Koblasa o odchodu z Varů: Nejtěžší rozhodnutí. V co doufá u nového týmu?
Petr Koblasa
|
Foto: hokejkv.cz
V sérii živých vysílání na Instagramu Tipsport extraligy postupně přivítáme zástupce všech týmů, které už z Generali Česká pojišťovna play off vypadly. Dalším z nich byl karlovarský útočník Petr Koblasa, který po své střelecky nejlepší sezoně kariéry Energii po letech opouští a posílí konkurenci.
Jak se rozhodoval, jak viděl sérii předkola proti Olomouci, proč nosí číslo deset nebo jak vznikla jeho záliba v myslivosti a rybářství? Na to vše odpověděl rodák ze Soběslavi v živém vysílání.
O AKTUÁLNÍM PROGRAMU PO VYPADNUTÍ Z PLAY OFF. Momentálně trávím čas v mobilheimu, který máme komplet se vším všudy zařízený a natrvalo postavený na Boleboři nad Chomutovem. Aktuálně už jsem vyřazení překousnul a už se věnuju jen dovolené. Ale mrzí mě to o to víc tím, že jsem ve Varech po letech skončil. Věřil jsem, že v mém posledním roce bychom mohli postoupit někam dál.
O SILNÝCH STRÁNKÁCH LETOŠNÍHO KÁDRU ENERGIE. Věřil jsem, že tým na postup máme, i po předvedené hře přímo v předkole. O to bylo vypadnutí bolestivější. Já jsem nebyl jediný, který v klubu strávil tolik let – a v tom byla asi největší síla letošního kádru. Byli jsme tam kluci podobného věku, kteří jsme ve Varech spolu strávili spoustu sezon. Všichni jsme se mezi sebou dlouho znali, nejen na ledě, ale znaly se i naše rodiny. Kabina byla tedy hodně semknutá, nebylo to tak, že by skončil trénink a všichni by se rozprchli. Byli jsme spolu hodně i mimo led a mělo to podle mě vliv i na náš hokej. Jedinou slabší chvilku jsme měli někde kolem Vánoc, konec jsme pak zvládli v klidu a nemuseli jsme se strachovat nějakou baráží. Navíc zápasy nerozhodovala jedna nebo dvě lajny, dát gól uměly všechny čtyři a pravidelně se to střídalo.
O ZMĚNĚ TRENÉRA PŘED SEZONOU. Pod trenérem Brukem to bylo super, s ním nebyl vůbec žádný problém. Navíc mi dal i určitou důvěru, hrál jsem všechno a na ledě jsem trávil opravdu dost času. On není takový, že by přišel na zimák a seděl ve svém kanclu, nebo že by si to přijel odtrénovat a zase zmizel. Chodil do kabiny, dokázal rozeznat vhodný moment na to, o čem a kdy se s námi bavit.
„Momentálně trávím čas v mobilheimu, který máme komplet se vším všudy zařízený."
O SÉRII PŘEDKOLA PROTI OLOMOUCI. Letos byla liga hrozně vyrovnaná a v předkole bylo defacto úplně jedno, na koho půjdeme. Tam si nelze vybírat, na nějaký tým se nám třeba v sezoně dařilo lépe, na nějaký zase ne, ale v play off je to pak jiné. Proti Olomouci bylo znát, když jsme hráli doma, nebo venku. Na výsledku série měl největší podíl druhý zápas u nás. Vedli jsme 2:0 a měli jsme to uhrát a jet do Olomouce za stavu 2:1. Jenže jsme to nezvládli, dostali jsme dva slepené góly a to nás opařilo. Jet do Olomouce s tím, že tam musíme uhrát oba zápasy, bylo hrozně těžké. Měli jsme ten prohraný domácí zápas v hlavách a rozhodně nám to do utkání v Olomouci nepomohlo. Série byla tvrdá, byly tam některé hraniční zákroky, ale hraje se na vítězné zápasy a nikdo si nemohl dovolit udělat nějakou větší hloupost. Souboje byly tvrdé, ale zase žádné prasárny, takové správné play off.
O PŘERUŠENÍ PRVNÍHO ZÁPASU A PŘEHOZENÍ POŘADATELSTVÍ V DALŠÍCH. Někdo říkal, že to pro nás byla velká výhoda, já si to úplně nemyslím. Přeci jen jsme pak jeli na dva rozhodující zápasy zpátky do Olomouce, takže nějakou výhodu proti nim jsme nezískali. V prvním zápase to byly snad dvě hodiny a já jsem si neuměl představit, že bychom začali hrát. Během té druhé hodiny jsme všichni doufali, že se to dohraje jindy. Přímo to místo na ledě jsem neviděl, ale kluci říkali hned, že to od začátku vypadalo špatně. Nebylo možné, aby metrová rýha za hodinu zmrzla, i s využitím moderní techniky. Jirka Černoch jako kapitán si to pak pěkně vyžral u fanoušků. Bylo na něm rozhodnutí, podle mě bylo správné, ale fanoušci to samozřejmě můžou vidět jinak. Tímhle momentem se dostali do varu víc než samotným zápasem a ve zbytku série to bylo znát. Začali se špičkovat na internetu, naši fanoušci si pak ve Varech nenechali nic líbit a atmosféra byla super.
O PŘESTŘELCE VE DRUHÉM ZÁPASE SÉRIE A SVÉM HATTRICKU. To není úplně typické, navíc proti Olomouci v sezoně to byly výsledky na pár gólů. A najednou to bylo 7:4, pro diváky asi dobré. V závěru se Olomouc asi soustředila už na další zápas, takže nám tam ještě něco padlo, hokej to byl dobrý. Hattrick každého hráče potěší, akorát když se pak prohraje, tak to moc nemůže říkat. Ve vítězném zápase si to člověk přeci jen víc užije. V hlavě to má každý hráč, který v zápase dá dva góly. I spoluhráči to pak hrají vyloženě na něj, hlavně při situacích a gólech do prázdné branky. Pro mě to byl vlastně první extraligový hattrick, protože ten předchozí a můj jediný byl v baráži za Chomutov, a ten se do oficiálních statistik extraligy nepočítá.
„Jirka Černoch jako kapitán si to pak pěkně vyžral u fanoušků. Bylo na něm rozhodnutí, podle mě bylo správné."
O DIVÁCKÉ KULISE V KARLOVÝCH VARECH. Zápasy v play off byly fantastické, lidí přišlo opravdu mraky a fandili nám. Byli na to natěšení, poslední play off bylo buď zrušené, nebo se hrálo bez lidí. Pak jsme hráli v Chomutově... Takže konečně jsme hráli opravdu doma se vším všudy. Lidi si to o to víc užili a užili jsme si to i my na ledě.
O ROŠÁDÁCH VE VEDENÍ KLUBU BĚHEM SEZONY. O změnách jsme věděli, takže úplně mimo tým to nešlo. Vedení nám ale všechny kroky a změny oznamovalo, takže jsme byli v obraze. Na samotný náš hokej to ale snad vliv nemělo. V kabině jsme se o tom vždycky pobavili, ale druhý den už jsme to brali tak, jak to je.
Koblasa se v předkole blýskl hattrickem
O ČÍSLE 10 NA ZÁDECH. Desítku mám hlavně kvůli tátovi. Když jsem byl malý a s hokejem jsem začínal v Soběslavi v minižácích, tak on chtěl, abych měl právě desítku. Pak už mi to zůstalo. V Chomutově jsem měl jedenáctku, ale jinak jsem s desítkou hrál vždycky. Nějakou hlubší symboliku to nemá.
O SVÝCH KONÍČCÍCH MYSLIVOSTI A RYBÁŘSTVÍ. Myslivosti se věnuju úplně odmalička, jsem z myslivecké rodiny. Zůstalo mi to a dodnes mě to moc baví a věnuju tomu hodně svého volného času. Když jsem hrál v Chomutově, tak jsme s Michalem Poletínem, který je taky myslivec, byli v lese pořád. Samotné střílení je opravdu tím posledním, nejvíc času zabere práce v lese a starání se o něj. Není to tak, že si tam člověk čas od času na hodinku zaskočí. Znám spoustu lidí, kteří k tomu přišli až později nebo to třeba vystudovali, ale nemají k tomu takový vztah jako člověk, který v tom vyrůstá. Doma mám jen myslivecké zbraně, brokové i kulové flinty, zkrátka všechno, co potřebuju. Máme doma i psy samojedy, ti ale zrovna lovecké plemeno nejsou. S těmi, když jdu do lesa, tak odcházejí bílí a vracejí se jako dvě černé koule. Odmala jsme chodili i na ryby, můj největší zážitek byl asi chytání na Ebru ve Španělsku. Můj největší sumec tam měl 226 centimetrů a to bylo pro mě do té doby nepředstavitelné. Sumců tam je hodně a není problém jich pár chytit, ale ne vždy se povede takhle velký.
„Myslivosti se věnuju úplně od malička, jsem z myslivecké rodiny. Zůstalo mi to a dodnes mě to moc baví."
O OSOBNÍCH STATISTIKÁCH. Co se týče osobní stránky, jsem spokojený. Po celou sezonu jsem měl důvěru od trenérů, hrál jsem přesilovky. Je těžké si držet nějakou stálou úroveň, ale nic extra neměním. Letní přípravu mívám podobnou. Jsem rád, že si to nějaké čtyři roky držím, že nemám jednu sezonu, v níž bych vyletěl a pak měl dva roky špatné. Možná pomáhá i to, že jsem trochu v ústraní. Než bych dával fotky z hokeje nebo jiné na Instagram, radši vypadnu v klidu do lesa – a to mi vyhovuje.
Bitka ve Varech! Pavlík a Koblasa shodili rukavice
O POPLATCÍCH ZA LETOŠNÍ MILNÍKY V PODOBĚ 100 GÓLŮ A 400 ZÁPASŮ ZA VARY. Trošku jsem to od pokladníka Martina Kohouta dostal, ale nebylo to nakonec nic strašného, i když těch milníků pár bylo. Martin odchází, podle mě by to po něm měl vzít Réďa (Tomáš Redlich, pozn. red.), ten byl vždycky taková poctivka a všechno věděl.
O SVÉM ODCHODU Z ENERGIE. Důvodů, proč jsem se takhle rozhodl, bylo víc. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den a bylo to pro mě poměrně těžké. Ve Varech jsem byl spoustu let, a i když jsem už angažmá v extralize měnil, tohle bylo určitě zatím nejtěžší rozhodnutí. Zkrátka i vzhledem k mému hokejovému věku se plusy a mínusy sešly a rozhodl jsem se pro změnu.
„Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, bylo to pro mě poměrně těžké."
O ODEHRANÝCH SEZONÁCH NA ZÁPADĚ ČECH. Do Varů jsem přišel někdy v dorostu, nějak se to sešlo a kromě tří let v Chomutově jsem tam vydržel. Vždycky jsem tam byl spokojený, našel jsem si tam spoustu kamarádů, protože po příchodu v mládeži jsem tam samozřejmě chodil i do školy. I během těch tří let v Chomutově jsem do Varů dost často jezdil, zašli jsme s klukama na pivo. S Vary se tedy úplně neloučím a pořád tam za známými budu jezdit. Vzpomínek mám spoustu, za deset let se toho událo mraky. S klubem jsme se rozešli v dobrém. Za celou dobu jsem měl nejlepší sezony po boku Jirky Černocha a dlouho jsme hráli i s Martinem Kohoutem, takže s těmi se mi asi hrálo nejlépe a hráli jsme spolu i nejdéle.
O CÍLECH A AMBICÍCH DO DALŠÍCH LET. Chtěl bych si držet nějaký svůj standard a byl bych rád, kdyby branek přibylo a ten standard se ještě někam posunul. A taky bych chtěl udělat nějaký pořádný týmový úspěch, posunout se v novém klubu někam dál než do předkola.
„Chtěl bych si držet nějaký svůj standard a byl bych rád, kdyby branek přibylo."
TIP NA VÍTĚZE TELH. Nekoukám na každý hokej, ale výsledky každý den sleduju. Za mě jsou největší favorit Pardubice. Když jsme proti nim hráli, podle mě to byl asi nejvíc top tým.
Petr Koblasa
Share on Facebook
