Královské mzdy vs. arény bez diváků. Kde udělala NHL chybu?
Potýká se s tím veškerý profesionální sport, NHL nevyjímaje. Na každého ale krize dolehne jinak. National Hockey League, pořád značně závislá na příjmech ze vstupného, může být dlouhodobou nepřítomností fanoušků na stadionech postižena velmi výrazně.
Tím spíš, když se s hráči v létě možná až příliš unáhleně dohodla na nové kolektivní smlouvě, jejíž rámec už o čtyři měsíce později přestává stačit!
Korona je tu dál s námi, vůle polevovat v restrikcích nikoli. Arény se budou muset bez diváků obejít nejspíš ještě hodně dlouho a liga žádá po hráčích další ústupky. Ty u odborového předáka Donalda Fehra (na snímku vlevo) a jeho zaměstnavatelů, tedy hráčů, asi neprojdou tak snadno, jako prochází například u nás.
O kolik přesně liga přichází?
Na jedné straně garantované mzdy, mnohdy dokonce vyplácené většinově bonusem v samém úvodu ročníku, na druhé straně poloprázdná kapsa. O kolik přesně liga přichází? Odpověď leží ve struktuře tržeb, kde tvoří příjmy ze vstupného pořád víc než třetinu celkového koláče, což je víc než třeba v NFL nebo NBA, jež mnohem lépe prodávají svá televizní práva. Tento fakt úzce souvisí zejména s popularitou všech sportů v USA.
„Když liga padne na měsíc nebo tak, každý bude v pořádku,“ chlácholili se funkcionáři na jaře. „Když ale ztratíme celou sezonu, neudělíme Stanley Cup, bude to úplně jiný stupeň bolesti.“
Jak víme, sezona se nakonec dohrála. Za cenu vysokých nákladů, otrávených hokejistů daleko od rodin a s velmi omezenými příjmy, na nichž se vůbec nemohli podílet přímí účastníci hry. Míněno ti mimo led, samozřejmě. Z pohledu fanouška lepší než nic, z pohledu ligy asi také, k dokonalosti ale daleko. Ekonomicky to bylo na hraně rentability.
V sezoně 2018-19 vygenerovala NHL pět miliard dolarů obratu. Proberme nejdřív sekundární zdroje. Druhým nejvyšším jsou televizní práva, za která platí kanadské televize víc než americké. Po přepočtu to hodí asi 25-26 miliónů dolarů na klub, plus další drobné příjmy z lokálních médií.
Následuje tzv. merchandising, tj. prodej klubových suvenýrů, čepic, dresů a předraženého piva v halách. Něco přiteče z propagačních předmětů NHL, za něž musí výrobci lize platit tantiémy. Bodnul rovněž vstupní poplatek Vegas (půl miliardy dolarů) nebo Seattlu, což jsou sice vysoké, ale jednorázově injekce. Tyto peníze jdou jen za majiteli, hráči na ně nemají nárok.
Primárním zdrojem zůstávají příjmy z odehraných domácích utkání. Podle jarního odhadu magazínu The Athletic přichází každý klub NHL jedním zápasem bez diváků asi o jeden až tři miliony dolarů jen na vstupném. Tato numera exponenciálně rostou v play off, kdy třeba lístky na finále nezřídka atakují astronomické sumy. Opět je to klub od klubu. Pittsburgh hraje play off pravidelně od roku 2007, Edmonton si ho za stejnou dobu zahrál dvakrát.
Celkový průměr v základní části spočítal The Athletic z počtu diváků a průměrné ceny vstupenky na 1,3 milionu na utkání. A to jsme jen u vstupného. Nepřítomnost fanoušků v ochozech se promítá i do počtu prodaných suvenýrů nebo piv. Odhadované ztráty 5 až 20 dolarů na hlavu, tj. dalších až 300 tisíc za večer. Týmy, které vlastní svou arénu, což je většina, nevydělají ani na parkovném, kde třeba Canadiens zinkasují za 600 parkovacích míst po 28 dolarech. Někteří sponzoři mají ve smlouvách klauzule, jež jim umožňují požadovat kompenzace za zrušené zápasy.
To už jsou zdánlivě drobné, ale je to dolar k dolaru. Suma sumárum končí odhad na 1,7 milionech dolarů za každé ztracené utkání základní části. Vynásobte 41 a máte skoro 70 milionů dolarů za celou sezonu. Porovnejte s 25 miliony z TV práv. Velikost problému je z toho dobře vidět.
Je potřeba zdůraznit, že se stále bavíme o průměrných číslech. Víc brečet asi budou v Torontu, Montrealu nebo Chicagu, méně v Arizoně. Na jaře tekly slzy pro pár nedohraných zápasů, teď se bavíme o celé sezóně, kterou ke všemu nepůjde už ani teoreticky stihnout celou…
Doba hojnosti skončila
Doba rostoucích platů a tržeb skončila. Aspoň na nějakou dobu. Ne že by liga bez vstupného vůbec nepřežila, jen musí vzniklým ztrátám přizpůsobit výdaje, což bude těžké. Hráči mají nárok na půlku HRR (Hockey Related Revenue), současně ale mají garantované smlouvy na řadu let dopředu.
Jedinou možností jejich redukce je escrow fond, který sice pro tuto sezónu naroste, nejspíš ale ne dost na to, aby zcela vstřebal absenci diváků. Liga žádá navýšení odvodů, hráči reagovali, že „tohle je bolehlav, který rozhodně nikdo nečekal“. Pochopitelně se jim nechce překopávat podmínky dohody, na jejíž podpisech se ještě leskne inkoust. Argumentují tím, že nejhorší scénář s nepřítomností diváků v celé sezoně počítal.
Po sezoně může strop klesnout, je ale vůbec NHL na něco takového připravena? Co pak s nasmlouvanými platy? Některé kontrakty lze vyplatit, což bude stát klub dvě třetiny celé částky a hráč je fuč. Uvolníte prostor pod platovým stropem, ale explicitně to stojí peníze! Hráč je navíc volný jako pták a vy se musíte ohlížet po jiném.
Už teď je vidět, jak hokejisté těžko shání práci a kývou na čím dál nižší nabídky. Příští rok může být ještě hůř. Pokud by strop poklesl, může mít najednou manažer k dispozici polovinu týmu a volných třeba jen pár miliónů nebo vůbec nic. Taky může „přetékat“ a nemít tým zdaleka kompletní.
Noví borci by museli podepisovat zadarmo nebo záporné smlouvy, aby vše matematicky fungovalo. Udělala NHL chybu, pokud ekonomický model dělení koláče postavila na předpokladu neustálého růstu? Bude to boj o každý dolar, bude to boj mezi hráči a ligou, bude to boj zajištěných a nezajištěných, podepsaných a nepodepsaných.
Aktuálně chtějí všichni hrát. Hokejisté i majitelé. Znovu to ale mezi oběma stranami (pokolikáté už?) skřípe. Sezonu je rozhodně třeba absolvovat, účtování po jejím skončení ovšem může být velmi dramatické.
Share on Facebook
