K titulu blahopřál i „pan Lašák“. Hrachovina ve Finsku skvěle chytá i mluví
Jen stabilních gólmanů NHL má Finsko aktuálně osm, rok co rok chrlí další hordu skvěle připravených chlapů s betony a lapačkou. Titul v domácí lize však koncem dubna s Tapparou Tampere slavil i český brankář Dominik Hrachovina. Kdo? Jistě, možná jste o něm zatím neslyšeli, ale to se brzy změní. Mladý Moravák se totiž na severu Evropy trpělivě prokousává na vrchol hokejového světa…
Pár zápasů v dorostu Komety a Havířova, nějaký ten start za mládežnické reprezentace a otec, který toho na jižní Moravě spoustu odchytal a teď cepuje své nástupce u znojemských Orlů. To je domácí vizitka Dominika Hrachoviny. Jeho finská stopa už je daleko výraznější. I díky tomu, že 21letý gólman má za sebou šestou sezonu v severském prostředí. V organizaci Tappary se v uplynulém ročníku vypracoval na dvojku mistrovského áčka. A to dvojku tak schopnou, že mu trenéři svěřili dva duely v play off i během tažení za zlatem…
„Titul si teď daleko víc užívám, než kdybych jen celou dobu seděl na střídačce,“ pochvaluje si Hrachovina v rozhovoru pro hokej.cz. „Musím si vážit toho, že v tak dobrém týmu vůbec jsem a uvědomil bych si, co jsme dokázali, i kdybych třeba nechytal. Takhle si ale obrovsky považuju, že jsem šanci dostal. Snad jsem nezklamal.“
O zklamání nemůže být řeč. Mládenec, který se během základní části ukázal jako velmi schopná alternativa za jedničku Tomiho Karhunena, zvládl vítězně oba poslední duely čtvrtfinále proti Raumě. „Trenéři asi měli zpočátku obavy, abych to zvládnul, nakonec jsem jim ale mohl ukázat, že kdyby se něco stalo v semifinále nebo finále, nemusejí se bát poslat mě na led. Sluší se poděkovat spoluhráčům, že mi pomohli, my v obou případech urvali výhru a nekonalo se žádné drama,“ vzkazuje parťákům, u nichž si už díky svým výkonům získal respekt.
Jen v tom slavení se ještě bude muset pochlapit… „Jenže na finský level pití se asi nikdy nedostanu,“ směje se Hrachovina. Finové za to umějí vzít tak nějak od přírody, v Tappaře ovšem zavládlo po zisku titulu nadšení ještě umocněné tím, že klub se v předchozích třech sezonách pokaždé dostal do finále, ale dosud ani jednou neuspěl. „Oslavy byly proto obrovské a užili si je obzvlášť ti hlavně kluci, kteří u toho všechny ty roky po sobě byli.“
Čtyři dny s luxusním servisem, návštěvou starosty, party v sauně nebo pochodem na náměstí obsypané dvaceti tisícovkami fanoušků, i to se pak zapsalo do paměti nadaného gólmana. „Nádhera,“ vydechne s tím, že to svému městskému rivalovi tentokrát snad přáli i příznivci Ilvesu, jemuž se poslední dobou v lize příliš nevede.
Dominik Hrachovina si mistrovský humbuk užíval s hřejivým pocitem, že se v kariéře posunul zase o něco dál. V tomhle ročníku zvládl být skvělý v brance Tappary, její juniorky, záložního týmu v nižší soutěži a ještě i při hostování v rámci nejvyšší soutěže v dresu Hämeenlinny, kde během dvou utkání dostal jediný gól. „To mi asi hodně pomohlo. Přitom jsem z téhle situace měl obavy, protože já nad věcmi hodně přemýšlím. Někdy až moc,“ vzpomíná na přelom roku. „Bylo zvláštní, najednou jít do týmu, který je úplně poslední v tabulce. Ale nakonec to opravdu bylo ku prospěchu, protože jsme dvakrát vyhráli a ještě se to takhle povedlo. Psychicky mi to prospělo, dostal jsem dobrý kopanec, že zvládnu chytat kdekoliv.“
"Najednou mi někdo napsal, ani jsem nevěděl, že to je pan Lašák, a až když jsem rozkliknul jeho profil, byl jsem hodně překvapený."
Rozhodně zvládne chytat ve Finsku obecně, což taky není jen tak. Rozhodnutí zamířit sem během svých dorosteneckých let dodnes Hrachovina považuje za nejlepší, které se svými blízkými kdy udělal. „Po všech stránkách mi to pomohlo, z hokejového i životního pohledu. Samozřejmě, všechno má své plusy i minusy, tady ale opravdu jednoznačně převládají ty plusy,“ kvituje. Co se hokejového růstu týká, tam je to jasné. Chceš být špičkový gólman? Uč se ve Skandinávii. „Mají tu opravdu propracovaný systém. Každý tým na to jde trochu po svém, ale v podstatě všechny stejně chrlí brankáře do zdejších soutěží. Pořád jsou tu mladí, kteří jdou z juniorky někam chytat. Hodně jsem se tady toho naučil a ještě pořád učím,“ uvědomuje si postavou spíš drobnější strážce brankoviště, který už se zároveň ani v Tampere necítí jako cizinec. „Mám dojem, že se tu na mě takhle asi ani nedívají, protože jsem si prošel dorostem i juniorkou,“ poznal. „Nejtěžší ale rozhodně je dostat se sem a udržet se na nějaké pozici. Gólmani jsou tu totiž hodně pod lupou, zvlášť v nejvyšší soutěži. A pro cizince to platí ještě víc. Je pravda, že místní s vědomím toho, že mají vlastních gólmanů dost, potřebují dobrý důvod k tomu, vzít někoho z ciziny.“
Však si taky v uplynulém ročníku SM-liigu zachytalo jen sedm brankářů s jiným než finským pasem. Že to ale jde na vrchol vzít i tudy ukázal svým českým následovníkům před pár lety třeba Alexander Salák, dnes evropská špička. O něm Hrachovina mluví s úctou jako o „panu Salákovi“, což ukazuje, jak přistupuje ke svým zkušenějším kolegům. Z jeho projevu na vás útočí obrovská pokora a respekt k těm, kteří něco dokázali. Jestli mu něco nechybí, je to slušné vychování. Takhle třeba zmínil jednoho pána z Liberce… „Psal jsem si teď s panem Lašákem, spojily nás sociální sítě,“ culí se. „Najednou mi někdo napsal, ani jsem nevěděl, že to je pan Lašák, a až když jsem rozkliknul jeho profil, byl jsem hodně překvapený. Psali jsme si pak trochu během play off, přáli jsme si navzájem. Samozřejmě, že jsem se mu zpočátku snažil vykat, protože pan Lašák toho v životě dokázal hodně. Já jsem proti němu malej kluk.“
Ale i tenhle „malej kluk“ už si buduje jméno ve velkém hokeji. Míří co nejvýš, ovšem bez zbytečných slov okolo. „Nerad si dávám velké cíle, protože když se pak člověk k něčemu upíná, tím víc to pak nejde. Já věřím, že je důležité odevzdat každý den to, co ve vás je. Můj jediný sen je, abych do čtyřiceti nemusel chodit do práce,“ představuje svůj přístup. „Samozřejmě, taky se chci někdy podívat dál do světa, zahrát si v opravdu velké lize, radši to ale beru den po dni, po malých krůčcích, místo abych měl velká očekávání. Když tomu člověk dá každý den maximum, ono to časem třeba přijde.“
Zatím tedy bude s nohama pevně na zemi dál makat na tom, aby se z něj pro začátek stala ještě výraznější opora Tappary. Ovšem o tom, že když Dominik Hrachovina něco chce, tak se k tomu jednoduše dopracuje, svědčí i skutečnost, že už pár let bez potíží hovoří finsky. A kdo někdy viděl nápis ve finštině, případně slyšel debatovat někoho z místních, asi bude souhlasit, že jsou na světě i snadnější úkoly.
„Pomohlo mi, že jsem první rok v dorostu narazil na super spoluhráče, který mi pomáhal. Byl jsem tehdy ohromně otravný a díky tomu, že jsem uměl anglicky, jsem se ho pořád ptal, co které slovo znamená. Po roce už jsem najednou začal mluvit a postupně jsem se už jen zlepšoval. Stačilo překonat počáteční stydlivost, to bylo asi nejtěžší,“ přibližuje, jak se začal orientovat v jazyce, kde se třeba jeho hokejová pozice označuje „maalivahti“. A to do školy chodil podle vlastních slov jen se vyběhat v tělocvičně, hodiny jazykové teorie ani nenavštěvoval. „Jsem vyloženě samouk. Přišlo mi, že se to zkrátka stalo, ani bych z toho nedělal vědu. Nejlepší je sledovat filmy,“ zmiňuje. „Některé jsem viděl třeba šestkrát, hlavně ale s anglickými titulky. Jediné co, tak neumím psát s těmi jejich dvojtečkami, ty na rozdíl od Finů neslyším. Jinak to ale zase tak složité není, jen to tak vypadá a zní. Akorát je tu blbé, že jedno slovo může znamenat třeba deset výrazů… Ale všechno se dá naučit.“
I kdyby nic jiného, Dominik Hrachovina se ve Finsku učí špičkový hokej. A je v něm stále lepší.
Hrachovinova sezona 2015/16
Tappara Tampere: 17 utkání, 2.34 gólu na zápas, 92,2 % úspěšnost, v play off: 2, 2.00, 93,6 %
Hämeenlinna: 2, 0.50, 98,5 %
LeKi (Mestis liga): 16, 2.80, 91,7 %
Juniorka Tappara: 4, 0.50, 98,0 %, v play off: 3, 3.03, 90,5 %
Takhle Dominik Hrachovina válí ve finštině...
Share on Facebook
