nějaké prášky s tím, že jde spíš o břišní potíže, ale pořád mě to zlobilo. Je fajn, že to prasklo až v Česku,“ oddechuje.
„Jako velké plus beru, že se mi to stalo doma a byl jsem operovaný v Česku. Asi by nebylo dobré, kdyby mě to postihlo někde v letadle. Třeba při letu z Chabarovsku do Moskvy, kam je to nějakých osm hodin. Takže to mohlo dopadnout ještě hůř.“
„Měl jsem vysokou horečku a začalo se mi nafukovat břicho. To už jsem si říkal, že to vážně není dobré. Přišel se na mě podívat doktor a říkal, že hned jedeme do nemocnice. Pak už to bylo rychlé,“ popisuje svůj příběh, který měl nakonec vcelku šťastný konec.
„Ale kdybych prý přišel až druhý den nebo o deset hodin později, tak už to mohlo mít nějaké následky,“ pokračuje Tomáš Zohorna, jenž se na lékaře z Amuru nezlobí. „Člověk to tam moc nemůže řešit, ani jsem se k tomu nechtěl vracet. Tak to tam prostě funguje.“
Sledoval jsem nároďák i oba bráchy. V tomhle to bylo fajn
Výhodou bylo, že měl víc času na sledování hokeje. „Hned ve čtvrtek mě operovali a probral jsem se těsně před zápasem, tak jsem koukal. Pak jsem byl dost doma, tak sledoval nároďák, bráchu v Chabarovsku i druhého v Mladé Boleslavi. V tomhle to bylo i fajn.“
Zkušený útočník měl měsíc nařízený úplný klid. „Až pak jsem se pomaličku mohl začít hýbat. Nejdřív to byly procházky, pak jsem začal trošku na kole. Hlavně to bolelo, takže jsem musel fakt pomalu,“ popisuje. Ještě horší byl následný návrat do zápasového rytmu.
„Bylo to šílené. Při prvním zápase jsem si připadal, že mám dvě sta kilo a deset let jsem nehrál hokej.“
„Bylo to šílené. Při prvním zápase jsem si připadal, že mám dvě sta kilo a deset let jsem nehrál hokej. Bylo to hodně těžké, ale pár utkání už mám za sebou a je to zápas od zápasu lepší. Před odletem už jsem se cítil dobře, snad v tom budu pokračovat,“
V nominaci Miloše Říhy původně nefiguroval, ale nakonec se dodatečně dočkal. „Když jsem s panem Říhou mluvil, měl jsem za sebou právě ten první zápas a necítil jsem se. Ale poté jsme si volali znovu po třetím utkání. Říkal, že mu vypadli dva centři a chce mě.“
Sto startů za repre? Jsem hlavně šťastný za každou šanci
Dvaatřicetiletý hokejista si vzal den na rozmyšlenou a pak kývl. Zase se tak v národním týmu potká s bratry Hynkem a Radimem. „Jsem za to strašně rád. Je fajn, že jsme se tu zase potkali. Stejně tak jsem moc rád za důvěru od trenéra, za to mu děkuju,“ pokyvuje.
Nejstarší z bratrů Zohornových se v reprezentaci blíží už ke stovce startů, aktuálně jich má na kontě 94. „Koukal jsem, ale nepřemýšlím nad tím. Až to bude, tak za to budu rád, ale hlavně jsem šťastný za každou šanci, kdy můžu přijet a hrát za Českou republiku.“
Share on Facebook
