Lidi nezajímá umělecký dojem, tvrdí střelec Nový. Jágrovi rád pomůže

Foto: Karel Švec, ČSLH

18. září 2019, 12:50

Václav Jáchim

Jako kladenský patriot měl na jaře ohromnou radost z návratu Rytířů do nejvyšší soutěže, teď Milan Nový naplno prožívá zápasy, drží palce a také vnímá nedostatky. „Nesmí nám ujet vlak, kluci se potřebují rychle chytit," říká. Nejlepší střelec naší hokejové historie si zatím moc radosti neužil, Rytíři jsou poslední, na kontě mají dvě jasné porážky. „Musíme co nejdřív vyhrát, to je jediný lék na sebevědomí," dodává.

Dvojnásobný mistr světa z tribuny sleduje své následovníky, zajímá ho pochopitelně Tipsport extraliga celkově i reprezentace.„Naším největším problémem poslední doby je podle mě koncovka. Šance máme, ale neproměňujeme je. Tvrdím, že když budou naši hráči poctivě trénovat střelbu, zlepšení přijde. To platí pro Kladno i pro národní tým," povídá v rozhovoru, v němž mluví o střeleckém umění, o kladenském smyslu pro realitu a třeba i o tom, co před časem poradil Radko Gudasovi.

Co je pro Kladno po návratu do nejvyšší soutěže nejtěžší?
Ani bych neřekl, že to je tempo utkání, ale extraliga je daleko kvalitnější soutěž. Hráči tam mají daleko větší zkušenosti a trestají každou chybu. Také si myslím, že soupeři mají lépe propracovaný herní systém. Kdo dostává hodně gólů, nemůže být v tabulce vysoko. To platí v soutěži, na reprezentační úrovni i u nás starých pánů. Rytíři byli pět let v první lize – a to je znát. Ale musejí se co nejdřív zvednout, protože zápasy jdou rychle za sebou. Je to těžké. Na góly se hodně nadřeme. Ne že by kluci neměli šance, ale koncovka vázne. Tempo je rychlejší, hráči jsou chytřejší a  brankáři kvalitnější.

Kladenský tým doznal některých změn, už v něm nejsou třeba Plekanec nebo Vampola, jádro ale zůstalo. Co myslíte, bylo by třeba kádr posílit?
Řekl bych, že kladenští kluci se budou zlepšovat. Redlich, Machač nebo Strnad, to jsou extraligoví hokejisté. Neříkám první lajna, ale druhá nebo třetí určitě. Rytíři musejí víc bránit, na Kladně trénuje Saša Salák. kdyby šel chytat, hodně by pomohl. Jirka Holeček říká, že dobrý gólman je 50 procent. Jarda Jágr tvrdí, že u nás v Kladně to dělá 60 procent i víc (usměje se).

Jaromíra Jágra nepustilo do úvodních zápasů zranění, to Rytířům samozřejmě také nepřidalo.
No jistě! Věřím, že bude hrát co nejdřív. Kdyby mohl už v pátek do Varů, bylo by to skvělé. Když Jarda hraje, váže na sebe soupeře. A ti mladí kolem něj mají větší sebevědomí.

Je znát i to, že když je Jágr na ledě, ostatní šlapou na maximum a pod dohledem svého šéfa tam nechají všechno?
No, kéž by. Nevím. Šel jsem se kouknout na trénink, bylo na něm pár hráčů, ostatní odpočívali. Pardon, ale jak mohou mladí odpočívat, když je začátek sezony? S Jardou jsme se bavili. Oba jsme hráli NHL, tam žádné volno není. Když není organizovaný trénink, hráči chodí sami. Na led, do posilovny. Pamatuju si, jak Mike Gartner nedal za Capitals dva zápasy góla. Řekl mi, pojď, nahraješ mi 70 puků, musím dělat střelbu. Chápate? Takovej borec, mohl by se na to vykašlat. Ale šel, dělal to!

Měli by Rytíři víc máknout?
Mladí kluci sami od sebe asi nepřijdou. Což je dost smutné. Nejsou to žádné hvězdy. Pokud nechtějí být lepší, no tak je asi třeba jim to nařídit. Přijdete odpoledne, bude se pilovat střelba! Protože Kladeňácí mají s proměňováním šancí veliké problémy. Já našim dobrým hráčům povídám: „Hele kluci, jsem tam nahoře na tribuně nervózní, pořád jezdíte a góly nedáváte. Jak to řešíte?" Víte, co mi jeden z nich řekl? „Pane Nový, já se rozjedu a dám bombu." Tohle když slyšel Jarda Jágr, tak se chytil za hlavu. Je to možný? No jak pak můžou dát góla?

Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Dnešní hokej je velmi rychlý, v extralize rozhodují maličkosti, detaily. A moment překvapení.
Přesně! Dneska je to těžší než za našich časů. Hra je neporovnatelně rychlejší, gólmani mají velkou výstroj. My když hráli, v bráně bylo místa mnohem víc. Pro střelce to bylo jednodušší. Dát dneska gól, to je větší kumšt, a ti kluci ani nepřijdou, aby to potrénovali.

Vy jste byl rozený střelec i díky tomu, že jste trénoval až extrémně?
Ale Jarda také trénuje hodně a přitom všichni roky víme, že je nejlepší. Dělal i střelbu, zlepšil ji i v pozdním věku a začal dávat víc gólů. Protože chce a přijde. Mladým to do brány nepadá, no tak jdu a v tréninku si to vyzkouším. Protože v zápase už je pochopitelně pozdě.

Jaké jste po postupu do TELH vnímal v Kladně očekávání? Převládal optimismus nebo spíš obavy?
Myslím, že fanoušci na Kladně jsou prima. Jsou to realisté, řekl bych. Pravda je, že tým v přípravě dost prohrával a inkasoval hodně branek. Je třeba se rychle zkoncentrovat, protože mladí hráči získají sebevědomí jedině tak, že se začne vyhrávat. Jenže vítězství samo nepřijde, to si musejí vybojovat. Musejí padat do střel, vracet se, pomáhat obráncům a gólmanovi.

Baráž odpadla, poslední tým rovnou sestoupí. Jakákoli větší ztráta by byla nepříjemná a možná i zásadní.
No samozřejmě! Kluci by k tomu měli takhle přistupovat. Myslím, že trénovali dobře. Ale jedna věc je mít kondici, a druhá umět to prodat v zápase. Možná by stálo za úvahu zvolit i trošku jinou herní strategii. Když nemáme na to, abychom lítali tam a zpátky, tak co vyjít z obrany. Z poctivosti. Byl jsem na přípravě s Plzní. Hezký hokej, s nadsázkou. Nahoru a dolů, osmá minuta – a prohráváme 0:4. Pokud vidím, že Plzeň má Gulaše, Mertla, tak to tam a zpátky asi nemá moc smysl, ne? Když já přišel do kladenského áčka, pan Prošek říká: „Bažanti, buďte na ledě 35 až 40 vteřin, stačí nám od vás 0:0." Kdyby takhle teď Rytíři hráli a pomáhali defenzivě, tak třeba prohrají. Ale o góla! Víc si musejí pomoci.

Jak se vám obecně líbí kvalita extraligy?
Myslím, že je dobrá. Na to, kolik máme hráčů v cizině, tak určitě! Viděl jsem v televizi zápas Sparty s Plzně. Jsme na začátku soutěže, ale to bylo nádherné utkání. Tyhle týmy mají individuality, což samozřejmě souvisí s ekonomickými možnostmi. Ale i tak se dá hrát dobrej hokej! Vezměte si Olomouc. Dobře brání, mají gólmana. Nemají problémy se záchranou, pokaždé postoupí do play off. Město jen o něco větší než Kladno, nemyslím si,  že by měli nějak výraznější rozpočet. Asi zvolili hru a taktiku, která přináší úspěch. Proti Olomouci hraje každý nerad.

Za vašich dob panovala velká konkurence. Souhlasíte s tím, že když současní mladí hráči skutečně chtějí, prosadí se snáz?
Kdyby v extralize zůstali Hertl, Pastrňák, Krejčí a všichni ti kluci, které máme po světě, z každého týmu extraligy by ji hrálo maximálně tak pět kluků. Ale tohle je realita, celosvětový jev. Kdyby mně někdo ve třiadvaceti letech umožnil odejít do NHL, tak jdu. To je jasný, ne? Pro hráče z domova platí, že pokud na sobě dělá, možnosti má veliké. Podle mého je třeba těm klukům jednak víc věřit, protože každý má jiný vývoj a jiné předpoklady. Jednak to záleží na každém jednotlivci, co pro to udělá. Vždycky mě nadzvedne, když mi trenéři mládeže o někom v souvislosti se zakončením řeknou, že to v něm není. Jak to vědí? Pokud to bude trénovat, místo pěti gólů dá devět. V týmu máš patnáct podobných kluků, když se každý z nich zlepší, branek bude přece víc! Zakončení, to je velká bolest většiny českých hráčů.

Na klubové i reprezentační úrovni, to je pravda.
Máme spoustu šancí, mraky střel. Ale v klíčových zápasech nedáme. Proč tedy koncovku netrénují? Lidi nezajímá umělecký dojem. Ani to, jak kdo bruslí. Chtějí vždycky branky. Tam je naše slabina, gólů dáváme málo.

Je to jenom tréninkem?
No podle mě jo! Hele, já měl obyčejný dřevěný kříž, dneska máš možnosti, technické pomůcky, jak střelbu dělat. Mám kamaráda, jehož kluk kope za Slavii. Říkal jsem mu, jak jsem trénoval. Neříkal nic – a později mě pozval k sobě. Jeho syn kopal na bránu, v níž měl Buffona. Po zemi, jeden vingl, druhý vingl. Stokrát to opakoval, každý den. A v zápasech začal dávat góly! Dostal to do sebe, má to v hlavě. Tohle prostě funguje!

Co má mít správný kanonýr především? Pohotovost, umění napálit puk bez přípravy?
To je ono! Nesmíš čekat! Já vidím naše kluky, dostanou puk, jen malinko počkají, jenomže ono se to zavře. Bavil jsem se na starých pánech s Leo Gudasem. Říkal jsem mu, že má dobrého kluka, výborného obránce, který ale nedával moc branek. Pak jsme se s Radkem potkali chvíli poté, jak ho v létě vyměnili do Washingtonu. Potvrdil mi, že střelbu začal trénovat. A ohromně stoupl, protože tvrdost mu zůstala, ale k tomu má góly a nahrávky. Jednoznačně tomu věřil. Kdyby u nás v Kladně kluci takhle makali, půjdou nahoru. Já jsem Jardovi Jágrovi říkal,  že mu v tomhle rád pomůžu.

Foto: Facebook Rytíři Kladno

Piloval jste střelbu s velkou vervou i v době, kdy jste vyhrál mistrovství světa a dal gól Kanadě na památném Canada Cupu 1976?
Určitě. Opravdu! Trénují to i dnešní kluci, jen tam možná není takové úsilí. Ti nejlepší makají na sto procent. Pamatuju si, jak Jarda Jágr mlžil, velcí hráči to dělají. Ve střelbě se zlepšil, ale pořád říkal: „Milane, to je hokejkou." A takový podobný kecy. Pak mi to ukázal a já pochopil, že jeho střela je jiná, než bývala. Ví, co má dělat. Byl a je to velikánský hráč, dobře si uvědomuje, že to bez gólů nejde. Nikomu to neříkal, ale zapracoval. Když bude mít k sobě dobrého centra, góly bude dávat dál. O tom nepochybuju! Ptám se, proč na střelbě nedělají ti, co by to potřebovali. Jestli dá Jarda deset nebo dvacet gólů, to bude třešnička na dortu. Co ti ostatní? V tom vidím největší problém. Máme dobré kluky, všechno. Ale když ty góly dávat nebudeme, a tím myslím na všech úrovních, no tak nás medaile zase minou.

Jako bývalý střelec občas asi v hledišti nebo u televize koukáte, jaké šance také lze zazdít, že?
Nikdy nebudu říkat takové to, jak bývalo za našich časů. Pravda je, že dávat góly je kumšt. Dáte hráčům puk do palebné pozice a chcete po nich, aby stříleli nahoru a dolů, do konkrétního místa. Jenže puky letí mimo, třeba metr vedle. Trefit to malé místečko zase není tak snadné (směje se). Obráncům řeknete, aby poslali puk po ledě útočníkovi na teč. Bek dá bombu a trefí vás sem (plácne si do čela). Chce, abych to dal hlavou?

Jiří Holeček tvrdí, že pokud střelec při současném stylu chytání zvedne puk nahoru, má velkou šanci, že z toho bude gól.
Jirka to myslí v nadsázce, ale tak jednoduché to není. Gólmani mají obrovskou výzbroj a na ledě je všechno hrozně rychlé. Já se dostal do šance a měl na ni čas. Dneska se v utkání naskytne jen několik příležitostí a promění ten, kdo to má natrénované. Na nic nečekáš a z první ji tam pustíš! Ale musíš ji pustit někam, kde ty góly padají. Mezi nohy, dvě dolů, dvě nahoru. Tohle když budeme cvičit, tak dvacítka a osmnáctka nebudou čtvrté, páté nebo šesté, ale udělají třeba medaili. Tam zaostáváme. Ne, že by ti kluci nechtěli, ale někdo jim musí ukázat, jak ty góly dávat. A fakt tvrdím, že to do sebe dostanou jedině tréninkem.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz