„Junioři“ Flek, Dvořák a Beránek o létání do Ruska: Po 10 letech se potkali v nároďáku
O. Beránek, J. Flek, T. Dvořák
|
Foto: Jan Beneš, Český hokej
(HELSINKY & FRIBOURG, od našeho zpravodaje) Ondřej Beránek, Tomáš Dvořák a Jakub Flek. Teď už jsou to hokejisté národního týmu. Před deseti lety ale všichni tři hráli ruskou juniorskou soutěž MHL za… Karlovy Vary. Jakuba Fleka taková zkušenost nakonec dostala i na mistrovství světa, o tři roky mladší Beránek s Dvořákem spolu zase v Havlíčkově Brodě hráli už od dětství. A teď společně létají na turnaje Euro Hockey Tour jako opory české reprezentace…
Silná ruskojazyčná menšina je přirozenou součástí Karlových Varů. Možná i díky tomu právě ve Varech v roce 2012 vznikl ambiciózní projekt s juniorským týmem v ruské soutěži Moloděžnaja Chakejnaja Liga (MHL).
Ano, zatímco si Lev Praha budoval jméno v KHL, karlovarská „Vlčí smečka“ létala na zápasy tisíce kilometrů daleko.
A když se podíváte na soupisku, zjistíte, že Karlovy Vary z těch tří sezon v MHL těží dodnes. Podobně jako některé prvoligové týmy, nebo i česká reprezentace.
Dávid Gríger, Martin Kohout, Petr Koblasa, Martin Osmík a Adam Rulík? Hrají za Energii extraligu.
Do profi hokeje se kromě nich dostalo přes deset dalších členů tehdejší juniorky.
A do reprezentace trio Jakub Flek, Tomáš Dvořák, Ondřej Beránek…
„Zase se takhle sejít v národním týmu… Je to super zážitek. A reprezentace je pro každého z nás úplně nejvíc.“
„Žili jsme vlastně tři roky v Rusku, procestovali jsme tu zem křížem krážem. Vlakem, autobusem, letadlem... Pořád na cestách, byla to krásná zkušenost,“ vzpomíná Ondřej Beránek. Je věrný karlovarským barvám, 236 startů v extralize nasbíral v zelenočerném dresu.
Taky brněnský Flek s pardubickým Dvořákem ale na společné působení a zážitky z MHL vzpomínají s radostí a úsměvem.
„Měli jsme tenkrát ve Varech moc skvělou partu. Létali jsme na západ Ruska, často jsme pak ještě dojížděli autobusem, nebo jsme spoustu zápasů odehráli přímo v Moskvě. Soutěž byla velmi kvalitní, takže si myslím, že nám to i spoustu dalo po hokejové stránce,“ přidává svůj pohled Flek, který právě s Beránkem hrál ve Varech až do loňské sezony.
„S Berym jsme byli parťáci celou dospělou kariéru. A zase se takhle sejít v národním týmu… Je to super zážitek. A reprezentace je pro každého z nás úplně nejvíc.“
Ještě výjimečnější je přitom historie Beránka s Dvořákem. „Vyrůstali jsme spolu. Chodili jsme na stejnou školu, Dvořka chodil o třídu výš. A už odmala jsme spolu hráli hokej v Havlíčkově Brodě,“ vysvětluje Ondřej Beránek spojení útočníka a obránce ročníku 1995.
„Vyrůstali jsme spolu. Chodili jsme na stejnou školu, Dvořka chodil o třídu výš. A už odmala jsme spolu hráli hokej v Havlíčkově Brodě.“
Jak se oba dostali do Karlových Varů?
„Skončila nám doma extraliga dorostu, takže jsme se chtěli uchytit někde jinde. Naštěstí Pan Maryška, který nás trénoval, tak odešel právě do Karlových Varů k MHL. Zmínil nás tam, jestli bychom třeba nemohli jít na zkoušku. Tak jsme šli oba dva, Dvořka rovnou do MHL, já ještě do dorostu,“ popisuje o půl roku mladší útočník.
„Myslím, že jsme tam oba udělali dobré jméno. Hned první rok jsme vyhráli extraligu dorostu, mezi tím jsme pendlovali do MHL. Naštěstí jsme se tam probojovali a pak už jsme pravidelně nastupovali. Myslím, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí a nejlepší liga, co jsme v mládeži hráli,“ přiznává Beránek.
