Koukal o trenéřině i průpovídkách na střídačce. V krizi si říkal: Je to moje vina?

Petr Koukal | Foto: Stanislav Souček

20. ledna 14:38

Pavel Mandát

• Extraliga
• Mountfield HK

Má za sebou bohatou a úspěšnou hráčskou kariéru. V roli trenéra se ale Petr Koukal pořád rozkoukává. V obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz přišla řeč řadu zajímavých témat. „Když budu upřímný, tak musím přiznat, že v době hráčské kariéry mi ani nedošlo, kolik práce má realizační tým v zákulisí,“ povídá bývalý reprezentant.

Máte za sebou více než půl sezony v roli asistenta trenéra hradeckého Mountfieldu, je už pro vás trenéřina denním chlebem?
To asi ještě ne, ale posun oproti začátku vnímám. Třeba už vím, jakým způsobem nastavit porady ohledně přesilovek, nebo na co se soustředit, když sleduju videa a dělám si přípravy. V tomhle jsem rozhodně zaběhlejší než na začátku sezony.

Právě kvůli přípravám a věcem mimo led je to časově mnohem náročnější než pozice hráče, že?
Rozhodně! Když budu upřímný, tak musím přiznat, že v době hráčské kariéry mi ani nedošlo, kolik práce má realizační tým v zákulisí. Když hrajete, je veškerý servis tvořený pro vás, jako trenér jste to vy, kdo servis musí hráčům připravit. Ale nechci snižovat úlohu hokejisty – pokud nepodáváte požadované výkony, taky se okamžitě dostanete pod tlak.

Na střídačku Hradce Králové jste skočil bez jakýchkoliv dřívějších zkušeností. Bylo to něco, o čem jste musel hodně přemýšlet?
Jasně, nejsem střelec, který by věci dělal bez rozmyslu. Pomohlo mi, že dobře znám Tomáše Martince i Martina Vágnera. Oproti nim se jako trenér pořád učím, přičemž oba mi pomáhají, což pro mě velmi podstatné.

Nehlodal ve vás červíček, ani když se Hradci nepovedl vstup do letošního extraligového ročníku?
Nebudu lhát, byly chvíle, kdy jsem si říkal: Je to moje vina? Není to moje vina? Naštěstí se celý tým zvedl.

V těžkých momentech jste alespoň mohl uplatnit schopnost, která vás charakterizovala snad vždycky – odlehčit náročnou situaci, ne?
Kdybych pořád hrál, tak asi jo. Ale tím, že jsem byl začínající trenér, srandičky šly bokem. Spíše jsem pozoroval, jak reagují a pracují zkušenější kolegové.

Je něco, co vás s ohledem na trénování vyloženě překvapilo?
Že opakování je opravdu matka moudrosti, jak se říká. Z pozice hráče jsem to nevnímal, ale když trénujete, máte v kabině pětadvacet kluků a každý z nich vnímá jinak. Něco řeknete a při zápase se kolikrát stejně zase stane tatáž chyba. Některé pokyny prostě pořád opakujete a zdůrazňujete.

Petr Koukal | Foto: Stanislav Souček

Dovedu si představit, že když hráč opakovaně dělá něco jiného, než se po něm chce, tak má pak trenér nutkání odejít ze střídačky ještě během zápasu, co?
Byl jsem několikrát naštvaný, ale že by mě opakující se chyby až takhle vytočily, to se ještě nestalo. (směje se)

Jak těžké je pro vás udržet emoce?
Není to vůbec jednoduché. Myslím, že hráč má větší emotivní prožitky, ale i na střídačce se ještě musím krotit. Občas sám sebe přistihnu při komentářích a průpovídkách, které naštěstí nikdo moc neslyší. (směje se) Jako hráč jsem to tak měl – na střídačce jsem si komentoval průběh zápasu, protože jinak mi přišlo, že nejsem v dění. Pozice trenéra je v tomhle jiná.  

Měl jste radši emotivnější, nebo klidnější trenéry?
Bylo mi to úplně jedno. Měl jsem hlavně rád, když je trenér sám sebou.

Vzpomínám si, když se před pár lety mohutně řešil projev Filipa Pešána na lavičce národního týmu…
To bylo hrozný! Přišlo mi to až nepatřičné. Fanoušci a novináři mu tehdy vyloženě dávali za vinu, že se na střídačce po gólu neraduje. Ale jak říkám, každý je nějaký, posuzovat trenéra by všichni měli primárně podle jeho výsledků, ne vystupování.

Pořád je poměrně dost hokejistů, se kterými jste hrál. Bylo pro vás složité nastavit odlišný vztah v rovině trenér – hráč?
Jak se to vezme... Kluci vědí, že se mnou pořád můžou mluvit o všem, ale je jasné, že když určuju, kdo půjde na přesilovku a kdo ne, tak v tomhle diskuze nepřipadají v úvahu. Myslím, že tyhle věci máme mezi sebou nastavené velice dobře.

A když vám některý z hráčů řekne při nácviku přesilovek: Pojďme to zkusit jinak, protože tohle a tamto?
V takovém případě se diskuzím absolutně nebráním. Naopak! Vždycky je dobré, když víte, jak konkrétně herní situaci vnímají sami hráči.

Jak jste aktuálně spokojený s využitím hradeckých přesilovek, které se pohybuje kolem šestnácti procent?
V přípravném období nám šly výborně, dávali jsme z nich góly prakticky v každém zápase. Se startem extraligy se to trošku utlumilo. Máme věci, na kterých musíme zapracovat. Ale vzhledem k tomu, že jsem přesilovky sám hrál, tak vím, že jsou tak trošku alchymie. Někdy rozhoduje i štěstí. Vhodný odraz puku a podobně.

Přivedli jste Steve Mosese, ten by vám měl v přesilovkách výrazně pomoci, že?
Znám ho dobře, hrál jsem s ním jednu sezonu ve Finsku. A můžu říct, že je to jeden z gólově nejnadanějších útočníků, které jsem kdy viděl. Silný na puku, bruslařsky velmi dobře vybavený. Věřím, že v ofenzivě zvýší konkurenci. 

Známe se už delší dobu, takže vím, že nejste člověk, který by do čehokoliv šel na půl plynu. Jaké jsou vaše trenérské ambice do budoucna?
Jak říkáte, vždycky se snažím odvést maximum, ale taky je pravda, že nad dalšími trenérskými ambicemi v tuhle chvíli nepřemýšlím. V Hradci mám smlouvu na rok, poté s kolegy probereme, jestli jsem byl přínosem a podle toho se rozhodneme, co dál.

Takže si neříkáte: Do pěti let chci být hlavní trenér v extralize?
Vůbec ne. O ničem takovém jsem zatím nepřemýšlel. Cílem je mít co nejlepší aktuální sezonu v Hradci. Pak uvidíme.

Nechybí vám komentování?
Beru to tak, že teď jsem na začátku nové životní kapitoly. Spíš mi chybí lidé, které jsem díky práci v televizi poznal.

Do televize si můžete zaskočit v rámci květnové brigády při mistrovství světa, ne?
Uvidíme, jestli bude mít Robert Záruba zájem. A taky by musel souhlasit Hradec.  

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• Mountfield HK