Když máme špatné známky, nehrajeme, líčí Málek. Cení si skalpů Komety

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

Zlínští deváťáci našli recept na největšího rivala z Komety, zvedli si na něm sebevědomí a mířili za účastí na mistrovství republiky. Brankářskou jedničkou byl Tomáš Málek, jenž si zvykal v dorostu a využíval odtamtud nabyté zkušenosti.

partneři českého hokeje

Tomáši, jak se pro vás vyvíjel ročník s devátou třídou?
Celou sezonu jsme si drželi stejnou laťku a poráželi většinu soupeřů. Nejtěžší byly určitě zápasy proti Kometě, se kterou hrajeme už několik let vyrovnaně. Dříve jsme většinou prohráli, ale tentokrát jsme ji dvakrát za sebou porazili, což nám pomohlo nahnat sebevědomí. Kdyby sezona předčasně neskončila, Kometu bychom určitě porazili a jeli na mistrovství.

Napadlo vás na začátku, že se bude takhle dařit?
Mysleli jsme si, že budeme stejně úspěšní, jako jsme byli minulou sezonu, kdy jsme ale skončili za Kometou. Tentokrát jsme ji chtěli přeskočit, abychom se dostali na mistrovství. To se nám nakonec povedlo, abychom byli před Kometou a měli náskok aspoň tří bodů.

„Kdyby sezona předčasně neskončila, Kometu bychom určitě porazili a jeli na mistrovství.“

Bylo těžké chodit do všech duelů naplno?
Vždycky jsme se soustředili. Proti Kometě jsme si vždycky říkali, že chceme vyhrát, a udělali jsme pro to všechno. Ale to platilo i v zápasech proti slabším soupeřům, nechtěli jsme nic vypustit a brát si do hlavy, že to jsou slabší soupeři. Přistupovali jsme ke všem zápasům stejně.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Účast na republice jste měli téměř jistou, na Brno jste měli náskok bodu a střetnutí k dobru. Věřili jste si na závěr skupiny?
Věřili jsme si hodně, ale bohužel jsme na konci ztratili pokoru a prohráli proti Žďáru. Na zápas jsme se nesoustředili, jak bychom měli. Chybělo, abychom chtěli vyhrát. Mysleli jsme si, že se soupeř porazí sám, a doplatili jsme na to. Bohužel jsme prohráli, ale vzali jsme si z toho ponaučení, takže bychom do dalších zápasů takhle nenastoupili a určitě by měla hra z naší strany vyšší tempo. Bylo to pro nás dobré varování a ukázka, že takhle hrát nemáme, že máme k zápasům přistoupit jinak a snažit se odevzdat ze sebe maximum, i když to nejsou zápasy proti soupeřům, kteří jsou stejně dobří nebo lepší jako my.

Co vás táhlo dopředu?
Máme super partu a rozumíme si. Taky máme v týmu individuálně odskočené hráče, kteří nám hodně pomohli. Například Adam Jecho je talent svého ročníku 2006 a vlastně i 2005, ale taky Lukáš Heš a Robin Gerych jsou dobří hráči.

Jak moc se změnily týmové výkony, když s vámi hráli zmínění tahouni?
Určitě se výrazně změnily, protože jsou kluci opravdu někde jinde a jsou to jedni z nejlepších hráčů ročníků 2005 a 2006. Výkony byly jiné, protože kluci díky tomu, že trénují s dorostem, přemýšlí už jako starší hráči. Uměli si dávat dobré puky, vystřelit a umístit to, podle toho výsledky vypadaly, soupeře jsme poráželi třeba o pět gólů.

„Věřili jsme si hodně, ale bohužel jsme na konci ztratili pokoru a prohráli proti Žďáru. Nesoustředili jsme se. Chybělo, abychom chtěli vyhrát.“

Bylo těžké je nahradit, když zrovna hráli za dorost a vy jste se museli obejít bez nich?
I tak jsme měli kvalitní tým. Adam nám pomáhal hlavně proti Kometě, což nám hodně pomohlo. Jinak s námi zůstali Lukáš a Robin, kteří jsou taky velmi dobří a zvládli jsme to i s nimi dobře.

Jakou jste měl osobně sezonu?
Pro mě byla určitě dobrá, protože jsem dostal možnost trénovat s dorostem a být tam trojka. To mě hodně posunulo a v zápasech s devítkou mi to hodně pomáhalo. Se svými výkony jsem byl velmi spokojený až na pár zápasů, které se mi nepovedly. Jinak byly moje výkony hodně dobré, takže se mi zvedlo sebevědomí a zlepšil jsem se i po gólmanské stránce.

