Kapitán Motoru Pýcha: Životní sezona, do každého zápasu jdu naplno
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Už na začátku leda vyrovnal rekord v produktivitě obránců Chance ligy. Českobudějovický zadák Pavel Pýcha má na svém kontě úctyhodných 44 kanadských bodů (9+35) Prožívá tak svou životní sezonu. Proč se mu tak daří? Jaké je spolupracovat s Václavem Prospalem? Jaký má vztah sociálním sítím? Přečtěte si v rozhovoru.
České Budějovice jsou na prvním místě tabulky, kde mají luxusní náskok 27 bodů. Čekali jste takovou dominanci?
Samozřejmě jsme chtěli hrát v tabulce co nejvýš. Nicméně, jak jste říkal, máme teď náskok nějakých 27 bodů, což jsme v lednu nečekali. Je to opravdu hodně na tuto dobu soutěže.
V čem je vaše největší síla?
Podle mě je to šířka našeho týmu. Nedá se říct, že by záleželo třeba jen na jedné nebo na dvou lajnách. Je to opravdu rozložené mezi řadu hráčů. Každý z nich přitom může zápas rozhodnout. To si myslím, že je hlavní příčina toho, že se nám tak daří.
Řadu zápasů jste dokázali otočit z nepříznivého stavu a nakonec vyhrát. Excelujete také v těsných střetnutích. Dokazuje i tohle vaši vyzrálost a zkušenost?
Určitě. Podle mě je to i hodně o tom, že máme nahráno, tím pádem nemusíme být ve stresu a hrajeme v klidu. My se navíc snažíme hrát útočný hokej, z toho pak plyne, že jsme schopni ty zápasy otáčet. Každopádně bych řekl, že hlavní podíl má na tom to, že jsme v pohodě. Víme, že pokud prohrajeme, tak to není konec světa. To sebevědomí nám pomáhá.
„Jsme v pohodě. Víme, že když prohrajeme, tak to není konec světa."
Vnímáte, že se proti vám chtějí ostatní soupeři o to více předvést, když uvážíme vaše suverénní postavení v tabulce?
Těžko říct, ale asi ano. Ono to tak bylo vlastně už dřív, když někam přijede Motor, tak se nás ty týmy snaží porazit a vytáhnout se. Letos je to asi ještě víc umocněno tím náskokem, který máme, a pak samozřejmě už tím, že přijedou Budějovice.
Co děláte proto, abyste v kabině nepropadli přílišné euforii?
Hlavní věc je ta, že nás trenér opravdu nutí jít naplno do každého zápasu a vyhrát ho. S tím, že je to příprava na play off. Máme to tak nastavené, abychom šli do každého zápasu s tím, že ho vyhrajeme. Právě proto, abychom v sobě měli tu vítěznou mentalitu, přičemž pak až přijde play off, tak abychom neznejistěli a byli na vše připravení.
Pavel Pýcha si v zápase připsal dva body
Vaším hlavním trenérem je Václav Prospal. Jde o přísného kouče?
Rozhodně jsou hodně vidět jeho zkušenosti. Za mě je to asi nejimpulzivnější trenér, kterého jsem v Motoru zažil. Jak jsem už říkal, snaží se do nás dostat vítěznou mentalitu, abychom do každého zápasu i tréninku šli naplno. Díky tomu pak získáváme ty body a vítězství, což je nejdůležitější.
„Václav Prospal je asi nejimpulzivnější trenér, kterého jsem v Motoru zažil. Hodně si zakládá na vítězné mentalitě."
Václav Prospal letos nastoupil k několika druholigovým střetnutím za David Servis. Bavili jste se o tom v kabině? Co na to říkáte vy osobně?
