Kliďas Zajíček o tlaku či nominaci na nováčka roku. Fotbal vs. hokej? Asi správná volba...
Šimon Zajíček
|
Foto: Matyáš Rjabi, hcvl.cz
Pochvalné fráze si postupně zvykl slýchat z úst Vladimíra Országha, Vladimíra Růžičky i Karla Mlejnka. Všichni tři trenéři během svého působení na severu Čech vytušili, že v Šimonovi Zajíčkovi vězí potenciál stát se kvalitním extraligovým brankářem.
Talentovaný gólman před dvěma lety zaujal hned při svém premiérovém startu.
V Hradci Králové předvedl 33 zákroků, do sítě pustil jen dva puky a potvrdil to, co o něm dlouhodobě prohlašovali trenéři juniorky.
„Víme, co v něm vyrůstá,“ prohodil po střetnutí s Mountfieldem tehdejší kouč chemiků Országh.
I proto od roku 2020 kryl záda zkušenějšímu Denisovi Godlovi především Zajíček. A když se loni v létě předvedl v přípravě, tak se mu otevřela cesta k postu černožlutého brankáře číslo jedna.
Situace mezi třemi tyčemi byla v průběhu uplynulé sezony jedním z hlavních témat. Nejvyšší zápasovou porci ale nakonec spolykal jednadvacetiletý zelenáč.
Jeho výkony ho dokonce katapultovaly do finále ankety o extraligového nováčka roku. Pro Vervu tedy bylo snadným rozhodnutím aktivovat opci v Zajíčkově kontraktu.
Pod Krušnými horami zkrátka ví, že právě on by mohl být budoucností litvínovského brankoviště...
Jaký je váš aktuální program?
Pomalu se připravuju na další sezonu, spíš se chystám na léto. Tento týden nás čekají nějaké vstupní testy, nechtěl bych na nich propadnout. Domluvili jsme se tady s pár klukama a chodíme do posilovny, snažíme se nějak udržovat.
Dovolená v plánu nebyla?
Původně ano, ale nakonec jsem se nikam nedostal. Byl jsem se jen podívat za rodiči v Liberci.
Čím se takhle mimo sezonu rád odreagujete, třeba playstation není vaše parketa?
Taky si občas zahraju. (směje se) Jinak chodíme s klukama na procházky, nějaké výšlapy a tak. Spíš regeneruju hlavu než tělo.
„Spíš regeneruju hlavu než tělo.“
Už jste stihl uplynulý rok vstřebat, proběhlo nějaké bilancování?
Na konci sezony jsme ještě chvíli trénovali, pak jsme si sedli s trenéry a zhodnotili celou sezonu. Probírali jsme to v kabině i s realizačním týmem.
Předpokládám, že výstup z pohovorů byl nakonec veskrze pozitivní...
Myslím, že je škoda, že jsme skončili takhle brzo. Ale chytli jsme těžkého soupeře, Třinec teď hraje o čtvrtý titul v řadě. Kdybychom předtím nepoztráceli body, nebo získali něco navíc, tak jsme se možná mohli dostat dál.
Co zaznělo směrem k vám?
S trenéry jsme se shodli na tom, že tahle sezona byla první, kdy jsem odchytal více než deset zápasů. Takže to docela vyšlo, ale na druhou stranu je vždycky co zlepšovat. Důležité na to bude navázat příští sezonu.
Odměnou je pro vás nominace do finále ankety o nováčka roku, že?
Jasně, je to super. Nejdřív jsem to nevěděl, až pak mi řekli kluci v kabině, že to viděli někde v televizi. Je vidět, že se mi sezona povedla.
„Nejdřív jsem to nevěděl, až pak mi řekli kluci v kabině, že to viděli někde v televizi.“
Loni v létě by vás asi nenapadlo, že na konci ročníku budete mít z litvínovských gólmanů v kolonce odchytaných zápasů nejvyšší číslo.
To asi ne, popravdě. (usměje se) Nejdřív jsem byl překvapený, ale pochopitelně mě těší, že jsem dostal takovou důvěru.
Nakolik tomu pomohla skvělá příprava? Už tehdy jste upoutal velkou pozornost...
Nejspíš ano, ale já už jsem dřív říkal, že u mě příprava moc neukazuje. Takhle jsem to míval každý rok, a pak jsem se v extralize udržel jen pár zápasů.
Hrachovina i Zajíček v prodloužení čarovali
Co se tedy letos změnilo?
Podle mě se mi podařilo udržet výkony v nějaké konzistentní linii. Doufám, že mi to takhle půjde i dál.
Existuje na to vůbec u gólmana nějaký univerzální recept?
Těžko říct, jak to popsat. Měl jsem prostě důvěru trenérů. Hlavně je to o hlavě, nesmíte si moc brát jedno špatné utkání a zároveň nelítat vysoko, když se jeden zápas povede. Chce to držet se v nějaké rovnováze, aby to neskákalo nahoru dolů.
„Ze začátku jsem se trochu bál, jestli to zvládnu, jak se s tím poperu.“
Než jste se v září nadál, tak z vás trenéři udělali brankářskou jedničku...
Bylo to pro mě něco úplně nového. Ze začátku jsem se trochu bál, jestli to zvládnu, jak se s tím poperu. Na startu sezony se nám sice moc nedařilo, ale já jsem neodchytal tak špatné zápasy. Kluci mě podrželi, pořád mě podporovali. Potom jsem na to přestal myslet, protože to pro mě byl zbytečný tlak.
Na mě působíte jako velký flegmatik. To se hodilo, ne?
