Jenom jsem si říkal: Jeď! směje se Sigmund. Na bránu nemířil
Foto: hcdukla.cz
Závěr přípravy dorostenců ozdobil skvělým kouskem brankář Filip Sigmund, jenž trefil přes celé hřiště opuštěnou klec soupeře. Šestnáctiletý gólman svým prvním zásahem jenom dokreslil spanilou jízdu Jihlavy přípravou.
Filipe, jak celá situace vypadal za vašeho pohledu?
Chvilku předtím jsme udělali chybu v našem pásmu, když jsme vyhodili puk ven ze hřiště. Hradečtí odvolali gólmana a jejich útočník na mě hned po buly ve středním pásmu nahodil puk, který jsem rozehrál. Nemířil jsem, jenom jsem chtěl hodit puk před sebe, abych ho dostal pryč od nás z pásma a nehrálo se u nás, ale spadlo to tam.
Gólman dorostu Dukly vstřelil branku
Věděl jste hned, že by puk mohl zamířit až do branky?
Dobře jsem si ho shodil, že se mi nepostavil na hranu, ale zůstal ležet, takže o to to bylo jednodušší. Hned, jak jsem puk rozehrál, cítil jsem, že mi to sedlo a napadlo mě, že by to mohl být gól, takže jsem ho celou dobu sledoval. Našel jsem si výhled přes hráče, který stál přede mnou, a vůbec jsem nekoukal na soupeře, kteří by ho ještě mohli zastavit. Jenom jsem si říkal: Jeď! Tlačil jsem puk pohledem.
Jaké vás potom naplnily emoce?
To se hrozně těžko popisuje. Byl jsem a pořád jsem nehorázně šťastný. Když jsem viděl, že tam ten puk je, začal jsem se radovat a řvát. Pak za mnou přijeli i kluci, se kterými jsme si plácli. Říkali mi, že jsem borec.
„Když jsem viděl, že tam ten puk je, začal jsem se radovat a řvát. Pak za mnou přijeli i kluci, se kterými jsme si plácli. Říkali mi, že jsem borec.“
Odškrtnete si tímto gólem políčko v seznamu přání?
Bylo to jedno z mých přání, takže si to můžu odškrtnout.
Vystavil jste si puk?
Ano, puk mi při zápase sebral Kevin Coufal a hned ho předal kustodovi, který mi ho v autobuse po cestě domů polepil a popsal. Mám na něm datum, čas zápasu a celkový stav utkání. Už ho mám doma vystavený, je to vlastně můj první vystavený puk, ale chtěl bych k němu přidat i další za starty v nějakých vyšší ligách – třeba za první zápas v juniorce, v áčku anebo v reprezentaci.
Co všechno se musí sejít, aby mohl brankář skórovat?
Musí být dobrý stav utkání, protože bych to určitě nedělal za stavu 1:0, když bych mohl trefit prvního hráče a dostat vyrovnávací gól. Taky musí být hodně času a hodně prostoru, což jsem já měl, protože jeden z obránců naštěstí uhnul. Jelikož jsem docela hravý a hodně rád rozehrávám, tak asi věděl. Taky musí být vysoký strop.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Věnujete se na tréninku střelbě přes celé hřiště?
Někdy si vystřelím a po tréninku si občas dáváme nějaké soutěže s dalšími gólmany, že střílíme z brankoviště. Lehce se střelbě věnuju, ale hlavně se zaměřuju obecně na práci s holí, protože je to důležité. Změnila se pravidla, jak jsou čáry za bránou, takže je důležité, aby brankáři pracovali s holí. Navíc se tak dá založit útok, což je pro soupeře překvapení, protože třeba nalítnou k nám do pásma a pak se musí rychle vrátit.
Co říkáte na Nicka Malíka, který ve čtvrtek zkusil to samé, ale trefil tyčku?
Musí příště lépe mířit. (usmívá se)
V přípravě se vám jinak z týmové stránky daří parádně, viďte?
Jsem rád. Mám z toho dobrý pocit a doufám, že nám to takhle půjde i v sezoně. Už jsme toho v přípravě stihli celkem hodně, odehráli jsme asi jedenáct zápasů a máme jedenáct výher, což je určitě lepší, než kdybychom všechno prohráli. Máme díky tomu v kabině pohodu.
Share on Facebook
