Jenyš o obrození Poruby i trablech na Slovensku. Réway? Úplně jiný člověk než dřív

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Poslední dva roky se mu nepodařily. A tak vzal Pavel Jenyš před letošní sezonou zavděk angažmá v Porubě. Věděl, že se potřebuje znovu dostat do hry, jak sám říká. Nutno dodat, že očekávání na severu Moravy zatím plní. Vždyť je nejproduktivnějším hráčem v klubovém bodování „Naše cíle byly ale před sezonou úplně jiné. Teď se soustředíme na to, abychom se dostali do play off a poté co nejdál," povídá v exkluzivním rozhovoru pro hokej.cz.

Fanshop národního týmu

V lednu bývá zápasový program nejnahuštěnější. Covidová krize proto asi přišla v nejméně vhodný okamžik.
Problém to určitě je. My v Porubě jsme byli na testech v úterý a hodně kluků máme pozitivních. Myslím, že s blížícím se koncem základní části bude těžší a těžší najít nějaký vhodný termín, aby se všechny zápasy řádně odehrály. Já jen doufám, že se liga nezastaví a že budeme hrát dál.

Je vůbec šance všechny zápasy řádně dohrát?
Osobně doufám, že se dohrají. Snad bude svaz reagovat na to, jak se k téhle problematice postavila NHL. A sice, že bezpříznakové sportovce vůbec nebudou testovat. Jak říkám, snad všechno dohrajeme.

Myslíte si, že nynější herní pauza bude pro některý tým výhodou, případně nevýhodou?
Těžká otázka, úplně nevím, jak bych na ni reagoval. Ale myslím si, že pro někoho to výhoda být může, ale stejně tak i nevýhoda. Bude záležet na každém mančaftu zvlášť, jak se k tomu postaví a jak celou záležitost uchopí.

„Snad se bezpříznakoví sportovci nebudou po vzoru NHL testovat."

Zrovna pro vás v Porubě je to spíš nevýhoda, ne? Před pauzou jste v sedmi zápasech v řadě bodovali.
Taky si to myslím. Pro nás je těch odložených zápasů škoda. Dostávali jsme se do téhle pozice celou sezonu, aby se nám hrálo líp. Teď se všechno posunulo a nikdo neví, jaký bude další vývoj.

Přitom začátek sezony byl pro Porubu katastrofální. Co jste s příchodem Jiřího Režnara změnili?
Během sezony se v klubu vystřídali tři trenéři. Víte sám, jak to je. Když přijde do klubu třetí trenér, nejdřív se soustředí na ty malé věci a postupně k nim nabaluje věci větší. U nás byl zásadní problém v obraně, absolutně jsme neuměli bránit. Postupně se to učíme. Řekli jsme si jasné věci, které dodržujeme, a myslím si, že na výsledcích z poslední doby je to vidět.

Nebyl paradoxně problém i v kvalitě porubského kádru? Občas mi přišlo, že ne každý byl obeznámen se svou rolí v týmu.
Myslím si, že i v tomhle byl problém. U nás je to tak, že v každé lajně máme hráče, kteří můžou hrát třeba přesilovky, přičemž delší dobu trvalo než si ti, kteří je nehráli, zvykli, že je nehrají. Ať je to kdokoliv. To se změnilo.

„U nás byl zásadní problém v obraně, absolutně jsme neuměli bránit."

V průběhu sezony do Poruby dorazil Martin Réway. Jak na vás působí?
Je to můj dobrý kamarád. Hrál jsem s ním už loni na Slovensku a nemám s ním absolutně žádný problém. Podle mě je teď úplně jiným člověkem, než býval. Na všem se snaží pracovat a já věřím, že se mu to nějakým způsobem vrátí.

V čem je jeho nevětší přednost?
Za mě v technice hole. Jeho přihrávky… Člověk si často říká, že nemůžou nikdy projít, ale u něj vždycky projdou.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

V případě vás dvou funguje jistá analogie, že? Oba se v Porubě snažíte restartovat kariéru.
Naše příběhy jsou diametrálně odlišné. On měl jiné problémy, u mě sehrálo roli i zranění. Ale je pravda, že jsem v kariéře taky udělal krok zpátky, abych se dostal znovu do hry a postupně mohl udělat třeba dva kroky dopředu.

Zatím se vám to daří. V Porubě vládnete kanadskému bodování.
Jsem za to rád, ale cíl před sezonou byl úplně jiný a na ten se nyní soustředíme. Chceme se dostat do play off a poté co nejdál.

Neříkal jste si, že je pro vás angažmá v Chance lize škoda?
Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Loňský a předloňský rok se mi vůbec nepovedl. Takže jsem si říkal, že je třeba udělat krok zpátky, abych v kariéře zase mohl udělat dva kroky dopředu.

„Člověk si často říká, že jeho přihrávky nemůžou projít, ale u něj projdou vždy."

Čím si vysvětlujete, že vám angažmá v Kometě a na Slovensku nevyšla?
V Kometě se mi nic nepovedlo. Hledal jsem se. Navíc je těžké, aby se tam člověk prosadil, protože hráčská konkurence je v klubu velká. Máte dvě pětky, na které se spoléhá, a poté dvě pětky, které jsou spíš udržovací. Ten rok mi zkrátka nevyšel.

A Slovensko?
Musel jsem hrát delší dobu se zraněním. Trenér po mně šlapal a nevyšel mi vstříc, když jsem říkal, že jsem zraněný. Proto bylo potřeba, abych udělal v kariéře krok zpátky. Tak to v hokeji někdy chodí.

Takže v Košicích nikoho nezajímalo, že hrajete se zraněním?
Zajímalo, nebo nezajímalo… Asi zajímalo, ale když jsem řekl, že jsem zraněný a že s tím nemůžu hrát, tak jsem hrát musel. Pak se stalo to, co se stalo, a já čtyři měsíce proseděl na tribuně a na spoluhráče koukal ze sedačky… Celý rok poté trvalo, než mě rameno bolet přestalo.

Na psychiku to muselo být těžké období.
To víte, že bylo, ale nedalo se s tím nic dělat. To máte tak, když nesprávný člověk dostane do rukou nesprávnou moc. Tak se stane to, k čemu došlo v tomto případě.

„Když jsem v Košicích řekl, že jsem zraněný a že s tím hrát nemůžu, stejně jsem hrát musel. Pak se stalo to, co se stalo."

Když jste nenašel pochopení u trenéra, nenapadlo vás zajít za výše postaveným činovníkem klubu?
Nejhorší na tom bylo, že člověk, který byl trenérem, tak byl zároveň i generálním manažerem. Proto se to těžko řešilo s někým druhým.

Neměl jste v tomhle období chuť s hokejem seknout? Bodově vám to nešlo, vztahy nebyly ideální…
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Věděl jsem, že budu pokračovat dál, i když samozřejmě šlo o těžké období. To nemá cenu zastírat.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Jako mladý jste velmi brzy odešel do zámoří. Jak na tohle období vzpomínáte?
Určitě toho rozhodnutí nelituju. Dneska bych asi váhal, jestli bych šel tak brzy, případně bych ještě počkal, ale nelituju toho. Dalo mi to strašně moc. Ať už co se týče hokeje nebo života jako takového.

Osamostatnil jste se?
Určitě. Člověk byl v podstatě hozený do vody a musel nějakým způsobem proplouvat. Byl jsem bez rodiny, jazyk jsem absolutně neuměl, takže to nebylo nic snadného. Ale už odmalička jsem věděl, že když taková šance přijde, využiju ji.

Proč NHL nevyšla? Nováčkovský kontrakt jste podepsal.
Nováčkovský kontrakt je asi úplně první krok k tomu všemu. Řekl bych, že pořádnou šanci jsem nikdy nedostal. Nemusí se to zdát, ale NHL pro mě byla dost daleko.

„Dnes bych uvažoval, jestli jít do zámoří tak brzy, případně jestli ještě chvíli počkat."

Udělal byste dnes něco jinak?
Nejsem spokojený s tím, jak to dopadlo. Ale jestli bych udělal něco jinak? Těžko říct. Vždycky mi bylo jasné, že když šance jít do zámoří bude, využiju ji. Už jen proto, že taková šance může přijít za život jen jednou. Jestli to takhle bylo, nebo nebylo správně, to už se nikdy nedozvím.

Když jste v šestnácti odcházel do zámoří, mluvilo se o vás jako o velkém talentu. Neuškodil vám při zpětném pohledu zájem médií?
Podle mě jsem to nevnímal. Neřešil jsem, jestli jsem v televizi nebo jestli se o mně píše. Soustředil jsem se na svou práci a na to, abych byl draftovaný. V Americe ale bohužel žádná větší šance nepřišla.

Možná proto, že jste byl cizinec.
Určitě to hrálo roli. Je logické, že vždycky dají větší šanci domácím klukům, pokud tedy cizinec vyloženě nevyniká, což já asi nebyl.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz


Vsaďte si na MS v hokeji a získejte 500 Kč zdarma

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz