Lang o Kanadě: Bitka v každém zápase, hodní lidé a -40 stupňů. A co Plzeň?

Foto: Lucas Chudleigh, Apollo Multimedia

Martin Lang se v roce 2018 v dobrém rozloučil s Plzní a odešel do kanadské juniorky Western Hockey League, kde v minulé sezoně vyměnil Kamloops za Moose Jaw. Nyní se vrátil na západ Čech, kde se s áčkem připravuje na další ročník. Kde ho odehraje, to však jasné není.

Martine, jak se seběhl v roce 2018 váš odchod do zámoří?
Už od mala byl můj sen, abych si zahrál někde v cizině, ale zároveň jsem chtěl hrát ligu, která má úroveň, může mi pomoct hokejově a posune mě dál. Bavil jsem se o tom s agentem a s rodiči, postupně se to začalo rýsovat. Měl jsem telefony s různými týmy, ale čekalo se až na to, jak dopadne draft.

Bylo předem domluvené, že vás draftují Kamloops Blazers?
Abych řekl pravdu, s týmem, který mě draftoval, jsem nevolal ani neměl schůzku. Bylo to pro mě překvapení, ale byl jsem rád, že mě někdo vybral a měl jsem možnost odejít.

Jak to bylo těžké rozhodování?
Těžké to bylo poměrně hodně, protože rok, kdy jsem odcházel, jsme měli úspěšnou sezonu týmově a dařilo se i mně osobně. Přemýšlel jsem, jestli zůstat, nebo zkusit posunou moji kariéru dál. Zároveň jsem nevěděl, co čeho jdu. 

Co všechno jste při odchodu za moře zvažoval?
Úplně první bylo, že opustím rodinu a budu žít někde sám. To pro mě byla nejtěžší věc, moc jiných už nebylo. Po čase se i přestane stýskat, protože je tam hodně hokeje – zápasů, tréninků a cestování –, takže to mě od toho trochu dostalo. Zároveň bych chtěl poděkovat Plzni a panu Strakovi za možnost odejít. Byl jsem tam šťastný, ve všech kategoriích jsme měli super partu kluků a vždycky jsme skončili jako tým vysoko. Bylo těžké odejít, ale myslím, že mě to posunulo v hokeji i v životě.

„Zároveň bych chtěl poděkovat Plzni a panu Strakovi za možnost odejít. Byl jsem tam šťastný.“

Jaké byly vaše první dojmy, když jste odletěl za moře?
Měl jsem nějaká očekávání, ale nikdy nevíte, jak to přesně bude. Já měl to štěstí, že jsem byl v super rodině, která mě přijala velmi dobře stejně jako spoluhráči. Jen mě mrzelo, že tam nebyl žádný Čech, se kterým bych mohl pokecat a užít si český humor.

Překvapilo vás tam něco?
Překvapilo mě, jak jsou lidi hrozně hodní a snaží se vždy pomoct.

Co pro vás bylo z osobního pohledu nejtěžší?
Samozřejmě angličtina. Ve škole jsme se jí učili, ale oproti realitě vám ta škola vůbec nepomůže. Je potřeba něco odposlouchat a postupem času se to zlepšuje. Já jsem první měsíc byl nejlepší kamarád s google překladačem.

Foto: Facebook Kamloops Blazers

Jak jste to měl s bydlením?
Za první dva týdny jsem vyměnil tři rodiny, ale až ta poslední byla opravdu super. Jsou to hrozně moc hodní lidé a vždycky se snažili, abych nebyl smutný a cítil se tam jako doma. Byl jsem opravdu rád, že jsem mohl žít zrovna tam. Jsme v kontaktu do dnes.

Do kabiny jste zapadl dobře?
Kluci mě přijali opravdu rychle a dobře. Zajímalo je, jak to chodí v Česku a jaké jsou rozdíly. Zároveň mi pomohli s angličtinou a já jsem je za to naučil pár českých slovíček. Celá organizace mě přijala a snažila se mi pomáhat, což mi v začátcích hodně pomohlo.

„Já jsem první měsíc byl nejlepší kamarád s google překladačem.“

Kdo vám nejvíce pomáhal v začátcích?
Ze začátku to byl kluk, který se mnou bydlel v rodině, takže jsem ho furt otravoval, kdy a kam jdeme, co se dělá a podobně. Ale celkově všichni kluci mi pomáhali, hlavně ti starší, protože už tam nějaký čas byli a věděli, jak to tam chodí.

Jaký je hokej ve WHL?
Je to komplexní liga, takže se hraje dopředu i dozadu. Zároveň je fyzicky náročná, protože nikdo nevypustí jediný souboj, takže občas dost bolí, ale to k tomu patří a posune vás to. Snad v každém zápase byla jedna bitka, což byla pro diváky super podívaná.

Foto: Keith Hershmiller

Na co bylo nejtěžší si zvyknout?
Nejtěžší byl ten kanadský styl, protože jako pro Evropana je to jiné. Trvá, než se to aspoň trochu naučíte. I tempo zápasů je na vysoké úrovni a hráči jsou obecně lepší. Než jsem si zvykl, rozhodně to nebylo pár dní ani týdnů. Myslím, že jsem si byl jistý, co liga obnáší, až před mojí druhou sezonou. Je to veliký rozdíl a každému to může trvat jinak, ale není to jednoduché.

Byl jste z Čech dobře připravený na zámořský hokej?
Měl jsem předtím suchou přípravu v Klatovech a vedl ji Michal Straka. Nebyl jsem na tom nějak špatně, ale rozdíly v trénincích tady a tam jsou. Myslím, že jsem na tom byl dobře. Ze začátku byly přátelské zápasy, kde tempo nebylo vysoké jako v potom v sezoně a v play off. Jak začaly první mistrovské zápasy, už to bylo trošku náročnější, ale zvykl jsem si rychle, nebyl to tak velký problém.

„Myslím, že jsem si byl jistý, co liga obnáší, až před mojí druhou sezonou.“

Jak pro vás bylo náročné cestování?
Je hodně náročné, jsou to neskutečné dálky, nejdelší trip byl čtyřiadvacet hodin v autobuse. WHL má největší cestování ze všech lig, které tam jsou. Nejhorší to bylo první rok, když jsme byli deset hodin v autobuse, potom jsme museli ve čtyři ráno v mínus patnácti vyklidit autobus a odnosit všechny věci. Každý si to tam první rok musel prožít a já nebyl výjimkou.

Co jste dělal při dlouhých cestách?
Poslouchal jsem písničky nebo jsme se spoluhráči koukali na filmy. Celkově jsme se snažili najít si nějakou zábavu, aby to rychleji uteklo.

Jaká byla poslední sezona?
Rozdělil bych ji na dvě části. V první jsme jako tým byli hodně úspěšní, ale z druhého pohledu to nebylo po osobní stránce úplně ono. Ne, že bych hrál hrozně, nebo seděl na střídačce, ale nedařilo se mi tolik bodově. Měl jsem veliká očekávání a byl jsem na sebe tvrdý, takže mě mrzelo, že to bodově nebylo jako v Plzni. Po herní stránce jsem byl ale spokojený.

Proč jste vyměnil Kamloops Blazers za Moose Jaw Warriors?
Seběhlo se to hrozně rychle, brzo ráno mi zazvonil telefon, jestli se můžu dostat na stadion. V tu chvíli mi tak nějak v hlavě začalo probíhat, čeho by se to mohlo týkat, protože to byl poslední den přestupů. Nebylo to nějaké oznámení typu: „Hele, my tě nechceme, tak jsme tě vyměnili.“ Byla to debata o možnosti mě vyměnit do týmu, kde bych měl větší roli a celkově vyšší postavení v týmu, který o mě má veliký zájem. Zeptali se mě, jestli chci přestoupit, nebo ne. Přemýšlel jsem o tom a popravdě se mi moc nechtělo, ale když se na to koukám zpětně, bylo to dobré rozhodnutí. Jsem rád, že jsem to udělal, a nelituju toho, protože jsme sice nebyli tak úplně vysoko jako tým, ale – nechci teď znít egoisticky nebo namyšleně – osobně mi to opravdu hodně pomohlo. Jenom škoda, že týmově nám to nevyšlo, protože jsme byli dobrá parta kluků, ale byli jsme hodně mladí, to byl největší problém.

„Nebylo to nějaké oznámení typu: ‚Hele, my tě nechceme, tak jsme tě vyměnili.‘ Byla to debata.“

Jak bylo náročné přesunout se mezi dvěma kluby?
Popravdě ani moc ne. Sedl jsem do letadla a za dvě hodiny jsem byl v novém. Spoluhráči i rodina mě zase přijali velice dobře, a to je důležité. Jen ta zima – přiletět do mínus čtyřiceti není úplně příjemné.

Změnila se nějak vaše pozice v týmu, jak bylo avizováno?
Byl jsem oproti klukům starší, takže jsem se jim snažil pomáhat na ledě i mimo něj. Celkově i vedení říkalo, ať se nebojím vystupovat v kabině a chovat se jako lídr týmu, i když jsem z Evropy.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Se svými výkony jste zpětně spokojený?
Ano, jsem. Měl jsem kolem sebe super kluky, úžasnou rodinu, takže se potom hraje lépe. Na ledě jsme si se spoluhráči sedli taky, ale furt je přede mnou dlouhá cesta. Nic nekončí, i když sezona skončila, jak skončila, furt musím makat a posouvat se dál. Po bodové stránce to vždycky může být lepší, ale jsem rád, že se mi bodově podařilo zvednout. Trenér i já jsme měli z mé hry dobrý pocit. Když pak skáčou body, hned se hraje lépe, takže si toho vážím a jsem za to vděčný.

Jak jste trávil začátky nouzového stavu?
Hodně času jsem trávil s rodinou, protože jsem ji dlouho neviděl, ale i s kamarády jsme se domluvili a šli si zahrát hokej na ulici, jako když jsme byli malí. Navíc nejsem typ, který by dokázal celý den ležet, rád jezdím na kole, zahraju si tenis anebo pomáhám doma, s čím je třeba.

„Hodně času jsem trávil s rodinou, protože jsem ji dlouho neviděl, ale i s kamarády jsme se domluvili a šli si zahrát hokej na ulici, jako když jsme byli malí.“

Jak teď probíhá vaše příprava s Plzní?
První dny byly těžké, protože jsem nebyl úplně v tempu, v jakém je příprava. Je to dřina, která k tomu patří, a tak to prostě je. Pokud chceme být úspěšní, musíme to dělat, i když je to nepříjemné. Teď už je to lepší, fyzicky se cítím dobře, takže doufám, že budu dobře připravený na další sezonu.

Je pro vás speciální vrátit se do Plzně a trénovat tam?
Je hezké být někde, kde jsem hrál v dětství. Starší kluky jsem moc neznal, ale pár jich tam je, se kterými jsem hrával, takže máme takovou skupinku mladých. Jsem moc rád za možnost trénovat v Plzni.

„Pokud by to dopadlo, že bych nemohl odletět, určitě bych chtěl hrát v Plzni. Ale teď neznám odpověď, takže se na sobě snažím pracovat.“

Máte to jako šanci udělat sestavu ve Škodovce, nebo se budete vracet za moře?
Bylo by hezké hrát zase v Plzni, ale nechci tvrdit, jak to všechno bude. Jestli se otevřou hranice a bude možnost vrátit se zpět do Kanady, uvidíme, jak se situace vyvine. Pokud by to dopadlo, že bych nemohl odletět, určitě bych chtěl hrát v Plzni. Ale teď neznám odpověď, takže se snažím na sobě pracovat a potom se rozhodne, kam povedou moje další kroky. Pořád jsem relativně mladý, takže není kam spěchat.

Jak vidíte svoji kariéru v dalších letech?
To je docela zajímavá otázka. Jsem trpělivý a snažím se pořád pracovat naplno. Nějaké sny mám, ale ty si nechám pro sebe. Teď tomu nechávám volný průběh a uvidíme, jak to vše bude dál, od toho se potom můžu odrazit.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz