Kafka o hořkém konci ve Slavii: Šok a znechucení. Příbram si užívá

Foto: hcpribram.cz

Ještě loni patřil Petr Kafka k nejlepším útočníkům Chance ligy a lídrům pražské Slavie. V Edenu dokonce zastával roli kapitána. Jenže vážné zranění vše změnilo a produktivní útočník se podle svých slov ocitl v nemilosti. Právě proto s hokejem na profesionální úrovni skončil, jak popisuje v otevřeně laděném rozhovoru. Teď patří k základním stavebním kamenům druholigové Příbrami.

Ve třiatřiceti letech byste stále mohl patřit k předním hráčům Chance ligy. Nabízí se proto otázka, jestli vám 2. liga není málo.
O tom to není. Už v jiném rozhovoru jsem říkal, že chci být doma. Už jsem měl dost cestování a byl jsem rád, že se mi ozvala Slavia. V klubu jsem byl spokojený a chtěl jsem pokračovat. Bohužel ale pak došlo k určitým věcem a my se rozešli. V podstatě jsem zanevřel na lidi, kteří se kolem profesionálního hokeje pohybují. Mým cílem bylo chodit do klasické práce a připravit se tak na další životní kapitolu. Poté se mi ozval Míra Bláha z Příbrami, že by měli zájem, abych hrál za Baník, přičemž jsem na jeho nabídku kývl. Můžu hrát hokej a přitom chodím do práce, takže jsem spokojený.

Přijde mi, že z poměrů v profesionálním hokeji jste znechucený.
Je to tak. Na Slavii jsem opravdu byl spokojený. Dokonce si mě kluci loni zvolili za kapitána, což jsem bral jako velkou čest. Jenže po mém zranění v loňské sezoně mi bylo řečeno, že jsem nepotřebný a že se mě chtějí zbavit. Šokovalo mě to. Po téhle zkušenosti jsem si řekl, že už nic takového nemám zapotřebí, proto jsem v profesionálním hokeji skončil. V Příbrami, kde se vůči mně chovají slušně, si nemám na co stěžovat. Hokejovost je sice trošku někde jinde, zvykám si, ale baví mě to.

„Po mém zranění loni mi ve Slavii bylo řečeno, že se mě chtějí zbavit.“

Konec ve Slavii vám zdůvodňovali opravdu jen zraněním?
Loňská sezona pro nás začala skvěle. S Tomášem Knotkem jsme si sedli, trenéři nám věřili a my udělali spoustu bodů. Pak ale přišel zápas v Přerově: borec se na mě rozjel a spadl mi na nohu. Okamžitě mi bylo jasné, že je zle. Měl jsem přetrhané vazy v koleni i poškozený meniskus. Šlo o nejtěžší zranění v mojí kariéře. Doktor mi řekl, že to vypadá na konec sezony.

Co bylo dál?
Nechtěl jsem se vzdát, naopak jsem chtěl týmu pomoct. Proto jsem si zaplatil léčbu na soukromé klinice za nemalé peníze a po třech měsících se vrátil k hokeji. Odehrál jsem dva zápasy, poté si mě zavolal Bednář (sportovní manažer Slavie pozn. red.) a řekl mi, že jsem nejhorší v týmu. Já mu na to řekl, že samozřejmě vím, že hraju špatně, ale že potřebuju nějaký čas. Poté mi bylo oznámeno, že jsem nechtěný a že mě chce vyměnit. Bylo to pro mě… Šokující. Co na tohle mám víc říct.

Možná bych čekal víc trpělivosti. Byl jste přece jen jeden z lídrů týmu.
No právě… Navíc jsem si soukromou léčbu zaplatil sám, protože jsem týmu fakt chtěl pomoct. Slavia mi totiž řekla, že nemá peníze a že jestli chci, tak ať si to zaplatím. Pak mi po druhém zápase, když jsem se vrátil z marodky řekli, že jsem nejhorší, sebrali mi céčko a tak dále. Některé věci, co tam zazněly, tak pro mě byly až nesmysly. Byla to poslední kapka. Řekl jsem si, že sezonu dohraju, čímž pro mě profesionální hokej končí.

„Poté si mě zavolal Bednář, který mi řekl, že jsem nejhorší v týmu.“

Nenapadlo vás po zmíněném pohovoru s vedením klubu skončit okamžitě? Možná by výměna byla nejlepším řešením pro obě strany.
Z rodinných důvodů je potřeba, abych se pohyboval kolem Prahy, takže jsem měl ve smlouvě doložku o nevyměnitelnosti. Vyměnit mě proto nemohli a já někam na druhý konec republiky nechtěl.

Co vlastně říkáte na to, jak se Slavii teď nedaří?
Nechci se k tomu vyjadřovat. Tým hodně obměnili a jsou na tom tak, jak jsou. Slavia mi každopádně přirostla k srdci. Mám tam kamarády, přeju jim jen to nejlepší.

„Vyměnit mě nemohli. Ve smlouvě jsem měl doložku o nevyměnitelnosti.“

Říkáte, že profesionální hokej je pro vás uzavřená kapitola, ale co když vám někdo v Chance lize nabídne střídavé starty?
To je právě něco, co se teď děje. Váhám, jestli tu nabídku přijmout. Ještě uvidím, jak se rozhodnu. I kdybych ale někam výš na střídavé starty šel, tak to rozhodně neznamená, že odcházím z Příbrami. Ta je pro mě prioritou.

Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz

Na co vás do Příbrami vlastně nalákali?
Nejdřív se se mnou spojil Míra Bláha a já mu řekl, že jsem otrávenej z toho, jak se ke mně v hokejovém prostředí chovali. Když hráč nevydělává extrémně velké peníze, tak většinou končí stejně. Otráveně. Chovají se k vám jako ke kusu hadru. Stačí si přečíst některé rozhovory u vás na hokej.cz. Míra mi na to řekl: Hele, my to u nás děláme trošku jinak. Když se na něčem domluvíme a nebude to platit, můžeš kdykoliv odejít. Totéž pan Marek. Jeho jednání s hráči je na úrovni a takové, jaké by mělo být. Proto jsem šel do Příbrami.

„Mám nabídku na střídavé starty z vyšší soutěže a váhám, jestli ji přijmout.“

V Baníku jste jedním z nejzkušenějších borců. Co říkáte na výkony mladíků Ereta, Procházky, Hasmana a dalších, mají na to prosadit se v profesionálním hokeji?
Výkonnostně by se pro ně určitě nějaká cesta našla. Otázkou je, jestli oni sami vůbec chtějí. Většina z nich dělá k hokeji školu, takže by zápřah v profesionálním hokeji jen těžko stíhali.

Pak je tu otázka finančního zabezpečení. Pokud má kluk dobrou školu, tak je pro něj určitě výhodnější, aby si našel slušnou práci a k tomu si zahrál třeba právě 2. ligu, než hrát za pár korun v Chance lize.
Přesně tak. Odliv hráčů z Chance ligy je dnes hlavně kvůli tomu, že hokejové smlouvy jdou od desíti k pěti. Většinou nehrajete za peníze, které vás dokážou zabezpečit. Proto kluci odchází do civilní práce, kde si snáz vybudují kariéru a k tomu hrají nižší soutěž. Je to vlastně i můj případ. Co byste si vybral vy? Hrát za pár korun a ještě si kvůli smlouvě nechat skoro všechno líbit? Myslím si, že ne.

„V Příbrami je jednání s hráči na úrovni a takové, jaké by mělo být.“

Baví vás předávat mladému příbramskému týmu zkušenosti? Máte jich víc než dost…
Přesně tuhle roli jsem se snažil plnit ve Slavii, kde kluci hráli na profesionální úrovni a chtěli se někam posunout. Radil jsem jim, občas jim na tréninku i vynadal a podobně. Ale tady po nikom řvát nebo šlapat nechci. Nevím, jaké ambice kluci mají. Někteří z nich se hokejem vyloženě baví, tak nemá smysl jim do toho kecat. Rozdíl mezi Chance ligou a 2. ligou je obrovský i v kabině. Pokud ale někdo o moje rady stojí, tak mu samozřejmě poradím rád.

Jaký dojem na vás udělala 2. liga?
Za mě jde o strašně těžkou soutěž, protože jednotlivé týmy hrají dost odlišným stylem. Výborně se mi hrálo například proti Chomutovu, který má v kádru bývalé extraligové hráče. Naopak Děčín k nám přijel v oslabené sestavě a ten hokej byl za mě strašnej. Navíc jsme ještě prohráli. Je těžké udržet konstantní laťku výkonnosti proti všem soupeřům.

Hlídají si vás vzhledem k vaší kariéře obránci soupeřů o to víc?
Musím říct, že nic takového nepozoruju, tak bych řekl, že ne. Naštěstí jsem se nesetkal ani s ničím zákeřným, za což jsem rád a doufám, že se s něčím takovým ani nesetkám.

Příbramské vedení složilo velmi dobrý tým. Pro mnohé jste černým koněm soutěže.
Doufám v to. Nejsme tým, který do toho jde s tím, že chce za každou cenu postoupit, ale jsem si jistý, že hrát můžeme s každým. Ukázali jsme to i teď proti Chomutovu, kdy jsme hráli perfektně a troufám si říct, že jsme byli lepší. Samozřejmě ale šířka našeho kádru není taková, jak tomu je třeba v první lize. Většinu zápasů jsme hráli na pět beků, takže pokud se vám zraní dva nebo tři klíčoví hráči, máte problém. Uvidíme, jak nám to půjde dál.

„V Příbrami se složil tým, který může hrát s každým.“

Ve vaší kariéře jste toho prošel spoustu. Kde vám bylo nejlíp?
Za mě určitě v Banské Bystrici. Na klub, město i fanoušky nedám dopustit. V Bystrici jsem vyhrál svůj jediný titul a jako mladý kluk si to tam užíval. Moc rád na tohle období vzpomínám.

Ve vaší době byl hokejový klub v Banské Bystrici i díky spolupráci se společností iClinic jedním z nejzabezpečenějších na Slovensku.
Když jsem do Banské Bystrice přišel, tak tahle firma v klubu ještě nebyla. Vzpomínám si, že tehdy mladí kluci, kterými byli třeba Mislav Rosandič nebo Tomáš Zigo, měli ve třech jednu náhradní hokejku. Výplaty chodily se zpožděním a tak dále. Poté se do klubu vrátil z NHL Michal Handzuš, který jeho fungování nastavil zcela odlišným směrem. Všechny kolem sebe strhnul a ostatní se k němu přidali. Najednou výplaty chodily včas, měli jsme jídlo, fyzioterapeuty a podobně. Postupně se z Banské Bystrice stala top organizace na Slovensku, což vyvrcholilo ziskem mistrovského titulu, jak už jsem říkal.

„Poté se do Banské Bytrice vrátil z NHL Michal Handzuš, který fungování klubu nastavil zcela odlišným směrem.“

Teď každopádně Banská Bystrica zaznamenala určitý ústup ze slávy.
V klubu se změnil majitel, takže asi i tohle hraje roli. Skvěle tam ale pracují s mládeží, ta se oddělila od áčka a dělají opravdu dobrou práci. Vede ji kluk, se kterým jsem kdysi hrál, jmenuje se Braňo Bendík, který v Bystrici tvoří akademii na top úrovni. Byl na stážích v NHL, které mu dohodil Michal Handzuš. Dělají to tam trenéři, kteří se té práci opravdu chtějí věnovat, ne bývalí hráči za zásluhy. Mám trochu obavy, že nás Slováci v práci s mládeží určitým způsobem předčili.

Máte pocit, že u nás v Česku funguje zažitá rovnice ve smyslu: Byl jsi dobrý hráč, tak automaticky budeš dobrý trenér?
V některých klubech to tak určitě je. Ale vidím to sám na sobě, ačkoliv studuju trenérskou licenci B, měl bych problém, abych jen tak z fleku nachystal pro hokejisty trénink. Musel bych hodně přemýšlet o tom, jak správně ho nastavit. Není to jednoduché. Jsem přesvědčen, že i trenéřinu se musíte naučit od píky. Až pak se jí můžete věnovat na určité úrovni.

Zmínil jste se, že studujete trenérskou licenci B. Znamená to, že byste se po kariéře chtěl věnovat právě trénování?
Přemýšlel jsem o tom, ale po zkušenostech, o kterých jsem vám dnes vyprávěl, nemám dvakrát chuť. Licenci studuju hlavně proto, že ještě nejsem tak starej a mám chuť se něco učit. Co bude dál, to je ve hvězdách.

Ještě se vrátím k vašemu angažmá na Slovensku. Měl jste to štěstí, že jste si zahrál nejvyšší soutěž v obou zemích dřívějších federálních partnerů. Jak byste obě extraligy srovnal?
Česká extraliga je za mě jedna z top soutěží v Evropě. Slovenská má taky svoji kvalitu, ale české se rovnat nemůže. I na Slovensku mají kvalitní organizace. Úroveň těch elitních českých, kterými jsou třeba Sparta, Liberec nebo Třinec, je ale úplně někde jinde. Finančně a stejně tak, co se týče zázemí.

„Jsem přesvědčen, že i trenéřinu se musíte naučit od píky.“

V Banské Bystrici hrálo během vašeho angažmá mnoho cizinců, zejména hráčů ze zámoří. Jak funguje kabina, když je v ní taková směs národů?
Záleží člověk od člověka. Když se v Banské Bystrici vyhrál první titul, měli jsme v kabině skvělou partu, kde žádné póly nebyly. Poté jsem ale odešel do Košic, kde naopak všichni říkali, že se s tamními hráči ze zámoří absolutně nedá vydržet. Uzavřeli se výhradně do své komunity a fungovali jen mezi sebou. Banská Bystrica byla tenkrát prvním klubem na Slovensku, který k takovému experimentu přistoupil. Postupně se přidávali ostatní.

Asi se dá říct, že angažování hráčů ze zámoří funguje na principu hlášky z filmu Forrest Gump o bonboniéře a o tom, že nikdy nevíš, co zrovna ochutnáš.
Určitě. Na českou první ligu nebo třeba do Polska se slovenští manažeři můžou jet podívat a můžou si říct, kdo přesně by se jim hodil. I já jsem na Slovensko šel z první ligy. U hráčů ze zámoří mnohem víc fungují statistiky, potažmo různé sestřihy a podobně. Vždycky je ale podle mě lepší, když daného hráče můžete vidět na vlastní oči. Pokud nemůžete, tak je to v podstatě střelba naslepo.

Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz