Kapitán Ondrušek: 1 000 zápasů za Olomouc? Snad to zvládnu. Za tlak je rád
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
V extralize byste těžko hledali většího patriota. Jiří Ondrušek letos oblékne olomoucký dres už 17. sezonu v řadě. S klubem zažil všechno – prošel celou mládeží a pamatuje si i doby, kdy se v krajském městě vůbec nehrál dospělý hokej. Po letech v první lize pak ale dokázal pomoct k postupu do extraligy, kterou si teď náležitě užívá.
Za Olomouc bojoval Jiří Ondrušek ve více než 800 utkáních. Jinde hrál jen během dvou hostování – 13 utkání odehrál ve Šternberku a 12 ve Vítkovicích.
Teď má za sebou individuálně nejúspěšnější sezonu kariéry, v 52 zápasech základní části nasbíral 24 bodů. Stal se tak nejen nejproduktivnějším obráncem, ale i třetím nejproduktivnějším hráčem Kohoutů vůbec.
A před sebou má velkou výzvu v podobě kapitánského céčka i návratu starého kamaráda.
Jste olomoucký srdcař, strávil jste tu celou kariéru. Co se vám na Olomouci nejvíce líbí?
Vážím si hlavně toho prostředí, mám tady celou rodinu, ať už jsou to rodiče, prarodiče nebo syn a přítelkyně. A taky si nedovedu představit, že bych měl někam dvě hodiny dojíždět. Takže pro mě především to pohodlí.
Jak hodnotíte specifické prostředí, které hokejová Olomouc nabízí?
Tím, že tady hraju od malička, tak jsem na to zvyklý. A myslím, že i fanouškům se na stadionu líbí, atmosféra tam má své své kouzlo. Samozřejmě, když v lednu trénujeme brzy ráno, tak taky nadáváme (směje se). Musíme mít nákrčníky, abychom neomrzli. Ale svoje kouzlo to má. A na druhou stranu, v nových halách je až moc velké horko a taky se tam nehraje nejlépe. Všechno má své pro a proti.
„Samozřejmě, když v lednu trénujeme brzy ráno, tak taky nadáváme (směje se). Musíme mít nákrčníky, abychom neomrzli."
Jaký je váš pohled na kritiku stadionu, která zaznívá z ostatních klubů, fanoušků?
Vnímáme to, taky bychom si přáli, aby byl stadion o trochu modernější. A nejde jen o hokej, jde i celkově o kulturní akce a míčové sporty. Multifunkční hala v Olomouci určitě chybí, ale to není naše starost. Můžeme si myslet co chceme, ale je to na jiných lidech.
Nezasloužil by si klub větší podporu od města? Jde o jediné krajské město v republice, ve kterém je jen jedna ledová plocha.
Myslím, že podpora od města je velká. Je velkou oporou klubu a kdo ví, jestli by bez něj extraliga v Olomouci vůbec fungovala. Takže bych to určitě nevztahoval na město, podporuje nás dost.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
V dnešní době je trochu netypické, že jeden hráč vydrží v jednom klubu tak dlouho. Nikdy jste netoužil po jiném angažmá?
Tak nějaké varianty se nabízely, ale po narození syna se mé priority hodně otočily směrem k Olomouci. Do té doby jsem hrál za Olomouc první ligu a nabídky, které přicházely, byly víceméně podobné tomu, co jsem měl i tady. Takže nebyl důvod nic měnit, protože bych si v žádném směru nepolepšil. A když jsem dostal nějaké nabídky z extraligy, tak jsem byl zrovna pod smlouvou. Vedení mě pustit nechtělo, takže jsem zůstal v Olomouci. Rok nato jsme postoupili do extraligy, narodil se mi syn a ve svém věku už se teď nemám kam hnát. V Olomouci jsem šťastný.
Je právě postup do extraligy zatím největším úspěchem vaší kariéry?
Pro mě jako pro Olomoučáka je to velký úspěch. Přeci jen jsme si Olomouc v extralize moc nedovedli představit. Několik sezon se hrála první liga, dokonce byly i nějaké sezony, kdy se tu dospělý hokej nehrál vůbec. Takže za dobu mého působení v klubu se to určitě hodně posunulo.
„Po narození syna se mé priority hodně otočily směrem k Olomouci."
V 35 letech jste loni prožil svůj nejlepší ročník a zaujal jste i vysokou produktivitou. Co stojí za tímhle průlomem?
Určitě zkušenosti. V předchozích letech mi extraligové zkušenosti chyběly, teď už je ale mám a vím, jakým stylem hrát, a jaký hokej na soupeře platí.
V nové sezoně budete poprvé kapitánem. Jak si zvykáte na novou roli?
Během zápasu to určitě změna je, musím více sledovat hru, i když jsem zrovna na střídačce. Komunikace s rozhodčími musí být. Co se týče vystupování během tréninků nebo v kabině, z toho obavy vůbec nemám. Máme hodně zkušených třicátníků, takže na to nebudu sám. Něco jiného by bylo, kdybychom měli tým poskládaný z juniorů. Takhle si ale každý vezme slovo a když bude potřeba, společně celý tým usměrníme.
Jaké to bude dělat kapitána Davidovi Krejčímu?
Myslím, že zrovna jemu nebudu muset nic říkat (směje se). Trenéři dali céčko mně, abych byl spojkou mezi nimi a kabinou. A mezi trenéry a rozhodčími. Ale v šatně se tolik neřeší, kdo má písmeno na dresu.
„Kapitán Krejčího? Myslím, že zrovna jemu nebudu muset nic říkat."
Minulý týden Krejčí na tiskové konferenci zmiňoval, že se znáte už ze základní školy.
Ano, chodil na stejnou základku o rok výš. A hráli jsme spolu až do deváté třídy, pak odešel do Třince. Takže se známe dobře, sice jsme se pár let neviděli, když byl za mořem, ale to nebude problém.
Myslíte, že dobře zapadne do týmu? Nebudou k němu mít ostatní spoluhráči až přehnaný respekt?
Zatím si myslím, že není žádný problém. A my starší uděláme všechno pro to, aby kabina fungovala a David i mladí hráči se v ní cítili dobře a hráli uvolněně.
Jak tedy vidíte sílu Olomouce před novou sezonou?
Nemůžeme úplně určovat cíle v souvislosti s Davidem. Myslím, že to bude mít dost těžké, soupeři se na něj budou maximálně zaměřovat. Moc mu to nezávidím. Ale věřím, že nám hodně pomůže na přesilovce. Tam si od něho hodně slibujeme, všichni víme, jak je šikovný a kolik má zkušeností. Přesně takového produktivního hráče potřebujeme.
?️ „Je to obrovský problém. Byli jsme ho navštívit, tvářil se vesele," povídá trenér Zdeněk Moták o absenci Konráda.
Zveřejnil(a) Hokej dne Úterý 7. září 2021
Když už jsme se bavili o mladých hráčích Olomouce, co říkáte na jejich progres?
Jsou to šikovní kluci. To, jak se posunou do A-týmu, závisí na každém z nich. Můžete mít šikovného hokejistu, ale jde o to, aby na sobě neustále pracoval. Aby se nenechal odradit neúspěchy nebo menším časem na ledě. Musí nabrat zkušenosti a věřit, že to zvládnou. My staří jim zase musíme dát čas a být trochu trpěliví. My jsme totiž nebyli jiní, když jsme byli mladí.
Celkově je právě výchova mladých hráčů cestou, kterou se Olomouc musí vydat, že? Přeci jen nemá prostředky, aby mohla skupovat to nejlepší z ostatních týmů.
Přesně tak, mládež je naší budoucností a já tenhle směr určitě vítám.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Jaké jsou naopak vaše reakce na konec dosavadního kapitána Martina Vyrůbalíka?
Je to samozřejmě velká škoda. Na druhou stranu už měl nějaké manažerské plány s hokejem v Hodoníně, takže z časových důvodů jeho rozhodnutí chápu. Taky už měl něco za sebou a člověk roky nezastaví.
Podepsal jste novou čtyřletou smlouvu. Je vaším cílem překonat metu 1000 utkání v olomouckém dresu?
Doufám, že to zvládnu, i když můj hlavní cíl to není. Chci mít hlavně úspěšnou sezonu a dosáhnout s týmem co nejlepšího umístění.
„Nejsem úplně příznivcem uzavření soutěží, adrenalin a emoce k hokeji patří a jsem rád, že bude extra motivace."
Vám se v Olomouci moc líbí. Co ostatním spoluhráčům?
Parta v kabině je skvělá, myslím, že tam každý hned zapadne. Není tam nikdo, kdo by šířil nějaké negativní emoce. Nově příchozí si možná musejí chvíli zvykat na prostředí zimního stadionu, ale když potom poznají spoluhráče, město a okolí, tak se jim tu moc líbí.
Letošní sezona je opět sestupová. Bude na vás ležet o to větší zodpovědnost?
Tlak bude velký, ale já jsem za to rád. Nejsem úplně příznivcem uzavření soutěží, adrenalin a emoce k hokeji patří a jsem rád, že bude extra motivace. Nějaký tlak být zkrátka musí, navíc jsme za to placení.
Plánujete zůstat u hokeje i po kariéře?
Trochu s tím počítám. Dělám si teď trenérskou licenci B a u hokeje bych chtěl určitě zůstat. Ale člověk nikdy neví, co ho v budoucnu potká.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
