Krliš o bratranci Kubalíkovi i slávistických vtípcích. Proč v Třebíči pije deset káv?
Foto: Markéta Křížová
Plzeňský odchovanec Václav Krliš hrál v juniorském věku za jeden tým se svým bratrancem, který momentálně překvapuje celou NHL. Velký sympaťák a vtipálek aktuálně bojuje o místo v prvoligové Třebíči.
V Třebíči jste zatím na zkoušku. Kdy se začalo řešit tohle angažmá?
Už někdy v červnu. Pak se čekalo, jak vše bude. Nástup jsem měl mít 27. července, což se pak jen potvrdilo. Teď jsem tady na zkoušku a uvidíme, co bude dál. Snad to klapne. Zatím se mi tady moc líbí.
Poznal jste už trochu i samotné město?
Zatím chodím jen na obědy a večeře. Ohřívám si skleničky od rodičů v pondělí a úterý. (směje se) Ale když jsem třeba poprvé přijížděl, líbilo se mi, jak člověk sjel z dálnice, jel kolem polí a pak viděl větší město. Třebíč se mi líbí.
Nepřekvapilo vás, že v Třebíči to je samý kopec?
To jsem koukal. Já furt tady nechávám zařazenou zpátečku a ručku mám vytaženou až ke stropu, že si ho skoro sedřu. (rozesmál se) Je to docela hukot, ale zase to má své kouzlo.
A jaký to je hukot na ledě? Máte za sebou dva zápasy, navíc derby s Duklou.
Bylo to mé první derby Vysočiny. Já celkově nemám rád Jihlavu, protože hrají dost houževnatý hokej, což se mi moc nelíbí. Furt se člověk musí s někým přetlačovat… Bylo to strašně náročné. Navíc to byl nejvíce vyhrocený přátelák, který jsem kdy hrál!
Vy jste se snad dostal do nějaké šarvátky?
Já tam měl dva takové emoční výtoky, že jsem tam už bral lidi přes hokejku. (směje se) Myslím, že je to potřeba, aby se člověk vymlátil teď v přátelských zápasech, aby byl na mistrovské duely připravený.
„Každý den máme dva tréninky, a když odjíždím do Plzně, musím si dát deset káv, abych neusnul za volantem."
Takže fyzicky to bylo hodně náročné?
Ano, po zápase s Duklou jsem myslel, že si nedám ani pivo, a to jsem Plzeňák. (směje se) Celkově příprava je vždy náročná. Každý den máme dva tréninky, a když odjíždím do Plzně, musím si dát deset káv, abych neusnul za volantem. (směje se)
Foto: Josef Prášek, hstrebic.cz
Jak jste se vůbec připravoval v letní přípravě?
Já trénoval s bratranci, kteří se připravují celý rok. Jednomu začínala soutěž v Americe, takže musel být dobře připravený. Pak s druholigovými Klatovy, které trénuje Michal Straka. On má zkušenosti i z Plzně a musím říct, těžší přípravu jsem ještě nezažil. Sice to je druhá liga, ale kluci musí být i tak dobře připravení.
V jaké soutěži hraje váš bratranec v Americe?
No… NHL. Dominik Kubalík je můj bratranec, tak jsem se připravoval s ním. Byli tam ale i další kluci, kteří hrají v národním týmu. Vždy mají skupinu, kde trénují, tak jsme chodili na led.
„Jsem zrovna seděl v Plzni na kávě a furt mi na mobilu blikal Kubalík. Tak jsem si hned říkal, že to je blázen."
Aha, to jsem vůbec nevěděl. Co říkáte na jeho výkony v dresu Chicaga?
Je to pecka, zvlášť jak rozjel první zápas play off! Jsem zrovna seděl v Plzni na kávě a furt mi na mobilu blikal Kubalík. (směje se) Tak jsem si hned říkal, že to je blázen. Prostě mu to tam sedí. Bylo by bezva, kdyby teď podepsal pořádnou smlouvu a udržel se tam. Našlápnuto má skvěle.
Foto: nhl.com
V zámoří to zkoušel i v juniorském věku, ale tehdy se vrátil ještě do Česka.
První rok, co se vrátil do Plzně, tak trošku padl na zem. Pak se ale vypracoval. On byl ale vždy skvělý střelec. My jsme spolu hráli v mládeži a bylo to neuvěřitelné. Jemu stačilo někam nahrát a on dal ze všeho gól. To je jeho velká výhoda, ale v Americe na to přišli až po deseti zápasech. Kdyby na to přišli hned, mohl by mít branek víc. Do té doby se šoural někde vzadu ve třetí nebo čtvrté lajně.
Jste v kontaktu teď, když hraje play off?
Než odjížděl, tak jsme se viděli. Ale teď mu dopřávám klid, oni toho mají moc. Navíc si myslím, že když došel domů po prvním zápase, tak se musel bát zapnout telefon. Tam muselo být tisíce gratulací. Takže mamka mu vždy napsala, že všichni gratulujeme a ať maká dál. Dále, že na něj myslíme a že se těšíme, až se nám vrátí.
„My jsme spolu hráli v mládeži a bylo to neuvěřitelné. Jemu stačilo někam nahrát a on dal ze všeho gól."
Takže jaké to tam je v tzv. „bublině“, asi nestihl říct…
Jak to je přesně, to úplně nevím. Ale první nástřel byl, že budou hrát v jednom městě, všichni na hotelu budou mít kompletní karanténu a že nebudou moct skoro nic. Ani vycházet. Co jsem se koukal na pár sestřihů, tak na stadionu jsou zavěšené různé věci. Blikají tam všude loga a tak dále. Je to sice hezké, ale bez fanoušků.
V Česku sice diváci zatím mohou chodit, ale v malém počtu, s rouškou a tak dále…
Myslím, že mít roušku na zápase není až takový problém pro diváky. Na dvě tři hodiny se to snad dá přežít. Měli bychom všichni hledět na zdraví. Může se stát, že to sem někdo přinese a ani o tom nemusí vědět. Pak by to roznesl a bylo by to na nic. Ten řetězec může skončit pak u nás v šatně, a to bychom pak byli všichni smutní, že bychom někde byli zavření.
„My máme společné možná tak hlášky, to je vše."
Vraťme se ke Kubalíkovi. Co máte podle vás společného?
My máme společné možná tak hlášky, to je vše. (směje se hlasitě) On vždy říkal, že neumí zadriblovat s pukem. Ovšem, když má někdo takový talent, aby dával tolik branek, tak to ani nepotřebuje. Já měl v posledních letech spíše defenzivnější roli, což mě někdy mrzelo. On tam je zkrátka od toho, aby vyndal puk ze třetiny, upaloval dopředu a dával branky. Takže máme odlišný hokej, možná bruslení ještě máme podobné, ale to je vše. (usmívá se)
Chtěl byste taky takovou ofenzivní roli, jakou má on?
Jistě. Každý chce dávat góly, aby tím pomáhal týmu. Je to lepší, než když se člověk podíval po sezoně na statistiky a měl radost z toho, že neměl mínus 20, jak ostatní. Takhle jsem to poslední roky měl. To je prostě špatně. Každý hokejista chce dávat i góly a já bych chtěl taky.
Václav Krliš zakončil rychlý protiútok ústeckého Slovanu
V juniorském hokeji jste ale bodoval poměrně hodně…
Bylo to tak, dával jsem hodně branek a s kluky jsme táhli bodování celé republiky. V dospělém hokeji, vyjma druholigových Klatov, kam jsem chodil pomáhat z vyšší soutěže, tak jsem takovou roli ještě neměl. Chci v Třebíči ukázat, co je ve mně. Chci, aby se začalo dařit.
A kdybyste uspěl na zkoušce v Třebíči, přijel by se na vás Dominik Kubalík podívat?
To nebudu nic slibovat, abych uvrtal, že musí přes tři čtvrtě republiky kvůli tomu, že jsem něco slíbil v srpnu. Ale on, když nemá co dělat, tak se podívá na internetu na hokeje. Také ho to zajímá a v Americe buď seděl v letadle nebo je teď zavřený na hotelu.
Takže čas na to má, aby sledoval nejen vás, ale i další zápasy.
Má naštěstí čas i na odpočinek, protože různé přesuny a časy… To je neskutečné. Docela mu to nezávidím, samozřejmě je to sen každého hokejisty, ale má to svou daň. Takže slíbit nic nemůžu. Bude mít třeba měsíc volna, bude ho chtít vidět milion lidí. Například, kdybychom hráli někde poblíž Plzně, tak by se asi došel podívat. Myslím, že zná i zdejší kluky, třeba Satyho (Šimona Szathmáryho pozn. red.) a tak.
Vy jste do Třebíče přišel z Ústí nad Labem ještě s Lukášem Zukalem, se kterým jste hrál poslední dva roky.
Máme stejného agenta, takže možná tohle k tomu přispělo, možná ale ne. Ovšem bavili jsme se o tom už loni, že v Ústí situace nebyla kolikrát růžová. On sám navíc říkal, že mluvil s kluky z Třebíče a že by to tady chtěl zkusit. Pak nezávisle na sobě jsme spolu mluvili a že oba sem jdeme na zkoušku. Třeba to nějak spojené bylo, ale fakt nevím.
Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz
Ústí mělo v minulosti finanční problémy.
Co jsem byl já v Ústí, tak musím maximálně pochválit pana Zdvořáčka. Všechny peníze chodily včas, jak měly. Absolutně s ničím nebyl problém, na tom si i zakládal, aby vše fungovalo. Takže s tím jsem byl spokojený a vše šlapalo, jak mělo.
„Musím maximálně pochválit pana Zdvořáčka. Všechny peníze chodily včas, jak měly."
Takže ne jak Chomutov. Znáte někoho z hráčů, kterému Piráti dlužili?
Znám. Třeba Lukáše Bláhu, tomu dlužili skoro 400 tisíc. Nemusí to být příjemné. Dále Filipa Suchého, se kterým jsem hrál v Plzni, Tomáš Pituleho a tak dále. Nebyli z toho rádi, vždyť se to tahalo už od prosince. Nevím, třeba Pytlák (Tomáš Pitule pozn. red.), jak je starší kluk, tak nějaké peníze našetřené třeba měl. Ale když to potká dvacetiletého kluka, že mu nepřijde výplata a musí prosit rodiče, aby mu dali na jídlo… To je špatně. Z mé strany je nehoráznost, že jim ještě řeknou, že když to stáhnou na 30 procent, tak tam můžou ještě hrát. A další podobné kecy… To se asi nedělá.
Zpět ještě k třebíčské kabině. Znal jste ještě někoho před příchodem?
Ještě Lukáše Nedvídka ze Slavie, kde jsme spolu dokonce bydleli. (směje se) S Méďou byla velká sranda. Šťova (Martin Šťovíček pozn. red.) byl vlastně loni v Ústí, pak jsem neznal skoro nikoho. Ještě od vidění Šimona Szathmáryho a Pavla Jekela, protože jsou stejný ročník jako já a byli to mí soupeři. Když jsme byli mladší, tak Pavlovi jsem dával samé branky, ale teď už vůbec. (usmívá se)
Vyptával jste se třeba Lukáše Nedvídka, jak to na Vysočině chodí?
Ano. Dřív jsme si i volali, nezávisle na tomhle a bavili jsme se o karanténě v klubech. On se mně třeba ptal na Ústí a Klatovy. No a za dva měsíce jsem mu jenom volal, že se na mně může 27. července těšit, tak aby se připravil. Tak říkal, že bude sranda, protože my jsme spolu prožili výborný tři čtvrtě rok na Slavii.
A jaký byl vlastně spolubydlící na Slavii?
Dobrý. On furt spal. (směje se) My jsme se mu hodně smáli, že má rozebrané auto, tak on vždy vylétl ven a pak na nás nadával. Ale byla to vše sranda. My jsme si dělali takové srandy. Já mu třeba schoval šejkr v šatně a on to nevěděl půl roku. Používal pak kelímek a myslel si, že šejkr ztratil. (směje se) Bylo to dobré, furt jsme se vzájemně hecovali.
„Já mu třeba schoval šejkr v šatně a on to nevěděl půl roku. Používal pak kelímek a myslel si, že šejkr ztratil."
Takže byl vaším častým terčem na vtípky?
To ne. On to pak vracel i mně. Já si třeba chtěl ustřihnout lepenku na hokejce a neměl jsem nůžky… My jsme si tak různě schovávali věci. Měli jsme ale jiný terč, na něj se jely největší vtípky.
Koho myslíte konkrétně?
Plzeňského kluka, kterého znám odmala – Ondřeje Koptu. Ale to bylo fakt vše v rámci srandy. Byl to takový půl rok, kdy byla velká sranda. Na druhou stranu, v půlce sezony se to spolubydlení rozpadlo, šetřili se tam peníze, nedařilo se a šli jsme jinam. Takže prvně samé srandičky, ale v půlce sezony jsme se museli rozloučit všichni se všemi.
A v Třebíči vás nějakým fórem Lukáš už uvedl?
Zatím ne. Však teď už jsme přece dospělí, ne? Předtím jsme byli mladí kluci. Ale uvidíme, třeba se něco najde. Asi budu muset něco vymyslet, protože on zatím s ničím nepřišel. (směje se)
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
