Karabáček po trejdu z TELH: Byl jsem nas*aný, ale bral jsem to jako příležitost
Václav Karabáček
|
Foto: Nell Ditrichová, hcdukla.cz
V extralize tak dlouho čekal na první letošní gól, až byl nakonec vyměněn a dočkal se ho až v Dukle. Václav Karabáček po trejdu z Motoru do Jihlavy ožil, začal pravidelně bodovat a fanoušky byl zvolen hráčem měsíce února Chance ligy. V živém vysílání na instagramu se k trejdu vyjádřil, také mluvil o atmosféře v týmu Jihlavy, trenéru Viktoru Ujčíkovi nebo své hlášce „Shoříš, já tě zapálím“, ze které si fanoušci v Budějovicích udělali vlastní chorál.
O OCENĚNÍ HRÁČ MĚSÍCE. Určitě bych chtěl poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali, mám z toho radost. Důležité je pro mě vždy to, jak se daří týmu, tohle ocenění a hlasování je spíš o tom daném hráči a individuálním výkonu. Ale je to hezký pocit. Moc jsem to nesledoval, řekli mi to pak kluci v kabině, že jsem vyhrál. Doufám, že fanoušci mají rádi všechny kluky v našem týmu. My bojujeme za tým a naše fanoušky máme rádi, takže doufáme, že opačně to funguje taky.
O VÝMĚNĚ Z MOTORU DO JIHLAVY. O trejdu jsem se dozvěděl asi během dvou dnů. V tu chvíli jsem byl nas*aný, nebudu lhát. Každý hráč ale musí být profesionál a musí to vzít tak, že dostane novou příležitost a může si tím jen pomoct. Věřil jsem, že dostanu prostor na ledě a že budu moct ukázat, co ve mně je. Je to sice o ligu níž, ale vzal jsem to s nadhledem. Je to tak jak to je a já do toho šel s tím, že chci být každý den lepší a už jsem to pak neřešil. Trenér v Dukle mi ve spoustě ohledech věří, dává mě na led a dává mi důvěru. Jsem rád, že jsem mohl něco ukázat a doufám, že jsem důvěru splatil a že jsem týmu pomohl.
O NAHRAZENÍ TOMÁŠE ČACHOTSKÉHO. Čagi měl svůj cíl, chtěl to ještě zkusit ve vyšší soutěži. Je to byznys, jemu se dařilo a Motor ho chtěl. Duklu miluje, byl tu přes dvacet let. Klub mu za to vyšel vstříc, aby si mohl splnit to, co chtěl. Každý hokejista má cíl dojít nejdál a nejvýš, jak to jde. Já si na druhou stranu prodloužím sezónu v play off a s Duklou chceme dojít zase co nejdál.
„Každý hráč ale musí být profesionál a musí to vzít tak, že dostane novou příležitost a může si tím jen pomoct."
O ZAČLENĚNÍ DO NOVÉHO TÝMU. Kluci byli v pohodě. Znal jsem Chlubniče a Čagiho (Tomáše Chlubnu a Tomáše Čachotského, pozn. red.) a ti mi ze začátku pomohli. Myslím, že s těmi, které jsem neznal, jsem se hodně rychle spřátelil. Co se týče nové kabiny, já jsem někdy zamlklý a někdy jsem zase až moc hlasitý. Je to podle situace. Ale momentálně si rozumíme, bavíme se se všemi a je to v pohodě. V lajně hraju s Pepou Skořepou, to je zkušený čtyřicátník, který mi dokáže poradit, jak mám něco udělat lépe. Harky (Tomáš Harkabus, pozn. red.) je střelec, ale dokáže i najít spoluhráče. Oba to hrají dlouho a s takovými hráči se hraje super.
O CESTOVÁNÍ NA ZÁPASY MIMO JIHLAVU. Trénujeme v Jihlavě na druhé hale, která je v provozu. Po tréninku jdeme do kabiny, sbalíme se a jedeme do Pelhřimova, což je asi 40 minut cesty. Hráli jsme tam už dost zápasů, teď už budeme hrát jenom v Pelhřimově. Už jsme si tam zvykli a já to beru tak, že jsme tam doma. Je to starší hala, ale cítíme se tam v pohodě. Na venkovní zápasy to je super, protože Jihlava je ve středu republiky a nikam to nemáme tak daleko. V autobuse si dám 30 minut spánku, pokecám s klukama a ono to vždycky rychle uběhne.
O ROZDÍLECH MEZI EXTRALIGOU A CHANCE LIGOU. V Chance lize mají hráči o dost víc prostoru a času s pukem. V extralize jsou hráči na svých postech a zkrátka není tolik času na odehrání puku. V Chance lize je podle mě i daleko víc šancí, bruslařsky je to hodně podobné.
O VYTÍŽENÍ A PRVNÍM GÓLU ZA JIHLAVU V PRVNÍM ZÁPASE. Snažil jsem se hrát jednoduše a padlo to tam. Šel jsem do nového prostředí a doufal jsem, že budu hrát víc. V Budějovicích byly zápasy, kdy jsem hrál méně, ale jsem profesionál a musím se přizpůsobit. Je rozdíl hrát pět minut nebo dvacet. Když hrajete pět, je to hlavně o tom střídání odmakat a neudělat chybu. První zápas za Jihlavu jsem si tedy šel hlavně užít a nemyslet, jestli udělám chybu nebo ne.
O RITUÁLECH. Nějaké extra rituály nemám. Kluci v Motoru si ze mě dělali hodně srandu, že nosím pořád stejné ribano, které jsem nikdy neměnil. Ale teď už mám jiné, protože asi před deseti zápasy jsem si ho zapomněl. Kluci v Jihlavě mi půjčili jiné, dal jsem v něm dva góly a od té doby s ním hraju. Mám ho na zápasy a s tím starým trénuju. Už jsem ho měl dlouho, bylo trochu roztrhané, ale bylo to prostě moje rituální ribano, jak tomu říkali kluci.
„V Chance lize je podle mě i daleko víc šancí, bruslařsky je to hodně podobné."
O SVÉ VÝBUŠNĚJŠÍ POVAZE. Když je zápas vyhrocenější, jsou proti vám i určití hráči, které nemáte rád, myslím při hře, ne lidsky. S takovými se pak někde porafám, vyměním pár slov nebo se osekáme u mantinelu. Tím se doplní ta správná energie. Ale ne že bych se v tom nějak vyžíval a těšil se na to, spíš se koncentruji na zápas. Když ale dojede hráč, který dává ty sekerky a krosčeky, to mě dokáže vytočit a chytnu rapla. To pak padnou nějaká slova, nějaké osekávání, ale nic vážného. Snažím se nebýt zbytečně vyloučený, takže se musím někdy krotit.
O SITUACI Z ROKU 2019 A HLÁŠCE „SHOŘÍŠ, JÁ TĚ ZAPÁLÍM“. V zápase proti Slavii jsme tehdy tlačili, prohrávali jsme o gól. Já jsem dostal dvě minuty a pak jsem dostal úplně stejnou sekeru, která nebyla potrestaná. Nerad o té situaci mluvím, nejsem za to úplně pyšný. Bylo to proti hráči (Janu Novákovi, pozn. red.), který toho má spoustu odehráno a je to výborný hráč s výbornou kariérou. Ale byl zrovna na obzoru, já chytl rapla a vystartoval jsem na něj. Kdyby to bylo za normální situace, určitě bych se s ním takhle zbytečně nešel prát. Neukočíroval jsem to, rozhodčí mi dal pětku, já si to šel vylít ještě na něm a tak potom vznikla ta hláška. Proti rozhodčímu to ode mě nebylo fér, ale fanoušci to začali používat a já jsem si na to zvyknul a bral jsem to s nadhledem. Pak jsme točili vánoční video s tou hláškou, přišel s tím pan Kučera z Motoru. Nevím, jestli to bylo v tu chvíli úplně vhodné, ale nějak to prostě vzniklo.
Václav Karabáček | Foto: hcdukla.cz
O TRENÉROVI VIKTORU UJČÍKOVI. Je to trenér, který ví, co chce a dokáže si v týmu udělat pořádek. Každý z hráčů ví, na čem je a jakou má roli. Každý ví, co po něm trenér chce a jak ho chce v týmu využít. V kabině je pořádek a když někdo něco neudělá, tak to trenér normálně řekne a udělá se to. Hráči k němu mají respekt. Dokud se dodržují pravidla a systém, je v klidu. Když ne, tak zařve a všichni poslouchají. Je upřímný, což pro mě jako pro člověka je hrozně důležité. Vždycky řekne na rovinu to, jak to vidí. Takových trenérů je podle mě málo a myslím, že by jich mohlo být víc.
O ÚSPĚCHU V PŘEDKOLE. První zápas byl hodně těžký, i z ohledu na to, že jsme málem udělali šestku a najednou jsme museli jít do předkola. Chtěli jsme to urvat na dva zápasy, ale v prvním jsme hráli hodně oslabení a hra se kouskovala. Výborně nám zachytal gólman, udrželi jsme to a urvat první zápas v sérii na dva vítězné zápasy bylo hodně důležité. Vyhráli jsme sedmkrát v řadě, jsme rozjetí a pro nás bylo možná dobře, že jsme hráli hned po dvou dnech po základní části předkolo a mohli pokračovat ve vítězné sérii.
„Moc se těšíme. Vsetín má jen nejvyšší ambice, ale bude to podle mě vyrovnané z obou stran. Věřím, že vyhrajeme."
O ČTVRTFINÁLE PROTI VSETÍNU. Moc se těšíme. Vsetín má jen nejvyšší ambice, ale bude to podle mě vyrovnané z obou stran. Věřím, že vyhrajeme. Chodí tam hodně fanoušků, kteří je poženou, ale náš tým má sílu. Dukla navíc Vsetín dvakrát po sobě vyřadila a hráči, kteří hráli, to budou mít v hlavách. Podle mě to ale takovou roli hrát nebude, oba týmy do toho půjdou na sto procent a já doufám, že ukážeme sílu a budeme vítězní. Budeme se tlačit do brány, hrát poctivě do obrany, hlídat si protiútoky a nebudeme jim chtít dát moc přesilovek.
O BARÁŽI A ŠANCÍCH NA POSTUP ZE CHANCE LIGY. My se prostě budeme snažit vyhrát každý zápas a dojít co nejdál. Kladno čeká 40 dní, ale nebudou moc rozehraní. Zase budou mít síly a budou odpočatí. Záleží i na štěstí, pokud se během play off Chance ligy zraní osm hráčů z týmu, který vyhraje, tak to ideální nebude. Je tam hrozně moc aspektů. Podle mě by byl nejlepším systémem přímý sestup a postup. Vítěz Chance ligy by postoupil a poslední tým extraligy by sestoupil. Nebo aby aspoň dostal vítěz Chance ligy 14 dnů času, jenže liga není nekonečná. Končilo by se někdy v červnu, kluci by byli dobouchaní a šli by hned do letní přípravy. Vymyslet správný systém je hrozně těžké a ideální to asi nebude nikdy.
Share on Facebook
