Konec v Motoru? Šok. Byl jsem z toho mimo, vypráví univerzál Babka
Foto: Martin Kurfiřt
V předčasně skončené sezoně si užíval euforii z postupu do extraligy a těšil se na návrat do nejvyšší soutěže. Jakub Babka se ale později dozvěděl, že v Českých Budějovicích o jeho služby nadále není zájem a mateřský klub vyměnil za Vsetín.
„Dozvěděl jsem se to tak, že mi trenér zavolal a řekl mi, že končím. Byl jsem z toho úplně mimo, nedokázal jsem ani poslouchat, co mi potom říkal. Vůbec jsem to nečekal, měl jsem smlouvu na další rok. Nepřipouštěl jsem si to, byl to šok,“ přiznává Jakub Babka.
Co se hráči honí hlavou, když postoupí do extraligy a pak zjistí, že se s ním nepočítá?
Člověk má radost, že postoupil, i když to nebyla přímo radost na ledě. Ale i tak to bylo něco, za čím jsme si šli, a když se to povede, tak samozřejmě máte radost. Nepřemýšlel jsem nad tím, že by něco takového mohlo přijít. Byl jsem rád, že jsme postoupili a po nějaké době si zase zahraju extraligu. Najednou přišlo tohle, nečekal jsem to.
Neberete to třeba jako motivaci ukázat klubu, že udělal chybu?
Beru to tak, že třeba teď přijde něco lepšího. Alespoň si za tím půjdu. Abych něco dokazoval… Snažil jsem se celou dobu, spíš teď chci dokázat sám sobě, že na to mám a že bych extraligu mohl hrát. Musím se vydat jinou cestou a zvládnout to jinak.
„Rozešli jsme se po pohovorech a tam žádný náznak nebyl. O to větší to byl šok, že mi zavolali o tři týdny později.“
V Motoru kromě vás skončil například Jan Kloz. Mluvili jste o tom spolu?
Ne, ještě jsme se o tom nebavili. Věděl jsem, že skončil po sezoně, protože mu to oznámili hned na výstupních pohovorech. Právě proto, že mně to tam neřekli, jsem si to vůbec nepřipouštěl. Rozešli jsme se po pohovorech a tam žádný náznak nebyl. O to větší to byl šok, že mi zavolali o tři týdny později.
Babka dal Porubě dva góly
Jak s odstupem času vnímáte postupovou sezonu Budějovic?
Byla to jízda. Neskutečně jsem si to užili, protože taková dominance se jen tak nevidí. Ani nepamatuju, že by nějaký klub takhle dominoval v nějaké soutěži u nás. Dá se říct, že jsme neprohrávali a chodili do zápasů s tím, že když budeme hrát tak, jak umíme, tak je malá šance, že prohrajeme. Když si utkání neprohrajeme sami.
Jedinou kaňkou se stal předčasný konec kvůli pandemii koronaviru…
Cítili jsme, že je škoda, že jsme to nemohli oslavit bezprostředně na ledě po vyhraném finále. Ale i tak jsme byli samozřejmě rádi a spokojení s tím, že jsme se tam konečně dostali.
„Byla to jízda. Neskutečně jsem si to užili, protože taková dominance se jen tak nevidí.“
Co spolupráce s trenérem Prospalem?
Musím říct, že se mi s ním spolupracovalo jedině dobře. Je to náročný trenér, vyžadoval po všech absolutní profesionalitu a maximální přístup, což se mi na tom líbilo. Byla to každodenní tvrdá práce a jak je vidět, tak to přineslo ovoce. Jedině se mi to líbilo, bylo to vidět na všech v klubu.
Někteří hráči říkali, že se pod ním trénuje nejvíce v republice a přirovnávali jeho styl k zámořskému. Souhlasíte?
Ano. V zámoří jsem tedy nikdy nebyl, ale určitě je to něco, co jsem nikde jinde nezažil. I kluci, co třeba působili v zámoří, tak potvrdili to, co jste říkal. Přesvědčil jsem se o tom, že se takhle nikde jinde netrénovalo. Myslím si, že je to hlavní věc, která nám přinesla úspěch.
„V obraně jsem hrál až poslední dvě sezony, převážně tedy tu uplynulou. Ale nehrálo se mi tam špatně, měl jsem víc času na ledě, takže v tom to bylo lepší.“
Vy můžete nastupovat v útoku i obraně. Kde nastupujete raději?
Určitě v útoku. V obraně jsem hrál až poslední dvě sezony, převážně tedy tu uplynulou. Ale nehrálo se mi tam špatně, měl jsem víc času na ledě, takže v tom to bylo lepší. Navíc jsme hráli takový útočný styl, takže jsem byl dost zapojený do útoku. (směje se) Asi mi to víc vyhovovalo v obraně, protože jsem měl víc času na ledě.
Kdy jste se poprvé objevil na pozici obránce?
Nastoupil jsem tam, když jsme měli výpadek beků. Nevím, jak to přesně bylo. Myslím, že nám během zápasu vypadli nějací obránci, trenér to chtěl doplnit někým z útoku a nikdo se nehlásil. Tak jsem se přihlásil, že to odehraju. Trenérovi se to nějak zalíbilo, pár zápasů jsem tam strávil. V první sezoně jsem tam hrál i baráž a letos jsem v obraně odehrál daleko víc zápasů.
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
V čem to pro vás bylo jiné?
Je to jiné, ale měl jsem kolem sebe pár zkušených obránců. Od prvního zápasu jsem třeba nastupoval s Rendou Vydareným, to mi dost pomohlo, že jsem vedle sebe měl beka, který mě zastoupil. Měl jsem vedle sebe zkušeného hráče a věděl jsem, že když se někde zapomenu, tak mě zastoupí.
Pojďme k budoucnosti, jako další angažmá jste zvolil Vsetín. Měl jste i jiné možnosti?
Když jsem se dozvěděl, že končím v Budějovicích, tak jsem to prakticky hned začal řešit s agentem. Ten mi říkal, že se o mě zajímá Vsetín. Dá se říct, že jsme víceméně řešili jen tohle. Žádná jiná konkrétní nabídka nepřišla, i když nějaké oťukávání proběhlo. Vsetín byl konkrétní a mně se to zalíbilo. Vím, jak tam probíhají zápasy, jaká je tam atmosféra. Oslovilo mě to, takže jsme se nakonec dohodli se Vsetínem.
„Žádná jiná konkrétní nabídka nepřišla, i když nějaké oťukávání proběhlo. Vsetín byl konkrétní a mně se to zalíbilo.“
Víte, co od vás trenéři očekávají nebo jakou byste měl mít roli?
Už jsem v nějakém věku, kdy bych měl mít vůdčí roli a nějakým způsobem tým vést. Do hry bych měl vnést bojovnost, bruslení a hlavně důraz, co se týče útoku i obrany.
Vsetín po postupu Budějovic zřejmě bude patřit mezi favority Chance ligy. Bral jste při rozhodování v potaz i tohle?
Určitě. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se mi nabídka zalíbila. Nemůžeme říkat nic jiného, než že Vsetín je klub, který bude chtít hrát nahoře. I vzhledem k tomu, jakou má podporu a zázemí.
„Nemůžeme říkat nic jiného, než že Vsetín je klub, který bude chtít hrát nahoře. I vzhledem k tomu, jakou má podporu a zázemí.“
Stěhování téměř přes celou republiku nemusí být lehké. Jak prožíváte tohle?
Nějak dramaticky asi ne. Člověk s tím musí počítat, teď už se na to dá zvyknout. Nepočítal jsem s tím, že to nastane, ale když už ano, tak si na to hráč musí zvyknout a bydlet tam, kde hraje. Už jsem to zažil, s tím si myslím, že problém nebude.
Na Lapači bývá skvělá atmosféra. Těšíte se na fanoušky a atmosféru?
Moc. Každý zápas, který jsme tam odehráli, měl výbornou kulisu. Stadion burácel celý zápas, moc se těším, že to zažiju jako domácí hráč.
Foto: hc-vsetin.cz
Když se vrátíme o pár let zpátky: v mládí jste z juniorky Budějovic přešel na Slavii. Co vás k tomu tehdy vedlo?
Šel jsem do Slavie hlavně kvůli studiu v Praze. Strávil jsem tam nějaké roky, ať už v juniorce nebo v Havlíčkově Brodě a Berouně. S ohledem na studium vysoké školy jsem byl v Praze pořád.
Můžu se zeptat, co jste studoval nebo stále studujete?
Stavební inženýrství na ČVUT. Bylo náročné to skloubit s hokejem, ale tak nějak jsem to zvládl.
„Studoval jsem stavební inženýrství na ČVUT. Bylo náročné to skloubit s hokejem, ale tak nějak jsem to zvládl.“
Je pro vás studium takovými zadními vrátky, kdyby hokejová kariéra nevyšla?
Určitě, je to důvod, proč jsem studoval a vlastně pořád studuju na navazujícím studiu. Když nebudu hrát hokej nebo se cokoliv stane, tak budu mít co dělat.
Zpět k hokeji. Za Slavii jste si zahrál pár zápasů v extralize, jak na ně vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád, hlavně na první zápas, kdy jsem hned naskočil do derby v O2 areně. Už je to ale nějaký rok, přece jenom jsem byl mladší, takže jsem si to asi úplně neuvědomoval. Když si ale vybavím těch pár startů, tak na ně nezapomenu. Od té doby jsem se chtěl znovu dostat do extraligy a teď jsem myslel, že budu mít šanci a zase to nedopadlo. Musím to vzít za jiný konec a zkusit to jinak.
„Od té doby jsem se chtěl znovu dostat do extraligy a teď jsem myslel, že budu mít šanci a zase to nedopadlo. Musím to vzít za jiný konec a zkusit to jinak.“
Jediná vaše zahraniční angažmá byla v sezoně 2017/18, kdy jste nastupoval za Žilinu a Freiburg. Jak se tehdy váš odchod do ciziny seběhl a proč jste se v průběhu ročníku přesunul ze Slovenska do Německa?
V Budějovicích mi skončila smlouva a další jsem nedostal. Čekal jsem, co bude, co se naskytne. Dostal jsem nabídku od Žiliny, kam jsem šel někdy na konci prázdnin. Odehrál jsem tam pár zápasů, a pak se objevila nabídka z DEL2. V Žilině to potom vypadalo všelijak, co se týče peněž a všeho. Byl jsem rád, že přišlo tohle a stěhoval jsem se ze dne na den do Německa. Tam to bylo super, nemůžu si na nic stěžovat. Moc se mi tam líbilo, v podstatě to byl opak toho, co jsem zažil v Žilině.
Poslední otázka. Máte před sebou nějaký osobní cíl, co se týče hokeje?
Jak jsem říkal, vrátit se do extraligy. Tenhle cíl mám dlouhodobě a doufám, že se to povede. Ono se to letos povedlo, ale já doufám, že se to povede ještě někdy a budu si moct zahrát extraligu.
Foto: Martin Kurfiřt
Share on Facebook
