Klíma šťavnatě o kariéře: Na Nagano jsem se necítil. A co historka s Beránkem?
Foto: skkadan.cz
Když se ho na něco zeptáte, odpoví přímo a bez vytáček. Vyhlášený tvrďák Petr Klíma má zkrátka tuhle charakterovou vlastnost v krvi. V otevřeně laděném rozhovoru vzpomíná na svou kariéru v NHL nebo vysvětluje, proč nevyužil možnosti reprezentovat na turnaji století. V neposlední řadě zve fanoušky na únorový Zápas legend.
10. února se v O2 areně uskuteční exhibiční zápas českých a slovenských legend k výročí Nagana. Těšíte se?
Strašně se na to těším. Bude to dobrá akce a doufám, že lidé se přijdou podívat. Je to odveta, hrálo se už v Bratislavě, navíc se hraje na podporu dobré věci. Většinu hráčů znám, máme spolu spoustu společných zážitků z NHL i různých exhibicí, takže se těším na zápas i na následné posezení, byť je jasné, že z pohledu hokeje už to nebude takové, jaké to bylo dřív. Když budu mluvit za sebe, tak já už hokej dvacet let nehraju…
Čas člověk sice nezastaví, ale hokejový um máte v ruce pořád, ne?
Dá se to tak říct. Je to asi jako když se naučíš jezdit na kole, jakmile to jednou umíš, už to nezapomeneš. Akorát jsi postupem času trošku pomalejší. S hokejem je to stejné. Myslím, že každý z nás se na zápas připravuje a jak říkám, těším se na něj.
Na kolik kanadských bodů se v O2 areně cítíte?
To vůbec neřeším. (usmívá se) Bude to sranda, a hlavně zážitek pro diváky.
„Strašně se na to těším. Bude to dobrá akce a doufám, že se lidé přijdou podívat."
Chodíte si zahrát pravidelně, nebo už jen výjimečně?
Řeknu to takhle, dneska hraju už jen charitativní exhibice. Že bych se ráno vzbudil a šel se jen tak sklouznout, to nedělám. Samozřejmě se ale na každou takovou exhibici připravuju, aby nepřišlo nějaké zbytečné zranění.
Z pohledu hráčů jde hlavně o to sejít se a zavzpomínat si, že?
Přesně tak. Když dám příklad, tak třeba Josefa Beránka jsem neviděl tři nebo čtyři roky, takže se na něj těším. On začínal svou kariéru v NHL v Edmontonu, kde já už v tu dobu několik let působil, známe se proto dlouho.
„Dneska hraju už jen charitativní exhibice."
Vybaví se vám společný zážitek?
Těch je hodně! Vybavuje se mi, jak Beryho jednou poslali na farmu. Letadla létala ráno v šest, tak on přišel na letiště pár minut před odletem, nastoupil do letadla a po čtyřech hodinách mu řekli, že z letadla musí vystoupit. Všichni v letadle byli naštvaní, jen Bery všem děkoval, protože vůbec nevěděl, že během těch čtyř hodin nikam neletěl a že je pořád v Edmontonu. (směje se) Tenkrát totiž letadlo neodstartovalo kvůli mlze. Později se ukázalo, že to bylo jeho štěstí, protože mezitím se na tréninku Edmontonu někdo zranil, takže z klubu volali na pevnou linku na letiště, aby Beryho už nikam nepouštěli, že se má vrátit zpátky k týmu. No a mám pocit, že od té doby už se v Edmontonu uchytil a na farmu už ho nikdy neposlali. To je to štěstí, které potřebuje každý hokejista. Být ve správnou chvíli na správném místě. Po Evropě byla spousta skvělých hokejistů, ale mnozí z nich právě to štěstí neměli, proto si NHL nikdy nezahráli.
Foto: nhl.com
Z pohledu vaší kariéry berete jako takový moment co?
Já měl štěstí v tom, že když jsem začínal v Detroitu, tak tam probíhala přestavba mužstva. Měli asi šest nebo sedm nových kluků a věřili nám. Postupně jsem samozřejmě zažil výměny a tak dále, ale to k tomu patří. I když musím říct, že tenkrát jsme na něco takového nebyli vůbec zvyklí. U nás v Československu to fungovalo tak, že když se někdo v Litvínově narodil, odehrál tam celou kariéru, poté tam trénoval, a nakonec v Litvínově taky umřel. Nebyli jsme zvyklí na to, že za námi někdo přijde a řekne: Sbal si věci, vyměnili jsme tě do Edmontonu…
„Všichni v letadle byli naštvaní, jen Bery všem děkoval, protože vůbec nevěděl, že během těch čtyř hodin nikam neletěl a že je pořád v Edmontonu." (směje se)
V Edmontonu to pro vás byly asi nejlepší roky, že?
Z hokejového úhlu pohledu určitě. V Edmontonu jsem vyhrál Stanley Cup a dal jsem tam nejvíc gólů. Srdcovou záležitostí je pro mě ale Detroit, protože to byl můj první klub v NHL. Po kariéře jsme se do Detroitu vrátili a nějaký čas tam bydleli.
Z Edmontonu jste zamířil do Tampy, to musela být vzhledem k životním podmínkám vysněná štace, ne?
V Tampě jsem si život a hokej užíval asi nejvíc. V podstatě celou sezonu jsi mohl chodit ráno na trénink v kraťasech a nestarat se o to, jaké bude počasí. Oproti Edmontonu to byla obrovská změna, v Edmontonu napadl v září sníh a zůstal tam až do května. Tamní zimy byly tvrdé, kdo to nezažil, nedokáže si to představit.
„U nás v Československu to fungovalo tak, že když se někdo v Litvínově narodil, odehrál tam celou kariéru, poté tam trénoval, a nakonec v Litvínově taky umřel."
V NHL jste prošel několika slavnými kluby. Byl nějaký, ve kterém jste si chtěl zahrát a nepoštěstilo se vám to?
Takhle o tom nepřemýšlím. Neměl jsem to tak ani na začátku kariéry. Když se podívám zpětně, měl jsem to štěstí, že jsem si zahrál v Detroitu, v Edmontonu, v Tampě, byl jsem v Los Angeles, v Pittsburghu a během těch let jsem si mohl zahrát s celou řadou skvělých hráčů. Steve Yzerman, Adam Oates, Mark Messier, Jari Kurri, Esa Tikkanen, Kevin Lowe, Jaromír Jágr, Mario Lemieux a mnozí další. Když se dneska vidíme na hokeji v Americe nebo v Kanadě a prohodíme pár slov, jsem za to rád. Mám radost, že jsem měl díky svému umu i štěstí kariéru, jakou jsem měl.
Foto: nhl.cz
Když jste do NHL přicházel, moc hráčů z Evropy v soutěži nebylo, berete se jako průkopník?
Když budu brát vyloženě jen Čechy a Slováky, tak byli podle mě největšími průkopníky bratři Šťastní, Miro Fryčer nebo bratři Ihnačákovi. O nás se to možná dá říct taky, ale my to měli snazší v tom, že už jsme měli za kým jít.
Vámi zmíněný Miroslav Fryčer mi říkal, že když do NHL přicházel, ptali se ho, jestli mají v Československu záchody. Zažil jste i vy něco podobného?
Oni se tenkrát ve škole o Evropě vůbec neučili. Nevěděli o nás nic. Nevěděli ani to, že se někde mluví jiným jazykem. Vzpomínám si, že když jsem hrál v Detroitu, po sezoně jsme udělali s některými spoluhráči posezení u nás na zahradě, opékali jsme, padlo samozřejmě i pivko a oni najednou: Vy v Československu nemáte psy? Zeptal jsem se jich proč, načež odpověděli, že nechápou, proč máme dvě dogy a jednoho vlčáka. (směje se).
„Nevěděli o nás nic. Nevěděli ani to, že se někde mluví jiným jazykem."
Naše povídání jsme začali exhibicí k výročí Nagana, jak vlastně vy na Nagano vzpomínáte?
Vzpomínám na něj strašně rád. Byli jsme tehdy v německém Krefeldu a celá rodina jsme fandili. Čechům se to všechno sešlo. Říkávám, že něco takového se sejde vždycky jednou za sto let.
Prý jste v Naganu taky mohl reprezentovat.
Před turnajem jsme se o téhle možnosti bavili s Ivanem Hlinkou a Vláďou Růžičkou. Jejich představa byla taková, že bych do Nagana jel jako starší hráč, jenže já se na to necítil. V té době už jsem nehrál v NHL a řekl jsem jim, že máme lepší hokejisty. Nechtěl jsem do Nagana jet s tím, že bych tam hrál jiný hokej, než jaký jsem hrál celou kariéru, takže jsem jim řekl, že se na to necítím a že na to nemám.
A nelitoval jste po turnaji?
Takhle se to nedá brát. Kdybych do Nagana jel, možná by to nevyšlo. Měl jsem krásnou kariéru, vyhrál jsem Stanley Cup, mám spoustu vzpomínek, ale všechno už je to strašně dávno. Vždycky musíš být ve správný čas na správném místě a já tehdy cítil, že na pozici, na kterou mě chtěli, máme lepší hráče.
„Vzpomínám si, že Světový pohár 1996 byl z naší strany jeden velký chaos. V Naganu dali Ivan Hlinka, Sláva Lener a Vláďa Růžička dohromady tým, který fungoval."
Co bylo podle vás zásadním atributem triumfu v Naganu?
Zásadní bylo podle mě to, že Ivan Hlinka, Sláva Lener a Vláďa Růžička dali dohromady tým. Řekli: Takhle to bude a hotovo. Vzpomínám si na Světový pohár v roce 1996, zápasy našich jsem tehdy viděl osobně a byl to jeden velký chaos. Ti, kteří hráli za Pittsburgh, hráli přesilovky tak, jak je hráli v Pittsburghu, ti, kteří hráli za Montreal, hráli je tak, jak je hráli v Montrealu… Proto to nefungovalo, a právě v tom byl v Naganu rozdíl. Pak samozřejmě faktor Hašan, který v Naganu chytal skvěle.
Na závěr zpět do současnosti, do Litvínova se občas zajedete podívat?
Taky, jezdím tam třeba na Spartu, protože zápasy se Spartou byly v Litvínově vždycky derby.
A co říkáte na litvínovské výkony?
Přeju jim, dneska jsou v extralize všechny týmy silné a kritizovat nechci. Dneska je to tak, že jsou všichni chytří, ale druhá věc je opravdu si na střídačku stoupnout a vědět, co vše hokej obnáší.
Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz
Share on Facebook