„A my jsme měli silný kádr, sjeli se kluci z celé republiky na try-out, vybíralo se asi ze čtyřiceti lidí. Spousta kluků přišla na zkoušku a odešla, protože neudělali tým. Zůstalo nás kolem třiceti,“ vzpomíná Flek. Rodák z Mariánských Lázní měl už zkušenosti z mládeže Plzně, před posunem do Varů hrál druhou ligu za Klatovy a pomáhal tam i v druhé nejvyšší juniorské soutěži.
Najednou hrát nejkvalitnější juniorskou ligu v Evropě? Docela skok. I pro Tomáše Dvořáka, který už se pomalu dostával do mládežnické repre.
„Rozdíl tam byl velký. Juniorku do Varů jsem odešel hrát už jako dorostenec, takže jsem potkával až o čtyři roky starší hokejisty. Tím pro mě byla kvalita soutěže ještě vyšší.“
„Rozdíl tam byl velký. Juniorku do Varů jsem odešel hrát už jako dorostenec, takže jsem potkával až o čtyři roky starší hokejisty. Tím pro mě byla kvalita soutěže ještě vyšší. Přechod do áčka byl pro mě potom ale o dost jednodušší. MHL byla na hodně vysoké úrovni, byla tam obrovská konkurence a za rok jsme odehráli přes padesát zápasů. Skoro bych řekl, že jsme víc hráli zápasy, než trénovali. A když je to hokej ve vysokém tempu proti dobrým protihráčům, hodně vás posune,“ vysvětluje současný obránce Dynama.
„Byla to prestižní soutěž, hráli jsme to jako jediní v Česku. Nedalo se to srovnat s extraligou, ta byla o tři úrovně níž. Každý tam chtěl být. Hráli jsme třeba přáteláky proti silnému Chomutovu a vyhráli jsme třeba 8:1. Byl to velký rozdíl…“ překvapí Beránek po otázce, jak velký byl odstup oproti domácí soutěži.
„MHL hrály čtyři ročníky v jednom. Pro nás to bylo na začátku strašně těžké, protože jsme hráli s o tolik staršíma klukama, což je v té mládeži hrozně znát – silově i herně. Ale tímhle jsme se oťukali. A co jsme nasbírali za zkušenosti, to se nedá ani popsat,“ říká opora Karlových Varů a v posledních pěti sezonách i stálice národního týmu.
Pod různými trenéry totiž pravidelně naskakuje do turnajů Euro Hockey Tour. Dvořák se zase podíval na kemp Detroit Red Wings, se Spartou Praha cestoval v rámci Ligy mistrů. A Jakub Flek má našlápnuto k tomu, aby se účastnil třetího mistrovství světa po sobě. Cestovat se ale vlastně všichni naučili už v juniorce.
„Nedalo se to srovnat s extraligou juniorů, ta byla o tři úrovně níž. Co jsme nasbírali za zkušenosti, to se nedá ani popsat.“
„Bylo to docela náročné, ale měli jsme výhodu, že jsme hrávali okolo Moskvy. Případně jsme létali ještě do Petrohradu, to jsou dvě až tři hodiny v letadle. Do obou měst to bylo v pohodě, pak tam byla ve skupině ještě lotyšská Riga a běloruský Minsk. V každém městě většinou měli dva týmy a díky tomu jsme na tripech mohli odehrát několik zápasů najednou. Na zápasy jsme ale cestovali třeba i do ukrajinského Doněcku a nejdál pak do Chabarovsku,“ vzpomíná Dvořák.
„Tam jsme letěli i 13 hodin. To už člověk nevěděl, co v tom letadle má dělat,“ reaguje Flek na vzdálený Chabarovsk, kde ještě nedávno hráli KHL jeho spoluhráči z národního týmu Tomáš Zohorna a David Tomášek.
„Vybavuju si, že jsme tam hráli okolo čtvrté hodiny místního času, u nás bylo asi o dvanáct hodin méně, já jsem se zničehonic jen tak opřel a půl hodiny před zápasem málem usnul v kabině,“ směje se „Flíček“.
Ale zpátky k juniorům Karlových Varů, kteří mezi lety 2012–2015 hráli západní divizi MHL, a celý jejich tým tak fungoval v režimu týden v Česku – týden v Rusku.
„Létalo se na tripy, hrály se dvojzápasy stylem back-to-back… Odehrály se dva zápasy, den jsme měli volno na přejezd do jiné destinace. Tam se zase hrály dva zápasy a letělo se zase domů. Byly to takové pěti až sedmidenní výlety za hokejem,“ přibližuje Flek.
„Vybavuju si, že jsme hráli v Chabarovsku okolo čtvrté hodiny místního času, u nás bylo asi o dvanáct hodin méně, já jsem se zničehonic jen tak opřel a půl hodiny před zápasem málem usnul v kabině.“
Pak se odehrály zápasy v Karlových Varech a letělo se k dalším venkovním. „Cestování bylo náročné, ale díky té skvělé partě jsme to zvládali dobře. Bylo nám okolo osmnácti let, takže doma nikdo neměl nějaké závazky. A cesty byly fajn, představte si, že máte vypustit takovou mladou partu do centra Moskvy…“ směje se útočník Komety.
„Občas to bylo divoké, to přiznávám. Se spoustou kluků, kteří tam byli, jsem dodnes v kontaktu a vzpomínáme právě na ty největší zážitky.“
Hrát mezinárodní juniorskou soutěž ale nebylo jen o zábavě. Náročnější to měli hokejisté třeba ve škole.
„Mně naštěstí vycházeli vstříc, měl jsem individuální plán a různě jsem si domlouval termíny na písemky a zkoušení, abych to vždy dohnal. Tím mi hodně pomohli, měl jsem tak možnost létat na zápasy do Ruska. Když jsem se pak vrátil, vždycky jsem doháněl školu,“ přiznává Dvořák.
Jakub Flek zase studoval Sportovní gymnázium v Plzni. „Do Varů jsem přišel, když jsem dodělával školu a povedlo se mi odmaturovat. Většina kluků pak studovala dálkově, nebo chodili do školy ve Varech. Dalo se to zvládnout…“
„Cesty byly fajn, představte si, že máte vypustit takovou mladou partu do centra Moskvy… Občas to bylo divoké, to přiznávám.“
Mladší studenti Beránek s Dvořákem se alespoň v náročnějších chvílích mohli spolehnout jeden na druhého. Přátelství jim z Havlíčkova Brodu vydrželo, bydleli spolu na internátě i jezdili domů na Vysočinu.
„Pomáhali jsme si navzájem, seznámili jsme se i s dalšíma klukama. V šestnácti letech jsme odešli z Havlíčkova Brodu a žili jsme tam takový život… Vždycky, když byly aspoň dva dny volna, tak jsme vyrazili domů. Sice to bylo pět hodin cestování vlakem nebo autobusem, ale vždycky to za to stálo,“ vypráví Beránek. A jak takové odloučení přijala jeho rodina? „Všichni nás v tom podporovali, rodina se přizpůsobila, zvykli jsme si. Doma věděli, proč to děláme, chtěli jsme se posunout v hokejové kariéře…“
Hrát MHL navíc obnášelo i zdlouhavé přelety, časový posun, balení a zase vybalování věcí. „Cestování bylo náročné, ale jako mladí jsme si to užívali. Poznávali jsme celé Rusko, měli jsme krásné hotely,“ dodává Beránek. Vlastně ani samotný přesun na západ republiky pro něj nebyl složitý. „Jako kolektiv jsme si sedli, měli jsme perfektní partu. To nám hodně pomáhalo.“
Jak už nastínil Flek, kromě hokeje v Rusku nebo Lotyšsku a Bělorusku byl čas taky vyrazit mimo zimní stadion. Procházka na náměstí, kolem řeky, k největším památkám… Zážitkem občas bylo i samotné ubytování.
„Zažili jsme třeba různé bázy, kdy u závory stáli tři vojáci se samopalem a větším vlčákem, než jsem já. Upozorňovali nás, ať se tam moc nepohybujeme, protože se po ulicích potulují hladoví vlčáci, a že kdyby někdo utekl, mohli by ho sežrat. Nevím, jestli nás pouze strašili.“
„Zažili jsme třeba různé bázy, kdy u závory stáli tři vojáci se samopalem a větším vlčákem, než jsem já. Upozorňovali nás, ať se tam moc nepohybujeme, protože se po ulicích potulují hladoví vlčáci, a že kdyby někdo utekl, mohli by ho sežrat. Nevím, jestli nás pouze strašili nebo ne. Pravdou ale je, že když jsme tam jeli okolo, pár takových psů jsem viděl,“ vzpomíná Flek do detailu.
„Lidi tam byli parádní, my jsme si to užívali, ať už památky, nebo přírodu. Když jsme jeli někam dál, tak jsme jeli dvě hodiny lesem a bydleli na báze, kterou hlídali vojáci… Pro nás pro mladé krásný zážitek,“ směje se ale taky Beránek.
A pak přijde řeč na samotné sportovní výkony.
„Určitě to bylo kvalitnější než česká extraliga juniorů. Hrála tam řada hráčů, kteří teď působí ve světovém hokeji, jak v NHL, tak v další. Tím spíš v prvním roce, kdy to byla novinka i pro ruské týmy, soutěž byla úplně nová… Liga měla fakt velkou úroveň a určitě nám pomohla v přechodu do seniorského hokeje,“ začíná Flek.
A hned dodává: „Nechci říct, že jsme byli nejlepší v republice, ale byla tam řada skvělých kluků i odjinud než z Karlových Varů. V obou mých sezonách jsme se prokousali až do play off, kde jsme byli obstojným týmem. Pak jsme tedy chytli pokaždé Spartak Moskva, který si stáhnul kluky, kteří hráli KHL a ročníkové ještě mohli hrát juniorku. To byl pak najednou ještě vyšší level. Ale potrápili jsme je i tak a byla to zase super zkušenost.“
„Třetí rok jsme pak měli rekord MHL, když jsme vyhráli asi sedmnáct zápasů v řadě a vedli celou soutěž. Samozřejmě pokud vám vede ligu cizí tým, tak se jim to asi úplně nelíbilo. A tak nás někdy v únoru vyřadili ze soutěže – předčasně jsme skončili. To bylo pro všechny obrovské zklamání.“
O něco více hořký zážitek má ale z poslední karlovarské sezony Ondřej Beránek: „Třetí rok jsme pak měli rekord MHL, když jsme vyhráli asi sedmnáct zápasů v řadě a vedli jsme celou soutěž. Samozřejmě pokud vám vede ligu cizí tým, tak se jim to asi úplně nelíbilo. A tak nás někdy v únoru vyřadili ze soutěže – předčasně jsme skončili. To bylo pro všechny obrovské zklamání. Byla to pro nás super liga, ale nemohli jsme pokračovat…“
Jedna z nejlepších sezon v jeho mládežnické kariéře tak skončila už v lednu.
Ve skutečnosti šlo o to, že ruští sponzoři klubu přestali po Novém roce platit smluvně domluvené částky, které ale byly pro nákladné cestování karlovarských mládežníků zásadní.
Zatímco závazky ze strany klubu i Českého svazu ledního hokeje byly splněny přesně podle domluvy, Rusové tým Karlových Varů tak trochu odřízli.
„Takže kdo mohl, rozebral si nás do druhé, první ligy. Do seniorského hokeje jsme se tedy dostali docela rychle, mohli jsme zase nasbírat zkušenosti mezi dospělými a nakouknout mezi profesionály,“ našel ale Beránek i pozitiva na celé situaci.
Podívá se celá karlovarská parta i na MS?
Zajímavý je i osud trenérů, kteří do Ruska létali za hokejem. Dvořáka i Fleka s Beránkem vedl v MHL Karel Mlejnek, současný hlavní kouč Litvínova. Sezonní projekt slovenského Lva Poprad vedl z lavičky zase Radim Rulík, teď šéf dvacítky a Dvořákův trenér v Pardubicích.
A se Lvem Praha to dotáhl až do finále KHL Kari Jalonen…
Vybere si trojici kamarádů i pro příští turnaj Euro Hockey Tour? Nebo se třeba celá karlovarská parta podívá i v květnu na mistrovství světa?
Tentokrát by jejich letadlo zamířilo na sever. Výhoda? Rigu už z juniorky dobře znají.
Share on Facebook
