Král bodyčeků prohrál boj s vážnou nemocí. Zemřel Oldřich Machač, trojnásobný mistr světa
Čas neúprosně běží, pociťuje to bohužel i český hokej. Není to tak dávno, kdy po potížích se srdcech zemřel Eduard Novák. Nedávno se při tragické letecké nehodě zabil Jaroslav Jiřík. A nyní přišla další smutná zpráva. Ve středu ve čtyři hodiny ráno podlehl dlouhé těžké nemoci Oldřich Machač, bývalý vynikající obránce Brna a československé reprezentace, trojnásobný mistr světa a účastník mnoha velkých turnajů včetně tří olympijských her. Dlouholetý spoluhráč Františka Pospíšila oslavil 18. května pětašedesáté narozeniny, představitelé hokejového svazu mu chtěli během Českých her v Brně před fanoušky popřát, ale Machač už tehdy nebyl vzhledem k nemoci v dobré kondici.
Narozeniny oslavil v kruhu rodinném, jen s několika přáteli. Během zmíněného turnaje v Brně navštívili někdejšího skvělého obránce spoluhráč František Pospíšil a trenér Karel Gut. "Ve středu ráno nás bohužel zasáhla smutná zpráva, hovořil jsem s Oldovou manželkou, že Olda zemřel. Byl to vynikající hokejista i člověk," říká Gut, jenž vedl Machače v 70. letech ze střídačky československé reprezentace.
Důrazný zadák začínal s hokejem v Prostějově, později přešel do jihomoravské metropole. A záhy se dostal do reprezentace. Tam vytvořil legendární dvojici s Františkem Pospíšilem. Oba zadáci měli hodně společného. Talent, píli, předpoklady. Navzájem je pojilo veliké přátelství. "Naše generace tvořila bezvadný kolektiv. Byli jsme partou, která si vyhověla. Nepamatuju se na žádný větší problém," vzpomínal Machač před třemi lety v seriálu hokej.cz "Psali histori".
Hokejovým osobnostem 60. a 70. let minulého století přibyly vrásky, na ledě už se vesměs neproháněly. Ale scházely se stále. "Nedivte se, vztahy ze sportu přetrvaly. Zažili jsme spoustu pěkného, kluky vždycky rád uvidím. Během roku není moc příležitostí, ale Český olympijský výbor pravidelně pořádá setkání pro bývalé medailisty. Tam si sedneme a povídáme si," usmíval se v prosinci 2008, krátce po stoletých oslavách českého hokeje.
Zatímco někteří jiní hokejisté zůstali u svého sportu v roli trenérů nebo manažerů, Oldřich Machač nikoli. Na závěr kariéry hrál v Německu, kde se rozhodl pro novou náplň života. "Začal jsem takovou druhou etapu. Ambice na trenéra jsem nikdy neměl. V osmdesátých letech jsem vedl zastoupení jedné německé firmy u nás, později jsem si založil vlastní společnost," informoval.
Co bylo náplní její činnosti? "Podnikali jsme v oblasti masného průmyslu, ale to není všechno. Věnovali jsme se potravinovým komponentům a podobně. Bylo to hodně náročné, starostí nad hlavu. Ale kdo z podnikatelů tohle neměl? Hodně práce převzala moje dcera," naznačoval. Vzhledem k pracovnímu vytížení hledal Oldřich Machač pomerně těžko čas ke sledování hokeje. "Na stadiony jsem přestal chodit. Trošku mi vadila atmosféra. Nemám rád davy, které pořád jen na někoho křičí. Raději si všechno vychutnám u televize," vysvětloval, v jakém vztahu zůstal k hokeji ve sportovním důchodu.
Mistr světa z let 1972, 1976 a 1977 se nicméně bedlivě zajímal o veškeré dění, včetně brněnského hokeje. Když Oldřich Machač aktivně hrával, byl špičkový hokej samozřejmě jiný než ten současný. Postupem doby se trošku vytratila technika na úkor síly, poslední trend je ale opačný. "Rozhodčí pískají téměř všechno. I srážky, které fauly nejsou. Vzpomínáte na střet Sobotky s Frolem? Hodně se o tom v médiích psalo, i u vás na hokej.cz. Nechápu, jak někdo mohl tuto situaci označit za faul. Frola jsem pak někde potkal a řekl mu, že to nebyla jeho vina. Sobotka prostě jen nedal pozor," upozorňoval například.
Podobné emoce vyvolal před časem střet pardubického Novotného se sparťanem Hlinkou. Současný útočník Colorada projížděl do útočného pásma, Novotný ho ze strany trefil. "Hlinka se nekoukal, nebyl připraven. Ale to se nedá nic dělat. Víte, v dnešním hokeji mi chybí tvrdost. Proboha, ať rozhodčí pískají fauly hokejou - sekání, hákování, podražení. Nebo filmování. Ale tvrdou hru přece musíme odlišit. Jinak hokej ztratí kouzlo," upozorňoval Machač.
Někdejšího skvělého beka zároveň štvalo, když si někdo splete zdravý důraz se zákeřností. "Viděl jsem v NHL pár zákroků, úplné vraždy! Něco neskutečného. Třeba Cam Janssen - jak srazil Tomáše Kaberleho. Jestliže takové věci bude vedení NHL tolerovat, pak je to hrůza. Já vždycky vyznával hru tělem. Férový způsob. V Kanadě poslední dobou došlo k deseti zákrokům, při kterých mě mrazilo," připomínal.
Coby nekompromisní obránce pozoroval Oldřich Machač také své nástupce. Nové defenzivní hráče. Ve světě momentálně platí, že kvalitních zadáků moc není. "Pro beky a vlastně všechny hokejisty je vždycky rozhodující hlava. Můžete mít síly, kolik chcete. Ale když postrádáte myšlení, je to těžké." Slabší výběr mezi beky přičítal také tomu, co se od obránců čeká. "Všichni od nich požadují body. Výsledky. Ale obránci mají především bránit, potřebují se rozvíjet. Někdy je to opravdu špatné. Chybí dobré založení, jednoduchost, hra u mantinelů. Je to věc výchovy a trpělivosti. Špičkové obránce najdete, ale je fakt, že tolik jich zase není."
Požadavky na hráče v mladé věku vedou leckdy k tomu, že si hokejista na ledě tolik nedovolí. "Získá puk a pomalu neví, co s ním. Hlavně neudělat chybu." Mezi mantinely platí, že kdo je tvrdý, bývá nepříjemný. Ale soupeř má respekt. Machač ho měl, byl to mistr bodyčeků - disciplíny, která ze světového hokeje téměř vymizela. Jakmile se našel některý z beků, jenž dokázal předvést parádní trefu v rámci pravidel, Oldřichovi to udělalo radost.
Chlapík, který za československou reprezentaci sehrál 293 mezistátních utkání (víc jich má jen Jiří Holík) a dal devět branek, rád o hokeji diskutoval. Jestliže měl na něco názor, nenechal si ho pro sebe. Nekličkoval, nehledal obecné fráze. Klidně zvedl telefon a jal se debatovat. A autorem těchto řádků vedl diskusi o hokejových tématech ještě koncem dubna. V Mostkovicích u Prostějova, kde si s rodinou zařídil zázemí v bývalém rekreačním objektu. A kde strávil poslední období života.
"Nejsem na tom moc dobře, jsem vděčný za každý nový den. Na hokej už osobně nemůžu, maximálně u nás v Prostějově. Ale na všechno se dívám v televizi," říkal. Bohužel, čas Oldřicha Machače se krátil a jeho blízcí to věděli. V uplynulých dvou letech mimo jiné odvedl hodně cenné práce na přípravách stanov Síně slávy českého hokeje. Machač byl členem pracovní skupiny a pak i Komise ČSLH. Mezi legendy vstoupil během aktivní kariéry, do Síně slávy českého hokeje v listopadu 2008. Už předtím byl poctěn i ze strany IIHF.
I tohle byl přínos člověka, jenž získal tři tituly mistra světa, z olympijských her měl ve sbírce stříbro a dva bronzy. V roce 1976 startoval Machač na prvním ročníku Kanadského poháru. Své první mistrovství světa sehrál v roce 1967, poslední o jedenáct let později v Praze 1978. Vojenskou službu prožil v letech 1965-67 v Košicích, jinak byl celou tuzemskou kariéru věrný Brnu, až na jejím sklonku ještě odešel do německého Rosenheimu, kde strávil čtyři sezony. Pak s aktivním hokejem skončil, nicméně milovaný sport sledoval až do své smrti.
Share on Facebook
