Jeřábek: Mít pět rozhodčích na MS? Skvělá vizitka! Musíme být i psychologové

Foto: Michal Eger

29. května 18:50

David Sokol

(RIGA, od našeho zpravodaje) Na letošním šampionátu má Česká republika hned pět svých zástupců na listině rozhodčích, vůbec nejvíce ze všech zemí. Co to vypovídá o české rozhodcovské škole a jak se liší pískat na MS oproti extralize? Nejen o tom jsme v exkluzivním rozhovoru pro Hokej.cz vyzpovídali elitního českého sudího Antonína Jeřábka.

Fanshop národního týmu

Jak jste se dozvěděl o svojí nominaci do Rigy?
Bylo to ještě v průběhu play off, nevím, kdy přesně, ale asi měsíc před začátkem šampionátu. Volal mi Vladimír Šindler, že jsem jedním z pěti českých rozhodčích, kteří dostali nominaci na mistrovství světa. Samozřejmě mě to potěšilo, každé delegace na mezinárodní akci jsem si vždy vážil. Pro mě je to celkem osmá nominace a jsem moc rád, že se můžu na mistrovství světa znova podívat.

Měl jste čas se ještě před mistrovstvím nějak připravovat?
Moc času nebylo. Jednak jsme měli asi měsíc na přípravu a jednak to s omezenými podmínkami pro sportování úplně nešlo. Chodil jsem si zaběhat, ale že bych nějak na svém běžném režimu něco extrémně měnil, to ne.

Probíhala nějaká příprava před šampionátem ještě tady v Lotyšsku?
Určitě, už vlastně od začátku. Přiletěli jsme v neděli šestnáctého. První dva tři dny jsme byli v izolaci sami na pokojích, ani jsme nemohli vycházet. Poté jsme měli asi tři nebo čtyři tréninky na ledě, vždycky jsme šli bruslit v ranních hodinách ve dvou skupinách po osmnácti rozhodčích. Každá skupina byla v jiné hale a měli jsme přibližně hodinový trénink. Následovaly meetingy přes Microsoft Teams s Officiating Coaches (delegáty IIHF), s nimi jsme měli mítink jednou až dvakrát denně. Rozdělili nás tu do šesti skupin po šesti rozhodčích a v rámci naší skupiny jsme si měli připravit prezentace na nějaké téma. Takže na odpočívání nebo polehávání bylo času opravdu málo, spíše žádný. (usmívá se)

Jak vypadají takové mítinky?
Dostali jsme týmové úkoly, například podrobněji popsat náš a slovenský národní tým, protože jsme ve skupině Češi a Slováci. Měli jsme blíže popsat trenéry a hráče, říct, kdo hraje v jaké soutěži... Navzájem jsme si předali informace, na jaké typy hráčů se připravit, když jdeme pískat, nebo jaký styl hokeje daný tým hraje. Den před začátkem turnaje jsme se pak mohli všichni potkat na společném mítinku, kde se probírají procedury a video situace, řešili jsme, na jaké zákroky si dávat pozor, trenérskou výzvu a tak dále. To je taková běžná předturnajová příprava, která probíhá na každém mistrovství světa.

„Pískání není jenom o bruslení, pískání do píšťalky a znalosti pravidel, ale z velké části je to psychologie.“

Když jste ve svých prezentacích rozebírali typologii hráčů, znamená to, že jako rozhodčí musíte být tak trochu i psychologové?
Přesně tak. Pískání není jenom o bruslení, pískání do píšťalky a znalosti pravidel, ale z velké části je to psychologie. Všechno je dnes postavené na komunikaci a psychologii. Je to nedílná součást naší práce.

Letošní mistrovství je hodně specifické kvůli zdravotní situaci. Jako rozhodčí jste v červené zóně, která se může potkávat jen s minimem lidí. Jak to v praxi funguje?
První tři dny po příjezdu z letiště jsme se zavřeli na hotelu na pokoji a měli jsme zákaz vycházení. Přijeli jsme v neděli odpoledne, takže jsme v pondělí a úterý byli jen na pokoji a nosili nám jídlo za dveře. V neděli večer nás všechny testovali a po izolaci nás rozdělili do šesti skupin, kdyby se náhodou někdo z rozhodčích nakazil, aby se případně izolovala pouze ta daná skupina. Teď se můžeme potkávat právě jen v naší šestičlenné skupině. Máme místnost, kde sedíme u stolu po šesti, a dělá se všechno pro to, aby se i mezi skupinami kontakt minimalizoval. Teď už je to příjemnější, protože máme možnost se potkávat i s ostatními kolegy v průběhu snídaně, oběda a večeře. Před zápasem se vždycky v šesti lidech potkáme dole v hotelovém lobby, tam nasedneme do autobusu, jedeme na zápas a po zápase zase jedeme zpátky na hotel. Z hotelu se nedostaneme vůbec ven. Že bychom se třeba šli projít do města, to vůbec nepřichází v úvahu, takže turnaj trávíme tady na hotelu nebo na stadionu. Jediné, co je nám umožněné, je jet se podívat hokejové zápasy.

Je i pro rozhodčí nominace na mistrovství světa ta nejvyšší meta, které můžou ve své kariéře dosáhnout, případně pak i třeba možnost zapískat si finále?
Určitě, pro rozhodčí, nebo alespoň pro mě, je mistrovství světa vrchol. Pak je tu ještě olympiáda, ale více na mezinárodní scéně dosáhnout nelze. Dostat se na mistrovství světa je podle mě sen každého, kdo začne tuhle práci dělat, respektive kdo se dostane do extraligy, případně do nejvyšší soutěže v dané zemi. Když se na mistrovství povede něco víc, třeba čtvrtfinále nebo i zápasy o medaile, to je bonus. Ale už jenom to, že je člověk tady, je pro nás rozhodčí něco výjimečného. Je nás tady osmnáct hlavních a osmnáct čárových z celého světa a očekávají se od nás profesionální výkony. Jsme pod drobnohledem, každé naše zápasy snímá 22 kamer, takže každá chyba je vidět. A nemáte ani moc prostoru na opravu, když se vám něco nepovede nebo když uděláte nějakou zásadnější chybu. Zápasů je tu pro každého šest, takže musíte celou dobu předvádět nejlepší výkony, když chcete rozhodovat utkání play off. A i když předvedete bezchybné výkony, dál se dostat nemusíte. Vždycky jsem jel na mistrovství s tím, že tam chci předvést nejlepší výkon, abych neudělal ostudu jednak sobě a jednak českému hokeji a českým rozhodčím, protože ty tady reprezentuji. Co případně přijde dalšího, to je jen příjemný bonus.

Vy máte spoustu zkušeností s rozhodcováním ligových zápasů i mistrovství světa. V čem se liší pískat na světovém šampionátu oproti kupříkladu české extralize?
V první řadě je mistrovství světa krátkodobý turnaj, zatímco extraliga probíhá celou sezonu. V extralize máte víc zápasů. Na mistrovství to vychází tak, že odpískáme každý v základní skupině šest zápasů a pak se uvidí, co dál. Co se hokeje týče, tak na mistrovství je to na jiné úrovni. Jsou tady nejlepší výběry, takže hokej jako takový je na vyšší úrovni než naše extraliga: jednak rychlostí, jednak dovednostmi hráčů. Oproti extralize je určitě rozdíl v rychlosti, nasazení a kvalitě hokeje po celkové stránce.

„Na mistrovství světa se hráči zajímají jen o hokej, stěžovat si se tady úplně nenosí.“

Jsou hráči na světovém šampionátu vůči rozhodčím třeba kvůli vyšší motivaci agresivnější, hádají se s vámi častěji než v extralize?
Je to přesně naopak. (usmívá se) Na mistrovství světa se hráči zajímají jen o hokej. Když vezmu letošní rok, málokdy uvidíte, že by při zápase někdo s rozhodčími přehnaně komunikoval nebo si na něco stěžoval, to se tady úplně nenosí. Svým způsobem tady máme na svou práci větší klid než v extralize.

Když jste mluvil o vyšší rychlosti hokeje na mistrovství světa, je pro vás náročnější sledovat hru na takovém šampionátu?
Taky ne. Jsou zde týmy na špičkové úrovni a posuzování zákroků je mnohem lépe čitelné, než když pojedete na zápas čtrnáctého a patnáctého týmu první ligy. Na mistrovství světa mají hráči kvalitu a za sebe mohu říct, že rozhodovat zápasy mistrovství světa může být v jistém směru jednodušší než v dlouhodobé soutěži. Ale když uděláte zásadní chybu, tak je tady víc vidět a na napravení reputace moc času nezbývá, de facto žádný. Je tu špičkový hokej, takže jsou tady očekávány špičkové výkony i od rozhodčích.

„Podle mě lidi na hokeji chybí, obzvlášť tady na mistrovství světa.“

Letošní mistrovství světa je specifické také tím, že se hraje bez diváků. Jaký to má vliv na práci rozhodčích? Třeba v extralize na vás často diváci pískají a bučí, teď máte vlastně klid. Je pro vás hokej bez fanoušků v tomto ohledu lepší?
To si taky nemyslím. Zažili jsme letos celou sezonu bez lidí a je to něco jiného, za ten rok jsme si na to celkem zvykli. Podle mě ale na hokeji lidi chybí, obzvlášť tady na mistrovství světa, kdy by ta atmosféra mohla být parádní. Máte pravdu v tom, že když fanoušci ženou svoje týmy, tak do toho přilévají emoce, takže nepřítomnost fanoušků se pro nás rozhodčí může zdát snazší. Když to zjednoduším, tak hráči si v podstatě jdou zahrát hokej, bez nějakých emocí to odjezdí a je klid. Divácká kulisa je dobrá a tady chybí, ale to, jak se chovají hráči na vrcholných úrovních, je třeba proti extralize velký rozdíl. Když to řeknu hloupě, sem přijedou hráči hrát hokej a ne se hádat s rozhodčími.

Vy osobně pískáte už na osmém mistrovství světa. Když to porovnáte se svými zkušenostmi, je pro vás letošní šampionát v něčem specifický? Mě osobně napadá třeba velké využití videokontroly gólů, to jsme zatím viděli skoro v každém zápase alespoň jednou…
Hlavní specifikum je podle mě právě ta absence fanoušků. Na to asi nikdy nezapomeneme, že jsme se účastnili něčeho výjimečného v této „blbé době“, která tady teď je. Co se týče využívání videa, tam bych taky neřekl, že by to bylo tímhle způsobem nějak výjimečné. Možná je to tím, že ho máme nějaký rok i u nás v extralize, já jsem ho poprvé zažil v KHL. Určitě je ale dobře, že tahle možnost existuje: Ať už je to prostřednictvím trenérské výzvy na nedovolené bránění brankáři, nebo na ofsajdy. Když to technika umožňuje, neprotahuje utkání a může pomoct ke správnému rozhodnutí, tak si myslím, že je určitě na místě. Jsme jenom lidi, někdy je to tak složité a rychlé, že se to zkrátka na ledě postřehnout nedá. Takže když máte možnost použít techniku, aby se předešlo zásadním chybným rozhodnutím, která by třeba mohla ovlivnit výsledek utkání, jsem všemi deseti pro. Hokej se rychle posouvá dopředu, na hráče jsou kladené stále vyšší požadavky, a tím pádem i na nás. Takže podle mě je využívání videotechniky rozhodně správná cesta.

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

Čistě po herní stránce se letošní mistrovství vymyká určitě i překvapivými výsledky, Kazachstán porazil úřadující mistry z Finska, Dánsko zase Švédy… Stíháte nějak při své práci sledovat i samotný herní projev na ledě? A pokud ano, máte třeba nějakou teorii, proč se letos tak daří papírovým outsiderům?
Teorii úplně nemám. (směje se) Ale máte pravdu, že v tomhle je letošní šampionát taky určitě výjimečný. Na předních příčkách vidíme třeba Německo se Slovenskem, na spodku tabulky zase třeba Kanadu nebo předtím naše hokejisty... Překvapivých výsledků je tady opravdu hodně. Asi se ukazuje, že se hokej celosvětově vyrovnává. Myslím si, že to je trend už posledních několika let, už to není o té velké šestce, kde je Kanada, USA, Finsko, Švédsko, Rusko a my. Samozřejmě tyhle týmy budou asi vždycky v popředí, ale je vidět, že dneska se dá prohrát i s takovými týmy, jako je třeba Velká Británie. Třeba Švýcarsko se za poslední roky hodně zvedlo, předvádí kvalitní výkony, Německo to stejné… Řekl bych, že se to poslední roky hodně vyrovnává, takže ani není tak překvapivé, že se objevují takové výsledky jako tady na mistrovství. Ale přece jenom když se o tom třeba bavíme s kolegy, tak vám musím dát za pravdu, že je to docela překvapivé mistrovství, co se výsledků týče.

Zmiňoval jste, že se letos jen málokdy někdo na ledě hádá s rozhodčími. Nicméně narazil jste už na nějakého bouřliváka, ať už ze strany hráčů, nebo trenérů?
Musím říct, že zatím ne. Nechci úplně říct, že je klid, ale z toho, co jsem sám pískal, probíral s kolegy nebo viděl jako náhradní rozhodčí, nemůžu říct, že by se nějaký tým nebo trenér v tomhle ohledu vymykal. I když samozřejmě se uvidí, jak to bude pokračovat. V Česku bereme jako automatické, že se rozhodčím má nadávat nebo že na ně má být pořád vyvíjený tlak, ale to je podle mě specifikum České republiky. Myslím si, že třeba v zámoří týmy odvádí profesionální práci. Hráči a trenéři se zabývají sami sebou, hokejem jako takovým a nás berou jako součást hry. Chybují všichni, chybujeme my, chybují hráči… Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale myslím si, že když se něco nepovede, bývá tendence to případně házet na někoho jiného a nejjednodušší je házet to na rozhodčí. To tady na mistrovství neexistuje, mohli jsme to vidět třeba na týmu Kanady. Těm nebyl uznaný gól, protože rozhodčí bohužel zapískal dřív, a oni to vzali tak, jak to je. Patří to ke hře. Žádné hlasité protesty kolem toho nejsou – je to tak, jak to je, stalo se, jede se dál. Jsme na mistrovství, týmy jsou tady vyspělé a hráči profíci, takže za sebe nevím o žádných hlasitých protestech.

„Myslím si, že čeští rozhodčí patří mezi nejlepší na světě, a přál bych si, aby to tak vnímala i naše hokejová společnost.“

Vy nejste jediný Čech tady na turnaji, dohromady vás tu je pět: tři hlavní rozhodčí a dva čároví. Česká republika má tak dokonce ze všech zemí nejpočetnější zastoupení. I když se často ozývají hlasy, jak jsou v extralize špatní rozhodčí, ukazuje podle vás takhle významný úspěch českých sudí, že česká rozhodcovská škola naopak patří mezi ty nejlepší na světě?
Já si myslím, že to tak je. A přál bych si, aby to tak i bylo vnímáno. Na mistrovství se rozhodčí nedostane jen za zásluhy, musíte předvádět určitou kvalitu, abyste se sem dostali. A že tady má Česká republika nejpočetnější zastoupení mezi rozhodčími, to je podle mě skvělá vizitka, protože to asi není náhoda. Věřím, že to díky tomu i tak bude vnímané naší hokejovou společností, že takhle početné zastoupení vypovídá o práci rozhodčích v Česku.

Předpokládám, že vy ani vaši kolegové s tím problém mít nebudete, ale nastaly někdy komplikace s jazykovou bariérou, třeba u týmů, které se v anglicky mluvícím prostředí tolik nepohybují? Napadá mě například Itálie…
Asi ani ne. Sice i s ostatními rozhodčími komunikujeme anglicky, ale tím, že máme česko-slovenskou skupinu, tak ani tady jazykovou bariéru nemáme, protože česko-slovensky ještě rozumíme. (usmívá se) Když trošku odskočím, tak musím říct, že je příjemné, když přijdete před zápasem k nám do kabiny a tam pořád zní čeština a slovenština. Udělali jsme si playlist a pouštíme si v kabině česko-slovenské písničky. Takže je příjemné, že i na tomhle specifickém turnaji máme pořád tu naši skupinu, Made in Czechoslovakia, jak jsme se nazvali… A co se týče hráčů a trenérů, tak tady taky samozřejmě většina mluví anglicky. Jediné, o čem jsme se bavili, je, že třeba Kazachstán nebo Bělorusko mají občas trochu problémy. Ale u mě osobně je zase výhoda, že jsem byl v KHL a umím rusky. Italsky teda neumím, takže jestli budu mít Italy, tak si asi nepokecáme. (směje se)

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz