Litoměřice? Nejlepší, co mohlo nastat, soudí Novák. Kubíčka se občas bojí
Foto: Martin Voltr
Když se před čtyřmi roky hokejový svaz dohodl s Litoměřicemi na spolupráci v rámci projektu Dukla, ani nemohl tušit, jak se bude vzhledem k nepříznivým okolnostem ve světě hodit teď. I vlivem pozastavených soutěží za mořem už ve Stadionu působí třináct mládežnických reprezentantů.
V závěrečné vlně posil přišli na sever Čech tři talenti z Českých Budějovic – Matěj Toman, Šimon Kubíček a Pavel Novák. „Teď se soustředím na to, že hraju v Litoměřicích, a co bude nebo nebude, to bohužel neovlivním a nesoustředím se na to,“ líčí poslední jmenovaný.
Celé nejisté období pro vás dopadlo tak, že sezonu začínáte v Litoměřicích. Jak jste za to rád?
Určitě jsem rád, že můžu hrát a dostávat hodně prostoru v Litoměřicích. Klub hodně pomáhá mladým. Hodně trénujeme, máme tady super podmínky a všechno, co k hokeji potřebujeme. Jsem moc rád, že jsem dostal tu příležitost.
Připadala pro vás v úvahu ještě nějaká jiná varianta?
Já jsem se připravoval s Motorem, tam jsme se ale bohužel bavili, že bychom se do týmu pravděpodobně nevešli. Nebo by ty pozice nebyly takové, jaké bychom chtěli. A jelikož pan Mlejnek dbá na to, abychom všichni byli pořádně připraveni do dvacítky, tak chtěl, abychom hráli někde, kde nás bude mít pod dohledem a kde budeme hrát na těch pozicích, jaké potřebujeme.
Zatím pro vás tedy extraliga visela vysoko a lepší je mít prostor o soutěž níž.
Bylo by pro mě super, kdybych si mohl zahrát extraligu, ale nedá se nic dělat. Musím makat, abych se tam třeba propracoval postupem času. Víc už to neovlivním.
Jinak vám ale návrat Motoru do extraligy musel udělat velkou radost, že?
Jelikož jsem tam strávil poslední tři roky před odchodem do Kelowny, tak to pro mě byla velmi dobrá zpráva. Zažil jsem tam jeden rok, kdy jsem hrál baráž za áčko, a tehdy to bohužel nevyšlo. Strašně jsem si přál, aby postoupili a aby extraliga byla na správném místě. Je to super a budu Motoru fandit.
Bude v Litoměřicích centrum mládeže? Junioři ze zámoří naskočí do Chance ligy
Určitě je pro vás příjemné, že jste z Budějovic nešel do nového týmu sám, ale s kamarády.
Jasně. Jsem tady se Šimonem Kubíčkem a Matějem Tomanem. A pak je tady spousta dalších kluků, se kterými se známe z nároďáku, jako jsou Filip Koffer nebo Honza Mlčák. Je to zhruba půl na půl, půlka starších a půlka mladších. Máme dobrou partu.
Odehrál jste dva přípravné zápasy, ten první okamžitě po příchodu. Jaký jste z něj měl pocit?
Myslím, že jsme hráli dobrý zápas. Já osobně jsem v neděli večer přijel a v pondělí jsem hrál. Týden předtím jsem pořádně netrénoval, protože jsem byl v karanténě kvůli koronaviru v Motoru. Bylo to pro mě náročné, ale povedlo se.
Navíc jste dal gól hned po dvou minutách. Dovedu si představit, jak vás psychicky nakopl.
Určitě. Je lepší, když se trefíte hned takhle na začátku, než když vám to tam několik zápasů nespadne.
Tečoval jste ránu Šimona Kubíčka, který se později takhle trefil ještě dvakrát. Váš dlouholetý parťák byl hodně vidět, co na něj říkáte?
Řekl bych, že Šimon je takový prototyp moderního obránce. Velmi dobře do útoku, velmi dobře v obraně. Já osobně nemám rád, když proti němu hraju, protože proti němu se hraje opravdu špatně. Jakmile přejede do útočné třetiny, tak střílí švihem i golfem, a vždycky je to nebezpečné, protože má výbornou střelu. Je lepší hrát s ním než proti němu.
Už jste si na ty střely zvykl a snažíte se vždycky clonit a tečovat?
Abych se přiznal, občas se trochu bojím, jak to střílí z voleje (usmívá se). Ale on když ví, že tam stojím, tak se to snaží dávat švihem, aby mě náhodou nezranil (směje se). Při přesilovce samozřejmě všichni víme, že Šimon má dobrou střelu, takže tam to hodně využívá.
Foto: Kateřina Kundertová
Jak to přesně vypadá s vašimi dalšími plány během podzimu?
Abych řekl pravdu, tak nic neplánuju. Byl bych rád, abych byl vybraný na draftu a abych se v prosinci podíval na mistrovství. Teď se soustředím na to, že hraju v Litoměřicích, a co bude nebo nebude, to bohužel neovlivním a nesoustředím se na to. Budeme to řešit v průběhu sezony podle toho, co pro mě bude nejlepší.
Aktuálně jsou pro vás Litoměřice z hlediska hokejového vývoje asi nejlepší možnou variantou, že?
Určitě. Pro nás evropské hráče je dobré, že vůbec máme kde hrát. V Severní Americe je situace, jaká je, prostě se nehraje. Neuděláme nic. Teď chci vyhrávat s Litoměřicemi a jak se to dál bude vyvíjet, nikdo z nás neví.
Věříte, že mládí a elán vašeho týmu může na některé starší a zkušenější týmy platit?
Byl bych strašně rád, kdyby to tak bylo. Já jsem tady ale rok nehrál, takže nedokážu odhadnout, jak ta soutěž vypadá, jak je kvalitní a jaké jsou tam týmy. Teď se všechno změní, protože v Chance lize bude víc mladých hráčů. Já doufám, že budeme hrát hodně vysoko a bude se nám dařit, ale netroufnu si nic odhadovat. Musíme makat a myslím, že to půjde dobrým směrem.
Blíží se atmosféra týmu té ve dvacítce? Ještě navíc když vás koučuje i pan Mlejnek?
Ano, myslím si, že to je dost podobné. Pan Mlejnek tady má většinou jeden vstup do tréninku a s námi, co jsme ve dvacítce, hodně komunikuje. Takže pro mě je to možná nejlepší, co mohlo nastat. Jsem hodně na očích a mám výborné podmínky.
Share on Facebook
