Janus: Na Litvínov by nestačil desetihodinový film. Co říká o svém odchodu?
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
S roční přestávkou byl jedničkou Vervy čtyři sezony a za klub se bil v těch nejtěžších chvílích. Jaroslav Janus po neúspěšném ročníku na severu Čech končí a momentálně si hledá nové angažmá. Kam povedou jeho další kroky?
„Končila mi smlouva, zkrátka mezi námi nebyla komunikace, že by měli zájem smlouvu prodloužit. Našli si náhradu, Denis Godla je výborný brankář. Rozhodli se tak, já to respektuji. V Litvínově jsem strávil čtyři roky, ne každá sezona byla dobrá, hráli jsme baráž nebo o záchranu extraligy. Je na klubu, aby se do dalších let zvedl,“ říká třicetiletý rodák z Prešova.
Měl jste zájem na severu pokračovat?
Ano, byly tam nějaké dohady. Nevím, zda to pak vázlo v komunikaci. Zkrátka se takhle rozhodli. Uvidíme, kam povedou moje další kroky.
Jak budete na anabázi v Litvínově vzpomínat?
Pozitivně. Zažili jsme tam za ty čtyři roky hodně. Určitě to mohlo být všechno lepší, ale vždycky se nám to nějak vymklo z kontroly a ligu jsme museli zachraňovat. Jen jednou jsme hráli play off, poslední rok jsme soutěž zase zachraňovali. Ale určitě to byla do kariéry velká zkušenost a já jsem hrozně rád, že jsem za Litvínov mohl chytat.
Do klubu zamířil váš krajan Denis Godla. Dával jste mu ohledně klubu nějaké rady?
Zachytil jsem nějaké zprávy, že se psalo o tom, že by měl přijít. Volali jsme si spolu a bavili jsme se o Litvínově. Řekl jsem mu, co si myslím. Věřím tomu, že to je kvalitní gólman a přizpůsobí se. Teď tam změnili hodně věcí, ať už je to trenérský štáb. Samozřejmě mu budu držet palce.
„Zatím nemám nic a čekám. Mám na starosti jen letní přípravu, protože tu můžu ovlivnit.“
Jak to s vámi bude dál? Už víte, kde budete pokračovat?
Zatím nemám nic a čekám. Mám na starosti jen letní přípravu, protože tu můžu ovlivnit. Budu věřit, že se nějaké místečko najde.
Vy už jste zmínil, že jste s klubem kromě ročníku 2016/17 pokaždé hráli o záchranu. Jak se tohle na brankáři podepíše?
Určitě to není příjemné, ale stále mě to motivuje hrát o vyšší příčky. Všichni hráči ví, že hrát o záchranu není jednoduché, to jsou ještě větší nervy než play off. Myslím, že mi to neuškodilo. Věřím tomu, že budu mít ještě možnost hrát o nejvyšší příčky.
Foto: Jana Mensatorová, Bez frází
Nejblíž sestupu jste s týmem byl v roce 2016 a letos. Který závěr sezony pro vás byl těžší?
Myslím, že před čtyřmi roky jsme baráž zvládli úplně v pohodě, měli jsme velký náskok. Asi to nebyly takové nervy jako tuhle sezonu, v tom posledním zápase. Možná to nebylo tolik náročné po fyzické stránce, protože se nehrála baráž. V ní máte víc zápasů, takže to stálo víc sil. Teď to bylo spíš o mentální síle týmu.
Byl v uplynulém ročníku nějaký moment, kdy už jste pomalu přestával věřit?
Nepochyboval jsem, že bychom v lize nezůstali. Byl jsem přesvědčený, že na extraligu máme, nemohl jsem si připustit, že bychom spadli. Pro mě to bylo nereálné, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Věřil jsem týmu a lidem, kteří tam byli. Věřili všichni v Litvínově a na konci sezony jsme dokázali, že do extraligy patříme.
Verva po každé nepovedené sezoně učinila výrazné změny, měnili se trenéři nebo způsoby letní přípravy. Máte nějakou představu, proč se pak v sezoně opakoval podobný scénář?
To je strašně těžká otázka. Nevím, podle mě už někteří hráči mají něco za sebou a možná chybí trochu motivace a dělání věcí pro tým, ne pro sebe. Myslím, že v sezoně nebylo tolik zápasů, kdybychom všichni tahali za jeden provaz a hráli tak, jak jsme si řekli. Vždycky tam byl někdo, kdo chtěl něco vymyslet. Dělali jsme strašně moc chyb, které přišly z toho, že jsme chtěli hrát něco, na co jsme neměli. Tím pádem jsme pak ty zápasy nezvládali. Kdyby to bylo celou sezonu tak, jak jsme si to říkali a všichni by hráli tak, jak jsme byli dohodnutí, tak by to šlapalo. Ale když chce někdo vymýšlet a hrát něco, na co nemá, tak to pak takhle dopadne.
„Podle mě už někteří hráči mají něco za sebou a možná chybí trochu motivace a dělání věcí pro tým, ne pro sebe.“
Letos jste se v brance střídal s Davidem Honzíkem. Co říkáte na vzájemnou spolupráci?
S Davidem jsme v první řadě dobří kamarádi. Naše spolupráce byla výborná. Trénoval nás Ori (Zdeněk Orct pozn. red.), který si to pohlídal, aby stále chytal ten, kdo má nejlepší fazonu. Jak říkám, David je pro mě výborný brankář a já jsem rád, že jsem ho mohl mít po svém boku.
V čem myslíte, že jste se pod trenérem Orctem za čtyři roky nejvíce posunul?
Zdeněk je do chytání zažraný. Stále se nás snaží učit něco nového, abychom nezaspali dobu, protože hokej se vyvíjí. Je to jeden z mála trenérů, který se snaží jít s dobou. Zapojuje do toho i některé oldschoolové metody, když chytal on. Má takový mix a dal nám vždycky na výběr. Mohli jsme se podívat na videu, co je pro nás dobré, a jak máme chytat. Vyzná se v tom. Myslím, že je to jeden z nejlepších gólmanských trenérů, mně osobně velmi pomohl. Jsem s ním hodně v kontaktu a věřím, že to tak i zůstane.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Litvínovské prostředí je hodně specifické, fanoušci i všichni kolem klubu žijí hokejem. Nebude vám to chybět?
Je to takový rodinný klub. Fanoušci tím žijí, v Litvínově toho moc není a hokej je to, co lidi spojuje. Je to tam fakt neskutečné. Velmi si toho vážím, že jsem tam mohl chytat, zažít to a potvrdit, co se o Litvínově říkalo.
Kdybyste měl vybrat jeden moment za dobu vašeho působení, který vám utkví v paměti, co by to bylo?
Asi open air zápas, který jsme měli tuto sezonu se Spartou v Drážďanech. To byl moment, na který člověk jen tak nezapomene. Vážím si toho, že jsem to utkání mohl odchytat. To mi asi nejvíc zůstane v paměti. Pak ještě možná ten poslední zápas s Kladnem… Všichni lidi byli před zápasem nervózní, a pak každému spadl kámen ze srdce. Potom už bylo na všech vidět, jak jsou šťastní a nemůžou se dočkat nové sezony.
Bez frází letos o klubu natočilo unikátní dokument. Musel jste si na přítomnost filmařů zvykat?
Samozřejmě je to takové… Nevíte, co můžete říkat, co použijí proti vám. (směje se) Bylo to v pohodě. Štáb z Bez frází byl úplně super, byli strašně v pohodě. Po týdnu už jsme ani nevěděli, že tam jsou. Neměl jsem s tím absolutně žádný problém. Je to pěkné, že takový dokument o Litvínovu vznikl.
„Štáb z Bez frází byl úplně super, byli strašně v pohodě. Po týdnu už jsme ani nevěděli, že tam jsou.“
Co říkáte na konečný výsledek?
Viděl jsem to. Bylo to pěkně udělané, ale myslím, že by to mohlo být na víc částí. Tam je ještě tolik věcí, které by se daly zfilmovat, ale vyšlo to nějak takhle. Ale i tak je to super. Na to by nestačil ani desetihodinový film o Litvínovu, aby tam bylo všechno. (směje se) Zvládli to super a jsem rád, že do toho fanoušci trochu vidí, co se tam děje. Je to výborný film.
Když se vrátíme o pár let zpátky, v mládí jste se vydal za moře do juniorské soutěže OHL. Jak tohle rozhodnutí vidíte zpětně?
Podle mě by každý hráč, který má možnost, měl jít do Ameriky nebo do Kanady a ochutnat tu ligu. Pak se s tím člověk může porovnat. Pro mě je to nejlepší juniorská soutěž dodnes. Doporučuji to každému, kdo tam může jít. I Myšák z Litvínova se tam rozhodl odejít a myslím, že to byl správný krok. Člověk je mladý a potřebuje toho vyzkoušet co nejvíc. Za mě toho nikdo nemůže litovat.
Foto: Jana Mensatorová, Bez frází
V roce 2009 jste byl draftován Tampou. Vybavíte si ještě moment, kdy jste se o tom dozvěděl?
Sestra měla svatbu v Prešově, to si pamatuju. Tam jsem se to dozvěděl. Byl to obrovský šok, neskutečné emoce. Byl jsem strašně šťastný. Draftovali mě ne v mém ročníku, ale vlastně až o rok později, takže jsem byl i dost překvapený, že se ještě našlo místo. Byl to neskutečný zážitek.
Tři roky jste působil na farmě, kde jste zejména poslední rok měl slušná čísla. Kdy jste podle vás byl nejblíž NHL?
Když máte výsledky, tak čekáte, že vás povolají. Ale asi musíte mít i trochu štěstí, že se někdo zraní v NHL. Musí přijít takový překvapivý moment, abyste se tam dostali. Znám hodně brankářů, kteří chytali East Coast Hockey League a dostali se do NHL. Mají alespoň jeden nebo dva zápasy. Když člověk nejde štěstí naproti, tak se tam nedostane.
Nemrzí vás to zpětně, že jste ještě rok nebo dva nevydržel?
Šlo o to, že mi skončila smlouva. Poslední rok jsme vyhráli Calder Trophy a na farmě mi nabídli jen kvalifikační kontrakt, z toho jsem byl hodně překvapený. Není to urážka, ale čekáte, že když něčeho dosáhnete, tak jdete automaticky výš. Tampa tehdy podepsala další tři gólmany a já jsem věděl, že třeba ani nebudu jednička na farmě. Kdybych věděl, že budu jednička, tak bych to asi vzal. Šel jsem do Bratislavy, kde to bylo super. Všechno je tak, jak má být. Jen ať jsme zdraví a můžeme chytat.
„Poslední rok jsme vyhráli Calder Trophy a na farmě mi nabídli jen kvalifikační kontrakt, z toho jsem byl hodně překvapený.“
Jaký pro vás byl zisk Calder Cupu zážitek?
Bylo nás tam hodně mladých třeba ještě Radko Gudas nebo Ondra Palát, jsou to moji dobří kamarádi. Je to pohár no. Když se zeptáte každého hráče, tak když vyhrajete pohár, tak v podstatě nic jiného neexistuje. Ta radost, nadšení a ten pocit… Už mi to osobně chybí. Doufám, že v následujících sezonách zase budu moct chytat o nejvyšší příčky. Třeba o nějaký pohár.
Máte před sebou ještě nějakou osobní ambici? Například návrat do reprezentace?
Takhle neuvažuju. Tam, kde budu chytat, chci s týmem něčeho dosáhnout. Hlavní jsou samozřejmě týmové výsledky. Od nich se pak můžete odrazit dál, ať je to do reprezentace nebo nějakého lepšího týmu. Vždy je to výsledek práce, kterou odvedete v daném týmu. Moje ambice je mít co nejlepší sezonu každý rok. Co přijde pak, už bude jen plus.
Share on Facebook
