Lukáš Klok byl hostem streamu. Mluvil o Arizoně, USA i návratu do repre
Lukáš Klok
|
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Obránce Lukáš Klok se téměř po roce vrací do národního týmu v plné síle a vyhlíží Švédské hry. S kompletním týmem se sešel na pražské Hvězdě, odkud ve středu vyrazí směr Malmö. Zadák v živém vysílání na Instagramu vyprávěl o aktuální nominaci, svých vyhlídkách směrem k MS, ale i letošní turbulentní sezoně, ve které vystřídal angažmá ve Státech, Švédsku i Švýcarsku.
O ÚVODNÍCH DNECH REPREZENTAČNÍCH SRAZŮ. Vždycky se s klukama sejdeme, máme s trenéry nějaké meetingy a videa. Někteří kluci tady jsou poprvé a někteří jsou třeba poprvé pod panem Jalonenem, takže je třeba jim vysvětlit systém a předat to, co od nás bude chtít na ledě. Taktiku na soupeře budeme probírat později, zatím nás spíš seznámil se systémem. Pak jsme šli na led a tam jsme to nacvičovali tak, aby si to člověk pořádně zažil. Někdy je systém podobný tomu, co hrají někteří kluci v týmech, ale vždy tam jsou nějaké změny, co se týče třeba oslabení, bránění středního pásma nebo založení útoku. Jak se s tím každý popere je hodně individuální, ale do národního týmu jsou vybíráni výborní hokejisté, kteří by se měli být schopni adaptovat.
O SVÉM NÁVRATU DO NÁRODNÍHO TÝMU. Pro mě to je vlastně po roce od olympiády, loni jsem se ještě účastnil kempů před MS, ale ze zdravotních důvodů jsem musel odstoupit. Už jsem mohl jet na Švýcarské hry, ale s Rögle jsme hráli Ligu mistrů a klub mě neuvolnil. Původně sice měli jet mladší hráči, ale s panem Jalonenem jsme si volali, jak jsem na tom, co se týče zdraví i hokejového života, protože moje sezona byla taková všelijaká. Řekl jsem mu, že jestli se mnou má nějaké plány, rád kdykoliv přijedu. Trochu jsem s tím tedy počítal a jsem rád, že jsem tady.
O NOMINACI A KOMUNIKACI S TRENÉRY. V minulosti trenéři obvolávali některé hráče dopředu, aby věděli, jak na tom jsou. Já jsem na tolika srazech ještě nebyl, takže nevím, jak to úplně chodí. Volal mi pan Hnilička a zajímal se, jak se mi daří, protože samozřejmě věděli o mých zdravotních problémech. Popovídali jsme si, věděl jsem, že mě mají v hledáčku a byl jsem připravený. Od té doby jsme ale hráli ještě pět zápasů a cokoliv se mohlo stát nebo změnit. Čekal jsem tedy až na oficiální nominaci. Číslo na pana Jalonena jsem neměl a když mi volal poprvé, když jsem opouštěl Švédsko, ještě z českého čísla, tak jsem byl docela překvapený.
„Popovídali jsme si, věděl jsem, že mě mají v hledáčku a byl jsem připravený.“
O PROSTŘEDÍ NA STADIONU HVĚZDA PRAHA. Na tento stadion jsem se nedostal ani v mládeži, takže jsem tam byl úplně poprvé. Je tam obrovská zima a tím, jak je zima venku, tak vevnitř je to o to horší. O prvním tréninku jsme tam docela promrzli, ani kvalita ledu nebyla asi to, co jsme očekávali. Trochu mi mrzly uši, když jsem viděl fanoušky a reportéry na stadionu v čepicích, nejradši bych si vzal jednu taky. I kluci z Olomouce říkali, že tam je fakt zima, a když to řeknou oni, tak už to něco znamená (směje se).
O SVÉ POZICI V TÝMU A SETKÁNÍ SE SPOLUHRÁČI. Už znám spoustu kluků, ať už z nároďáku nebo z jiných soutěží. S Honzou Kovářem už jsem něco odjezdil a nedávnou jsme proti sobě hráli ve Švýcarsku. S Kubou Jeřábkem už jsem taky něco odehrál, pak znám kluky z Třince, třeba Lukáše Jaška. Je to o tom se seznámit i s mladšími kluky, se kterými jsem se dřív nepotkal, a hlavně se vždycky těším na českou kabinu, až si pokecáme a posrandujeme. Speciální místo v kabině nemám, jak se tým i haly pořád mění. Hlavně nikdo nechce sedět vedle gólmanů, kteří s výstrojí zabírají hodně místa (usmívá se).
O ARÉNĚ V MALMÖ. Proti Malmö jsme za Rögle hráli derby a letos jsem tam stihl odehrát zápas, navíc jsem tam hrál Švédské hry i naposledy. Je to super prostředí, hala je spojená přímo s hotelem, takže se nemusíme nikam přesouvat a vlastně ani chodit venkem. Z hotelu projdete chodbami přímo k šatnám. Je to neobvyklé, ale hrozně pohodlné.
O SMLOUVĚ V NHL. Už po MS 2021, které se mi osobně celkem povedlo, proběhlo nějaké oťukávání a byla tam šance. Já jsem si ale po skvělé sezoně v minulosti ve Slovanu dal za cíl, že bych se chtěl vrátit do KHL, kde mě to opravdu bavilo. Takže loni jsem upřednostnil Rusko před Amerikou a sezona se mi povedla, navíc vyšla i nominace na olympiádu. Poté jsem tedy dostal další šanci jít zabojovat o NHL, což jsem konzultoval s opravdu velkou spoustou lidí, protože tam bylo strašně moc otazníků. Po obrovském zvážení i kvůli situaci v Rusku jsem se rozhodl, že tu výzvu přijmu. V Nižněkamsku se zachovali skvěle a uvolnili mě. Bylo tam i riziko skrz zdravotní problémy, protože v létě jsem podstupoval operace, ale jsem moc rád, že jsem to vyzkoušel.
„Byl jsem na kempu, poznal jsem kluky, kteří hrají NHL a zjistil jsem, jak tam vše funguje.“
O ANGAŽMÁ V ARIZONĚ. Byl jsem docela překvapený, že i když jsem podepisoval smlouvu, nedostal jsem se vlastně vůbec do kontaktu s manažerem. To mi nepřipadalo úplně ideální. Byl jsem na kempu, poznal jsem kluky, kteří hrají NHL a zjistil jsem, jak tam vše funguje. Arizona v té době neměla ani halu, zázemí tedy nebylo ideální, na farmě to bylo paradoxně asi lepší. Byla to zajímavá zkušenost, rozhodně ničeho nelituju a mám čisté svědomí v tom, že jsem to zkusil. Ale tímto směrem do budoucna už jsem to asi zakončil.
O ZKUŠENOSTECH Z USA. Měl jsem v minulosti trochu špatnou zkušenost a do Ameriky mě to pak nikdy moc netáhlo. Hrál jsem v USHL, tehdy jsem tam přiletěl ve dvě ráno, někdo mě měl vyzvednout na letišti, ale nikdo tam nebyl. Nikdo mi nebral telefon, takže jsem byl v noci v Pittsburghu na letišti v 18 letech sám a čekal, co bude. V týmu jsem pak potkal trenéra, který si ze mě dělal srandu, že neumím anglicky, i když si myslím, že ze školy, kde jsme měli přísnou paní profesorku, jsem uměl docela dobře. On se mě schválně ptal na věci, které jsem nemohl vědět, mluvil rychle a když jsem odpověděl špatně, dělal si z toho srandu, místo aby mi pomohl. Vůbec se mi nelíbí jejich přístup, že jsou Američani nejlepší na světě a všechno znají nejlépe. Přitom nemají ponětí, kde je Česká republika a jak vypadá Evropa, znají jen Rusko. My se učíme o amerických prezidentech, o jejich občanské válce a oni o nás nemají nejmenší tušení a přehled. Byl jsem v Americe tehdy sám, navíc doma mi onemocněl děda na rakovinu. Taťka mi po telefonu vše řekl na rovinu, obrovsky mě to vzalo. Chtěl jsem se vrátit, ale děda mi před odletem říkal, ať se nevracím, ať se děje cokoliv, takže jsem vydržel. Proto jsem rád, že máme akce jako O kapku lepší hokej, které dokáží v těchto případech pomoci. Jsem velký zastánce takových charitativních projektů.
O SVÉM NÁVRATU DO EVROPY ČI DO EXTRALIGY. Varianta návratu do extraligy tu byla, hodně jsem to řešil a vážím si všech nabídek, které jsem od top českých klubů měl. S některými zástupci jsem se dokonce sešel osobně a cítil jsem od nich opravdový zájem. Byl jsem v kontaktu i s manažerem Lukko Rauma, kde mám výborné vztahy. Nakonec rozhodlo to, že z domova to mám velmi blízko na letiště do Katowic, odkud létají přímé lety do Malmö nebo Kodaně, což je velmi blízko do Ängelholmu, kde sídlí Rögle. Měl jsem i lepší finanční nabídky z jiných týmů, ale pro rodinu z mého pohledu byla tohle nejlepší varianta.
O EPIZODĚ VE ŠVÉDSKU. Nakonec to bylo hokejově špatné rozhodnutí. Hned jsem dostal od trenéra najevo, že mě tam moc nechtěl, měl o mě zájem hlavně manažer. Od začátku jsme si nesedli, už kolem Vánoc jsem chtěl odejít, ale manažer řekl jasně, že mě nepustí. Věřil, že se to otočí, ale nic se nezměnilo, i když jsem odehrál některé dobré zápasy. S odchodem to ale pořád nevypadalo dobře, naštěstí agenti odvedli spolu s manažerem z Lugana skvělou práci a dotáhli vše do konce. Ani jsem s tím už nepočítal, ale nakonec mi pak v pět večer přišla zpráva, ať se sbalím a že večer letím do Milána. Tam jsem ještě musel projít zdravotní prohlídkou a kdybych neprošel, klidně jsem se mohl rovnou vrátit. Vše se ale zvládlo a hned po několika hodinách jsem jel autem do Ženevy a hrál zápas.
„Hned jsem dostal od trenéra najevo, že mě tam moc nechtěl, měl o mě zájem hlavně manažer.“
O MOMENTÁLNÍM ANGAŽMÁ V LUGANU. Jsem moc rád, že to vyšlo. Musel jsem sice trochu slevit ze svých nároků, ale cítil jsem, že ve Švédsku to není ono a akorát jsem se tam psychicky trápil. Kluci v Luganu mě opravdu skvěle přijali, styl hokeje mi hned sedl a hned jsem věděl, že tady jsem správně. Je tam super parta, mladý trenér a i když jsme pod tlakem a týmu se tolik nedařilo, tak věřím, že se to otočí. Už před reprezentační pauzou jsme měli super sérii zápasů. Líbí se mi i ta rivalita. Lugano je v italské oblasti a kluci říkají, že za tunelem, který z Lugana vede dál do Švýcarska, je úplně jiný svět. V kabině zní angličtina, italština, němčina i finština, je to hodně pestré a mezinárodní.
O SPOTŘEBĚ HOKEJEK. Záleží na tom, jak dlouhá je sezona. Třeba ve Finsku, kdy jsme hráli až do finále, tam se to hodně lámalo. Měli jsme náročné tréninky se spoustou soubojů a tam jsem byl někde na 40 holích na sezonu. Někdy to vyjde tak, že do zápasu jdete s novou hokejkou a ve druhém střídání ji zlomíte. Reprezentační sraz trvá okolo týdne, na ten si beru asi 5 nebo 6 hokejek.
O ZÁLIBÁCH VE VOLNÉM ČASE. Je těžké si najít čas na koníčky i přes léto. Když mám volný čas, táta toho hned využije a zaměstná mě u sebe v práci. Vždycky, když se něco staví, předělává, betonuje, naváží, tak je to pro mě takový další trénink. Když je čas, zahraju si rád tenis nebo golf a taky často chodíme na fotbal. S kamarády hokejisty máme založený tým Šachtar BO Ostrava, který pořádá charitativní akce a výtěžek jde na dobrou věc. Měli jsme na zápasech třeba i Vladimíra Coufala nebo Jana Laštůvku, draží se dresy a celé mě to hodně baví.
„Když mám volný čas, táta toho hned využije a zaměstná mě u sebe v práci.“
O NADCHÁZEJÍCÍM TURNAJI BEIJER HOCKEY GAMES. Těším se na všechny soupeře. Připravujeme se pečlivě, máme spoustu videotréninků, pak to nacvičujeme na ledě. Švédi mají obrovsky kvalitní tým, je tam i jeden hráč, se kterým jsem hrál teď v Rögle. Budou hrát v domácím prostředí, takže věřím, že přijde hodně fanoušků. Ve finském týmu mám taky bývalé spoluhráče z Raumy, to bude taky hodně soutěživé a vypjaté. Prostě je budu chtít porazit, pak si s nimi podat ruku a udělat nějakou srandu, zasmát se. I ve švýcarském týmu jsou dva hráči z Lugana, kde hraju teď, takže se těším, až je uvidím jako soupeře, nejen jako spoluhráče.
O VYHLÍDKÁCH NA MS 2023. Bylo by to krásné, ale je to ještě strašně daleko. Za tři měsíce se odehraje ještě spousta ligových zápasů, dlouhé reprezentační kempy a přípravné zápasy. Moc si přeju, abychom došli co nejdál s Luganem, ale budu rád, když vydrží zdraví a budu moct upřít oči směrem k mistrovství. Bude se tam chtít dostat hodně hráčů, já už jsem v Rize hrál a hrálo se mi tam dobře, druhá skupina je v Tampere, kde je zase krásná hala. Bylo by krásné si tam zahrát a určitě by se na mě přijela podívat i rodina a přítelkyně.
Lukáš Klok | Foto: Facebook Hockey Club Lugano
Share on Facebook
