Král nájezdů? Moc rád je nemám, tvrdí Postava a chválí spoluhráče

Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz

Michal Postava čekal na ostrý zápas 110 dní a návrat se mu povedl náramně. Po střídání parťáka neinkasoval a taky v dalších dvou startech proti elitním týmům Chance ligy vychytal výhry po samostatných nájezdech. Teď už se přerovský brankář těší i z pozice na zlínské soupisce.

Michale, na zápas jste čekal tři měsíce a osmnáct dnů. Bylo to hodně náročné?
Ze začátku to bylo určitě složitější, protože jsem neměl zápasovou praxi, ale během prvního zápasu jsem se do toho postupně dostával a už to bylo lepší. Havířov hrál hodně kvalitně, takže musím pochválit i tým, který mi v prvním zápase hodně pomohl. Spoluhráči blokovali střely a já jsem ze začátku nemusel řešit nic složitého.

Bylo to pro vás těžší, jelikož jste po první třetině střídal parťáka za stavu 0:2?
Bylo to naopak spíš lepší, protože to bylo 0:2 a už nebylo co ztratit. Na konci druhé třetiny už jsem se začal cítit dobře, protože měl Havířov přesilovku a šla na mě největší porce střel. V tu dobu jsem si sáhl na pár puků a už se mi potom chytalo dobře.

Zvedl jste si na úvod tímto duelem sebevědomí?
Určitě mi to hodně pomohlo, protože se vyhrálo a nedostal jsem gól, což je ještě přidaná kapka navíc.

Pak jste chytal proti Jihlavě a Třebíči. Byl jste cíleně nasazený na silné soupeře?
Byla to spíš náhoda, že to na mě takhle vyšlo. S trenéry se domlouváme dopředu. Teď jsme měli sérii těžkých zápasů proti týmům z první šestky a byli jsme domluvení, že z těch tří zápasů bych měl chytat jeden. Dostal jsem Jihlavu a nakonec se trenéři rozhodli, že mě dají i na Třebíč. Byly to opravdu těžké zápasy, protože to jsou soupeři z vrchu tabulky. Šli jsme do toho stejně a kluci mi výborně pomáhali.

Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz

Jak tedy probíhá domluva, kdo z vás nastoupí?
Trenéři rozhodují, koho nasadí, celé to je na nich. Ptají se nás, jestli jsme v pohodě a podobně. Já a myslím, že i Holas (Martin Holík), nemáme vůbec problém, když jde do brány někdo jiný. S Holasem i s Michaelem Petráskem, který přišel z Polska, máme výborný vztah. Vycházíme spolu na tréninku i mimo tréninky, kdy se bavíme o různých věcech.

Pomáhá vám taková spolupráce?
Je to pro mě super, protože se můžu zlepšovat díky tomu, že sleduju ostatní kluky a snažím se jim vyrovnat. Pomáhají mi, co jenom můžou. Už jsem si i díky tomu nejvíce zvykl na ten přesun z juniorského do seniorského hokeje, který je více do systému. Každý se ho v mužském hokeji snaží dodržovat co nejvíce, taky se hraje rychlejší, kvalitnější a důraznější hokej.

„Už by to chtělo nějakou jinačí výhru než po nájezdech, ale hlavní je, že se vyhrává.“

Chytá se vám seniorský hokej lépe než ten juniorský, „bláznivý“?
Určitě je to tak. Každý tým se snaží hrát to, co mají dané různými systémy, takže se některé situace řeší lépe než v juniorském hokeji, kde většina hráčů improvizuje.

Mimochodem, plánujete vyhrát i jinak než po nájezdech?
(culí se) Doufám, že vyjde i nějaká normální výhra. Už by to chtělo nějakou jinačí výhru než po nájezdech, ale hlavní je, že se vyhrává. Kluci si toho asi nevšimli, ale s Holasem jsme se tomu zasmáli, když jsem zatím ve všech zápasech šel až do nájezdů. Bylo to jenom takové popichování.

„Asi bekhendová klička je nejvíce nevyzpytatelná. Těžko se odhaduje, kam ta střela z bekhendu půjde.“

Máte rád nájezdy, nebo to berete jako nutnost po 65 minutách hry?
Spíš jako nutnost, nájezdy moc rád nemám a jsem radši, když se rozhodne už během prodloužení. Pokud se jde do nájezdů, dám do nich vždycky všechno. Při každém se snažím neudělat žádný zbytečný pohyb, což mi zatím vycházelo. Spíš vyčkávám na pohyb.

Máte nějakou slabinu?
To nechci říct. Ale asi bekhendová klička je nejvíce nevyzpytatelná. Těžko se odhaduje, kam ta střela z bekhendu půjde. Každá střela z nájezdu je ale podle mě nebezpečnější než klička.

Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz

Vraťme se ještě do té dlouhé přestávky: Jak jste se udržoval v tempu?
Trénoval jsem každý den s áčkem, co to šlo, a někdy jsem chodil i na dva ledy denně. Byli jsme v tu chvíli tři s Danielem Dvořákem, který byl ještě v týmu, takže bylo těžké prosadit se do branky. Trenéři preferovali spíš Dvořku s Holasem, já jsem do toho šel hodně jednoduše – dlouho jsem nechytal, takže jsem byl na nějaký zápas hodně natěšený, což mi pomohlo.

Vzhledem k tomu, že jste ještě junior, je to pro vás o to cennější?
Jsem moc rád za každý den, co můžu trénovat na ledě, hodně mi to pomáhá. Je to pro mě super, hokejově se zlepšuju každým zápasem. V téhle době je to hodně důležité, že můžu chodit na ledy.

Před koncem přestupního období si vás na soupisku dopsal Zlín. Jak to vnímáte?
Je to menší krůček dopředu a jsem rád za to, že se o mně ví. Uvidíme, jestli bude šance, abych si tam zachytal. Bylo to pro mě velké překvapení, protože jsem to nesledoval a dozvěděli jsme se to až potom s Holasem společně, že jsme dopsaní a můžeme na zápasy i do Zlína. Přišli jsme tehdy do šatny, kde nám to říkali kluci, ale mysleli jsme si, že si z nás dělají legraci. Pak jsme si to potvrdili.

Foto: Alena Zapletalová, hokejprerov.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz