Limitní výkon nejde potvrzovat pořád, ví Čelanský. A co kontumace?
Foto: Martin Voltr
Dorostenci Havlíčkova Brodu si mohli klidný závěr sezony vybojovat dříve, ale nakonec uhájili extraligovou příslušnost až v baráži. Náročnou, i když ne nejtěžší sezonu, hodnotí hlavní trenér Jiří Čelanský, jehož mužstvo dále povedou jen Miroslav Duben a Radovan Biegl.
Jak moc se vám ulevilo, když už bylo o záchraně jasno?
Samozřejmě se nám ulevilo, protože jsme sezonu měli rozjetou už v nadstavbě D, kde nám to bohužel nevyšlo o tři body. To bylo pro kluky takové první zklamání, že se to neuhrálo v předstihu a sezona nebyla v klidu daleko dříve. Druhé velké zklamání byla skupina o baráž, do které jsme potom nakonec spadli. V baráži jsme v podstatě po třech zápasech měli jistotu udržení, ale vyplynulo na světlo světla, že jsme pochybili v případě startu jednoho hráče, který měl střídavé starty do nižší soutěže. Po 15. prosinci nám nastoupil jinde než v mateřském klubu, což beru sám na sebe. Bylo to pro mě největší zklamání v mé kariéře, protože jsem to tímto krokem mohl klukům zkazit. Jsem strašně rád, že hned v dalším zápase se nám povedla extraliga zachránit i díky tomu, že Třebíč doma zaváhala. To byla určitě úleva.
Co chybělo, abyste si klid vybojovali dřív než až v baráži?
Vezmu celou sezonu. Základní část jsme rozehráli velmi dobře a po nějakých prvních deseti zápasech jsme byli na postupových příčkách, ale už od začátku jsme věděli, že pro nás bude sezona hodně složitá a dlouhá i kvůli šířce kádru. Nechci to nějak zlehčovat, ale v podstatě kdo byl k dispozici, hrál. Měli jsme velmi málo kluků, kteří by byli k dispozici na doplnění týmu a vytvořili dostatečné konkurenční prostředí. Rozhodla šíře kádru a další věcí bylo, že nám to bodově táhla dvě až tři jména. Když pravidelně nebodovala a neuhrála nám zápas, tak jsme velmi těžko šahali po bodech.
„Bylo to pro mě největší zklamání v mé kariéře, protože jsem to tímto krokem mohl klukům zkazit.“
A v nadstavbě?
V momentě, kdy se sezona rozdělila, tam byl rozdíl oproti týmům ze stabilních akademií. Nic si nenamlouváme. My jsme byly tým, který bojoval, a když se všechno sešlo, hráli jsme velmi urputně. Troufnu si tvrdit, že jsme hráli i dobře systémově, ale tímhle stylem hry to není na to, abychom v takové konkurenci pravidelně sbírali body. V uvozovkách jsme byli schopní porazit každého, ale muselo se nám absolutně všechno sejít. Výkon všech hráčů musel být skoro limitní, abychom bodovali s týmy, jako byly v základní skupině třeba Sparta a Hradec Králové. To se nám někdy povedlo, ale pravidelně každý zápas tohle potvrzovat je nejenom pro kluky, ale i v dospělém hokeji velmi těžké.
Byla to vůbec nejtěžší sezona?
Už jsem si zažil i těžší sezony, i když to nebylo v mládeži, ale v seniorském hokeji. Mladí kluci mají mysl ještě nezdeformovanou, prohrají třeba i důležitý zápas, ale druhý den o tom nevědí a jdou do toho s čistým štítem znovu. U dospělých je to trochu jiné, tam už si je každý vědom toho, že každé zaváhání v rozhodující fázi může stát tým místo v příslušné soutěži. Tohle jsem u dorostenců necítil. Já osobně jsem zažil po psychické stránce i těžší sezony.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je vámi zmíněná problematika šířky kádru věc, na kterou byste se chtěl zaměřit?
Jsme provinční klub, který každoročně hraje o udržení extraligové příslušnosti. Je to spojené i s podmínkami, které můžeme na klubu, jako je Havlíčkův Brod, apriori nabízet. Za druhé bychom extraligu samozřejmě chtěli hrát na co největší počet místních kluků a odchovanců. V takovém konkurenčním prostředí je to však velmi těžké. Povede se vždycky jeden ročník, kde jsou tři až čtyři kluci, kteří tu výkonnost opravdu mají, ale pak je rok až dva výkonnostní propad, se kterým je koketování s extraligou nereálné.
Jaké byly aktuální ročníky dorostenců?
Teď ročník 2005 byl v Havlíčkově Brodě slabší počtem i úrovní od samého začátku. Už od nejmenších kategorií kluci výsledky dlouhodobě neměli a hlavně jich bylo hrozně málo. Ročník 2006 je o něco silnější, ale uvidíme, kdo v týmu zůstane a kdo v týmu nezůstane. Jak to bývá, kluci a hlavně rodiče se snaží nepromarnit vábení větších klubů a v uvozovkách nepozastavit kariéru svého kluka. Uvidíme, kdo z uplynulé sezony v kádru z 2006ek zůstane a kdo bude mít zaječí úmysly.
„Jsme provinční klub, který každoročně hraje o udržení extraligové příslušnosti.“
Blýská se v devítce na lepší časy?
Stejně jako pětky, tak ani ročník 2007 pro nás není silný. Myslím, že budeme mít problémy, nicméně budeme kádr doplňovat a uvidíme, na co to bude stačit. Pro sedmičky to bude první rok, kdy se setkají s dvouročníkovou konkurencí, navíc budeme dělat try out. Kdo bude mít ochotu a chuť se tady porvat o místo, seriózní šanci, aby se mohl ukázat, dostane. Uvidíme, netroufnu si tvrdit, kdo z našich sedmiček nakonec tým udělá.
Bude pro vás i do dalšího ročníku hlavním cílem udržet nejvyšší soutěž?
Bude, samozřejmě, nic jiného. Bude to o tom, abychom zapojili co nejvíce místních kluků, takže věřím, že se budeme rvát do posledního hráče o extraligovou příslušnost. Já osobně už dorost trénovat nebudu, trénovat ho budou Míra Duben a Radek Biegl, ale v klubu zůstávám.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
