Kavárník Macuh o restartu, češtině i Šumperku: O záchraně nechci mluvit
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Současná opora Draků? Vůbec to tak prvně nemuselo být, však Rok Macuh chtěl jít před sedmi lety jinam než do Česka, pak ani nevěřil, že se bude živit hokejem. Čtyřiadvacetiletý útočník se rozpovídal v rozhovoru o životě v Česku, restartu v kariéře i současném angažmá.
Boduje i bojuje. U mantinelu a před brankou je silný a jeho tým na tom těží.
A Šumperk může být rád, že si slovinský šikula před lety vybral Česko. „Já jsem byl ve starším dorostu v Rakousku. Neměl jsem agenta a chtěl jsem do Švédska, nikdo mě tam ale nedokázal dostat,“ prozrazuje upřímně.
„V Olomouci jsem znal jednoho trenéra mládeže a on mi domluvil Olomouc a najednou jsem byl v Česku,“ popisuje svou cestu Rok Macuh.
Poté vystřídal Havířov, druhou ligu v Novém Jičíně, kde i pracoval. Mihl se také v Orlové a loni si ho vyhlédl v průběhu sezony Přerov.
Letos ale jste v Šumperku. Proč?
Loni jsem skončil v Přerově a dozvěděl jsem se, že jim tam nesedím do konceptu týmu. A trenéra Martina Janečka znám už od staršího dorostu, kdy mě trénoval v Havířově. Volal jsem s agentem a on hned volal sem do Šumperka. A během dvou tří dnů se to dohodlo.
„Loni jsem skončil v Přerově a dozvěděl jsem se, že jim tam nesedím do konceptu týmu."
Překvapilo vás, že s vámi v Přerově nepočítali? Přitom jste ve 24 zápasech zapsal 12 bodů.
Ani ne, oni fakt podepsali šikovné kluky. Nevím, rozhodli se tak. To je hokej a není to moje věc.
Zatím jste hrál v Česku jen za moravské týmy. Líbí se vám více na Moravě?
(směje se) Já nevím ani. Jak jsem skončil v olomoucké juniorce, tak mě poslali do Havířova… Na to si nechci ani vzpomínat. A pak jsem měl přítelkyni a šel jsem dokonce do druhé ligy. Nepočítal jsem ani s tím, že bych hrál někde výš… Pracoval jsem a hrál za Nový Jičín. Tak jsem zůstal tady. (usmívá se) Nebylo to ale nějak cílené, ale jak jsem si našel přítelkyni a začali jsme tady bydlet na Moravě… Navíc se nabídl Šumperk, což je blízko.
Proč nechcete na Havířov radši vzpomínat?
Nechtěl bych se k tomu moc vracet. Ale trenér Režnar měl ani jinou představu o mně. Nevím, on je skvělý kouč, ale nesedli jsme si asi celkově. Možná jsem se mu nelíbil.
„Trenér Režnar? Je skvělý kouč, ale nesedli jsme si asi celkově. Možná jsem se mu nelíbil."
Zmiňoval jste Nový Jičín, kde jste ještě rok zpět hrál. Opravdu jste už nepočítal s tím, že byste hrál vyšší soutěž?
No, ani ne. Hokejem jsem se chtěl více bavit. Řekl jsem si, že půjdu hrát do druhé ligy poblíž Olomouce. Byl to zrovna Nový Jičín, hrálo tam i spousta kluků z Olomouce, doporučovali mi to. Musím jim tam všem poděkovat: panu Urbanovi či trenérovi Petru Macháčkovi. Pomohli mi a bylo to super.
Říkal jste, že jste tam i pracoval. Kde přímo jste se živil?
(usmívá se) V kavárně. Není to asi můj šálek kávy, asi bych dělal i něco jiného. Nic dalšího ale nebylo, tak jsem to dělal a byla to pohoda. Měl jsme naplněný program a stíhal tréninky i zápasy.
Foto: hknj.cz
Pak druhou ligu zastavil covid, ale vytáhl si vás Přerov.
To byl úplně omyl asi. (směje se) Bylo to štěstí v neštěstí, pan Urban z Jičína se znal s panem Hanákem z Přerova. Oni měli marodku a potřebovali někoho na trénink. Tak pan Urban doporučil mě a šel jsem tam. Asi po dvou týdnech se mnou chtěli podepsat smlouvu a dali mi šanci. Udržel jsem se. Můžu jen poděkovat lidem v Přerově, jak mi pomohli, je to super organizace.
Takže jste dal výpověď v kavárně a živil se zase hokejem.
Jak se to vezme. Já jsem ještě v Přerově pracoval ve skladu.
Ale angažmá ve druhé lize restartovalo vaši kariéru, že?
Hodně mi to pomohlo v tom, že jsem si začal věřit. Hrál jsem tam všechno a měl jsem moc prostoru na ledě. Podle mě by každý mladý kluk se měl jít vyhrát raději do druhé ligy, než aby hrál čtvrtou lajnu v první lize. Je to můj názor.
„Bylo to štěstí v neštěstí. Asi po dvou týdnech se mnou chtěli podepsat smlouvu a dali mi šanci."
Vypracoval jste se do pozice lídra. Čeká vás nyní nejtěžší sezona v kariéře, když hrozí sestup?
Upřímně nevím, jak to vnímají kluci. Já se na to snažím nemyslet, jdu do každého zápasu s tím, že ho chci vyhrát! Minulý rok to bylo třeba bez diváků na prd, teď nikdo nechce spadnout samozřejmě, takže to asi bude nejtěžší sezona. Zatím to ale nevnímám.
V čem byste hledal sílu Šumperka?
Myslím, že jsme hodně bruslivý tým a je to naše největší přednost. Jsme navíc bojovníci. Nemáme šikuly, kteří by dali 60 gólů za sezonu. My víme, že budeme muset hrát pospolu jako tým a jen jako celek můžeme vyhrávat zápasy.
Ukazujete začátkem soutěže, že se můžete vyhnout bojům o záchranu a zaútočit třeba na play off?
Já nechci mluvit ani o nějaké záchraně. Já jsem tady proto, abychom vyhrávali, chceme to všichni. Nechceme řešit sestup, rádi bychom byli v play off. Alespoň já to tak mám.
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Zatím se vašemu týmu docela daří, vlastně i vám. Máte bilanci 2+6 po šesti zápasech.
Mně je to nějak jedno, neřeším to. Chci pomoct týmu co nejvíce a hlavně chci, abychom vyhrávali. Je jedno, zda bude branky dávat někdo ze čtvrté lajny nebo první…
Trošku odbočíme: v Česku jste skoro sedm let. Jak se vám tady žije?
Je to tady super. Nevím, zda to je tím, že hraju hokej, ale tady je větší pohoda než ve Slovinsku. Tam je to moc rychlý a všichni někam spěchají.
Fakt? Mně přijde právě, že v jiných zemích to je opačně, hlavně v těch severských.
Já nevím no. (usmívá se) Mně to tak přijde. I skrz hokej to tady je lepší, ve Slovinsku jsou jen dva profesionální kluby. Ani se tam nechci vracet.
„I skrz hokej to tady je lepší, ve Slovinsku jsou jen dva profesionální kluby. Ani se tam nechci vracet."
Jezdíte domů?
Moc ne. V sezoně na to není ani čas, máme hodně tréninků. Já si nemůžu dovolit, abych nepřišel na trénink a jel domů. V sezoně to je na hovno s prominutím. (pousmál se) Jedině v létě to jde.
A vaše rodina se někdy přijede na vás podívat?
Někdy dojedou na dva nebo tři zápasy, přespí u mě a mrknou se. Ale teď s covidem to není lehké… Jsou to i zbytečně vyhozené peníze.
Není to teď s covidem lepší ve Slovinsku?
No, moc ne. Zhoršuje se to a lidé se tam nechtějí očkovat. V Česku jsou lidé k tomu asi více otevření. Ve Slovinsku protestují a tak…
Foto: Anton Martinec, hcvrchlabi.cz
Není v Česku větší motivace třeba i tím, aby mohli fanoušci chodit na zápasy?
Určitě, obzvlášť tady v Šumperku! Nezažil jsem v první lize takovou atmosféru jako tady, je to fakt parádní. Snad nepřestanou chodit a budou stát při nás, protože nám pomůžou.
Oproti minulé sezoně to je velký rozdíl, když se nehrálo s diváky…
Ano. Někdy jsem se cítil jako na tréninku a v play off jsem se už ptal, zda nám nahrají do reproduktorů atmosféru. Nějak jsme si na ticho ale zvykli, já jsem tam řval nejvíc na střídačce a bylo to slyšet přes celou halu. (směje se)
A rozléhala se vaše čeština. Jak jste se ji naučil?
On to je podobný jazyk se slovinštinou. Vlastně mluvím i chorvatsky, což je též podobné. Já jsem hodně poslouchal, v Havířově neuměl nikdo anglicky. První rok jsem se naučil základy, abych se domluvil a pak mě i kamarádi opravovali a nějak sám jsem se to naučil.
„To moc děkuju! Mně říkají všichni, že mám ostravský přízvuk."
Mluvíte opravdu skvěle česky, ani nejde poznat, že jste cizinec.
To moc děkuju! (posumál se radostně) Mně říkají všichni, že mám ostravský přízvuk. Asi to je tím, jak jsem začínal v Havířově. (usmívá se)
Jak trávíte v Česku volný čas?
Já mám rád, když si zajedu někam s přítelkyní nebo kamarády. Třeba na večeři do Olomouce, kde bydlíme nebo na Náklo (pískovna u Olomouce, pozn. red.). Vždy se něco vymyslí. Jsem v Česku více doma než ve Slovinsku.
A občanství máte slovinské? Nepřemýšlel jste, že byste si udělal české?
Jo, slovinské mám. O českém jsem ještě nikdy nepřemýšlel. Možná někdy v budoucnu jo. Zatím jsem mladý. (usmívá se)
„Jsem v Česku více doma než ve Slovinsku. O českém občanství jsem zatím nepřemýšlel, možná v budoucnu."
Když bydlíte v Olomouci, zajdete si tam také na Davida Krejčího?
Jo, byl jsem dvakrát teď. To je fakt skvělé se dívat na toho doktora hokeje, je šikovný kluk. Je to i super vidět pro mladé kluky. Oni se nemůžou jen tak podívat třeba do Ameriky na NHL. Klobouk dolů, že se David vrátil.
Jste ještě hráčem Olomouce. Pokud se vám bude nadále dařit, nevidíte šanci si s ním zahrát?
Já nad tím ani teď nepřemýšlím. Jsem tady v Šumperku a chci zde hrát. Pokud někdy přijde šance, tak přijde. Pokud ne, tak se z toho nezhroutím.
Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz
Share on Facebook