Samozřejmě jsme to zaregistrovali, ale nějakým způsobem nás to nepřekvapilo. On s námi občas chodí na led v kompletní výstroji, když máme třeba méně hráčů nebo pokud je něco potřeba. No a hlavně to má pořád v sobě. Ten hokej zkrátka nezapomenete. On ten hokej navíc miluje, i to je hodně vidět. Já si myslím, že to je jedině dobře pro ty hráče ve 2. lize, když vidí, co tomu všechno dává, jak pracuje, i když vlastně už profesionálně nehraje. Takže podle mě je moc dobře, že svoje umění ukázal ve 2. lize. Kluci se od něj mohou hodně naučit.
Vy jste na začátku své kariéry, ale dokázal byste si někdy v daleké budoucnosti představit něco podobného?
To asi moc ne. Teď je to hodně předčasné samozřejmě. Hlavní je to, že nevím, jakým způsobem se ten hokej posune a bude posouvat. Nesmíme opomenout ani zdraví. Může se stát, že přijde nějaké zranění a ten hokej pak už ani nepůjde, takže až budoucnost ukáže, jak to bude. Teď je to hodně předčasné.
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
V Motoru působíte momentálně čtvrtým rokem. Je podle vás letošní tým za tu dobu nejsilnější?
Těžko říct, ale asi ano. Zároveň z mého pohledu pomohlo to, že nás tu zůstalo víc kluků už z minulého roku, díky tomu jsme se už loni osahali, jak to funguje pod trenérem. Vhodně se to pak doplnilo, přičemž teď se z toho těží. Těžko tedy říct, jestli nejsilnější, ale pokud to bereme podle bodů, tak ano.
Vy jste jeho kapitánem. Jak to vzhledem k vašemu nízkému věku zvládáte?
Ze začátku to bylo určitě něco nového, ale postupně jsem si zvykl. Navíc tu je řada zkušenějších hráčů, kteří té kabině taky hodně pomáhají. Pak jsem hlavně rád, že se nám daří vyhrávat. O to je pak vše snazší.
Obránce Pýcha se blýskl šesti body
Zvolila vás kabina, nebo na vás ukázal trenér?
Trenér mi to oznámil někdy v půlce srpna, že se takhle rozhodl a že to takhle chce. Tak to tedy dopadlo a já si toho vážím. Je jasné, že člověk cítí o něco větší zodpovědnost. Já se to snažím úplně nevnímat, aby mě to nesemlelo, každopádně je to trošku jiné. Ta moje role je odlišná než dřív. Hlavně se snažím, aby to bylo co nejlepší a abychom pořád vyhrávali.
„Být kapitánem je určitě větší zodpovědnost. Snažím se to moc nevnímat, aby mě to nesemlelo."
Dal vám někdo najevo, že jste pro tuto funkci podle něj až příliš mladý?
S ničím takovým jsem se nesetkal. Nikdo mi nic takového neřekl. Samozřejmě, že pár známých a kamarádů bylo trošku překvapených, že už v tom věku budu kapitánem, ale že by mi někdo řekl, že je to vyloženě špatně, to ne.
Jak vy sám sebe jako kapitána vidíte? Jste spíše tichý, nebo impulzivní?
Spíš klidný. Já nejsem nějaký impulzivní typ. Rozhodně to není tak, že bych přišel do kabiny a teď tam začal po všech křičet nebo něco rozbíjet, to opravdu ne. Tohle není můj styl.
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Na svém kontě máte už 44 kanadských bodů. Vyrovnal jste rekord Chance ligy v produktivitě beků. Je to asi vaše životní sezona, že?
Tak to asi určitě. Nečekal jsem, že budu mít na začátku ledna na svém kontě tolik kanadských bodů. Myslím si, že se to odvíjí hodně od toho, jak se nám daří týmově. Dáváme hodně gólů, šlape nám to, pak ta čísla naskakují. Z osobního pohledu hraje roli podle mě roli určitá zkušenost. Už jsem zase o nějaký ten rok starší, než když jsem začínal. Už mám v téhle lize něco odehráno, myslím si, že vím, co a jak čekat. No a řekl bych, že se na tom hodně podepisuje i styl, který hrajeme. Jde pět hráčů dopředu a pak zase pět hráčů dozadu. Kolikrát se pak stane, že obránci jsou první v útoku a útočníci zase první v obraně, takže na tom má svůj podíl také to, jak se beci prolínají s útočníky a naopak. Já navíc hrál do nějakých patnácti let v útoku. Jsem na útočnou hru zvyklý, a i trenér po mě chce, abych hodně podporoval útok. Je to jedno s druhým.
Do konce základní části zbývá ještě spousta zápasů. Kam ten rekord posunete?
Takhle o tom nepřemýšlím. Není to o tom, že bych se soustředil na nějaké číslo. Jdu zápas od zápasu. Vždy se může stát cokoliv, ale o nějaké číslo se nesnažím. Prostě každý zápas makám naplno a co přijde, to přijde.
„Tohle je moje životní sezona. Naše řady se hodně prolínají. Kolikrát ani nepoznáte, kdo je útočník a kdo obránce. Asi i proto se mi takto daří."
Z tak enormního přídělu kanadských bodů má asi radost týmový pokladník, že? O kolik jste už zchudl?
Zatím tam nic nebylo, ale už se o tom kluci včera při cestě autobusem bavili, takže asi mě to v nejbližší době čeká. Uvidíme, jak to bude vypadat. (směje se)
Produktivitě Motoru vévodí dva obránci: vy a Kareš Plášil. To je hodně netypické. Co na tohle říkají útočníci?
Já myslím, že na to se u nás nijak nehraje. Hodně by do toho promluvil i Roman Přikryl, který se zranil. Jak už jsem se zmiňoval, vyplývá to z toho stylu, který hrajeme. Kolikrát vlastně nevíte, kdo je útočník a kdo obránce, přičemž teď to vyšlo na nás dva.
Hrajete sice Chance ligu, nicméně vaše sezona je parádní. Nepomýšlíte na reprezentaci?
To vůbec ne. Je to pořád „jen“ druhá nejvyšší soutěž. Hráči do nároďáku jsou momentálně určitě lepší, takže v tuhle chvíli o tom nijak nepřemýšlím. Je jasné, že pro každého je čest hrát za národní tým, já bych se k tomu taky rád dostal, ale teď je to asi ještě daleko. Uvidíme časem, jak se věci vyvinou. Aktuálně je předčasné, abychom se o něčem takovém zmiňovali.
Několik let jste strávil v mládežnických výběrech rakouského Salcburku. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Skončil jsem devátou třídu a chtěl jsem si vyzkoušet něco nového. Zjistil jsem si, že je tam dobré zázemí i všechny věci okolo, takže jsem to zkusil, a nakonec jsem tam byl čtyři a půl roku. Hodnotím to jenom kladně. Ať už ze stránky hokejové, popřípadě z té lidské. Tím myslím poznání nové kultury, nových lidí, naučení se jazykům...
„Působení v Salcburku hodnotím jen kladně. Místní akademie je vedena velmi dobře."
Co byste řekl o mládežnickém centru Salcburku? To je totiž docela proslulé…
Rozhodně je to tam hodně na výši. Mají vše propracované. Ať už je to hokej, ubytování, strava… Je to tam opravdu na vysoké úrovni. Je tam spousta trenérů, kteří jsou cizinci a dodávají do toho zase svoje odlišné prvky, a to taky dělá hodně. Myslím si, že to tam vedou velice dobře.
Vy nejste moc aktivní na sociálních sítích. Jak je vnímáte?
Nemám k tomu špatný vztah, to určitě ne, k dnešní době to patří, ale, že bych to nějak hojně využíval, to se říct nedá.
Co děláte, když si potřebujete od hokeje odpočinout?
Soustředím se hlavně na ten hokej, pak už na nic moc dalšího ani není čas. Pro mě je hokej zároveň koníčkem. Každopádně, když je potřeba, tak si zajdu někam na jídlo nebo si popovídáme s kamarády. Kouknu na nějaký film a podobně, ale, že bych měl nějaký speciální koníček, to ne.
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Share on Facebook
