Japonský útočník hraje ve 2. lize. Česká mentalita mi vyhovuje víc, vypráví
Foto: Facebook HC Řisuty
Juja Okegawa se na vlastní pěst vydal do Česka už v době, kdy ještě navštěvoval základní školu. Nejen o tom, jaké pro něj byly začátky na novém kontinentu, se rozpovídal v rozhovoru pro Hokej.cz.
Řisuty jsou čtvrté v tabulce. Jak byste zatím zhodnotil tuto sezonu?
Na začátku bylo poznat, že ještě nejsme rozehraní. Prohrávali jsme vyhrané zápasy a podobně. Ale v polovině sezony jsme se už začali prezentovat lépe, a to po všech stránkách. Teď jsme sice čtvrtí, ale ještě nám pár zápasů zbývá. Nic není jisté, tak musíme bojovat a chtít vyhrávat.
Své výkony byste zhodnotil jak?
Na začátku sezony jsem měl méně prostoru ukázat svou hru, protože jsem tolik nehrál. Jako hráč z krajské soutěže jsem hrával ve čtvrté lajně, k tomu jsme hodně faulovali a já oslabení nehrál. Přesto jsem občas dokázal bodovat a pomalu jsem dostával od trenéra větší prostor. Snažím se dělat tzv. černou práci, ale pořád se chci zlepšovat i po těch ostatních stránkách a být více nápomocný týmu.
Jak jste se vlastně dostal do Česka?
Do Česka jsem se dostal přes trenéra, který dělá v Japonsku kempy. Ten mi dal kontakt na japonskou hokejovou rodinu Kiribučiových. Potom jsem si hokej v Česku vyzkoušel dva týdny nanečisto, následně jsem se rozhodl zůstat a pokračovat. Bylo mi čtrnáct, začal jsem chodit na základní školu a hrát za pražskou Kobru.
„Do Česka jsem se dostal přes trenéra, který dělá v Japonsku kempy."
Jak moc to bylo pro vás náročné?
Se vším mi od začátku pomáhala rodina Kiribučiových: bydlení, vízum, tým, škola... Takže bez nich bych tu asi ani nebyl. Pro mě byl trochu těžký jen jazyk a hokej. Ale spoluhráči na mě byli hodní, to samé spolužáci. I učitelé mi se vším pomáhali. Měl jsem ve všem štěstí.
Jak jste se vlastně k hokeji dostal?
Bylo to přes mou sestru. Syn učitelky, kam chodila mladší ségra, hrál hokej. A ta učitelka mě pozvala na zkušební trénink. Upřímně, na první trénink jsem se moc netěšil, ale postupně mě to začalo bavit. Jak vidíte, byla to docela náhoda.
Své vrstevníky jste nejspíš převyšoval, a tak jste se vydal do Česka.
Právě že jsem v Japonsku nebyl vůbec dobrým hráčem, dokonce bych se označil za podprůměrného. Chtěl jsem se proto vydat tam, kde bych měl prostor se zlepšovat. V hokeji jsem se zlepšil až tady v Česku, a to kvůli tomu, že jsem měl veliké štěstí na trenéry a spoluhráče. Takže Japonsko o mně ani neví, tudíž se ke mně ani žádná pozvánka třeba do reprezentace nedostala. Nezapomněli na mě, jen o mně neví. (směje se)
„V hokeji jsem se zlepšil až tady v Česku."
Co vás vedlo k tomu, že jste z Kobry přešel do Kladna?
Zlepšil jsem se hodně v dorostu Kobry Praha, kde jsem měl velké možnosti. Tak jsem zkusil přes pana Vejvodu extraligu v Kladně, kde jsem v mládežnických kategoriích i zůstal.
Foto: Facebook HC Řisuty
Jak často se vracíte do Japonska?
Jednou ročně, a to v červnu, když máme volno.
Byla se někdy za vámi rodina podívat?
Nebyla. Táta má práci a máma musí být s mladší sestrou. Nicméně jednou máma přiletěla, když jsem musel být hospitalizovaný. Chtěl bych je alespoň jednou pozvat, takže se budu muset nadále zlepšovat, abych jim i něco ukázal.
Vyhovuje vám česká mentalita? Musí to být obrovský rozdíl oproti Japonsku.
Mentalita je moc široký pojem. Moje povaha není úplně česká, jsem spíše tišší a příliš se neprojevuji. To Češi nemají rádi. Ale vyhovuje mi určitě více jak japonská. Ta je hodně složitá, stará a trochu obtížná. V Japonsku musí člověk hodně přemýšlet nad tím, co říká a dělá.
„V Japonsku musí člověk hodně přemýšlet nad tím, co říká a dělá."
Kam byste se chtěl v hokejové kariéře posunout?
V mladším věku jsem znal jen NHL, ale nyní už to je jiné. Teď jsem rád za to, kde jsem. V budoucnu bych se určitě rád posunul nejvýš, ale důležité je, aby mě hokej pořád bavil.
Dokážete si představit, že byste se hokejem živil?
Zatím ne, ale byl bych rád, aby to tak jednou bylo. A nemusí to být jen v Česku.
K hokeji něco děláte? Studujete?
Studuji jen individuálně doma jazyky. Jinak pracuji v nové japonské restauraci.
„Pracuji v nové japonské restauraci."
Jaké jazyky se učíte?
Snažím se lépe naučit česky a anglicky. A příležitostně i německy.
Přemýšlel jste nad tím, co byste dělal, kdyby to nevyšlo s hokejem?
Nad tím jsem ještě neuvažoval. Vystudoval jsem sice sportovního maséra, ale ten mě příliš neuživí. (směje se) Asi časem nějaký obor najdu, zatím musím sbírat zkušenosti.
Foto: Facebook HC Řisuty
Share on Facebook
