Král o konferenci nebo projektu Dukla: Ukázal problémy ve výchově mladých

Foto: Český hokej

Po dlouhých 14 letech opustil pozici šéfa českého hokeje Tomáš Král. Minulou sobotu byl jeho nástupcem na konferenci ČSLH zvolen Alois Hadamczik. Odcházející prezident poskytl po skončení svazové konference serverům hokej.cz a CNN.IPRIMA.cz exkluzivní rozhovor, v němž se vyjádřil k tématům, které se o víkendu v Praze řešily.

Fanshop národního týmu

Jak hodnotíte průběh konference Českého hokeje, která proběhla uplynulou sobotu?
Konference je nejvyšší orgán ČSLH a má jasně daný program. Měla na programu volbu prezidenta a doplňující volby do výkonného výboru. Proběhla v pořádku a zvolila nového prezidenta.

Co říkáte na zvolení pana Aloise Hadamczika novým prezidentem svazu?
Po dlouhé době bylo více kandidátů, což si myslím, že je dobře. Je to volba, v níž si delegáti konference, kteří zastupují jednotlivé složky ledního hokeje, vybrali svého zástupce a zvolili si Aloise Hadamczika, a to je také v pořádku.

Konferenci jste jistě podrobně sledoval. V jejím průběhu došlo k velkému ataku na projekt Dukla v Litoměřicích. Co si o tom myslíte?
Myslím, že poměrně jasně vím, o co jde.

„Cílem tohoto programu bylo pomoci trenérům reprezentační dvacítky směrem k mistrovství světa v Ostravě v lednu 2020.“

Co máte přesně na mysli?
Nechci se moc vracet k minulosti, proč a jak a v jaké době ten projekt vznikl, ale dovolte mi, abych stručně připomněl alespoň základní okolnosti. Cílem tohoto programu bylo pomoci trenérům reprezentační dvacítky směrem k mistrovství světa v Ostravě v lednu 2020. My jsme byli v situaci, kdy proti nám na vrcholných akcích této kategorie nastupovaly nejsilnější týmy, myslím tím zejména Rusko, Švédsko a Finsko (Kanada a Spojené státy mají svoje specifika), v nichž až sedmdesát procent hráčů hrálo profesionální dospělý hokej. To u nás nebylo. My jsme se pro mladé hráče a adepty reprezentace opakovaně snažili hledat cestu, aby se mohli také co nejvíce zapojit do dospělého profesionálního hokeje. Abychom jim otevřeli dveře a trenéři reprezentace do 19 a 20 let měli větší možnost výběru mezi hráči, kteří již mají zkušenosti s dospělým hokejem. A pak už záleželo jen na klubech, zda hráče do tohoto programu poskytnou nebo ne a zda je v tom projektu ponechají. V tom se ukázal největší problém a rozdíl mezi touto akademií a historickou skutečnou Duklou, která fungovala jako systém, který vychovával vynikající hráče.

V čem konkrétně spatřujete největší rozdíl mezi například jihlavskou Duklou a projektem v Litoměřicích?
Ten rozdíl je v tom, že tam přišli hráči na dva roky na vojnu a strávili zde celé dva roky v přísném režimu a tvrdém tréninku a po vojně pak zpravidla odcházeli jako výborní hráči připravení pro vrcholový hokej.

To se tady nepovedlo?
Nepovedlo se to tak, jak bychom si to ideálně představovali. Programem prošlo kolem 120 hráčů. Ti, kteří strávili v Litoměřicích delší dobu, udělali velký výkonnostní progres. To je neoddiskutovatelné. A pokud někdo říká, že tam nějaký hráč odehrál v uvozovkách třeba jen 30 zápasů nebo podobně, je nutné si říci proč.

Proč tedy?
To, co jsme hlavně chtěli, bylo zavést v této akademii systém, program a dřinu, to byly tři základní věci. Kluci, kteří do tohoto programu přišli již od letní přípravy, začínali často skutečně od nuly. Bylo až neuvěřitelné, v jakém stavu připravenosti někteří hráči do Litoměřic přicházeli. Byli fyzicky nepřipravení, někteří nebyli v podstatě ani na úrovni sportovce. Pamatuji si, že někteří z hráčů neměli v osmnácti letech základní znalosti fyzické přípravy. Do dneška mám v hlavě případ, kdy kondiční trenér, který v Litoměřicích profesionálně působil, byl tak zaskočený stavem hráče a absolutní absencí základních znalostí prováděných cviků v rámci fyzické přípravy, že poté, co hráč nebyl schopný ty cviky provádět, ho požádal, aby mu tedy předvedl tři cviky, které dělali v klubu v rámci fyzické přípravy. Aby získal pojem o tom, co v klubu dělali. Ten hráč nebyl schopen ani ty tři cviky předvést. To byla realita a bohužel často je.

„Bylo až neuvěřitelné, v jakém stavu připravenosti někteří hráči do Litoměřic přicházeli.“

V Litoměřicích podle vás probíhala fyzická příprava optimálně?
Musím říci, že po třech měsících přípravy se téměř všichni kluci, kteří tam byli, radikálně zlepšili. Když začala soutěž, řada hráčů začala předvádět velmi dobré výkony a stávalo se poměrně často, že si hráče mateřský klub stáhl zpět, což se u některých hráčů osvědčilo a stali se členy extraligových kádrů, ale stávalo se bohužel také dost často, že někteří tito hráči se po roce vrátili zpět do Litoměřic. Bohužel, často v tak špatném stavu, jako když tam přišli poprvé. To je právě ta důležitá věc. Když se vrátím zpět k té klasické Dukle, tohle se tam stát nemohlo. Tam byli kluci zaparkovaní na dva roky a celé dva roky v tom tréninku a režimu strávili.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Vnímal jste to tedy tak, že kluby by měly spíše tu spolupráci s kluby využívat. Proč se to podle vás tedy nedělo?
To asi není otázka pro mě. To se musíte zeptat jinde. Po pravdě řečeno, nikdy jsem to úplně nepochopil, ale v Česku to tak je.

Byly třeba kluby, které tu spolupráci vítaly? Byly mezi kluby rozdíly v tom, jak k tomu přistupovaly?
Samozřejmě, že byly rozdíly a byly velké. Některé kluby díky tomu, že jejich hráči v Litoměřicích působili, získali opravdu zpátky kvalitního hráče. Netvrdím, že získali vždy lídry týmů nebo samé reprezentanty či adepty na NHL, ale získali hráče, kteří stabilně hrají nebo byli schopni hrát extraligu nebo první ligu.

Podívejte se, každý lichý rok se u nás hraje Memoriál Ivana Hlinky. Tam se vždycky v Břeclavi sešly nejlepší světové hokejové týmy v kategorii do 18 let. Kromě toho se sešli jejich trenéři a spousta dalších. Kanaďané, Američané, Rusové, Švédové, Finové a další, skauti, manažeři a trenéři z celého světa. A bohužel, přesto, že jsme tu akci měli doma, sešli se tam všichni kromě těch českých. To znamená, že o tak špičkovou akci, kde se trenéři a manažeři mohou dívat každý den na tréninky a zápasy a vidět nejlepší hráče této kategorie světového hokeje, nejevili až na naprosté výjimky z vlastní iniciativy či z iniciativy klubů, čeští trenéři a manažeři prakticky žádný zájem. To bylo opravdu s podivem.

„Některé kluby díky tomu, že jejich hráči v Litoměřicích působili, získali opravdu zpátky kvalitního hráče.“

To zní neuvěřitelně...
Docházelo pak ke zcela absurdním situacím. My jsme na těchto akcích vždy pořádali velký seminář za účasti zahraničních hostů a trenérů například z Finska, které v té době vyhrálo mistrovství světa dvacítek. A museli jsme přistupovat k tak neuvěřitelným věcem, že jsme byli nuceni program seminářů rozdělit na dopolední část, následovalo sledování dvou zápasů a pak teprve jsme udělali pozápasovou diskusi a hodnocení semináře. Pokud jsme to totiž neudělali, což se jeden rok stalo, tak po dopoledním programu jsme už bohužel na zápasech žádné naše trenéry neviděli.

U Dukly v Litoměřicích to bylo prakticky to samé. Působila tam celá řada mladých hráčů z různých klubů, kteří měli velký potenciál. Přesto kromě nedalekého Litvínova, se na ty své hráče nejezdil podívat podívat prakticky nikdo. Přitom hlavním trenérem týmu byl v posledních letech David Bruk, trenér reprezentace do 20 let, o fyzickou přípravu se staral kondiční trenér dvacítky, součástí realizačního týmu byl trenér gólmanů a videotrenér, kteří také působí u reprezentace. Kromě toho, že své hráče zástupci klubů kdykoliv můžou vidět v akci, mohou vidět, jak žijí, jak trénují, jak se stravují, jak chodí včas spát a jak rehabilutují, tak se mohou kdykoliv pobavit s trenéry dvacítky a dostat o všech těch hráčích ideální informace, o tom jak si vedou a co jim chybí a kde by měli přitlačit.

Asi vám to není úplně příjemné, ale velká diskuse na konferenci probíhala o působení vašeho syna Tomáše Krále ml., který v Litoměřicích chytá...
Popravdě je mi to už jedno. To je na napsání knížky o tom, co můj syn a já jsme kvůli společnému působení v českém hokeji prožili a museli vyslechnout. Přijde mi absurdní, když se na vrcholné konferenci Českého svazu ledního hokeje řeší gólman z první ligy jenom proto, že je to můj syn. Pro mě je to ukázka toho, jaké dno někteří lidé představují. Můj syn byl členem kádru Litoměřic už dávno a dávno před tím, než v Litoměřicích tento projekt vznikl, a působí zde jako celá řada dalších starších hráčů. Stejně tak fungovala přece i Dukla Jihlava, kterou jsem zde několikrát nadnesl, protože ta byla pro nás vzorem při vymýšlení tohoto projektu. Ta měla vždycky svůj stabilní kádr plný vynikajících hráčů a k těmto přicházeli na vojnu mladí hráči. Stejně tak je tomu i v Litoměřicích. Představa, že by osmnáctiletí až dvacetiletí kluci byli schopni sami hrát profesionální ligu s tím, aby existovaly záruky jejich hokejového růstu bez toho, aby v tom týmu působili starší a zkušení hráči, je naivní.

Mohl byste se ještě vyjádřit podrobněji k odměně vašeho syna, o které se na konferenci spekulovalo?
Opravdu se o tom chcete bavit? Nemám vůbec problém s odměnami hráčů. Nevidím problém, proč by se platy hráčů nemohly zveřejňovat. V NHL se podepisují obrovské kontrakty a všechny informace se zveřejňují a diskutuje se nad nimi. U nás manažeři nechtějí, aby se zveřejňovaly platy, takže se nezveřejňují. Jestli to tedy někoho uklidní, tak mohu veřejně prohlásit, že můj syn nebere v Litoměřicích ani 120 tisíc, nebere ani 100 tisíc korun měsíčně. Ale i kdyby bral milión, je to vždy pouze vztah klub - hráč a smlouva mezi nimi. Obvolejte manažery klubů a zeptejte se jich, jestli chtějí platy svých hráčů zveřejnit. Já bych byl pro.

V čem je systém práce v Litoměřicích podle vás specifický?
Paradoxně v ničem. Jen se to tam dělá tak, jak se hokej dělat má. Litoměřice vytvořily pro hráče, kteří tam působili nebo působí, takové podmínky, které často v jiných klubech nejsou. Jak už jsem říkal - trénink, strava, rehabilitace, dohled na chováním kluků i mimo hokejovou činnost, jako například večerka a podobně. A výsledek? Výsledek je takový, že tento tým, který má poloviční rozpočet než jiné kluby v soutěži, vyhraje dlouhodobou část Chance ligy.  Možná by uspěl i v play off, ale vždy po mistrovství světa dvacetiletých v lednu došlo v týmu k výměně kádru, protože v tu dobu se vždy mladí hráči vracejí do svých klubů a přicházejí noví. Ale to je v pořádku.

Velkou diskusi na konferenci ale vzbudilo financování projektů Litoměřice. Padaly tam různé cifry - 8,2 miliónu až 14 miliónů. Mohl byste do té debaty vnést jasno?
Rozpočet Litoměřic je několik let stejný a největší diskuse kolem tohoto klubu vznikla paradoxně v situaci, kdy tento tým s tímto rozpočtem začal porážet kluby, které mají násobně dražší kádr. Jsem přesvědčen o tom, že to je také důvod, proč se Litoměřice staly trnem v oku některých manažerů. Když za hodně peněz nakoupíte tým a vyhlašujete například boj o extraligu a nejvyšší cíle, může se vás také majitel klubu zeptat, jak je možné, že tým s rozpočtem Litoměřic, který hraje z poloviny s juniory, je čtyřikrát porazí. Každý si ale může říkat, co chce. Vždy se vše ukáže na ledě. Projevilo se to i v tom, že z Litoměřic se vždy rekrutují hráči, kteří vyhrávají bodování první ligy. Samozřejmě, nejsou to vždy ti devatenáctiletí či dvacetiletí kluci, ale jsou to hráči základního kádru, kteří třeba na tu sezonu do Litoměřic přišli. Projdou stejným tréninkem a stejným drilem jako ti mladí a další sezonu po těchto hráčích sáhne extraliga nebo právě kluby první ligy, které mají ambici postoupit výše. Tyhle informace považuji za jasnou odpověď na to, jaká práce se v Litoměřicích dělá.

„Rozpočet Litoměřic je několik let stejný.“

A teď k těm sumám, které jste zmínil: Litoměřice dostávají od ČSLH něco kolem osmi miliónů korun. To jsou prostředky, které svaz poskytuje do Litoměřic, a to výlučně pro ty mladé a projektové hráče. V tom jsou náklady na stravu, ubytování, kondiční trénink, rehabilitaci a podobně. Ta částka, která zazněla jako druhá, tedy částka okolo čtrnácti miliónů, byť tak vysoká není, je daná tím, že náklady svazu také představují členové realizačního týmu, kteří jsou zároveň členy realizačního týmu reprezentací do 19 a do 20 let. Když uvedu konkrétní příklad, tak David Bruk, který trénoval ve své době devatenáctku a poté dvacítku, je zaměstnán jako svazový trenér a dali jsme Davidovi na hrb trénování Litoměřic. Přišlo nám to logické, protože trénoval svoje hráče, se kterými poté absolvoval reprezentační akce. Jinými slovy, v  Litoměřicích působí lidé, kteří by byli svazem placeni, i kdyby v Litoměřicích nepůsobili.

Co je třeba jasně zdůraznit, je fakt, že litoměřický klub financuje svoji činnost za pomoci města a svých partnerů a podíl toho klubu na financování HC Stadion Litoměřice je podle mých znalostí více než z šedesáti procent. To znamená, že stejně jako Dukla v minulosti, musí mít tento klub svůj základní kádr, své kmenové hráče, které si pořizuje jako každý jiný klub. Musí to dělat jak z důvodu sportovního, tak z důvodu toho, že vznikaly situace, že mladí hráči odjeli na reprezentační akce či kvůli tomu, že po mistrovství světa dvacetiletých z klubu spoustu hráčů odešlo do svých mateřských klubů. Je pouze výlučná záležitost klubu, jaké hráče získá a jaké smlouvy s nimi uzavře. V klubu nehraje jenom můj syn, který je mimo projekt, ale hraje tam také třeba Jarda Kracík, Honza Výtisk a další hráči. Tito hráči mají s klubem normálně uzavřenou smlouvu tak jako všichni hráči v jiných klubech.

Jak po tom všem, co zaznělo na konferenci, vidíte budoucnost tohoto projektu v Litoměřicích?
Je to věc nového vedení svazu. Je potřeba, aby se vyhodnotila smysluplnost tohoto projektu. Já vidím jména hráčů, kteří v Litoměřicích hráli delší nebo kratší dobu, jako jsou Vitouch, Rousek nebo třeba Kantner a další, které účast v projektu přivedla do vrcholového hokeje.

Budoucnost Litoměřic už není moje věc a není v tom žádný problém. Tahle spolupráce svazu s Litoměřicemi je upravená smluvně a není nic jednoduššího než v těch termínech, jak jsou nastavené, říct, že už to dál pokračovat nebude a program skončí. Myslím si ale, že by to měla být záležitost odborné a věcné konkrétní diskuse a nemělo by to mít rozhodně úroveň amatérského křiku na nějakých fórech či předvádění se hokejových rádoby expertů.

Na konferenci se také řešila další témata, která se vás týkala. Jedním z nich byl váš plat ve funkci prezidenta Českého hokeje. Padlo tam, že berete 100 až 120 tisíc korun měsíčně a řešilo se, zda je to hodně nebo málo. Jak tuhle záležitost vidíte vy?
Zeptejte se možná, kolik berou manažeři v extraligových klubech, kteří řídí jeden klub a podobně. Když jsem přišel v roce 2008 na svaz, tak nebylo ani z čeho si výplatu brát, takže jsem začínal na nějakých 80 tisících měsíčně. Do dneška jsem neměl třeba pracovní telefon a další záležitosti, ale je pod mou úroveň tuhle debatu takto vést. Myslím si, že odměna sto až sto dvacet tisíc měsíčně pro člověka, který se na plný úvazek věnuje práci v čele českého hokeje, je spíše úsměvná. Myslím, že by se nikdo nemohl divit, kdyby byla výrazně vyšší.

Tématem také byly právní služby, které vaše advokátní kancelář AK Král poskytuje svazu. Někteří delegáti konference považovali na konferenci tuto záležitost za střet zájmů, řešila se tam i výše odměny pro advokátní kancelář. Jaký je váš pohled na tuhle debatu?
To vám řeknu naprosto jednoduše. Za prvé, služby poskytovala svazu naše kancelář, nikoliv já osobně. Můj obor je trestní právo, já osobně se obchodnímu právu nevěnuji. Naše kancelář poskytovala svazu své služby již dva nebo tři roky před mým příchodem na svaz. Stalo se tak proto, že zde byly vleklé a závažné soudy, které vznikly po mistrovství světa v Praze v roce 2004, například se společností Teleaxis, ale i dalšími subjekty, a mí kolegové z advokátní kanceláře zastupovali svaz už v téhle době. Když jsem já přišel na svaz, tak jsem logicky pokračoval ve spolupráci s lidmi, kteří na těchto věcech pracovali. Mám k ním důvěru, sám jsem právník a nevidím vůbec žádný důvod, jaká by mohla být lepší situace, než když je šéf svazu právník a může tyto závažné problémy řešit se svými kolegy, kterým naprosto důvěřuje.

Tady jste použil módní výraz střet zájmů. Já bych s nikým jiným ani nedělal. Nedovedu si představit, že na tak závažné soudní spory bych si najímal advokátní kancelář, jejíž advokáty bych neznal, nebo bych v ně neměl důvěru. Myslím, že by to pak pro ten svaz nemuselo mít ten efekt, který to mělo, protože mí kolegové z advokátní kanceláře všechny soudní spory dotáhli do zdárného konce, čímž zachránili svazu velmi významné finanční prostředky. Pokud jde o jejich odměnu, tak jejich odměna za jimi poskytované služby byla zhruba na polovině toho, co účtují za své služby například advokátní kanceláře v Praze. Musím zároveň říci, že i v nedávné době, kdy jsme třeba využívali služeb jiných advokátních kanceláří, které se specializují například na otázky výběrových řízení, tak se mi potvrdilo, že ceny mých kolegů účtovaných svazu, jsou zhruba na polovině toho, co účtovali jiní. Musím ale jedním dechem říci, že tyto další kanceláře, se kterými jsme spolupracovali, pracují za své ceny naprosto oprávněně. To, že jsme právní služby řešili na svazu právě takto, bylo pro svaz jedině dobře.

V poslední době bylo na vás, výkonný výbor svazu i na APK podáno ze strany pana Dědka několik trestních oznámení. Už jste měl čas se s nimi nějak seznámit?
Tuto informaci jsem se dozvěděl jen z médií. To, že byla tato trestní oznámení podána, mě nepřekvapilo, protože po nástupu pana Dědka do hokeje, došlo k tomu, že na své kolegy z APK podal několik žalob, podnět u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Je to jeho styl a upřímně řečeno, je mi úplně jedno, proč na mě tenhle člověk podal trestní oznámení, protože paradoxně je to můj obor a jsem připraven se bránit a jsem úplně v klidu. Jsem si naprosto jist, že k žádným nepravostem nedošlo.

„Samozřejmě není příjemné, když někde čtu, že někdo na nás podal trestní oznámení.“

Samozřejmě není příjemné, když někde čtu, že někdo na nás podal trestní oznámení, ale spíš mně vadí ta dehonestace lidí z výkonného výboru. Výkonný výbor jsou konkrétní lidé z hokejového hnutí. Máme tam Jaromíra Jágra a já si nedokážu představit, že by někdo podobným způsobem jako pan Dědek, pomluvil třeba v Kanadě Wayna Gretzkého. Myslím, že v Kanadě by ho za to fanoušci ukamenovali. Ve výkonném výboru sedí Jirka Šlégr. Ať má na něj kdo chce jakékoliv názory, je to ale člověk, který dokázal v hokeji dojít na absolutní vrchol a hokeji určitě rozumí. Ve výkonném výboru je viceprezident Mezinárodní hokejové federace Petr Bříza, seděl tam Libor Zábranský, sedí tam majitel klubu ve Vítkovicích Aleš Pavlík, manažer z nejúspěšnějšího klubu u nás z Třince Marek Chmiel nebo Bedřich Ščerban, bývalý vynikající hráč a dlouholetý úspěšný manažer. Musíme si říct, kdo v tom výkonném výboru je, protože mně by byla hanba, kdybych si o těchhle lidech s jejich minulostí a tím vším, co dělají pro hokejové fanoušky, dovolil mluvit tímto způsobem. Jak se ale říká, každý je svého štěstí strůjcem.

Na konferenci padaly i názory, že se na svazu mrhá penězi, že na svazu může být určitá přezaměstnanost a že hospodaření není úplně v pořádku. Měl jste ten pocit i vy nebo si myslíte, že toto obvinění není férové?
Kdybych měl ten pocit, tak bych personální otázky se svými kolegy řešil. Opak je ale pravdou. Otázky okolo financí jsou poměrně složité. Financování svazu je dvojího druhu. Jednak svaz dostává dotace od státu, ale tyto peníze nejsou zdaleka schopné pokrýt potřeby svazu, tedy náklady na činnost reprezentací, přípravy reprezentantů, trenéry, cestování hráčů, týmů a podobně. A pak je tady společnost PRO HOCKEY Cz, s.r.o., jejímž prostřednictvím se svaz snaží generovat finance z marketingu a získávat peníze pro činnost, které se nedostávají z jiných, zejména státních zdrojů. Že by se mrhalo penězi, je naprosto vyloučené a také se to ukáže, až se nové vedení na zkoumání nákladů zaměří a důkladně ho prověří. Podotýkám, že toto je naprosto v pořádku a podobnou věc bych udělal také. Jsem přesvědčený o tom, že nové vedení zjistí, že naopak na některých postech, kde my máme jednoho nebo dva lidi, je v jiných federacích pět až deset osob. Naprosto vylučuji, že by k nějakému plýtvání na svazu docházelo. Naopak si myslím, že nyní v souvislosti s blížícím se mistrovství světa bude potřeba shánět další kvalitní pracovníky.

Na konferenci se také řešilo, že množství prostředků, které hokejový svaz dostává od státu, je nedostatečné a mělo by se zvýšit. Jak se během vašeho působení v čele Českého svazu ledního hokeje změnil objem prostředků, které hokej na svou činnost obdržel od státu? A myslíte si, že je možné ho od státu v nejbližších letech nějak výrazně navýšit?
Samozřejmě se ty prostředky během mého působení na svazu významně navýšily, což ukazují data od svazového ekonoma pana Brabence. To, že hokej nedostává tolik prostředků, kolik je potřeba, je bez debat, ale má to svoje bé a to je skutečnost, že se to týká každého sportu u nás. Je obecně známá věc, že v podpoře sportu jsme v Evropě na druhém nebo třetím místě odspodu, takže pokud se na to člověk dívá z tohoto pohledu, pak skutečně hokej nedostává tolik peněz, kolik by měl. Pokud se na celou věc díváme v rámci našeho sportovního prostředí, tak hokej dostává to, co mu záleží. Rozhodně to není tak, že by jiné sporty dostávaly nepřiměřené peníze na úkor hokeje.

U nás byly peníze, které jdou letos do sportu, oproti předchozímu roku sníženy o dvě miliardy korun. Po mnoha letech jsme se loni dostali nad šest miliard korun a v letošním roce došlo k poklesu celkového objemu prostředků do sportu na 4,6 miliardy korun. Pro srovnání, třeba ve Finsku jde od státu do hokeje přes čtyři miliardy korun, což jsou u nás téměř všechny peníze, které jdou do celého sportu. Samozřejmě, jsou v tom prostředky, které jdou i do stavby hokejových hal, ale kdybychom podobné prostředky měli my, pak bychom haly také mohli stavět. Tahle prohlášení jsem na konferenci považoval spíše za plácnutí do vody. Pokud jde o budoucnost financování sportu, nebo konkrétně hokeje, pak bohužel příliš velký optimista nejsem. Vidíme, co se celosvětově děje v ekonomice, máme kousek od nás významný válečný konflikt, který má obrovské dopady na všechny evropské země. Naše republika významně pomáhá Ukrajině a to všechno stojí miliardy korun. Pokud někdo věří, že hokej v téhle situaci bude podporován vládou více než doposud, nepovažuji to za racionální úvahu, ale samozřejmě je nutné o prostředky do hokeje bojovat.

Po mistrovství světa 2015 se na účtu společnosti PRO HOCKEY Cz objevily významné finanční prostředky, které se vydělaly prodejem vstupenek na mistrovství světa. Ty peníze se následně po dobu osmi let měly rozpouštět hnutí. Byly tyto peníze nějak úročeny?
Na úvod je třeba říci, že předchozí mistrovství světa, které se v roce 2004 uskutečnilo v Sazka Areně, dopadlo tak, že když jsem čtyři roky po jeho skončení přišel na svaz, tak tam byl stav minus 60 miliónů a běžely soudy, které nás mohly připravit o další desítky miliónů korun. V roce 2015 se nám podařilo uspořádat nejúspěšnější mistrovství světa v historii všech mistrovství světa a to nejen návštěvnicky, ale i po ekonomické stránce. Výsledek byl úžasný, protože jsme PRO HOCKEYI Cz vydělali 450 miliónů korun a podle zprávy společnosti Delloite přineslo těch 16 dní mistrovství České republice na odvodech, DPH, dalších daních a dalších příjmech celkem jeden a půl miliardy korun. Výsledek byl famózní a my jsme si tehdy řekli a naplánovali jsme hospodaření tak, že budeme vydělané peníze postupně rozpouštět ve prospěch českého hokeje (rozvoj hráčů, programy pro děti a podobně) tak, aby peníze vydržely do dalšího mistrovství. Od té doby se peníze používají výlučně k těmto aktivitám. Co se úroků týče, připomínám znovu, že se jednalo o peníze společnosti PRO HOCKEY Cz, nikoliv o peníze od státu, které mají přesně daný režim a které se nikdo nedovolí použít jinak, než na co jsou určeny. My jsme měli představu, aby se zdroje na PRO HOCKEYI Cz rozšiřovaly. Cesta přes výhodné úročení v bance neexistovala a v podstatě ani neexistuje, protože každý ví, jaké úrokové sazby banky nabízely. Na tom jsme mnoho vydělat nemohli a ani jsme nevydělali. V tomhle zdroj příjmů úplně nebyl. V bance jsme samozřejmě měli nejlepší dosažitelný úrok, ale pro rozpočet hokeje nešlo o zásadní peníze.

„Pro mě je rozhodující věc, že jsem skončil na svazu a nechal jsem tam k 31. květnu po sobě 306 miliónů.“

Od společnosti PRO HOCKEY Cz, sr.o. jste si v minulosti půjčil na základě podepsané smlouvy 9 miliónů korun. Peníze jste posléze společnosti i s úroky vrátil. Mohl byste okolnosti této půjčky vysvětlit a považujete tuto vaši aktivitu za standardní?
Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem krátkodobě v osobní záležitosti potřeboval něco vyřešit. Původně jsem to chtěl vyřešit krátkodobým úvěrem v bance a když jsem žádal o všechna příslušná potvrzení, tak mě napadlo, že bych si mohl půjčit peníze od společnosti PRO HOCKEY Cz. V té době měla společnost na účtu stamilióny korun a vzhledem k výši úroků, jaké tato společnost měla v bance, jsem přemýšlel tak, že bych si mohl půjčit peníze od firmy PRO HOCKEY Cz a úroky dát firmě a nikoliv bance. Společnost PRO HOCKEY Cz měla tehdy na svém účtu úrok, myslím, 0,85 procenta a já jsem nabídl společnosti, že si od ní půjčím za úrok 3 procenta s tím, že budu ručit za půjčku svým majetkem. Vzápětí jsem pak začal posílat peníze zpátky a celou půjčku jsem samozřejmě vrátil a za tu dobu, kdy jsem měl půjčené soukromé firemní peníze, tak jsem vrátil místo 28 000 Kč, které by PRO HOCKEY Cz za stejnou dobu získal jako úrok v bance, vrátil Pro HOCKEYI Cz celkem asi 328 tisíc korun. Takže jsem tuto společnost nijak nepoškodil a nechal jsem ji vydělat asi 300 000 Kč. Udělal jsem to rád. Pomohlo to v tu chvíli mně a PRO HOCKEY Cz na tom profitoval tři sta tisíci. Poslední, co by mě v tu chvíli napadlo, bylo to, že by z celé záležitosti mohl být nějaký takový problém. Pokud jde o peníze svazu či státní peníze, tak by pro mě bylo něco takového nemyslitelné. Dneska už bych tuhle věc ale neudělal, protože vidím, jak se dá proti člověku obrátit v podstatě cokoliv. Pro mě je rozhodující věc, že jsem skončil na svazu a nechal jsem tam k 31. květnu po sobě 306 miliónů, takže jestli mě chce někdo kádrovat za to, že jsem si půjčil peníze a vrátil jsem tam o 300 tisíc víc, než by tam za normálních okolností bylo, tak mi to přijde směšné.

Těsně před volbou nového prezidenta svazu se objevil na stránkách serveru Sport.cz článek s informacemi popisujícími finanční transakce na vašem soukromém bankovním účtu. Jak jste tuto informaci přijal?
Tahle informace ve mě vzbudila zděšení. Z hlediska práva je to sice nepodstatné, ale v tomto případě byla opět podána lživá informace. Nejde totiž o můj soukromý účet. Jedná se o účet naší advokátní firmy, společenství advokátů. To znamená, že na tomto účtu, který je pouze technicky veden na moje jméno, probíhá veškerý bankovní styk naší kanceláře. Styk mezi námi a našimi klienty, stejně jako veškeré příjmy a výdaje za vybavení kanceláře. Tímto došlo ke zcela bezprecedentnímu prolomení základního pravidla vztahu mezi advokátem a jeho klienty o povinnosti mlčenlivosti. Zároveň došlo rovněž ke zcela bezprecedentnímu prolomení bankovního tajemství. Po projednání této věci s mými kolegy z naší advokátní kanceláře jsme se dohodli, že se k tomuto nebudeme dále veřejně vyjadřovat. 

Foto: Karel Švec, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz