Koronavirus v Itálii byl časovaná bomba, říká Roupec. Vrátí se tam?
Foto: Doriano Brunel, Facebook Fassa Falcons
Ohniskem šíření nového typu koronaviru byla dlouhou dobu severní Itálie. V oblasti se v kritické době nacházel i český hokejista David Roupec, jenž v zemi působí už čtvrtým rokem. Obránce, kterého si fanoušci mohou pamatovat z Třince nebo Prostějova, se v obsáhlém rozhovoru rozpovídal nejen o aktuální situaci.
Kdy se situace v Itálii začala zhoršovat?
Zhoršila se na konci února, nicméně od začátku února už jsme o tom věděli a fungovala určitá základní opatření. Například jsme si se soupeři nesměli potřást rukou, také se nějaké zápasy odkládaly. Sezonu jsme ale odehráli kompletní, i s diváky na tribunách.
Řada lidí dříve onemocnění zlehčovala. Jak jste na něj nahlížel vy?
Samozřejmě jsme se o tom v kabině bavili. Měl jsem docela přehled, četl jsem česká i italská média a věc jsem bral vážně. Že to bude mít takové následky jsem ale netušil. V podstatě se zastavil život v celé Evropě.
Byl nějaký moment, kdy už jste si opravdu řekl, že je zle?
Pořád jsem to vnímal jako ohrožení, ale v místě, kde jsme bydleli, nebyl hlášen žádný případ nákazy, takže jsem zachovával klid. Sezona skončila a měli jsme domluveno, že zůstaneme ještě další dva týdny a užijeme si rodinnou pohodu. Nakonec bylo všechno jinak, nabralo to rychlý spád.
Kritickým momentem asi bylo to, když jsem se dozvěděl, že se zavírají hranice. Naházeli jsme do auta to nejnutnější, a ještě ten den jsme odjeli. Samozřejmě jsme sháněli informace na ambasádách, jak na rakouské, tak italské. Všude nám bylo doporučeno, ať rychle jedeme, že se situace mění každou minutou a nikdo neví, co bude následovat.
„Pořád jsem to vnímal jako ohrožení, ale v místě, kde jsme bydleli, nebyl hlášen žádný případ nákazy, takže jsem zachovával klid.“
Proč myslíte, že v Itálii situace tak rychle eskalovala?
Zvlášť sever Itálie je jedno z nejkrásnějších míst na světě, jezdí tam mraky turistů z celé Evropy a taky hodně italských turistů z těch nejvíce zasažených oblastí, jako je Milano nebo Bergamo. Možná proto se to rozšířilo úplně všude. Sjezdovky byly v provozu ještě v březnu. Můj soused byl vlekař a říkal, že první víkend v březnu bylo na sjezdovkách nejvíce lidí za poslední rok. To už virus dávno existoval a na severu bylo nakaženo spoustu obyvatel. Z mého pohledu to byla taková časovaná bomba.
Měl jste obavy i kvůli tomu, že máte malou dceru?
Samozřejmě, ale říkal jsem si, že to přejde. Postupem času to začalo být dramatičtější a byl jsem rád, že jsme zpátky v Česku a můžeme s klidem do karantény. Naštěstí se u nás neprojevily žádné příznaky nákazy. Myslím, že v Česku jsou všichni dobře připravení, chtěl bych touto cestou poděkovat všem lidem v českém zdravotnictví. Máme být na co hrdí.
Foto: Doriano Brunel, Facebook Fassa Falcons
Víte něco o aktuální situaci v Itálii?
Mám tam hodně přátel, takže aktuální zprávy mám. Mají nouzový stav stejně jako my, možná ještě trochu tvrdší. Nikdo nesmí vycházet ven a všechno je zavřené, až na malé výjimky. Tento stav bude trvat minimálně do 3. května. Oblast, kde jsem hrál, se stala jakousi červenou zónou a hlídala ji armáda, něco jako v Česku Uničov. Lidi měli zákaz jezdit autem pod pokutou 300 euro. Momentálně nevím, kdy se tam dostanu pro zbytek svých věcí, které tam ještě mám. Ale jak už jsem řekl, naštěstí jsme se dostali zpátky do Česka. Teď už jsme měsíc doma.
Před vypuknutím pandemie jste s týmem HC Fassa Falcons stihl dohrát letošní sezonu. Jak ji hodnotíte?
Sezona byla pro okolí velkým překvapením. Fassa byla delší dobu otloukánkem ligy, ale před sezonou vedení v tichosti vybudovalo opravdu silný tým. Všechno si sedlo, nicméně do play off jsme se těsně nedostali. I kdybychom se do něj dostali, tak stejně není. Prezident klubu byl spokojený. Až na ten konec a zběsilý útěk domů jsem si sezonu parádně užil.
„Pro hodně lidí v Česku to bude znít jako nesmysl, ale já jsem se v Itálii hokejově nesmírně posunul.“
Postup do play off vám utekl opravdu o kousek. Mrzelo to hodně?
V této soutěži je udělat play off opravdu dřina. První šestka postupuje přímo, to nám uteklo o bod. Pak jsme hráli takovou desetizápasovou kvalifikaci o jedno postupové místo. Musíte opravdu všech deset zápasů vyhrát, a to se málokdy podaří. Ale vedení bylo spokojeno, diváci taky… Po dlouhé době jsem zažil, že nám diváci za sezonu děkovali.
V Itálii působíte čtvrtým rokem. Jak jste v zemi spokojený?
Velice, zažil jsem hodně. Pro hodně lidí v Česku to bude znít jako nesmysl, ale já jsem se v Itálii hokejově nesmírně posunul. Měl jsem dva kanadské trenéry, poslední sezonu finského trenéra, který teď podepsal smlouvu ve Švýcarsku. To o něčem svědčí. Jako cizinec v Itálii opravdu musíte být o level výš než ostatní, jinak vás konkurence nekompromisně sežere.
Počty cizinců jsou omezené, takže si toho velmi vážím, že tady čtyři roky držím český prapor. Pro Čechy je poměrně složité sehnat místo. Vím, o čem mluvím. Kluby v první řadě poptávají Kanaďany a Američany, pak jdou Finové a Švédové, a pak až ten zbytek. To si plno lidí neuvědomuje. Nebudu lhát, nebyl jsem jiný. Myslel jsem si, že české hráče milují všude a náš hokej má zvuk. Bejvávalo, realita je trochu někde jinde.
Proč jste se před čtyřmi lety rozhodl odejít právě na jih?
Cítil jsem, že potřebuju změnu. Tehdy jsem byl vyčerpaný a bez motivace, dost se na mně podepsala předchozí štace v Pardubicích, které mě koupily, daly smlouvu na tři roky a v podstatě za týden mě i s celým realizačním týmem vyhodily a zadupaly do země. Další rok se mi naskytla možnost jít do Itálie a já si řekl, že to je ono. Během sezony jsem ožil a byl jsem opravdu šťastný. Trefil jsem super tým, měl jsem velkou porci minut a taky jsem dostal parádní smlouvu. Vážil jsem si každé vteřiny, co jsem tam byl. Plno věcí mi došlo, začal jsem znovu a jinak. Doufám, že trochu lépe.
Foto: Doriano Brunel, Facebook Fassa Falcons
Před sezonou jste z Gherdeiny přestoupil do Fassy. Co vás k tomu vedlo?
V Gherdeině se měnil management a jak už to tak bývá, tak nový management chce jít vždycky jinou cestou. Fassa je dvacet kilometrů daleko, v podstatě přes kopec. Každopádně po hokejové stránce si nemám na co stěžovat. Klub fungoval parádně, měli jsme každý den k dispozici led dvakrát denně, trenér nám byl k službám. Fakt jsem měl čas na sobě dělat, takže jsem se cítil výborně, jak já, tak i moje rodina. O chlup nám nevyšlo play off, ale převládala spokojenost.
Na jaké úrovni je podle vás Alpská hokejová liga?
Je hodně bruslivá, stylem připomíná EBEL ligu. Italské týmy jsou dobré, stojí hlavně na cizincích, často velmi kvalitních. Najdou se samozřejmě i horší týmy, zejména rakouská mužstva, která slouží jako B-týmy pro EBEL ligu. Je to italská nejvyšší soutěž, takže italské týmy tam mají opravdu mnoho cizinců. Kvalitu to nějakou má, ale těžko se mi to porovnává.
Jaké zde mají hokejisté podmínky?
Pro mě jsou určitě zajímavé. Každopádně o české hráče moc zájem není a já na rovinu říkám, že to bude jen a jen horší. Měl jsem štěstí, že jsem první rok dostal opravdu dobrou smlouvu a od toho se odráží další a další. Nicméně vím, za kolik se cca hraje. Vím i o cizincích, za kolik hrají. Jsou i takoví, kteří hrají za opravdu směšné peníze a pak devalvují hodnotu všech cizinců v lize. Ale většinou se kvalita projeví a tomu, kdo odvádí dobré služby, a jsou s ním spokojení, jsou schopní zaplatit velmi dobře. Uvidíme, co se bude dít teď po koronaviru. Všech osmnáct týmů se ale do soutěže přihlásilo, mělo by se pokračovat.
„Každopádně o české hráče moc zájem není a já na rovinu říkám, že to bude jen a jen horší.“
Fassa disponovala velmi mladým týmem. Jak se vám jeví mladí italští hokejisté?
Samozřejmě nedosahují úrovně mladých Čechů nebo nějakých vyspělých zemí, ale mají něco, co my v Česku ne. Opravdu perfektní podmínky k tréninku, otevřený zimák, otevřenou posilovnu, trenéra každý den dvakrát k dispozici, otevřeného mluvit a poradit, můžete opravdu přijít s čímkoliv. Kdo chce, tak na sobě může dělat. Zatím ale mladí kluci nemají úroveň jako Češi a asi ani mít nebudou, protože základna je nižší. Ale kdo chce, tak může vyletět i tam.
Už víte, kde budete hrát příští rok?
Zatím ne. Byl jsem velmi spokojený, rád bych zůstal. Uvidíme, jak se situace vyvine, jak pandemie zasáhne hokejový trh. Rád bych minimálně ještě rok zůstal v zahraničí.
Nemyslíte třeba na návrat do Česka? Nemáte nějaké nabídky z českých klubů?
Ne, nemám nic. Kdybych měl nějakou nabídku, tak bych ji samozřejmě zvážil, ale jak jsem moc dlouho pryč, tak se na mě už asi zapomnělo. Ale nemůžu hodnotit, nikdo mi žádnou nabídku nepředložil.
Foto: Doriano Brunel, Facebook Fassa Falcons
Když se vrátíme o pár let zpátky: jste rodákem z Olomouce, v mládežnických letech jste nastupoval za Opavu a Třinec. Jak na to vzpomínáte?
Na Opavu vzpomínám velice rád, protože jsme tehdy postoupili až do finále extraligy dorostu. To byla velká věc, skončili jsme těsně pod vrcholem. Třinec je moje srdcovka, tam jsem strávil dospívání. Na ten vzpomínám taky velice rád. S bývalými spoluhráč už moc v kontaktu nejsem, ale byly to krásné roky. Rozhodně je na co vzpomínat.
Přes Hradec Králové jste se probojoval až do prvního týmu Třince. Jaké to tehdy pro jednadvacetiletého mladíka bylo?
Hrát za Třinec byla skvělá zkušenost. Podle mě je to nejlepší hokejová organizace v Česku. Bylo mi ctí si za ně zahrát.
Z pohledu osobních statistik se vám nejvíce vydařila sezona 2014/15 v Prostějově…
Od začátku mi to sedlo. V té době se mi dařilo a měl jsem velkou motivaci dostat se zpátky do extraligy. Na konci přestupního období jsem měl konkrétní nabídky, kluby se ale nikdy nedohodly a na kdyby se ve sportu nehraje. Tehdy mě to fakt hodně mrzelo, vyšel i rozhovor, který mi v budoucnu častokrát přitížil. Teď moc dobře vím, že nikdo není víc než tým, a že majitel je autorita, která se musí respektovat. Tehdy jsme se zachránili a na tu dobu vzpomínám rád, protože jsme měli partu výborných kluků a byla to opravdu zábava.
„Byl jsem v podstatě zničený a zadupaný do země. To byla asi moje největší kaňka v kariéře, vzpomínám na to velmi nerad.“
Vy jste naznačil, že to pak v Pardubicích úplně nevyšlo. Co se tam stalo?
Opravdu nevím. Tam se tehdy měnil management každou vteřinou, takže jsem do toho prostě nezapadal. Přivedl si mě pan Říha, a ten letěl stejně jako já. Pak přišel nový generální manažer, přivedl si svoje lidi a já jsem nějak zapadl. Těžko se mi to hodnotí, bylo to těžké období, hlavně psychicky.
Tři měsíce jsem tam bojoval o smlouvu, potom teda rozhodli, že mě koupí a dají mi smlouvu na tři roky. Říkal jsem si: No jo, tak jsem konečně něco dokázal. A za týden mě vyhodili a smlouva byla úplně jedno. Byl jsem v podstatě zničený a zadupaný do země. To byla asi moje největší kaňka v kariéře, vzpomínám na to velmi nerad.
Další rok jste si ve Znojmě vyzkoušel rakouskou EBEL. Jaký máte názor na tuto soutěž?
Je odlišná než české soutěže, protože tam hraje opravdu značné množství cizinců, hlavně Kanaďanů. Ti dávají do hry úplně jiný styl hokeje, takový severoamerický styl to připomíná. Je to určitě zajímavá soutěž, neříkám, že je horší nebo lepší. Tehdy jsme se dostali do finále a díky tomu, že jsem byl v EBEL, mě vzali do Itálie. Znojmo je nádherné město s výbornými fanoušky.
Máte před sebou nějaké osobní cíle?
Mám, jako každý člověk, ale nechám si je pro sebe. Chtěl bych v těchto těžkých časech popřát všem pevné zdraví. To je to nejdůležitější, co máme.
Share on Facebook
