Koho do brány? Výhru Zlína vychytal junior, záda mu kryl kluk ze základky
Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz
„Já jsem na základní škole Emila Zátopka," říká extraligový gólman zlínských hokejistů. Ano, čtete správně. Toto byla realita extraligového zápasu mezi domácími ševci a Plzní. Soubor Rostislava Vlacha postihla chřipková epidemie a ta si zasedla především na gólmany. Zlín měl ze hry všechny tři brankáře a tak musela do branky gólmanská čtverka. Pokud vůbec. Záda mu pak kryl žák základní školy.
Na první pohled by se zdálo, že Zlín bude mít obrovské problémy a proti Plzni moc šancí mít nebude. To se ukázalo jako omyl. Berani Západočechy udolali 6:4 a dvacetiletý Ondřej Haloda si při svém prvním kompletně odchytaném utkání extraligy připsal i první výhru. „Jsem spokojený. Kluci mi hodně pomáhali. Jsem rád, že jsme to zvládli a vyhráli jsme," říkal gólman Zlína. Ten se dozvěděl den před zápasem, že by mohl jít do branky. „V den zápasu už to pak bylo rozhodnuté. Bylo dobré, že jsem se na to mohl připravit, hlavně psychicky, což se mi povedlo," pochvaloval si.
Před svým premiérovým startem od začátku utkání nervózní nebyl a hodně mu pomohl i trenér gólmanů Richard Hrazdira. „Radil mi a hlavně se mi snažil pomoct psychicky, abych byl v klidu, což jsem byl," těšilo dvacetiletého brankáře, jenž si po první a druhé lize zachytal konečně i v extralize. Vůbec ho nerozhodil ani brzký gól Plzně. „Neřešil jsem to. Byl jsem v pohodě, chytal jsme dál," říká jakoby nic. Velkou hlavu si nedělal ani z trestného střílení, když se proti němu rozjel Mário Bližňák. „Jenom jsem přemýšlel nad tím, jak si ho mám najet, pak vystřelil a bohužel to tam spadlo."
"Fanoušky jsem vnímal, ale soustředil jsem se hlavně na sebe."
Během utkání si také užil skandování svého jména, když ho fanoušci vyvolávali po úspěšných zákrocích. „Fanoušky jsem vnímal. Jsem za to rád, pomohlo mi to," vzkazuje Haloda. Stejně jako Libor Kašík jim ale po skandování nezamával. „Soustředil jsem se hlavně na sebe," culí se.
Extraligovou zkušenost bere jako největší zážitek dosavadní kariéry. „Vůbec jsem to nečekal, ale bohužel se zranili a onemocněli všichni brankáři. Jsem rád, že jsem tu šanci dostal. Měl jsme tady mamku s jejím přítelem a byl tu i bratr," říká spokojený Haloda. Ještě větší šok však zažil jiný brankář. Zlín totiž neměl ani koho posadit na střídačku a tak sáhl do mladšího dorostu a vytáhl si patnáctiletého Michala Kořénka, jenž musel být během celého utkání připraven na to, že v případe zranění Halody, může naskočit mezi extraligové tyče. V patnácti letech!
„Spíš jsem chytat nechtěl. Věřil jsem Ondrovi, že zachytá dobře," přiznal brankář ročníku 2000. Ten se dozvěděl až v den zápasu, že bude povolán do prvního týmu. „Den před utkáním mi naznačovali, že by to možná mohlo vyjít a v den zápasu mi pak řekli, že bych tam měl být." A nervozita? Ta na něj nešla. „Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Nevěděl jsem, zda bych tam mohl jít, ale těšil jsem se na to," říká. To že bude členem extraligového týmu věděl jen jeho otec. „Bavil jsme se o tom s taťkou, jinak o tom nikdo nevěděl kromě trenérů."
Největší rozdíl pocítil ve střelbě. „Bylo poznat, že střely byly přesnější, lepé je umí umístit, bylo to těžší." Zápas sice proseděl na střídačce, ale i tak to pro něj byl obrovský zážitek. Navíc obvykle sleduje zápas jen z tribuny, teď si mohl zkusit jaké to je na střídačce. „Rozhodně je to velký rozdíl. Prožívám to s kluky co tady jsou a je to úplně něco jiného, než sedět někde nahoře na tribuně," přiznává. „Jsem za tu šanci strašně rád. Aspoň vím, kudy vede cesta. Budu na sobě dál pracovat," slibuje žák základní školy Emila Zátopka ve Zlíně.
Ve škole si tak určitě vyslechne své. Možná tam teď bude za největší hvězdu. „Já se ale budu chovat pořád stejně. Nechci se nějak měnit. Srandu si ze mě asi udělají, ale já na to nechci moc reagovat," říká s pokorou. Jednou si možná ve Zlíně i zachytá. Stejně jako jeho oblíbenec Libor Kašík. „To je asi můj největší vzor. Je hodně pohyblivý a to se mi na něm moc líbí."
Share on Facebook