Foto: Martin Suvarina, hokej.zlin.cz

Mohl byste porovnat devítku a dorost?
V dorostu hráči přemýšlí úplně jinak než v deváté třídě, mají lepší střely a umí je více umístit. Soutěže si nejsou moc podobné, je to mezi nimi obrovský skok. Hodně mě posunulo, že proti mně v dorostu stáli lepší hráči a mělo to celkově vyšší tempo.

Na co jste si nejhůře zvykal?
Jak už jsem zmínil, nejtěžší bylo tempo. Kluci v celé republice jsou úplně někde jinde a přemýšlí úplně jinak. Třeba kombinační věci byly úplně jiné, než co jsem očekával. Kluci v devítce to ještě tak nezvládají, aby si tak dobře nahrávali a sehráli tak dobré kombinace.

Přiblížila se Olympiáda dětí a mládeže k extralize dorostu?
Určitě bych to přirovnal k dorostu, protože tam jsou výběry nejlepších hráčů z krajů. Hráči tam byli po psychické i technické stránce úplně někde jinde než v deváté třídě, kde jsou ti nejlepší rozdělení do svých týmů. Kdežto na ODM byli ti nejlepší spolu.

„Bohužel jsem si pustil do hlavy, že už jsou tam třeba agenti, kteří to sledují, a už tam jde o něco hodně velkého i do kariéry.“

Jak na turnaj v Karlových Varech a Chebu vzpomínáte?
Mně se turnaj moc nevyvedl a nepředvedl jsem tam to, co jsem chtěl. Oproti sezoně tam nebyly moje výkony takové. Doufám, že ještě dostanu nějakou šanci, abych mohl ukázat, co dokážu. Bohužel jsem si tam pustil do hlavy, že už jsou tam nějací lidé, třeba agenti, kteří to sledují, a už tam jde o něco hodně velkého i do kariéry. Nedokázal jsem kvůli psychice předvést takový výkon, jaký jsem chtěl.

Vraťme se ještě do Zlína. Opravdu se tam tak hodně dbá na školu?
Myslím, že ano. Máme tu trenéry, kteří byli ve škole hodně dobří a mají i vysokou školu, pokud se nepletu. Vážně na školu hodně dbají. V devítce i v dorostu, pokud máme špatné známky, nás pan trenér nepustí do zápasu, dokud si to nespravíme a neukážeme mu, že si chceme spravit známky a hrát tam hokej.

Jak to se školou funguje?
Tím, že jsem trénoval v dorostu, kde už jsou kluci ze středních škol, nám dával pan trenér Jankovič tréninky kolem sedmnácté hodiny, takže jsme školu nezameškávali. S devítkou máme tréninky i přes dopoledne v rámci školy, takže jsme byli třeba dvě hodiny na zimáku a pak čtyři ve škole, ale bylo to zakomponované do rozvrhu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Vám se daří plnit vysoké nároky?
Zatím se mi to daří docela slušně, ale moc to nestíhám, jak bych chtěl. Měl jsem na vysvědčení asi dvě trojky, což by mohlo být rozhodně lepší. Tím, že jsem šel ze školy rovnou na zimák, jsem přišel pozdě a nestíhal jsem se úplně učit.

Jak teď probíhá vaše studium?
Vzhledem k situaci kolem koronaviru máme hodně času připravit se na přijímačky, i když bychom se ve škole možná připravili lépe. Učitelé nám vychází vstříc, neposílají nám tolik úkolů, ale zase nám dávají třeba minulé přijímačky. Snaží se nám co nejvíce pomáhat, abychom se na všechno dobře připravili.

„Upřímně se tam moc netěším. Bude to ale posun do života, se kterým se musíme smířit.“

Na které střední škole budete pokračovat?
Chci jít na obchodní akademii ve Zlíně, kam chodí více hokejistů od nás, ale je to i jedna z lepších škol. Upřímně se tam moc netěším, protože tam nebudeme se spoluhráči, se kterými jsme i hráli. Bude to ale posun do života, se kterým se musíme smířit.

Ve Vsetíně je osmnáctiletý brankář Jakub Málek. Je mezi vámi nějaká rodinná přízeň?
Ne, ne, je to jenom shoda jmen. Ani bych neřekl, že se známe, ale párkrát jsme se potkali na kempu. Byli jsme i spolu na jednom, takže se mě kluci ptali, jestli nejsme rodina. Slyšel jsem, že je to fajn kluk a určitě dobrý gólman.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz