KOMENTÁŘ Michala Mikesky: Nabitá extraliga i Rulíkův řád. Co potřebuje vítězný tým?
Michal Mikeska
|
Foto: hcdynamo.cz
Během výluky NHL v roce 2005 vyhrál bodování soutěže, když řádil v útoku s Hejdukem a Bulisem. Letošní extraligová sezona přitom Michala Mikesku vrací do minulosti – nejen kvalitou, ale i tím, jak je vyrovnaná. Ve svém komentáři rozebírá největší favority na titul a vzpomíná na fungování kabiny plné hvězd. Na play off už by nejradši nečekal.
Hokejově jsem vyrostl v Třebíči. Jsou tam lidi, které znám od dětství, takže Třebíč sleduju pořád. Je perfektně stabilizovaná v tom, že vědí, kdo jsou. Menší, v podstatě rodinný klub.
Vědí, jaké mají finanční možnosti. Osa generálního a sportovního manažera, který je zároveň hlavním trenérem, prostě funguje, protože to jsou schopní lidé na svém místě, kteří to dělají už roky.
Kamil Pokorný, který Třebíč téměř celou táhne, byl dlouhé roky v Kometě, zažil tam titulové sezony. Právě on je podle mě osobností, která chybí v Brně. Nebál bych se říct, že osoba Kamila je pro Třebíč naprosto zásadní. Je TOP trenérem i v porovnání s těmi extraligovými.
Zkušenosti, přehled, trenérské dovednosti, jakého hráče vzít, co chybí do ideální sestavy… Od každého trochu – a zrovna Kamil tohle má.
To Kometa o patro výš dělala velkou přestavbu, nakoupila zajímavé hráče, hodně investovala. Osoba Libora Zábranského dlouhé roky Brno pozvedala, ale v současné době tam chybí právě něco z Kamila.
„S příchodem nového majitele a jeho finančních možností se z Pardubic stalo neskutečné monstrum.“
Zato se daří Dynamu. S příchodem nového majitele a jeho finančních možností se z Pardubic stalo neskutečné monstrum.
Když se člověk dívá na led, kde v jedné lajně jezdí Radil a Zohorna s Kousalem, velké persony, které by v každém jiném klubu byly tou největší hvězdou – a přitom ještě nad nimi vyčnívají Hyka se Sedlákem – tak si člověk uvědomí, jak brutální ta soupiska je.
I pokud to vezmeme odzadu – Klouček celou sezonu chytá za béčko, a já pevně věřím tomu, že kdyby byl v jiném klubu, tak může být jedničkou nebo velmi dobrou dvojkou. V konkurenci Frodla a Willa je ale až číslo tři.
Potom Čerešňák, Košťálek… Co jméno, to osobnost, která by jinde byla číslo jedna. Ale tady se o to kluci musí poprat v jednom týmu.
Přitom hráč samotný si tohle úplně neuvědomuje. „Jo, mám kolem sebe dobré kluky, lepí nám to, hrajeme na špici.“ Ale člověk to vidí až s odstupem, po letech, když třeba sedí na tribuně. Potom si uvědomíte, jak ta síla na papíře vypadala. Kluci vědí, že mají v týmu hvězdy. Jen jako hráči to vnímají jinak.
„Když se podíváme na Spartu, jak začala sezonu, kde se plácala… A kde je najednou teď? Nebál bych se říct, že v Pardubicích to mohlo vypadat podobně. Kdyby tomu Radim Rulík nedal určitou hierarchii, a kdyby hráči nedodržovali ta důsledná pravidla.“
Vidím tam i určitou podobnost s časy Moelleru Pardubice. Může se přitom jednoduše stát, že se vám sejde hodně kohoutů na jednom smetišti.
Tady bych zmínil osobu Radima Rulíka. To je přesně ten trenér, který ví, že bez jasného herního řádu, bez nekompromisních pravidel, by to nefungovalo.
Když se podíváme na Spartu, jak začala sezonu, kde se plácala… A kde je najednou teď? Nebál bych se říct, že v Pardubicích to mohlo vypadat podobně. Kdyby tomu Rulík nedal určitou hierarchii, a kdyby hráči nedodržovali ta důsledná pravidla.
Pokud se ale vrátím k té sestavě, že skoro každý útočník nebo bek by mohl být hráčem na přesilovku číslo jedna a sbírat spoustu bodů, tak se podívejme, kolikrát hrálo Dynamo 1:0, 2:1 nebo 3:2.
To jsou výsledky ve stylu: „Víme, kdo jsme, ale nejdřív musíme perfektně bránit, protože vždycky aspoň jeden gól zvládneme.“
Nefunguje to tak, že soupeři nasypají šest branek, protože by mohli. Tohle by dlouhodobě nevycházelo a myslím, že to bylo vidět v předešlých sezonách. Kádr Pardubic už byl velmi kvalitní, ale stejně dvakrát vypadl ve čtvrtfinále. Protože to spíš bylo ve stylu „Jdeme si zahrát na pohodu.“
„Každý rok nás překvapuje Olomouc, která rok od roku hraje hezčí a hezčí hokej.“
Letos je vidět změna. Soupeř musí nastupovat a říkat si: „Ty vole, jak my jim dáme gól…“ Tohle se mi na tom líbí! Morálka soupeře musí hned o desítky procent klesnout, když vidí, jak ten silný tým dobře pracuje i do obrany. V minulých letech to ukazoval Liberec nebo Třinec.
Proto mají Pardubice velkou sílu a dokážou hrát na 0:0 i s velkými hvězdami v útoku. To je základ úspěchu, tak uvidíme, jestli se to Radimu Rulíkovi povede udržet.
Na Spartě byla změna nutná a přivedla kýžený efekt. Od doby, co přišel Hořava, získala Sparta obrovské množství bodů. A když se podívám na její hru, přesně vidím ten posun. Najednou je tam zodpovědnost, hra dozadu po ztrátě kotouče… Základní věci, o kterých si možná fanoušci řeknou, že by je hráči měli dělat automaticky.
No, není to tak.
Změna trenéra byla bodem zlomu, vrátil se nějaký řád a klid, když to s nadsázkou řeknu aktuálně. Kádr Sparty má taky velkou kvalitu a jakmile si dá záležet na detailech, v otevřených situacích pak dokáže soupeře přehrát. Kreativitou, rychlostí… Ale pokud je to jen takový hurá hokej, tak ten nefunguje.
„Strašně se těším na boje o titul. Extraliga je šíleně vyrovnaná. Letošní sezona je pro diváka prostě perfektní, máme se na co těšit. Pořád bych ale favorizoval trojlístek Pardubice, Třinec, Sparta.“
Musím říct, že se strašně těším na boje o titul. Extraliga je šíleně vyrovnaná.
Každý rok nás překvapuje Olomouc, která rok od roku hraje hezčí a hezčí hokej. Začala už před mnoha lety typickým betonem, možná i po vzoru Zlína. Nicméně každým rokem hrají otevřenější hokej, který mají založený na dobré obraně. Dlouhá léta už se díky tomu drží nahoře.
Olomouc bude určitě nepříjemná, ale taky Vítkovice mají fantastickou sezonu, kterou neměly snad od roku 2011, kdy došly až do finále.
A zase – na čem je hra Vítkovic založená? Mají super střelce Muellera a Lakatoše, lídři zkrátka plní svoji roli a sbírají body. Ale funguje jim systém a hráči ho dokážou plnit. Miloš Holaň tohle buduje už několik let.
Pořád bych ale favorizoval trojlístek Pardubice, Třinec, Sparta. Už v semifinále to bude zatraceně dobrý hokej. A nejen to, i čtvrtfinále může být pěkně napínavé.
Viděl jsem třeba nedávno hrát Liberec, který také několik sezon v řadě buduje hezký a poctivý hokej.
Letošní sezona je pro diváka prostě perfektní. Máme se na co těšit.
Co myslíte, dočkáme se překvapení na úkor největších favoritů? Nebo do semifinále prosviští bez ztráty kytičky?
Tak jako tak může slavit pouze jeden tým…
Share on Facebook