Jo, určitě. Nic moc si neberu, asi mi to taky dost pomohlo, že jsem taková povaha.
Na druhou stranu – jak sám říkáte – jste se ocitl v úplně nové situaci. Musel jste se s tlakem naučit pracovat, nebo jste to měl odmala v sobě?
Spíš jsem to měl asi v sobě. Můj táta je taky gólman, ale ve fotbale, takže jsem něco možná zdědil po něm. Snažil jsem se vnímat všechno, co mi říkali moji trenéři. A taky si vzít něco od kluků, se kterými jsem chytal.
Neměl vám táta s nadsázkou za zlé, že jste ho nenapodobil a zvolil hokejovou branku?
Myslím, že asi ne. Nakonec je podle mě rád, že jsem zůstal u hokeje. Fotbal jsem hrál jako malý, ale tam jsem nechytal. Nějak mě to nebavilo, takže jsem se rozhodl pro hokej. Asi správná volba… (směje se)
„Můj táta je taky gólman, ale ve fotbale, takže jsem něco možná zdědil po něm.“
Takže fotbal už teď jde úplně mimo vás?
Ani ne, sleduju tak nějak všechny sporty. Jsem sportovně založený, hodně koukám třeba na basket.
Doma se ale asi probírá hlavně chytání...
Když jsem byl malej, tak jsme to s tátou tolik neřešili. Ale vždycky mě hodně podporoval. Teď když jsem starší, tak mezi sebou máme nějaké brankářské vtípky. (směje se)
Šimon Zajíček | Foto: Matyáš Rjabi, hcvl.cz
Pojďme zpátky k předchozímu tématu. Co vaše rituály, potrpíte si na něco?
Něco malého mám, ale jen takové běžné věci. Nemyslím si, že by mě to nějak uklidňovalo. Jsem v pohodě bez nějakých větších rituálů.
Ono to ale z tribuny vypadá, že vás jen tak něco nevyvede z míry. Když se teď dívám na play off, tak se hráči tuplem snaží brankáře všemožně rozhodit.
Já většinou zůstávám klidný, fakt nejsem výbušný typ. Když je nějaká skrumáž, tak z ní radši odjedu a nevnímám to.
O gólmanech se traduje, že mají svůj svět. Promítlo se to také do kabiny, kde s vámi byli parťáci Denis Godla a Matej Tomek?
V Litvínově jsme celkově vytvořili dobrou partu, nikdo s nikým neměl problém. Ale seděl jsem vedle Godliče, takže jsem se nejvíc bavil s ním. Měli jsme takový svůj malý koutek.
„Všichni jsme kamarádi, přejeme si, ale zároveň všichni chceme chytat.“
Co jste od starších kolegů pochytil?
Oba za sebou mají spoustu reprezentačních zápasů a tak. Řešíme každou důležitou situaci, navíc máme rozbory s trenérem brankářů Zdeňkem Orctem. Všichni jsme kamarádi, přejeme si, ale zároveň všichni chceme chytat.
Tady se dostáváme k další nové situaci: co si pamatuju z mládeže, tak jste obvykle v brankovišti moc neměl konkurenci. A teď musíte ukazovat, že se vyrovnáte zkušenějším gólmanům...
(zamyslí se) Když jsem s hokejem začínal v Liberci, tak jsem chytal zejména se staršími kluky. Do brány jsem se dostal jen když jsem předváděl dobré výkony. Tohle pro mě úplně nové nebylo.
Od té doby se ovšem změnilo hodně. Ještě v juniorce jste chytal před skoro prázdným zimákem, teď po každém zákroku celý kotel vyvolává vaše jméno.
Jak říkáte, oproti juniorce je to něco úplně jiného. (směje se) Tam na mě křičel možná jen táta. Je to skvělý pocit, takové poděkování od fanoušků. Víte, že jste něco udělal dobře. Za mě jsou fanoušci v Litvínově opravdu super.
Předtím jste zmínil přesun z mládeže Bílých Tygrů do Litvínova. Kdo byl během dospívání vaším brankářským vzorem?
Dřív jsem hodně obdivoval Pekku Rinneho. Teď už moc nechci koukat, abych si od někoho nevzal něco, co by nesedělo do mého stylu. Soustředím se na sebe, ale poslední roky to byl hlavně Denis.
Denis Godla nicméně po třech letech z klubu odchází. Co vaše budoucnost? Zaslechl jsem, že byste měl pokračovat...
Je to tak. Klub na mě uplatnil opci pro další sezonu.
„Dřív jsem hodně obdivoval Pekku Rinneho.“
Nový tandem zřejmě vytvoříte s Matejem Tomkem, že?
Asi ano. Úplně jsem to neřešil, ale mělo by to tak být.
Když jsme u odchodů – mluví se o tom, že trenér gólmanů Zdeněk Orct by mohl zamířit do Komety.
Doufám, že zůstane. Je to asi nejlepší trenér ze všech kategorií, které jsem prošel. Od té doby, co jsem přišel do Litvínova, jsem udělal obrovský posun. Vím, že za ním můžu přijít i s věcmi mimo hokej a vždycky mi poradí.
V čem spočívá jeho kouzlo?
Sám dlouho chytal, má praxi a umí nám pomoct psychicky. Sleduje aktuální trendy v NHL a snaží se nám to předávat v trénincích.
Kam si nastavit další cíle? Na podzim jste okusil roli jedničky, koukáte výhledově třeba po reprezentaci?
To je sen každého, byl bych tam hrozně rád. Ale teď je pro mě hlavní odchytat co nejvíc dobrých zápasů v extralize.
Šimon Zajíček | Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Share on Facebook
