Kulich týden probrečel. Bylo to hrozný, líčí a brutálně se těší na repre
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Platí za velký talent chomutovského hokeje i tahouna českého reprezentačního ročníku 2004. Jiřímu Kulichovi však minulou sezonu už na konci ledna stopla vážná zlomenina ruky. Po operaci se vrhnul do individuálního drilu a na konci juniorské přípravy dokonce přeskočil v testech všechny své spoluhráče!
Karma fungovala jen chvíli... Vzorňák Kulich má nejspíš po sezoně »
V závěru ledna vás se zlomeninou ruky odvezla ze zápasu sanitka, o tom jsme psali. Co bylo potom?
První týden jsem měl ruku v sádře a potom jsem se dozvěděl od rodičů, že mi agent sehnal nejlepšího doktora, kterého bych mohl v Česku dostat, pana doktora Radka Kebrleho. Další týden jsem šel na operaci do Mladé Boleslavi, kde jsem byl asi pět dní. Bylo to hrozné a už bych to zažít nechtěl.
V čem hrozné?
Chtěl jsem hrát pořád hokej, ale fakt to bolelo. Nic jsem s tou rukou nemohl dělat.
Můžete popsat samotnou zlomeninu a způsob, jakým vám ruku „opravili“?
Měl jsem obě kosti zlomené a prý to špatně srůstá, takže jsem tam dostal takové železné dlážky. Kdybych je tam neměl, mohlo by mi to špatně srůst. Zatím je tam budu mít a vyndají se jenom v případě, že by mi to vadilo. Domlouvali jsme se s doktorem, že v nejbližší době by mi je vyndali po roce v letní přípravě, to už by bylo třeba jenom na tři týdny.
„Chtěl jsem hrát pořád hokej, ale fakt to bolelo. Nic jsem s tou rukou nemohl dělat.“
Jaká byla očekávání s rekonvalescencí a jak to nakonec dopadlo?
Doktor říkal, že pokud se stane zázrak, mohlo by to být do měsíce dobré. Myslím, že to možná bylo i rychlejší a srostlo mi to dříve. Potom jsem to ale musel ještě rozhýbávat, což byly další přibližně dva měsíce. Než se ruka vrátila do stavu před operací, trvalo to asi tři měsíce a možná o něco déle, protože jsem to pořád měl takové bolestivé, když jsem si šel třeba střílet.
Bylo horší přečkat dobu, kdy jste s tím nemohl vůbec nic dělat, nebo potom rozhýbávání?
Asi spíš tu dobu nicnedělání. Potom už jsem se u rozhýbávání těšil, že zase vlétnu na led. Taky to bylo těžké, ale jak jsem se těšil, šlo to lépe a lépe.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Čím jste si plnil dlouhé dny bez pohybu, bez hokeje?
Koukal jsem na videa a stáhl jsem si na počítač hru, která byla jenom na jednu ruku. Jinak jsem se pořád nudil. Nemohl jsem chodit ven, protože se rodiče báli, abych nespadl, něco se mi nestalo nebo do mě někdo náhodou nestrčil. Byl jsem doma a nudil se.
Co to udělalo s vaší psychikou v průběhu výborně rozjeté sezony?
Na psychiku to bylo hrozné. První týden jsem probrečel skoro pořád. Byl jsem naštvaný a bylo to hrozný. Nejvíc mě štvalo, že prostě nemůžu hrát hokej. Rodina – mamka, táta, brácha – mi pomohla v psychice opravdu hodně. Táta mi říkal, že teď si musím projít peklem, ale na konci budu stát nejvýš. Podporoval mě, a to mi pomáhalo. Psali mi i kamarádi, že se z toho rychle dostanu, to mi pomáhalo.
„Táta mi říkal, že teď si musím projít peklem, ale na konci budu stát nejvýš.“
Máte ještě teď nějaké limity?
Ne, ne, už vůbec. Akorát třeba před týdnem jsem udělal první stojku, protože jsem se fakt bál. Tím pádem už je to na sto procent v pořádku. Ruce už neulevuju a na led nosím chrániče, abych věděl, že to mám v bezpečí.
Kdy jste se dostal po operaci poprvé na led?
Bylo to přesně 21. března, kdy jsem se byl ještě se sádrou sklouznout. Bylo úžasné být zase zpátky na ledě, ale na druhou stranu náročné dostat se do toho, když jsem tři měsíce nebyl v bruslích. Fyzička mi dost odpadla, takže nabrat ji zpátky bylo asi nejtěžší. Naplno jsem šel na led až o letní přípravě.
„Fyzička mi dost odpadla, takže nabrat ji zpátky bylo asi nejtěžší.“
Jaká byla příprava s juniorkou?
Přípravu jsme odmakali a bylo to dost brutální, vůbec jsem to takové nečekal. Jak nám skončila první část s týmem, měl jsem ještě týdenní kemp s agentem. Teď si dám volno a příští týden mám nástup na repre. V červenci se do toho zase vrhneme v Chomutově.
V závěrečných testech jste mezi juniory dopadl nejlépe. Čemu za to vděčíte?
Po dobu karantény jsem opravdu makal a snažil jsem se dostat do formy. Měl jsem svojí individuální přípravu. Když jsme se do toho dostali, chtěl jsem být nejlepší, což se v testech ukázalo. Snad to bude dobré i na ledě.
Foto: Kateřina Kundertová
Co všechno se v testech objevilo?
Benchpress, pětiskok, agility s hokejkou a bez hokejky, patnáctistovka a třikrát dvě stě metrů. Mě osobně baví práce s hokejkou, pětiskok, nejvíc neoblíbenou mám patnáctistovku, tu nesnáším. Nejsem na dlouhé tratě.
Jak to s vámi bude nadcházející ročník?
To úplně nevím, ale měl bych hrát za juniorku, takže bych chtěl být jejím lídrem. Bude to ale hodně těžké. Minulý rok, když jsem nastoupil za juniorku poprvé, to byl hukot. Postupem času jsem se do toho dostával, takže doufám, že to teď bude ještě lepší. A taky bychom zase chtěli hrát play off a udělat překvapení sezony.
„Těším se fakt brutálně!“
Zanedlouho vás čeká sraz s reprezentací do sedmnácti let, předpokládám, že se těšíte…
Těším se fakt brutálně! Jak jsem měl dlouhou pauzu, bude to první zápas, takže se těším na kluky, na všechno okolo i na Švýcary. Minulou sezonu jsme je porazili celkem vysokým výsledkem, ale nesmíme je podcenit. Myslím, že je ubruslíme.
Projeví se podle vás nějak nedávná situace kolem pandemie i na výkonech?
Myslím, že se to ve zlém neprojeví. Právě naopak. Hráči, když chtějí, makají a zlepšují se.
Foto: Facebook International Chablais Hockey Trophy
Share on Facebook
