Jihlavská čepice v Brodě? Fanoušci to trochu ocenili, směje se Chaloupek

Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz

Ondřej Chaloupek patří k dalším mladým talentům vyhlášené jihlavské brankářské školy. V rozhovoru vypráví o letošní sezoně, svých vzorech i plánech do budoucna.

Den s týmem HC Slovan Ústí nad Labem

Jako kmenový hráč Dukly Jihlava momentálně chytáte za Havlíčkův Brod. Jakou formu má vaše brodské angažmá?
Momentálně jsme domluvení tak, že v Jihlavě trénuju a do Brodu jezdím především na zápasy. Není to nijak dané, ale zatím to vypadá tak, že bych v Brodě mohl strávit celou sezonu. Samozřejmě, že se ale uvidí podle situace v Dukle. Tam se někomu nemusí dařit, někdo se může třeba zranit, což by znamenalo můj eventuální posun výš. Dukla má hlavní slovo.

Není pro vás nevýhoda, že trénujete si jiným týmem, než se kterým pak chytáte zápasy?
Myslím si, že určitě ne. Do Brodu jezdím tak či tak, leccos můžu prostě okoukat. Je výhoda, že mám možnost trénovat s Duklou, protože tam jsou hráči o ligu výš, a přece jen je to znát. Mám tím na mysli třeba rozdíl v myšlení, takže díky tomu se můžu lépe posouvat ve své výkonnosti.

To pak ukazujete právě u Bruslařů, co?
(usmívá se) Myslím, že jako tým můžeme být zatím spokojení. Ze začátku sezony to vypadalo, že máme oproti minulým letům hodně mladý tým. Měli jsme tam nějaké nedostatky a vypadalo to, že by to mohlo být jak na horské dráze. Ale postupně na tom pracujeme a podle mě se zlepšujeme. Můj pohled je takový, že můžeme pomýšlet na hodně dobré výsledky.

„Můj pohled je takový, že můžeme pomýšlet na hodně dobré výsledky."

Říkáte, že Brod má oproti minulým letům hodně mladý tým. Vnímáte to z pohledu celkové koncepce jako nový start?
Dá se to tak říct. Je to vize pana Konečného, který chce hrát s hodně mladým týmem. Loni tam naopak bylo dost zkušených hráčů, kteří dané situace řešili s velkým klidem, někdy možná až profesorsky. Teď je to mladé mužstvo, které tuhle složku může nahradit elánem a bojovností.

Ale přece jen, nenaznal jste, že vás v určitých momentech chybí trochu víc těch zkušeností?
Ani moc ne. Když už je to potřeba, tak tam máme hráče, kteří ten tým dokážou poslat tím správným směrem. Daří se jim to dobře a já věřím, že se jim to bude dařit i dál.

Velmi mladá je zejména obrana. Snažíte se ji proto řídit?
Nejsem typ člověka, který by někoho pošťuchoval a říkal mu: Dělej to takhle a támhle to zase takhle. Ale samozřejmě, že když je něco potřeba, tak si to vyřešíme. Na začátku sezony jsem klukům říkal, že si musí víc všímat hráčů před bránou, že jinak dobrých výsledků nedosáhneme, což už se děje. Jasně, jsou to hodně mladí hráči, takže se počítá s tím, že se sem tam stane chyba, ale hlavní je ten prostor. V Brodě ho dostanou, přičemž já jsem přesvědčen, o tom, že se budou rychle posouvat a postupně budou hrát ještě líp než nějací zkušení hráči.

„Do dvou let bych se v Jihlavě chtěl stát jedničkou."

Takže nemáte chuť o někoho občas zlomit hokejku?
(směje se) Nejsem takový. Snažím se soustředit především na svůj vlastní výkon a nenavádět tým někam jinam.

V současné situaci s prázdnými tribunami je pro brankáře asi o dost snazší soustředit se, ne? Nikdo po vás nepokřikuje…
Pro mě je to lepší s fanoušky. Za poslední rok jsem si na to docela zvykl. Na mojí bublině to nic nezmění, ale jejich přítomnost vás dokáže vyhecovat a posunout k lepším výkonům. Bez ohledu na to, jestli po vás křičí vaši vlastní, popřípadě ti soupeře.

Foto: Markéta Křížová

V Havlíčkově Brodě tvoříte gólmanský tandem s dalším mladíkem Martinem Nedvědem, určitá rivalita mezi vámi určitě panuje, co?
Máte pravdu, zdravá konkurence tam určitě je, každý z nás chce chytat, to je normální. My se s Martinem známe odmala, chodili jsme spolu na výběry, takže se vzájemně posouváme kupředu. Myslím, že to mezi sebou máme nastavené ideálně.

Když se znáte odmala, tak probírali jste spolu chytání vždycky?
To úplně ne. Potkávali jsme se na těch výběrech a podobně, takže tam jsme spolu chytání samozřejmě řešili, ale jinak moc ne. Tímto způsobem to řešíme hlavně v Jihlavě s Honzou Brožem.

„Honza Brož mi říkal, že se ve druhé lize naučil věci, z kterých těží dodnes."

Zmiňujete Jana Brože. Ten chytal před pár lety druhou ligu v Moravských Budějovicích, sezona se mu povedla, což mu otevřelo cestu do velkého hokeje. Před vámi je teď podobný úkol, že?
Dá se to tak říct. Já jsem se přesně o tomhle s Honzou i bavil. Oba jsme si říkali, že jsme v tenhle moment chtěli chytat spíše za Jihlavu než si zvolit tu složitější cestu, ale dospěl jsem k tomu, že ve druhé lize je to výborná škola, což mi sám Honza potvrdil. Říkal mi, že se v ní naučil věci, ze kterých těží dodnes. Teď je, jak říkáte, stejný úkol přede mnou.

Druhá liga je pro brankáře fičák.
To si pište! Moc se v ní nebrání, je to nahoru dolů. Hodně se v ní míchají mladí a rychlí hráči s těmi staršími a zkušenějšími, kteří jsou schopní kdykoliv něco vymyslet. Proto je důležité neustále pilovat čtení hry, právě to vám v takových situacích hodně pomůže. V Jihlavě na tom pracujeme každý den.   

Mimochodem, Havlíčkův Brod a Jihlavu pojí velká rivalita. Nedává vám sem tam někdo sežrat, že jako Duklák chytáte právě za Brod?
Zatím se nic takového naštěstí nestalo. Ta nejsilnější rivalita už přece jen není úplně aktuální. Mě osobně úplně minula, nezažil jsem ty největší potyčky. Všichni to bereme v pohodě, jsem hlavně rád, že mám možnost v Brodě chytat. Jediný takový zážitek přišel, když jsem si v Brodě omylem vzal jihlavskou čepici, to pak fanoušci trošku ocenili. (směje se)

„Když jsem si v Brodě omylem vzal jihlavskou čepici, tak to fanoušci trošku ocenili."

Vy jste takový další produkt z jihlavské brankářské školy, která během posledních let vychovala řadu skvělých gólmanů. V čem tkví její kouzlo?
Jednoznačně v trenérech. Každá kategorie tu má vlastní trenéry brankářů, kteří se jí naplno věnují. Vymýšlí různá cvičení pro další rozvoj a tak dále. Hlavně pan Dršata s panem Jarošem jsou neuvěřitelně zkušení a na jejich práci je to vidět.

S tím se ale logicky pojí velká konkurence. Neříkal jste si proto někdy, že by bylo lepší být někde jinde, protože byste už třeba stabilně chytal první ligu?
Je pravda, že vzhledem k té konkurenci je tu asi o trošku větší tlak. Ale nesnažím se na to nahlížet způsobem, že kdybych byl někde jinde, tak bych dostal víc prostoru. To určitě ne. Právě naopak. Myslím, že konkurenční prostředí je dobré, protože neustálé soutěžení váš dokáže vyhecovat a posouvat dál. V následném rozvoji to člověku pomáhá.

Debut v Chance lize jste si každopádně připsal už loni. Do určité míry splnění vlastního snu, že?
Určitě. Vnímám to jako důležitý krok v kariéře. Jsem rád, že mi trenéři věřili a dali mi tu šanci. Doufám, že přijdou i další.

„Myslím, že konkurenční prostředí je dobré, protože vás dokáže vyhecovat a posouvat dál."

Měl jste v hledišti při vašem prvoligovém debutu rodinu?
Rodinu jsem v hledišti neměl, protože taťka je na tohle pověrčivý. Říká, že když je na tribuně, tak se mi nedaří, takže to radši sledoval doma. Ten zápas dopadl naštěstí celkem dobře, takže mu to nemám za zlé. (směje se)

Dává vám do chytání rady?
Taťka nikdy hokej nechytal, takže tohle nechává na trenérech. On je spíš taková ta psychická pomoc, člověk, u kterého si kdykoliv můžu ulevit s emocemi.

Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz

Daniel Huf mi říkal, že si musel u rodičů chytání vybrečet. Jak to bylo u vás?
(směje se) Moji rodiče neměli na výběr. Už odmalička jsme na tréninku hráli různé hry a já se vždy cpal do brány. Pak přišel moment, kdy jsme si mohli vyzkoušet brankářskou výstroj, což byl definitivní zlom. Ze začátku mi to rozmlouvali, protože měli pocit, že v poli dostanu víc prostoru, ale nakonec mě nechali dělat to, co mě baví.

Vzory jste měl?
U mě je to odmalička Carey Price. Líbí se mi jeho styl, hodně na něj koukám. Ale zase to není o tom, že bych se ho snažil napodobovat. Od každého brankáře si můžete něco vzít, nicméně důležité je, abyste chytali tak, aby to bylo pohodlné hlavně vám samotným.

Ale dotáhnout to do Montrealu by bylo fajn, ne?
(směje se) Špatné by to určitě nebylo. Ale k tomuhle je hodně daleká cesta, přičemž člověk musí jít postupně krok za krokem.

„Lákalo mě zkusit zámoří, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat v Jihlavě. Mám tu dobré zázemí."

Zámořská cesta vás nelákala?
Lákalo mě to. Nějakou takovou cestu jsem si chtěl zvolit, ale situace se pak změnila a já se rozhodl zůstat v Jihlavě. Mám tu dobré zázemí, takže nakonec dopadlo vše tak, jak dopadnout mělo. Člověk je v dobrých rukou.

Takže trochu paralela s Jakubem Škarkem, který také zůstal v Jihlavě a do zámoří se dostal postupně přes Finsko.
Myslím, že každý má nějakou svou cestu. Tohle by bylo pěkné, ale já od určitého momentu už nechci nic moc plánovat dopředu. Když jsem to udělal, tak se to pokaždé pokazilo. Proto se raději soustředím na přítomnost.

Ale přesto, kde sám sebe vidíte dejme tomu za dva roky?
První cíl je vybudovat si silnou pozici v Jihlavě. Do dvou let bych se tu chtěl stát jedničkou, pak se bude vše odvíjet od další výkonnosti.

Zachytat si jako jednička v nové jihlavské aréně je fajn představa, co?
Určitě! Mohlo by to přitáhnout lidi, což by bylo fajn. Mně osobně se ten návrh moc líbí. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat naživo. Věřím, že se tu vizualizaci povede přenést i do reálné podoby.

A když si potřebujete od hokeje odpočinout?
Tak to vezmu psa na nějakou dlouhou procházku, to je pro mě ideální relax, při kterém si dokážu pročistit hlavu. (usmívá se)

Foto: hcdukla.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz