Litoměřický předseda Sadil před MSJ: První liga má být zahlcena mladými

Josef Koláček a Tomáš Urban | Foto: Martin Voltr

Také letos měl juniorské reprezentaci v přípravě na mistrovství světa pomoci svazový projekt Dukla. Do nominace nakonec proklouzlo sedm hráčů, jež Litoměřicemi prošli v této sezoně, a další čtyři, kteří v akademii působili loni.

Osud projektu v ročníku 2021/22 přitom na jaře vypadal hodně nejistě. Vzhledem k rapidnímu zužování soutěží všechno nasvědčovalo tomu, že kluby si své kmenové hráče budou chtít nechat, aby jim pomohly k záchraně juniorské extraligy.

Nakonec ale Litoměřice přece jen získaly řadu mladíků – a pro ostatní kluby je k zamyšlení, že i s jasně největším prostorem pro juniory patří na druhé místo Chance ligy...

Talentům teď bude klubový předseda a šéf svazové akademie Daniel Sadil držet na dálku palce, aby se v Kanadě ukázali v dobrém světle.

Jakou roli z vašeho pohledu plnil projekt Dukla v letošní sezoně, kdy jsme čekali, že juniory nebude nikdo moc chtít do první ligy pouštět?
Po loňské úspěšné sezoně přišla sezona zužování juniorských soutěží, takže mně všichni prorokovali, že sem mladé hráče nedostanu. V mezidobí před začátkem letní přípravy jsem intenzivně hovořil s manažery, vysvětloval a ukazoval příklady hráčů, kteří Litoměřicemi prošli a teď hrají třeba extraligu. Nakonec jsme přivedli hráče, kteří s námi jak absolvovali letní přípravu, tak potom i šli na led. Musím také vyzdvihnout práci agentů, která podle mě sehrála velkou roli. Věřím, že agenti vidí práci akademie v Litoměřicích jako pozitivní pro vývoj jejich hráčů. Po naší domluvě jsme kontaktovali kluby, které nám hráče postupně uvolňovaly. V srpnu byly i chvíle, kdy se v naší sestavě objevovalo kolem deseti mladých hráčů.

A s počtem, který se zapojoval do ostrých zápasů v sezoně, jste spokojený? Nebo jste si představoval, že jich bude hrát ještě víc?
Jak jsme říkali v minulých letech, je potřeba, aby kolem těchto mladých hráčů bylo minimálně deset starších. Ať už hodně zkušených, kteří mají něco za sebou, nebo středního produktivního věku, o kterých si myslím, že ještě budou hrát i nejvyšší soutěž. Je strašně důležité, jak poskládáme ten základ, a k němu je podle mě adekvátní stavět dva útoky mladých hráčů a dva obránce. V některou chvíli se tady objevilo až dvanáct juniorů, takže bylo důležité i to, že neměli místo zadarmo a museli o něj bojovat.

Reprezentanti U20 v projektu Dukla

Nominovaní na MS:

Ostatní:

Vím, že na kluby nemůžete tlačit. Ale zkoušeli jste se s nimi bavit v tom duchu, že juniorská extraliga zkrátka připraví jejich hráče hůř než první liga? Jak pro mistrovství dvacítek, tak obecně pro další hokejovou cestu?
Samozřejmě. Já jsem přesvědčený, že úroveň první ligy v českých podmínkách je velice dobrá. Za posledních pět let se snažím co nejvíc sledovat mladé hráče v Česku. V žádném případě nechci říct, že juniorská soutěž je špatná, ale jestli mi někdo chce tvrdit, že juniorka připraví hráče do dospělého hokeje nebo na mistrovství dvacítek stejně jako Chance liga, tak s ním v žádném případě nemůžu souhlasit. Úroveň zápasů v první lize je v mnoha případech velice vysoká. Když hráči, kteří nastupovali v Litoměřicích v dospělém hokeji, naskočili občas i do juniorských zápasů, byli tam vždycky hodně vidět.

Někteří si navíc během podzimu vypracovali pozici v extralize. Na to se vám asi dívá ještě líp, přestože je už „nemáte“…
Určitě. A co se týče našeho týmu, je pro mě obrovská odměna, když vidíte, že tým s osmi perspektivními mladými hráči v sestavě hraje naprosto vyrovnané zápasy s těmi nejlepšími z čela Chance ligy. Já pořád razím názor, že první liga by měla být zahlcená těmito mladými hráči. Netvrdím, aby to dostávali zadarmo, ale že pokud jim šanci dáme a oni si místo vybojují, tak to soutěži na kvalitě v žádném případě neubere. Když se podíváme na Koláčka a Urbana, kteří vedou juniorské bodování Chance ligy, tak hrají čtrnáct a půl minuty na zápas. Snažíme se, aby opravdu nastupovali a měli svoji úlohu.

Posunuli jste v něčem i tréninkový proces?
Řekl bych, že chceme daleko víc odpovědnosti od lidí, kteří ten trénink připravují. Provádíme daleko větší kontrolu, aby hráči opravdu pracovali tak, jak mají. Kondiční trenér je neustále testuje, jestli se zlepšují, na ledě jsou od toho samozřejmě trenéři, pak je tady fyzioterapeut, kontrola v posilovně… V letošním roce si ještě navíc Karel Mlejnek zval na dva odpolední tréninky týdně kandidáty dvacítky a společně s akademií dotrénovávali tak, aby tam byl opravdu znát posun. Myslím, že mladí hráči v Litoměřicích jdou rapidně nahoru.

Foto: hclitomerice.cz

Loni jste v rozhovoru před odletem na mistrovství dvacítek zmínil, že byste si přál malý zázrak. Použil byste stejná slova i letos, když víme, jak daleko je světová špička v této kategorii?
V podstatě musím říct asi úplně to samé jako loni. Vnímám výkonnost hráčů nominovaných z České republiky a jsem přesvědčený, že jich máme spoustu velice šikovných, kteří nastupují i v extralize. Pokud budu mluvit za litoměřické hráče, jsem přesvědčený, že jsou kondičně připravení velice dobře. Ale když se podíváme na soupisky, že náš nejlepší draftovaný hráč šel ze 48. místa, zatímco třeba Kanada má dvanáct draftovaných hráčů v prvním kole, tak z toho jdou samozřejmě obrovské obavy. Bohužel v současné době záleží hlavně na tom, abychom zvládli zápasy s Německem a Rakouskem. Držím ale palce, aby se nám mistrovství povedlo a aby bylo odměněno úsilí, které do toho dáváme například my v Litoměřicích nebo reprezentační trenéři.

Třeba Filipa Pešána v září hodně rozohnilo, jak čeští krajánci vyprávějí o tom, že se ve Finsku nebo Švédsku víc maká. Můžete říct tedy aspoň za sebe, že v prostředí litoměřického zimáku se maká na maximum?
Já jsem přesvědčený, že hráče trénujeme tak, aby tohle o Švédsku a Finsku říkat nemuseli. Aby řekli: Ano, my jsme se tady namakali a vytrénovali tak, že si myslíme, že jsme pro to nemohli víc udělat. Každý hráč, který sem přijde, ode mě slyší, že má obrovské štěstí, že jsme si ho vybrali a že má možnosti nadstandardních podmínek. Děláme pro kluky úplně všechno, aby mohli pracovat od rána do večera.

Bodování juniorů v Chance lize

A co je podle vás v českém hokeji potřeba zlepšit, abychom před odjezdem na mistrovství nemuseli mluvit jenom o čekání na zázrak?
Hlavním problémem je asi ten přechod z juniorky do dospělého hokeje. Když se budeme bavit o dvacítkách, to už jsou víceméně dospělí hokejisti, kteří mají mít sílu, rychlost, všestrannost. Ve své podstatě to mají být hotoví hokejisti. Je klišé a říká to každý odborník i rádoby odborník, že se v klubech málo trénuje. Já si prostě myslím, že by se mělo v juniorkách víc trénovat, protože když k nám hráč přijde a dostane ho kondiční trenér, tak první dva měsíce nedělá nic jiného, než že ho dává kondičně dohromady tak, aby byl připravený na seniorský hokej. Netvrdím, že tam nejsou výjimky, ale v globálu je to podle mě o tom, že by hráči měli v klubech daleko víc trénovat. A to není jenom na klubech, ale i na samotných hráčích. Když se pak vždycky dozvíme, že hráči ve Finsku nebo Švédsku lépe trénují, tak já si myslím, že to je především o jejich mentalitě. Oni tam najednou chtějí, kdežto tady mi připadá, že se nechají strhnout většinou a trénují jenom to, co jim stačí.

Ať to uzavřeme k Litoměřicím: Spřádáte už plány na dobu během mistrovství a po něm? Vždy dochází k poměrně citelné obměně mladých hráčů v projektu.
Tento týden jsme měli na try-outu pět hráčů, u kterých jsme chtěli vidět, zda by mohli hrát dospělý hokej a dostat se do našeho týmu. Pokud se rozhodneme, že ano, tak oslovíme jejich mateřské kluby a zkusíme se domluvit na tom, aby mohli naskočit a zalepit tu tradiční „díru“, která vznikne, když hráči odjedou na mistrovství světa dvacetiletých.

Foto: Martin Voltr

Je ve hře, že byste zase „pomohli“ osmnáctce a nasazovali i hráče ročníku 2004?
Určitě. Já preferuju mladší hráče, protože není nic lepšího, než aby ti hráči mohli být v programu delší dobu. Pokud svou silou a postavou zvládají dospělý hokej, tak proč ne. To, že se Litoměřice poprvé v historii dostaly i na první místo tabulky a teď jsou druhé, je obrovský úspěch a zadostiučinení. Nicméně v projektu je významné to, abychom tady měli co nejvíc mladých hráčů a připravili je co nejlíp pro dospělý hokej.

A když máte v tabulce tak komfortní pozici, mohlo by to juniorům po Novém roce dopřát slušný čas, ne? Vždycky něco pokazí, to je jasné, ale vy se v takovém případě nemusíte bát, že se namočíte do velkých problémů.
Ode mě nikdy trenéři neuslyší, aby nějakého perspektivního hráče zadržovali a ubírali mu minuty na úkor jiného, staršího hráče. Je ale velice důležité to, co už jsem říkal – aby si to hráči museli vybojovat. Není to tak, že když jsem v sedmnácti letech v Litoměřicích, tak automaticky musím hrát nějaké minuty. To jsou třecí kameny, které klukům neustále říkáme. Že oni mají obrovskou šanci, ale na druhou stranu se o ni musí poprat.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Chance liga
• Mládež
• MSJ 2022
• HC Stadion Litoměřice